Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacenía) další částky [částka],b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částkac) kapitalizovaného úroku ve výši , částkad) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,e) úroku ve výši 18,17 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou dne [datum] a [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku [částka], kterou žalovaný převzal v hotovosti, a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem 18,17 % ročně ve výši [částka], s poplatkem za zpracování zápůjčky [částka] a s poplatkem za komfortní a flexibilní splácení [částka]. Celková dlužná částka byla splatná v 45 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný smluvené podmínky porušil, neboť splátky nehradil řádně a včas. Uhradil pouze [částka], které byly započítány částečně na jistinu a částečně na poplatky. Nyní se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny [částka], poplatku [částka], kapitalizovaného smluvního úroku [částka] (smluvní úrok ve výši 18,17 % ročně z jistiny za období od [datum] do [datum]), kapitalizovaného úroku z prodlení [částka] (úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny od [datum] do [datum]), úroku ve výši 18,17 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně obecně popsala, jak její právní předchůdkyně zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu, na základě kterých soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční částky [částka] bezhotovostním převodem, která mu byla vyplacena dne [datum] (viz tabulka umoření). Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s úrokem [částka], částkou za zpracování spotřebitelského úvěru [částka], částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení [částka] a s pojistným za sjednané doplňkové pojištění za sjednanou dobu pojištění ve výši [částka] (celkem ve výši [částka]), zavázal splatit v 45 týdenních splátkách ve výši [částka], přičemž poslední splátka činila [částka]. Je sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, se kterou je žalovaný v prodlení s placením splátek. Úroková sazba je uvedena ve výši 88 % pro celou dobu trvání smlouvy, RPSN činí 245,83 %. Listina je oběma stranami podepsána a datována a jsou k ní přiloženy smluvní podmínky.
4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že k úvěru v požadované výši [částka] byly právní předchůdkyní žalobkyně zkoumány poměry žalovaného. Vedle údajů k osobě je v listině uvedeno, že žalovaný má mobilní telefon, má základní vzdělání, je rozvedený, bydlí v nájmu, úvěr žádá na neočekávané výdaje, má dvě vyživované osoby, nevlastní auto, nemá sjednanou zápůjčku u jiné společnosti, nemá veden bankovní účet na své jméno, nemá splátky půjček, má příjem ze zaměstnání jako zedník ve výši [částka], další čisté příjmy domácnosti činí [částka], odhadované měsíční výdaje žadatele činí [částka] (bez upřesnění). V zákaznické kartě jsou zaškrtnuta políčka, podle kterých byly k ověření poměrů předloženy výplatní pásky za březen až květen [rok] a pracovní smlouva na dobu určitou do [datum]; uvedené dokumenty žalobkyně k žalobě nepřipojila.
5. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že ke smlouvě č. [hodnota] bylo ve dnech [datum] a [datum] uhrazeno dvěma splátkami celkem [částka].
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z fragmentu seznamu pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postupuje na žalobkyni pohledávky označené v příloze č. [hodnota] smlouvy, přičemž v příloze č. [hodnota] je předmětná pohledávka uvedena. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a dokladu o odeslání bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] a dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z předmětné smlouvy o úvěru ve lhůtě do [datum]; zásilka byla odeslána [datum].
7. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši [částka] a zavázal se vrátit [částka]. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem [částka]. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně pořídila zákaznickou kartu, která obsahuje informace o majetkových poměrech žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodla na převedení pohledávky za žalovaným, což žalovanému oznámila dopisem. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.
8. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
9. Dále se soud zabýval tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování závazkového vztahu soud vycházel z toho, že jde o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Dle § 86 a § 87 spotř. z. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí. Veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz např. nález [název] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek [název] ze dne [datum], , spisová značka10. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a že žalovaný sám podpisem na listinách potvrdil správnost a úplnost poskytnutých informací. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila toliko zákaznickou kartu, ve které jsou obsaženy údaje o majetkových poměrech žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že údaje o příjmech a výdajích žalovaného ověřila na základě výplatních pásek a pracovní smlouvy a dále vycházela toliko ze sdělení žalovaného a že její právní předchůdkyně provedla lustraci v insolvenčním rejstříku a na opakované výzvy soudu dále uvedla, že učinila lustrace také v centrální evidenci exekucí, databázi SOLUS, NRKI či BRKI, avšak k těmto lustracím nemá žádné výsledky k předložení. Soud musí konstatovat, že informace o majetkových poměrech sloužících k posouzení úvěruschopnosti, které vyplývaly z předložené zákaznické karty, jsou pouze obecné a není z nich zřejmé, jakým způsobem byly zjištěny a zda dostatečně zohlednily skutečnou situaci žalovaného. Je uveden příjem ze zaměstnání ve výši [částka] na pozici zedníka, avšak výplatní pásky, které měly být předloženy při uzavírání smlouvy, doloženy nejsou s tím, že je žalobkyně nemá k dispozici. Navíc je v zákaznické kartě poznámka o pracovní smlouvě na dobu do [datum], tedy končící ještě před podpisem smlouvy o úvěru, bez jakékoli poznámky o případném dalším trvání pracovního poměru. Ani v případě, že by příjmy žalovaného skutečně odpovídaly, není posouzení úvěruschopnosti provedeno řádně, neboť je zcela zjevné, že údaj o výdajích žalovaného neodpovídá skutečnosti, neboť zcela zjevně smyšlená částka měsíčních nákladů žalovaného ve výši [částka], nemohla zohlednit výdaje na bydlení, dvě vyživované osoby, jídlo, léky a šatstvo, náklady na telefon, částku na neočekávané výdaje atd. Pokud jde o údaj o dalších příjmech domácnosti, tak také tento údaj není ničím doložen, nadto nejde o příjmy žalovaného, se kterými by bylo možno kalkulovat. Soud proto musí uzavřít, že z provedeného dokazování je naprosto zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a úvěr mu neměla poskytnout. Z úřední činnosti je navíc známo, že žalovaný měl exekuce, žalobkyně tak zjevně lhala, když uvádí, že její právní předchůdkyně zkoumala, zda má žalovaný nějaké exekuce. V důsledku absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z.11. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny [částka] sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši [částka], nicméně za cenu peněz je nutno považovat také další platby označené jako poplatky ve výši [částka] a [částka], přičemž celkové náklady tvořící cenu peněž činí [částka]. Už úrokovou sazbu 88 % ročně (nikoli 18,17 % ročně, jak uváděla žalobkyně v žalobě) považuje soud za nepřiměřeně vysokou a rozpornou s dobrými mravy. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Tyto podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.12. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o (spotřebitelském) úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný skutečně obdržel částku [částka] a již uhradil [částka], žalobkyně má tedy právo na vrácení jistiny [částka]. Proto soud vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny [částka] z neplatné smlouvy o úvěru.13. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jeho možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud nemohl vycházet ani ze žalobkyní zaslané výzvy k plnění (předžalobní výzvy), neboť v té žalobkyně po žalovaném požadovala plnění závazku z neplatné smlouvy, jejíž neplatnost musela být žalobkyni zřejmá. Soud však žalovaného zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyl žalovaný vyzván, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tak nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.14. Soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenou jistinou, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (a konečně i z důvodu smluvních podmínek v rozporu s dobrými mravy) nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalovanému skutečně poskytla (resp. co jí poskytla právní předchůdkyně žalobkyně).15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť přestože v řízení měl žalovaný větší procesní úspěch, podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.