Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacenía) další částky [částka],b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částkac) kapitalizovaného úroku ve výši , částkad) úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,e) úroku ve výši 19,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o půjčce č. [hodnota] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku [částka], kterou žalovaný převzal v hotovosti, a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem 19,98 % ročně ve výši [částka], s odměnou za zpracování zápůjčky [částka] a s náklady za hotovostní inkaso splátek [částka]. Celková dlužná částka byla splatná v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný smluvené podmínky porušil, neboť splátky nehradil řádně a včas. Uhradil pouze [částka], které byly započítány částečně na jistinu a částečně na poplatky. Nyní se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny [částka], poplatku [částka], kapitalizovaného smluvního úroku [částka] (smluvní úrok ve výši 19,98 % ročně z jistiny za období od [datum] do [datum]), kapitalizovaného úroku z prodlení [částka] (úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z jistiny od [datum] do [datum]), úroku ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně obecně popsala, jak její právní předchůdkyně zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu, na základě kterých soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
3. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] č. [hodnota] bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti [částka], jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s poplatkem v celkové výši [částka] zahrnujícím úrok [částka] (19,98 % ročně), poplatek za administrativní činnost [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek [částka], zavázal splatit v 60 týdenních splátkách ve výši [částka], pokud jde o první až předposlední splátku, a ve výši [částka], pokud jde o poslední splátku, celková splatná částka [částka], RPSN 63,93 %. Listina je oběma stranami podepsána a datována a jsou k ní přiloženy předtištěné smluvní podmínky.
4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že k požadované půjčce ve výši [částka] byly právní předchůdkyní žalobkyně zkoumány poměry žalovaného. Vedle údajů k osobě je v listině uvedeno, že žalovaný žije s rodiči v rodinném domě, rok narození nezaopatřených dětí není vyplněn, uvedl na sebe telefonní číslo, úvěr je požadován na neočekávané výdaje, nemá žádnou jinou půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně, má půjčku u jiné společnosti, má bankovní účet, je zaměstnaný jako dělník s čistým měsíčním příjmem [částka] a jiné příjmy nemá, celkové měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši [částka], přičemž jsou rozepsány jednotlivé položky: nájem [částka], telefon [částka], výživné/splátky [částka], výdaje na domácnost [částka]. V zákaznické kartě jsou zaškrtnuta políčka, podle kterých byly k ověření poměrů předloženy občanský průkaz, výplatní pásky a SIPO; uvedené dokumenty žalobkyně k žalobě nepřipojila.
5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že na smlouvu č. [hodnota] žalovaný uhradil celkem [částka] ve dvou různě velkých splátkách ([částka] a [částka]) v prosinci [rok] a lednu [rok].
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postupuje na žalobkyni pohledávky označené v příloze č. [hodnota] smlouvy, přičemž v příloze č. [hodnota] je předmětná pohledávka uvedena. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky a vyzvala ho k plnění; odesláno [datum] (viz podací lístek). Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do [datum]; odesláno [datum] (viz podací lístek).
7. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o půjčce obdržel peněžní prostředky ve výši [částka] a zavázal se vrátit celkem částku [částka] v týdenních splátkách po [částka], ale uhradil toliko [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala poměry žalovaného před poskytnutím peněz. Právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodla na převedení pohledávky za žalovaným. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě do [datum] před podáním žaloby.
8. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
9. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému hotovostní peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství vrátit v pravidelných týdenních splátkách. Při posuzování tohoto závazkového vztahu soud vycházel z toho, že jde o tzv. spotřebitelskou smlouvu dle § 51a a násl. obč. zák., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s dodavatelem podle § 52 odst. 2 obč. zák. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 52 odst. 3 obč. zák. na straně druhé. Uplatní se proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Dle § 9 spotř. z. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález [název] ze dne [datum], sp. zn. III. [spisová značka], rozsudek [název] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
10. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a že žalovaný sám podpisem na listinách potvrdil správnost a úplnost poskytnutých informací. Uvedla také, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala poměry žalovaného v dostupných evidencích včetně centrální evidence exekucí. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila kartu zákazníka, ve které jsou obsaženy údaje o majetkových poměrech žalovaného. Soud musí konstatovat, že informace o majetkových poměrech sloužících k posouzení úvěruschopnosti, které vyplývaly z předložených listin, jsou pouze obecné a není z nich zřejmé, jakým způsobem byly zjištěny a zda dostatečně zohlednily skutečnou situaci žalovaného, nadto jsou zjevně vadné. Uvedený příjem žalovaného [částka] ze zaměstnání je sice věrohodný (třebaže zjevně ne přesný), ale údaje o výdajích žalovaného nelze považovat za přesvědčivé. Právní předchůdkyně žalobkyně jako celkové výdaje uvedla [částka], avšak nejsou vyplněny údaje o nezaopatřených dětech, ale je uvedena položka výživného/splátek [částka] měsíčně, ze které však není jasné, zda se týká výživného a pokud ano, tak kolika dětí, či zda jde o splátky půjček či něco jiného). Uváděné částky jsou zjevně podhodnocené a soudu je z vlastní činnosti známo, že se ve smlouvách uzavíraných s právní předchůdkyní žalobkyně částky stále opakují u všech klientů. Přesvědčivosti pak nepřidává ani to, že nejsou vyplněny všechny kolonky zákaznické karty. Pokud má žalovaný příjem [částka] a jen hrubým odhadem určené výdaje [částka], tak není v jeho možnostech splácet [částka] měsíčně a mít k tomu ještě další půjčky, jejichž výši žalobkyně (její právní předchůdkyně) nijak neověřila. Pokud jde o tvrzené ověřování majetkové situace žalovaného v dostupných evidencích, přičemž žalobkyně výslovně uvedla též lustraci v centrální evidenci exekucí, tak je to zjevná lež. Při skutečném provedení lustrace žalovaného v centrální evidenci exekucí by totiž musela právní předchůdkyně zjistit, že proti žalovanému byla vedena exekuce (což je soudu známo z vlastní činnosti, a to pro pohledávku banky přesahující [částka] Kč), a úvěr by žalovanému nemohla poskytnout. Je tedy zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně naprosto rezignovala na své zákonné povinnosti a prověřování úvěruschopnosti žalovaného se nejenže nevěnovala řádně, ale nevěnovala se mu vůbec. O tom svědčí také skutečnost, že žalovaný uhradil řádně splátky jen za první měsíc a poté půjčku zcela přestal splácet. Soud proto musí uzavřít, že z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a úvěr mu neměla poskytnout. V důsledku absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná ve smyslu § 9 spotř. z. a § 39 obč. zák.
11. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o půjčce je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 457 obč. zák. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatné smlouvy o půjčce poskytla právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému a žalovaný je povinen tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatné smlouvě sjednaných poplatků a úroků a dalších plateb, ale má nárok jen na vrácení poskytnuté jistiny. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel částku [částka] a již uhradil částku [částka], žalobkyně má tedy právo na vrácení částky [částka] a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Splatnost závazku k vrácení jistiny soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť splatnost závazku dosud nenastala. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť vychází z absolutně neplatné smlouvy.
12. Soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenou jistinou, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalovanému skutečně poskytla (resp. co jí poskytla právní předchůdkyně žalobkyně).
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť přestože v řízení měl žalovaný větší procesní úspěch, podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.