13 C 309/2024

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou dne [datum] a [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o úvěru č. [hodnota] byla uzavřena dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a podepsáním SMS kódem a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku [částka] převodem na účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s dohodnutým úrokem ve 48 měsíčních splátkách po [částka] počínaje [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet z dostupných databází a na základě dokladů od žalovaného. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť uhradil toliko [částka]. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyně požaduje po žalovaném neuhrazenou jistinu [částka] (jistina včetně úroků přirostlých ke dni zesplatnění), smluvní pokutu [částka] (smluvní pokuta 2 x [částka] za prodlení s hrazením splátek o délce 30 dnů u splátek č. [hodnota] a 9 a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny [částka] za každý den prodlení od [datum] do [datum]), smluvní úrok 26,43 % ročně z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a společného prohlášení stran došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení oznámeno a byl vyzván k plnění před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud věc projednal a rozhodl u jednání dne [datum] za účasti zástupce žalobkyně, v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru, ze základních informací o klientovi, záznamu o zaslání smlouvy e-mailem, výpisu o odeslání [částka] a výpisu o odeslání a přijetí SMS z [datum] bylo zjištěno, že smlouva je předtištěným formulářem (dokument o délce 6 stran hustě popsaných malým písmem), kterým žalovaný navrhuje právní předchůdkyni žalobkyně uzavření smlouvy o úvěru, podle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému bezúčelový úvěr [částka] a žalovaný vrátí [částka] ve 48 měsíčních splátkách po [částka] splatných každého 24. dne v měsíci, zápůjční úroková sazba činí [Anonymizováno],[Anonymizováno] %, RPSN [Anonymizováno],[Anonymizováno] %. Je uvedeno ujednání, podle kterého dojde k automatickému zesplatnění úvěru, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky v délce 65 dní, ke dni zesplatnění se nezaplacená jistina a nezaplacené úroky ke dni zesplatnění stávají novou jistinou úvěru. Dále je uvedeno ujednání o smluvních pokutách v neprospěch žalovaného, a to ve výši [částka] pro případ prodlení s úhradou splátky v délce 30 dnů, a ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení po zesplatnění úvěru. Dále je uvedeno ujednání o právu na náhradu účelně vynaložených nákladů v neprospěch žalovaného, a to ve výši [částka] pro případ prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Nejsou uvedeny žádné sankce v neprospěch právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouva s dodatkem je uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a podepsána SMS kódem.

4. Z hodnocení klienta ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje údaje žalovaného, a to příjem [částka] ze zaměstnání, výdaje celkem [částka] ([částka] životní minimum, [částka] za bydlení, [částka] výdaje na dvě děti, [částka] ostatní výdaje na dopravu, kurzy, záliby apod.), dále že žalovaný je ženatý, nežije s manželkou ve společné domácnosti, má maturitu a forma bydlení je označena jako jiné. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že jde o tabulku, ve které jsou vyplněny údaje žalovaného a časový údaj [datum], jinak bez údajů. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že jde o tabulku, ve které jsou vyplněny údaje žalovaného, CBS skóre 280 (vysvětlivka, že skóre 166 až 315 je kategorie I. vyšší riziko, kdy je úvěr výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán), příznak neuveden, časový údaj [datum].

5. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ve výši [částka]. Je přiložen splátkový kalendář. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že na účet č. [č. účtu] bylo dne [datum] odesláno [částka] pod variabilním symbolem [var. symbol]. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] soud zjistil, že na účet žalovaného č. [č. účtu] bylo dne [datum] připsáno [částka] pod variabilním symbolem [var. symbol] od Profi Credit.

6. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný obdržel [částka] a uhradil celkem [částka] (v sedmi splátkách po [částka] a dalších čtyřech nepravidelných splátkách). Z oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně adresovala žalovanému oznámení o zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě; doklad o odeslání nepřiložen.

7. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum], z fragmentu seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky z [datum] s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni a žalovanému to bylo oznámeno. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek; doklad o odeslání přiložen.

8. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši [částka] a zavázal se vrátit [částka] ve 48 měsíčních splátkách po [částka] (úroková sazba 66,8 %, RPSN 91,56 %, ujednány byly smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného). Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala majetkové poměry žalovaného. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně se dohodla s žalobkyní na převedení pohledávky za žalovaným. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.

9. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

10. Dále se soud zabýval tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Při posuzování závazkového vztahu soud vycházel z toho, že jde o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Dle § 86 a § 87 spotř. z. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí. Veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

11. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána z údajů poskytnutých žalovaným i z dostupných evidencí. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila hodnocení klienta, výpis záznamů z registru SOLUS a výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI). Z předložených listin je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně se dostatečně nezabývala schopností žalovaného úvěr splácet. Uvedený příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši [částka] měsíčně není ničím ověřen. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala i na zjišťování skutečných výdajů žalovaného, neboť je určila odhadem a na základě tvrzení žalovaného a spokojila se s částkou životního minima [částka] a nijak neověřenými výdaji na bydlení [částka], na další výdaje [částka] a na dvě děti [částka]. Z těchto údajů však je zřejmé, že nebyly vůbec zohledněny skutečné výdaje na jídlo, ošacení, účty za telefon a internet, které jsou u všech naprosto obvyklé, natož pak částku na spoření na nenadálé výdaje, případně na splátky jiných úvěrů. To vše při vědomí toho, že dle výpisu z NRKI je žalovaný řazen do kategorie vyššího rizika, v níž jsou žádosti o úvěr i zamítány, nebo výrazněji limitovány poskytnutou částkou. Soud má proto pochybnosti o správnosti takto uvedených a ničím neověřených příjmů a výdajů. Dále žalobkyně nijak neprokázala, zda její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěrů zkoumala žalovaného v dalších dostupných registrech (jak tvrdila), zejména v registru exekucí. Soud proto musí uzavřít, že z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a úvěr mu neměla poskytnout. V důsledku absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z.

12. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě byla sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši [Anonymizováno],[Anonymizováno] % ročně s RPSN ve výši [Anonymizováno],[Anonymizováno] % a žalovaný měl při úvěru [částka] zaplatit celkem [částka]. Takovou výši úroku, která výrazněji převyšuje úrokové sazby běžné pro spotřebitelské úvěry, soud považuje za nepřiměřenou, neboť vede k nepřiměřenému obohacení žalobkyně a nepřiměřenému postihu žalovaného. Takovou výši úroku proto soud považuje za rozpornou s dobrými mravy v souladu konstantní judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Bohatá judikatura vyšších soudů se vztahuje ke smlouvám uzavíraným právní předchůdkyní žalobkyně s úroky okolo 100 % (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. [spisová značka], ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019 nebo ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019 a mnohé další, a dále nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 nebo ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11), a což právní předchůdkyně žalobkyně zjevně reagovala snížením úrokových sazeb na „pouhých“ [Anonymizováno],[Anonymizováno] % ročně, což však stále je nutno považovat za nepřiměřeně vysoké s ohledem na běžnou výši úrokových sazeb pohybující se do nejvýše mezi [Anonymizováno] % a [Anonymizováno] % ročně. Na tom nic nemění ani to, že žalobkyně, zcela zjevně si vědoma naprosté nepřiměřenosti ujednaných úroků, požaduje úrok „toliko“ ve výši [Anonymizováno],[Anonymizováno] % ročně, neboť pro posouzení platnosti smlouvy je podstatná ujednaná úroková sazba, nikoli skutečně vymáhaná. Smlouva o úvěru jako celek by tedy byla (i pokud by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného) z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků, jejichž výše se příčí dobrým mravům, absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Soud má přitom za to, že v uvedeném případě by nebyl prostor pro moderaci podle § 577 o. z., neboť soudu je z vlastní činnosti (i z citované judikatury vyšších soudů) známo, že sjednávání takto nemravných úroků je u právní předchůdkyně žalobkyně standardem a právní předchůdkyně žalobkyně by zřejmě smlouvu s úroky v běžné výši neuzavřela, o čemž svědčí také sjednání dalších smluvních pokut výlučně v neprospěch žalovaného. Ve smlouvě o úvěru jsou totiž ujednání o smluvních pokutách a jiných platbách (náklady vzniklé s prodlením) sjednány výlučně v neprospěch žalovaného a smlouva neobsahuje odpovídající ustanovení, která by adekvátně sankcionovala také případné neplnění smluvních povinností ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, proto by, pokud by smlouva o úvěru jako celek nebyla neplatná z důvodů shora uvedených, bylo nutno nyní uplatňovanou smluvní pokutu i ostatní smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného ve smyslu § 1813 o. z. považovat za zakázaná ujednání, přičemž k zakázaným ujednáním se ve smyslu § 1814 o. z nepřihlíží. Nadto je smlouva jako celek nepřehledná, tvoří ji šest stran hustě popsaných malým písmem a další nepřehledné dokumenty, což může na spotřebitele jako slabší stranu působit negativně a odrazovat ho od čtení celého textu. Smlouva jako celek působí hrubě v neprospěch spotřebitele, neboť v důsledku nepřehlednosti, vysokého úroku a množství smluvních pokut nelze mít za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně skutečně očekávala řádné splacení úvěru spotřebitelem, ale spíše se zaměřuje na vymáhání smluvních sankcí.

13. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o (spotřebitelském) úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný skutečně obdržel částku [částka] a již uhradil [částka], žalobkyně má tedy právo na vrácení jistiny [částka]. Proto soud vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny [částka] z neplatné smlouvy o úvěru.

14. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jeho možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud nemohl vycházet ani ze žalobkyní zaslané výzvy k plnění (předžalobní výzvy), neboť v té žalobkyně po žalovaném požadovala plnění závazku z neplatné smlouvy, jejíž neplatnost musela být žalobkyni zřejmá. Soud však žalovaného zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyl žalovaný vyzván, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tak nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.

15. Soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenou jistinou, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (a konečně i z důvodu smluvních podmínek v rozporu s dobrými mravy) nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalovanému skutečně poskytla (resp. co jí poskytla právní předchůdkyně žalobkyně).

16. Soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť přestože v řízení měl žalovaný větší procesní úspěch, podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.