Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatita) další částku , částkab) kapitalizovaný úrok z prodlení , částkac) úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,d) smluvní pokutu [částka],e) úrok ve výši 74,02 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka],se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o úvěru č. [hodnota] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě poskytla žalobkyně žalovanému částku [částka] převodem na účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s dohodnutým úrokem 74,02 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po [částka] počínaje červencem 2023. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet z dostupných databází, výpisem z účtu a na základě dokladů od žalovaného. Žalovaný po poskytnutí úvěru smluvené podmínky porušil, neboť uhradil žalobkyni toliko [částka] a byl v prodlení s placením dalších splátek. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Po zesplatnění následně žalovaný žalobkyni uhradil další částku celkem [částka]. Žalobkyně požaduje po žalovaném neuhrazenou jistinu [částka], přirostlý úrok [částka] (úrok ke dni zesplatnění), obojí celkem tvořící tzv. novou dlužnou jistinu ve výši [částka], dále smluvní pokutu [částka] (2 x [částka] za splátky v prodlení), náhradu nákladů [částka] (3 x [částka] za splátky v prodlení), smluvní pokutu [částka] (smluvní pokuta 0,1 % denně z nové dlužné jistiny za každý den prodlení od [datum] do data vyhotovení žaloby), kapitalizovaný úrok z prodlení [částka] (úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do [datum]), úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvní úrok ve výši 67,33 % ročně z jistiny [částka] od [datum] do [datum], smluvní úrok ve výši 74,02 % ročně z jistiny [částka] od [datum] do [datum] a smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu nijak nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud věc projednal při jednání dne [datum] za přítomnosti zástupce žalobkyně a v nepřítomnosti žalovaného, který, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], informací k žádosti o úvěr, důkazu o umístění dokumentů do klientské zóny, důkazu o potvrzení ověřovacího emailu žalovaným, důkazu o zadání kódu pro ověření mobilního telefonu, e-mailu z [datum] o zaslání návrhu smlouvy a e-mailu z [datum] s potvrzovacím kódem bylo zjištěno, že návrh/smlouva je předtištěný formulář (dokument o délce 7 stran hustě popsaných malým písmem), kterým žalovaný navrhuje žalobkyni uzavření smlouvy o úvěru, podle které žalobkyně poskytne žalovanému bezúčelový úvěr [částka] na účet žalovaného č. [hodnota] /0300 a žalovaný vrátí [částka] v 48 měsíčních splátkách po [částka] splatných každého 12. dne v měsíci, zápůjční úroková sazba činí 74,03 %, RPSN 105,09 %. Je uvedeno ujednání, podle kterého dojde k automatickému zesplatnění úvěru, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky v délce 65 dní, ke dni zesplatnění se nezaplacená jistina a nezaplacené úroky ke dni zesplatnění stávají novou jistinou úvěru. Dále je uvedeno ujednání o smluvních pokutách v neprospěch žalovaného, a to ve výši [částka] pro případ prodlení s úhradou splátky v délce 30 dnů, a ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení po zesplatnění úvěru. Dále je uvedeno ujednání o právu na náhradu účelně vynaložených nákladů v neprospěch žalovaného, a to ve výši [částka] pro případ prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Nejsou uvedeny žádné sankce v neprospěch žalobkyně. Listina je podepsána SMS kódem a je k ní přiložen předsmluvní formulář (pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) s informacemi o úvěru, které se shodují s návrhem na uzavření smlouvy. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že ho žalobkyně měla k dispozici.
4. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne [datum] k žalovanému bylo zjištěno, že má evidovány 4 žádosti o úvěr u institucí odlišných od žalobkyně, ke splacení mu zbývá celkem [částka], má celkový limit úvěrového rámce a platebních karet [částka] a dluh po splatnosti [částka]. Z výpisu z registru SOLUS ze dne [datum] soud zjistil, že k žalovanému zde nejsou evidovány žádné (negativní) informace. Z výpisů z účtu za únor až květen 2023 bylo zjištěno, že za únor měl celkové příjmy [částka] a celkové výdaje [částka], konečný zůstatek činil [částka]. Příjem ze zaměstnání činil [částka], na úvěr u ČSOB čerpal celkem [částka] (které průběžně splácel), měl výdaje v supermarketech, u T-mobile hradil [částka], od žalobkyně obdržel [datum] částku [částka]. Za březen měl celkové příjmy [částka] a celkové výdaje [částka], konečný zůstatek činil [částka]. Příjem ze zaměstnání činil [částka], na úvěr u ČSOB čerpal celkem [částka] (které průběžně splácel), měl výdaje v supermarketech a u čerpacích stanic, u T-mobile hradil [částka], žalobkyni uhradil [datum] částku [částka]. Za duben měl celkové příjmy [částka] a celkové výdaje [částka], konečný zůstatek činil [částka]. Příjem ze zaměstnání činil [částka], na úvěr u ČSOB čerpal celkem [částka] (které průběžně splácel), měl výdaje v supermarketech, u T-mobile hradil [částka], žalobkyni uhradil [datum] částku [částka]. Za květen měl celkové příjmy [částka] a celkové výdaje [částka], konečný zůstatek činil [částka]. Příjem ze zaměstnání činil [částka], na úvěr u ČSOB čerpal celkem [částka] (které průběžně splácel), měl výdaje v supermarketech. V každém měsíci měl odchozí úhrady na blíže neoznačené účty ve výši okolo [částka].
5. Z oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ve výši [částka]; je přiložen splátkový kalendář.
6. Z dokladu o vyplacení úvěru a výpisu o zaslání SMS z [datum] o vyplacení bylo zjištěno, že na účet žalovaného bylo dne [datum] odesláno [částka] pod variabilním symbolem [var. symbol]. Z karty klienta ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný obdržel [částka] a uhradil celkem [částka].
7. Z výzev k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala žalovanému upomínky k zaplacení dlužných splátek a upozornila ho na sankce podle smlouvy; doklady o odeslání nepřiloženy. Z oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala žalovanému oznámení o zesplatnění celého úvěru a vyzvala ho k okamžité úhradě; doklad o odeslání nepřiložen. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek.
8. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši [částka] a zavázal se v 48 měsíčních splátkách po [částka] vrátit [částka] (úroková sazba 74,03 %, RPSN 105,09 %, ujednány smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného). Při uzavírání smlouvy žalobkyně zjišťovala majetkové poměry žalovaného. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem [částka]. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě před podáním žaloby.
9. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahu soud vycházel z toho, že jde o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Dle § 86 a § 87 spotř. z. je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C-679/18).
10. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně rozsáhle, ale obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána z údajů poskytnutých žalovaným i z dostupných evidencí. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), z registru SOLUS a výpisy z účtu žalovaného za čtyři měsíce před poskytnutím úvěru. Z těchto listin byly zjištěny informace o majetkových poměrech žalovaného, ale není z nich zřejmé, zda dostatečně zohlednily skutečnou situaci žalovaného. Z výpisu z účtu je zjevný příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši okolo [částka] měsíčně. Dále z něj vyplývá, že žalovaný splácel u žalobkyně jiný úvěr splátkou [částka] měsíčně (do dubna 2023), pravidelně čerpal úvěr u banky, v níž má zřízen běžný účet. Jeho výdaje nepatrně převyšovaly jeho příjmy (včetně těch z úvěrů). Měl pravidelný výdaj u T-mobile okolo [částka] měsíčně a odchozí úhrady na neznámé účty ve výši okolo [částka] měsíčně. Z výpisu NRKI je patrné že žalovaný má více úvěrů a dluží přes [částka], dokonce je u něj evidován i dluh po splatnosti. Žalobkyně tak poskytnutím dalšího úvěru žalovanému přispívá k propadu žalovaného do dluhové spirály, což je nepřípustné. Není prokázáno, zda žalobkyně lustrovala žalovaného v Centrální evidenci exekucí. Soud proto musí uzavřít, že z obecných žalobních tvrzení ani z připojených listin nelze mít za to, že by žalobkyně prokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí. Nebylo-li prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z.
11. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě byla sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši 74,03 % ročně s RPSN ve výši 105,09 % a žalovaný měl při úvěru [částka] zaplatit celkem [částka]. Takovou výši úroku, která výrazně převyšuje úrokové sazby běžné pro spotřebitelské úvěry, soud považuje za naprosto nepřiměřenou, neboť vede k nepřiměřenému obohacení žalobkyně a nepřiměřenému postihu žalovaného, a rozpornou s dobrými mravy v souladu konstantní judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Bohatá judikatura vyšších soudů se vztahuje ke smlouvám uzavíraným žalobkyní s úroky okolo 100 % (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a mnohé další, a dále nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12 nebo ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11), na což žalobkyně zjevně reagovala snížením úrokových sazeb na „pouhých“ 67,33 % ročně, což však stále je nutno považovat za nepřiměřeně vysoké s ohledem na běžnou výši úrokových sazeb pohybující se do nejvýše mezi 10 % a 20 % ročně. Smlouva o úvěru jako celek by tedy byla (i pokud by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného) z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků, jejichž výše se příčí dobrým mravům, absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Soud má přitom za to, že v uvedeném případě by nebyl prostor pro moderaci podle § 577 o. z., neboť soudu je z vlastní činnosti (i z citované judikatury vyšších soudů) známo, že sjednávání takto nemravných úroků je u žalobkyně standardem a žalobkyně by zřejmě smlouvu s úroky v běžné výši neuzavřela, o čemž svědčí také sjednání dalších smluvních pokut výlučně v neprospěch žalovaného. Ve smlouvě o úvěru jsou totiž ujednání o smluvních pokutách a jiných platbách (náklady vzniklé s prodlením) sjednány výlučně v neprospěch žalovaného a smlouva neobsahuje odpovídající ustanovení, která by adekvátně sankcionovala také případné neplnění smluvních povinností ze strany žalobkyně, proto by, pokud by smlouva o úvěru jako celek nebyla neplatná z důvodů shora uvedených, bylo nutno nyní uplatňovanou smluvní pokutu i ostatní smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného ve smyslu § 1813 o. z. považovat za zakázaná ujednání, přičemž k zakázaným ujednáním se ve smyslu § 1814 o. z nepřihlíží. Nadto je smlouva jako celek nepřehledná, tvoří ji sedm stran hustě popsaných malým písmem a další nepřehledné dokumenty, což může na spotřebitele jako slabší stranu působit negativně a odrazovat ho od čtení celého textu. Smlouva jako celek působí hrubě v neprospěch spotřebitele, neboť v důsledku nepřehlednosti, vysokého úroku a množství smluvních pokut nelze mít za to, že by žalobkyně skutečně očekávala řádné splacení úvěru spotřebitelem, ale spíše se zaměřuje na vymáhání smluvních sankcí.
12. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli částku [částka] a bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem [částka]. Proto soud vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny [částka] z neplatné smlouvy o úvěru.
13. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jeho možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť ta vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud nemohl vycházet ani ze žalobkyní zaslané výzvy k plnění (předžalobní výzvy), neboť v té žalobkyně po žalovaném požadovala plnění závazku z neplatné smlouvy, jejíž neplatnost musela být žalobkyni zřejmá. Soud však žalovaného zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyl žalovaný vyzván, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.
14. Soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenou jistinou, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (a konečně i z důvodu smluvních podmínek v rozporu s dobrými mravy) nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalovanému skutečně poskytla.
15. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť přestože v řízení měl žalovaný větší procesní úspěch, podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.