Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalované zaplatita) částku [částka],b) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka],c) úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu [stát] – Okresnímu soudu v [adresa] doplatek soudního poplatku za návrh ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to na účet soudu č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [RČ].
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu a žalovaná poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku tak, že žalovaná se zaregistrovala na stránkách žalobkyně [e-mail], vyplnila své údaje a podepsala smlouvu SMS kódem. Ověření vlastnictví účtu verifikační platbou již vyžadováno nebylo, neboť bylo ověřeno v minulosti u jiné smlouvy. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované převodem na účet č. [č. účtu] částku [částka] dne [datum]. Žalovaná měla poskytnuté prostředky vrátit nejpozději do 30 dní od poskytnutí, tedy do [datum], společně s poplatkem za poskytnutí [částka]. Současně byl ve smlouvě sjednán poplatek [částka] za expres výplatu, poplatek [částka] za odklad splátky o 30 dní, poplatek [částka] za SMS servis, dále smluvní pokuty a poplatky za náklady na vymáhání. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Žalobkyně v žalobě uvedla, že prověřila schopnost žalované splácet úvěr na základě jí poskytnutých údajů a lustrací v dostupných databázích. Žalobkyně vůči žalované požaduje neuhrazenou jistinu [částka], poplatek za poskytnutí úvěru [částka], poplatek za expres výplatu [částka], poplatek za bezpečnou splátku (možnost odkladu) [částka], poplatek za SMS servis [částka], účelně vynaložené náklady [částka] a smluvní pokutu [částka] (3 % z nezaplacené jistiny ze dne [datum] a [datum]). Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení [částka] (úrok z prodlení od [datum] do [datum]), úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, zůstala v řízení zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.
3. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaná od žalobkyně na základě dohody ze dne [datum] označené jako úvěrová smlouva č. [hodnota] obdržela peněžní prostředky ve výši [částka] převodem na účet, které se zavázala vrátit do [datum]. V dohodě byly ujednány poplatky a smluvní pokuta výlučně v neprospěch žalované. Žalobkyně měla k dispozici vyplněný dotazník o provedení ověření bonity klienta. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby.
4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu soud vycházel z toho, že jde o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovanou jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Dle § 86 a § 87 spotř. z. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby je tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález [název] ze dne [datum], sp. zn. III. [spisová značka] nebo rozsudek [název] ze dne [datum], sp. zn. , spisová značka5. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalované jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána nahlížením do dostupných registrů a posuzováním příjmové a výdajové stránky a dalších okolností. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila toliko vyplněný dotazník Potvrzení o provedení ověření bonity klienta. Z předložené listiny vyplývají některé údaje žalované, jako je výše příjmů [částka] ze zaměstnání a příjem ostatních členů domácnosti [částka], žádné děti, splátky jiným společnostem [částka], jakož i údajné lustrace v rejstřících. K tomuto žalobkyně nepředložila žádné další listiny. Není tak zřejmé, jakým způsobem a zda vůbec žalobkyně prověřila žalovanou uvedené údaje. Žalobkyně tedy zřejmě zcela rezignovala na skutečné zkoumání úvěruschopnosti žalované a v řízení neprokázala, že řádným způsobem zkoumala a posuzovala úvěruschopnost žalované, proto neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z.6. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla absolutně neplatná také pro nepřiměřenou výši ujednané „ceny peněz“ požadované v souvislosti s poskytnutým úvěrem. Přestože u jistiny [částka] není sjednán úrok, ale jako cena peněz je uveden jen poplatek [částka], je k tomuto nutno připočíst všechny další poplatky (za expres výplatu, za odklad splátky o 30 dní, za SMS servis) dále smluvní pokuty a poplatky za náklady na vymáhání, což soud považuje za rozporné s dobrými mravy.7. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná skutečně obdržela částku [částka] a neuhradila na ni ničeho, žalobkyně má tedy právo na vrácení jistiny [částka]. Proto soud vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny [částka] z neplatné smlouvy o úvěru.8. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jejím možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť ta vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud nemohl vycházet ani ze žalobkyní zaslané výzvy k plnění (předžalobní výzvy), neboť v té žalobkyně po žalované požadovala plnění závazku z neplatné smlouvy, jejíž neplatnost musela být žalobkyni zřejmá. Soud však žalovanou zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyla žalovaná vyzvána, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tak nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek [název] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.9. Soud dále zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenou jistinou, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované (a konečně i z důvodu smluvních podmínek v rozporu s dobrými mravy) nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalované skutečně poskytla.10. Soud dále rozhodl o uložení povinnosti žalobkyni k doplacení soudního poplatku podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť v řízení nebyl vydán platební rozkaz z důvodu nedostatečných žalobních tvrzení.11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 53,4 % (úspěch žalobkyně 76,7 % odpovídající přisouzené částce celkem [částka] po odečtení jejího neúspěchu 23,3 % odpovídajícího zamítnuté částce [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení [částka] a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], tedy ve výši [částka], tj. celkem [částka]). Jako účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v celkové výši [částka] soud vyhodnotil její náklady na soudní poplatek ve výši [částka], dále na odměnu zástupce žalobkyně z řad advokátů ve výši celkem [částka] za tři úkony právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), tj. ve výši [částka] za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále na náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně v souvislosti s uvedenými třemi úkony právních služeb ve výši celkem [částka] ([částka] za jeden úkon podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a konečně na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad přiznaných žalobkyně ve výši celkem [částka]. Použití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující [částka]) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech. Z celkové částky [částka] pak soud žalobkyni přiznal částku [částka] (po zaokrouhlení) odpovídající úspěchu 53,4 %.