Výrok
I. Určuje se, že od [datum] žalobkyně není vlastníkem motorového vozidla značky BMW – Řada 3, registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód].
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení [částka] k rukám advokátky [Jméno advokátky] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala určení, že od [datum] není vlastníkem vozidla tovární značky BMW – Řada 3, registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód]. Žalobkyně uvedla, že uvedené vozidlo na základě kupní smlouvy ze dne [datum] převedla na žalovaného a žalovaný měl v zákonné lhůtě 10 dnů zajistit na své náklady přepis předmětu koupě v registru vozidel. Žalobkyně uvedla, že má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že není vlastníkem vozidla, neboť jí jako evidovanému vlastníku, který nemá možnost ovlivnit chování řidiče, hrozí reálná újma spočívající v odpovědnosti za případné přestupky a nemá jinou možnost, jak se domoci změny údajů v registru silničních vozidel. Žalovaný byl vyzván k provedení změny v registru vozidel před podáním žaloby, ale neučinil tak.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu, na základě kterých soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
3. Z kupní smlouvy č. [číslo smlouvy] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně na žalovaného převedla vozidlo tovární značky BMW – Řada 3, registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], za dohodnutou kupní cenu, splatnou [datum] (viz faktura). K předání a převzetí vozidla došlo při podpisu smlouvy dne [datum] (viz protokol o předání vozidla). Smluvní strany se v kupní smlouvě dohodly, že změnu údajů o vlastníku a provozovateli v registru vozidel zajistí žalobkyně na náklady žalovaného na základě zmocnění, které jí žalovaný udělí. Žalovaný se zavázal žalobkyni k tomuto poskytnout veškerou potřebnou součinnost včetně předání potřebných dokumentů. Na kupní smlouvě, protokolu o předání i faktuře jsou podpisy obou stran.
4. Z žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla ze dne [datum] a potvrzení o doručení bylo zjištěno, že žalobkyně požádala o změnu zápisu vlastníka a provozovatele vozidla registrační značky [SPZ] na žalovaného, doručeno [datum].
5. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k přepisu vozidla Mercedes – Benz, typ A-140, registrační značky [SPZ], v registru silničních vozidel před podáním žaloby. Zásilka byla odeslána téhož dne na adresu žalovaného uvedenou v kupní smlouvě.
6. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne [datum] převedla na žalovaného vlastnické právo k předmětnému vozidlu, přičemž se také dohodli, že žalobkyně na základě zmocnění, které jí žalovaný udělí, učiní přepis vlastníka v registru vozidel na náklady žalovaného. Žalovaný se k tomu zavázal poskytnout veškerou potřebnou součinnost. Nebylo prokázáno, že by žalovaný poskytl potřebnou součinnost k přepisu vozidla ani že by došlo ke změně v zápisu vlastníka na žalovaného. Žalovaný byl vyzván k provedení změny v registru vozidel před podáním žaloby.
7. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že žaloba je podána důvodně. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena kupní smlouva podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na základě kupní smlouvy došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu na žalovaného ve smyslu § 1099 o. z., a to již k okamžiku uzavření smlouvy, tj. ke dni [datum], kdy došlo i k předání vozidla. Soud na základě předložené kupní smlouvy uzavřel, že žalovaný se zavázal zajistit veškerou potřebnou součinnost k provedení změny zápisu vlastníka a provozovatele vozidla v registru vozidel, přičemž nebylo prokázáno, že by toto učinil, přestože k tomu byl žalobkyní vyzván. Žalobkyně požádala o zápis změny vlastníka a provozovatele vozidla, ke změně zápisu však nedošlo. S ohledem na to soud u žalobkyně dovodil existenci naléhavého právního zájmu podle § 80 o. s. ř. na určení, že není vlastníkem vozidla. Přestože je evidence vlastníka v registru vozidel toliko evidenční a nemá vliv na to, kdo je skutečným vlastníkem, může evidence vlastníka v rozporu s faktickým stavem znamenat nebezpečí vzniku škody v důsledku odpovědnosti za přestupky spáchané vozidlem. Zároveň žalobkyně nemá možnost změny evidence dosáhnout jinak.
8. Ke shora uvedenému soud okazuje na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 114/20, ve kterém Ústavní soud shrnul: „Závěrem je nutné apelovat na orgány veřejné moci, aby v souladu s výše uvedeným příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel, a aby umožnily novému vlastníkovi domáhat se vydání vozidla nebo potřebných dokladů tak, aby nový vlastník byl schopen povinnost stanovenou napadeným ustanovením splnit a zajistit soulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem. Jedině tak lze zajistit, aby údaje o vlastníkovi vozidla v registru vozidel neodporovaly skutečnému stavu nebo aby se důsledky napadeného ustanovení jinak negativně nepromítly do jeho právní sféry.“ Obdobně se k této problematice vyjádřil také Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].
9. Ze shora uvedených důvodů proto soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil, že žalobkyně není od [datum] na základě kupní smlouvy uzavřené s žalovaným vlastníkem předmětného vozidla.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a odměna zástupce z řad advokátů. Při určení odměny advokáta soud postupoval podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od [datum] (dále jen „AT“), a vycházel z tarifní hodnoty [částka] (pro úkony učiněné od [datum]) a z tarifní hodnoty [částka] (pro úkony učiněné do [datum]), neboť žalobou se žalobkyně domáhá určení práva k věci. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon podle § 7 bodu 5 AT tak činí v daném případě [částka] pro úkony učiněné od [datum] a [částka] pro úkony učiněné do [datum]. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání návrhu na zahájení řízení), za které mu náleží mimosmluvní odměna 1 x [částka] (předžalobní výzva ze dne [datum]) a 2 x [částka] (ostatní), tedy [částka] podle § 11 odst. 1 AT. K uvedené odměně advokáta náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 AT ve výši [částka] (za předžalobní výzvu) a ve výši 2 x [částka] za zbylé dva úkony právní služby, tedy celkem [částka]. Dále advokátovi náleží nárok na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad, tj. ve výši celkem [částka]. Celkem tak náhrada nákladů činí [částka]. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám advokáta žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.