Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkynia. částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,b. smluvní pokutu [částka],c. úrok ve výši 62,12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka],se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o úvěru č. [hodnota] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě poskytla žalobkyně žalovanému částku [částka] převodem na účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s dohodnutým úrokem 62,12 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po [částka] počínaje listopadem 2022. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet z dostupných databází a na základě dokladů od žalovaného. Žalovaný po poskytnutí úvěru smluvené podmínky porušil, neboť uhradil žalobkyni toliko [částka] a byl v prodlení s placením dalších splátek. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyně požaduje po žalovaném neuhrazenou jistinu [částka], přirostlý úrok [částka] (úrok ke dni zesplatnění), obojí celkem tvořící tzv. novou dlužnou jistinu ve výši [částka], dále smluvní pokutu [částka] (6 x [částka] za splátky v prodlení), náhradu nákladů [částka] (9 x [částka] za splátky v prodlení), smluvní pokutu [částka] (smluvní pokuta 0,1 % denně z nové dlužné jistiny za každý den prodlení od [datum] do data vyhotovení žaloby), úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvní úrok ve výši 62,12 % ročně z jistiny [částka] od [datum] do [datum] a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu nijak nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud věc projednal při jednání dne [datum] za přítomnosti zástupce žalobkyně a v nepřítomnosti žalovaného, který, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], z dodatku č. [hodnota] k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], ze základních informací o klientovi, výpisu o odeslání [částka] a výpisů o odeslání a přijetí SMS ze dne [datum], bylo zjištěno, že jde o předtištěný formulář (dokument o délce 6 stran hustě popsaných malým písmem), kterým žalovaný navrhuje žalobkyni uzavření smlouvy o úvěru, podle které žalobkyně poskytne žalovanému bezúčelový úvěr [částka] na účet žalovaného č. [č. účtu] (viz ověření účtu, resp. potvrzení o platbě) a žalovaný vrátí [částka] ve 48 měsíčních splátkách po [částka] splatných každého 12. dne v měsíci, zápůjční úroková sazba činí 62,12 %, RPSN 83,24 %. Je uvedeno ujednání, podle kterého dojde k automatickému zesplatnění úvěru, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky v délce 65 dní, ke dni zesplatnění se nezaplacená jistina a nezaplacené úroky ke dni zesplatnění stávají novou jistinou úvěru. Dále je uvedeno ujednání o smluvních pokutách v neprospěch žalovaného, a to ve výši [částka] pro případ prodlení s úhradou splátky v délce 30 dnů, a ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení po zesplatnění úvěru. Dále je uvedeno ujednání o právu na náhradu účelně vynaložených nákladů v neprospěch žalovaného, a to ve výši [částka] pro případ prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Nejsou uvedeny žádné sankce v neprospěch žalobkyně. Listina je podepsána SMS kódem.
4. Z prohlášení klienta ze dne [datum] bylo zjištěno, že jde o předtištěný formulář, kterým žalovaný ke smlouvě o úvěru prohlásil, že se seznámil se všemi informacemi, uvedl pravdivé údaje, je si vědom závazků. Z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že jde o dokument s informacemi o úvěru, informace se shodují s návrhem na uzavření smlouvy. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že ho žalobkyně měla k dispozici.
5. Z hodnocení klienta ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje údaje žalovaného, a to příjem [částka] z podnikání, výdaje celkem [částka] ([částka] životní minimum, [částka] za bydlení), dále že žalovaný je svobodný, má maturitu a bydlí ve vlastním.
6. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že jde o tabulku, ve které jsou vyplněny údaje žalovaného a časový údaj [datum], jiné údaje neuvedeny. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne [datum] k žalovanému bylo zjištěno, že je hodnocen CBS skórem 367, čímž patří dle vysvětlivek do kategorie menší riziko, lepší segment klientů, přičemž skóre 315 a méně je vyšší riziko, kdy je úvěr výrazněji limitován.
7. Z oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ve výši [částka]; přiložena dodejka a splátkový kalendář. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že na účet žalovaného bylo dne [datum] odesláno [částka] pod variabilním symbolem [var. symbol]. Z karty klienta ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný obdržel [částka] a uhradil celkem [částka].
8. Z výzev k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala žalovanému upomínky k zaplacení dlužných splátek a upozornila ho na sankce podle smlouvy; doklady o odeslání nepřiloženy. Z oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala žalovanému oznámení o zesplatnění celého úvěru a vyzvala ho k okamžité úhradě; doklad o odeslání nepřiložen. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek.
9. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši [částka] a zavázal se ve 48 měsíčních splátkách po [částka] vrátit [částka] (úroková sazba 62,12 %, RPSN 83,24 %, ujednány smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného). Při uzavírání smlouvy žalobkyně zjišťovala majetkové poměry žalovaného. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.
10. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahu soud vycházel z toho, že jde o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Dle § 86 a § 87 spotř. z. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C-679/18).
11. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně rozsáhle, ale obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána z údajů poskytnutých žalovaným i z dostupných evidencí. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila listiny označené jako hodnocení klienta, výpis záznamů z registru SOLUS a výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI). Informace o majetkových poměrech sloužících k posouzení úvěruschopnosti, které vyplývaly z předložených listin, jsou pouze obecné a není z nich zřejmé, jakým způsobem byly zjištěny a zda dostatečně zohlednily skutečnou situaci žalovaného. Je uveden příjem žalovaného z podnikání a odhadované výdaje, ke kterým však nebyly předloženy žádné listiny. Žalobkyně naprosto rezignovala na skutečné zjišťování příjmů a výdajů žalovaného, neboť ty určila výhradně na základě tvrzení žalovaného a spokojila se s částkou životního minima [částka] a nijak neověřenými výdaji na bydlení [částka]. Z těchto údajů je zřejmé, že nebyly vůbec zohledněny skutečné výdaje na dopravu, jídlo, ošacení, účty za telefon a internet, které jsou u všech naprosto obvyklé, natož částka na spoření na nenadálé výdaje. Z výpisu z NRKI navíc vyplývá, že žalovaný patří do prostřední kategorie klientů, blížící se však horší kategorii, u níž jsou úvěry výrazněji limitovány. Soud proto musí uzavřít, že z obecných žalobních tvrzení ani z připojených listin nelze mít za to, že by žalobkyně prokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí. Nebylo-li prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z.
12. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě byla sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši 62,12 % ročně s RPSN ve výši 83,24 % a žalovaný měl při úvěru [částka] zaplatit celkem [částka]. Takovou výši úroku, která výrazně převyšuje úrokové sazby běžné pro spotřebitelské úvěry, soud považuje za naprosto nepřiměřenou, neboť vede k nepřiměřenému obohacení žalobkyně a nepřiměřenému postihu žalovaného, a rozpornou s dobrými mravy v souladu konstantní judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Bohatá judikatura vyšších soudů se vztahuje ke smlouvám uzavíraným žalobkyní s úroky okolo 100 % (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a mnohé další, a dále nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12 nebo ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11), na což žalobkyně zjevně reagovala snížením úrokových sazeb na „pouhých“ 62,12 % ročně, což však stále je nutno považovat za nepřiměřeně vysoké s ohledem na běžnou výši úrokových sazeb pohybující se do nejvýše mezi 10 % a 20 % ročně. Smlouva o úvěru jako celek by tedy byla (i pokud by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného) z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků, jejichž výše se příčí dobrým mravům, absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Soud má přitom za to, že v uvedeném případě by nebyl prostor pro moderaci podle § 577 o. z., neboť soudu je z vlastní činnosti (i z citované judikatury vyšších soudů) známo, že sjednávání takto nemravných úroků je u žalobkyně standardem a žalobkyně by zřejmě smlouvu s úroky v běžné výši neuzavřela, o čemž svědčí také sjednání dalších smluvních pokut výlučně v neprospěch žalovaného. Ve smlouvě o úvěru jsou totiž ujednání o smluvních pokutách a jiných platbách (náklady vzniklé s prodlením) sjednány výlučně v neprospěch žalovaného a smlouva neobsahuje odpovídající ustanovení, která by adekvátně sankcionovala také případné neplnění smluvních povinností ze strany žalobkyně, proto by, pokud by smlouva o úvěru jako celek nebyla neplatná z důvodů shora uvedených, bylo nutno nyní uplatňovanou smluvní pokutu i ostatní smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného ve smyslu § 1813 o. z. považovat za zakázaná ujednání, přičemž k zakázaným ujednáním se ve smyslu § 1814 o. z nepřihlíží. Nadto je smlouva jako celek nepřehledná, tvoří ji šest stran hustě popsaných malým písmem a další nepřehledné dokumenty, což může na spotřebitele jako slabší stranu působit negativně a odrazovat ho od čtení celého textu. Smlouva jako celek působí hrubě v neprospěch spotřebitele, neboť v důsledku nepřehlednosti, vysokého úroku a množství smluvních pokut nelze mít za to, že by žalobkyně skutečně očekávala řádné splacení úvěru spotřebitelem, ale spíše se zaměřuje na vymáhání smluvních sankcí.
13. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli částku [částka] a bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni již uhradil [částka]. Žalobkyně tedy celou jistinu odpovídající bezdůvodnému obohacení z neplatné smlouvy již obdržela. Proto soud podanou žalobu v celém rozsahu zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení měl žalovaný plný procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.