14 C 132/2026

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že uzavřela s žalovanou prostřednictvím internetového portálu [e-mail].cz smlouvu o spotřebitelském úvěru a žalovaná jí poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě poskytla žalobkyně žalované částku [částka] prostřednictvím platební brány. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději dne [datum] spolu se smluvním úrokem ve výši 1 % denně z jistiny (úrok byl kapitalizován na částku [částka]). Žalovaná byla upomínána upomínkami odeslanými žalobkyní a následně i formou předžalobní upomínky. Žalobkyně se po žalované domáhala celkem [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalované neuvedla žalobkyně ničeho, ačkoli k doplnění takových tvrzení byla soudem vyzvána. Naopak v reakci na tuto výzvu soudu žalobkyně vzala žalobu částečně zpět v rozsahu částky [částka] a v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 0,5 % p. a. z téže částky od [datum] do zaplacení. Jako nově tvrzený počátek prodlení žalované uvedla [datum] s tím, že [datum] byla žalované odeslána výzva k úhradě před podáním žaloby, v níž jí byla dána lhůta k plnění 3 dny.

2. Jelikož žalobkyně vzala žalobu částečně zpět před zahájením jednání, soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v tomto rozsahu zastavil bez dalšího ve shodě s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř.

3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť právní zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil. Žalovaná se k jednání soudu dostavila a nárok žalobkyně uznala s tím, že by tento chtěla splácet ve splátkách.

4. Ze smlouvy o úvěru ID: [číslo] soud zjistil, že se v ní žalobkyně se žalovanou dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dohodly, že žalobkyně poskytne žalované finanční prostředky, a to [částka] na 25 dní, a žalovaná takto poskytnuté prostředky vrátí spolu s úrokem ve výši [částka] (1 % denně, RPSN 2 499 %). Dohodly se rovněž na smluvní pokutě ve výši 0,10 % denně pro případ prodlení, na náhradě nákladů v případě prodlení ([částka] za první upomínku a [částka] za druhou upomínku), na poplatku [částka] denně za případné prodloužení doby splatnosti. Rovněž se dohodly na tom, že prostředky budou žalované poskytnuty bezhotovostně na bankovní účet [č. účtu].

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] soud zjistil, že spol. [právnická osoba] v ní potvrdila, že odeslala z účtu žalobkyně na účet č. [č. účtu] částku [částka] dne [datum] pod variabilním symbolem [var. symbol].

6. Ze sdělení spol. [právnická osoba]., soud zjistil, že účet č. [č. účtu] je účtem žalované a byla na něj provedena platba pod variabilním symbolem [var. symbol] ve výši [částka]. Název protiúčtu [název], [právnická osoba].

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jsou v něm rekapitulována výše popsaná podstatná ujednání ze smlouvy o úvěru.

8. Z potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že spol. [právnická osoba]. v něm potvrzuje podání zásilky adresované žalované, odesilatelem je právní zástupce žalobkyně a k podání došlo [datum].

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že v této právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k úhradě částky [částka] do tří dnů a rovněž k úhradě nákladů právního zastoupení s tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dne [datum] a dluh z ní nebyl uhrazen. Je zde také uvedeno, že po sečtení všech nákladů a sankcí zbývá k dnešním u dni ([datum]) k zaplacení částka [částka].

10. Na základě provedeného dokazování soud o skutkovém stavu uzavřel, že žalovaná se žalobkyní se [datum] dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši [částka] splatný za 25 dní (dne [datum]) i na podmínkách splácení tohoto úvěru, konkrétně na úroku ve výši 1 % denně, smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení, poplatcích ve výši celkem [částka] za první dvě upomínky v případě prodlení. Dále soud uzavřel, že k čerpání tohoto úvěru na účet žalované vskutku došlo dne [datum] ve výši [částka] a že dne [datum] dlužila žalovaná z titulu této úvěrové smlouvy (po sečtení všech nákladů a sankcí) celkem [částka]. Na základě těchto zjištění soud vypočetl, kolik by při sjednaných sankcích byla bývala žalovaná toho dne dlužila, kdyby žalobkyni neuhradila vůbec ničeho a došel k závěru, že žalovaná by dlužila [částka] na jistině, [částka] na úroku do [datum], dalších [částka] na úroku za období prvních 90 dní prodlení žalované, dalších [částka] na smluvní pokutě a dalších [částka] na poplatcích za upomínky (žalobkyně v žalobě uvedla, že byla žalovaná upomínána upomínkami, tedy minimálně dvěma). Navíc je ještě třeba připočíst smluvní úrok od 91. dne prodlení ([datum]) do [datum] ve výši 12 % ročně tedy přibližně [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši přibližně [částka] (12 % ročně z [částka] od [datum] do [datum]). Celkem by tedy žalovaná byla bývala dlužila přibližně [částka]. Porovnáním této částky s částkou [částka], kterou žalovaná (po sečtení všech nákladů a sankcí, jak je výslovně uvedeno v předžalobní výzvě) dlužila z titulu smlouvy o úvěru ke dni [datum] tak soud uzavřel, že k tomu dni žalovaná zaplatila z titulu téže smlouvy minimálně [částka]. Svou neúčastí u jednání dne [datum] se žalobkyně připravila o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nedostatku svých tvrzení stran toho, jak posoudila při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalované a o tom, aby k takovým tvrzením rovněž označila důkazy. Z tohoto důvodu neunesla ani břemeno tvrzení ani břemeno důkazní o tom, že úvěruschopnost jakkoli, natož pak řádně zkoumala a soud tedy vyšel z toho, že k takovému zkoumání nedošlo. Dále soud uzavřel, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby.

11. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovanou jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“).

12. Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace.

13. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal.

14. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalované jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně netvrdila přes výzvu soudu vůbec ničeho a ani neoznačila žádné důkazy, ze kterých by se to bylo bývalo podávalo. Jelikož tedy neunesla své důkazní břemeno k této skutečnosti, tak soud uzavřel, že k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně nedošlo a smlouva o spotřebitelském úvěru je tak absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z.

15. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny [částka] sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši [částka] za 25 dní. Ostatně RPSN dosahuje absurdních 2 499 %. Nadto je ve smlouvě sjednána celá řada sankcí výlučně v neprospěch žalované. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.

16. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele.

17. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná skutečně obdržela částku [částka] od žalobkyně. Žalovaná však již také žalobkyni uhradila celkem [částka] na různých platbách podle absolutně neplatné smlouvy. Žalovaná se tedy na žalobkyni nijak bezdůvodně neobohatila, naopak plnila žalobkyni více, než od ní sama přijala.

18. Soud se s ohledem na uznání žalobou uplatněného nároku žalovanou u jednání dne [datum] zabýval tím, zda je na místě rozhodnout rozsudkem pro uznání. Podle § 153a o.s.ř. platí, že soud rozsudkem pro uznání rozhodne (nemá na výběr) pokud žalovaný uzná žalobou uplatňovaný nárok a současně se jedná o věc, ve které lze uzavřít a schválit smír podle § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř. Smír pak nelze schválit, je-li v rozporu s právními předpisy, obchází zákon nebo jím dochází ke zneužití práva či porušení dobrých mravů. Krajský soud v Praze ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (vycházeje z rozsudku [Anonymizováno] v[právnická osoba] rozsudku z [datum], ve věci [spisová značka]), dospěl k závěru, že v souladu s kontradiktorností řízení obecně samo nezkoumání úvěruschopnosti nebrání uzavření smíru mezi stranami, který by znamenal, že spotřebitel zaplatí více než jen jistinu, neboť smlouva o úvěru je obecně smlouvou úplatnou. Obě tato rozhodnutí přehlíží fakt, že spotřebitel zde neprojevuje souhlas se zneužívajícím ujednáním smlouvy, kterou je oprávněn uzavřít, jako tomu bylo v judikatuře, na kterou se citovaný rozsudek [právnická osoba] odvolával (rozsudky ze dne [datum], [název], a ze dne [datum], [název] [jméno FO], [číslo], ale de facto uzavírá ex post úvěrovou smlouvu, aniž by (opět) byla posouzena jeho úvěruschopnost.

19. Jednoduše řečeno, v podmínkách právního řádu, ve kterém platí § 86 spotř. z., není spotřebiteli umožněno uzavřít platně úvěrovou smlouvu s poskytovatelem spotřebitelského úvěru, bez toho, aniž by předtím byla řádně a s odbornou péčí posouzena jeho úvěruschopnost. Toto své omezení nemůže spotřebitel obejít, ani kdyby chtěl, uznáním nároku či smírem, neboť by se jednalo o obcházení zákona. Spotřebitel nemůže dle spotř. z. např. o vlastní vůli vyvázat poskytovatele úvěru z povinnost zkoumat jeho úvěruschopnost (ani kdyby se tak svobodně a informovaně rozhodl), ani uzavřít platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru poté, co bylo takovým zkoumáním zjištěno, že spotřebitel není úvěruschopný (opět, ačkoli by se tak svobodně a informovaně rozhodl). Nemůže-li tak učinit v soukromoprávní kontraktaci, nemůže s takovým výsledkem ani uzavřít soudní smír.

20. Právě uvedené není nijak na újmu kontradiktorní zásadě, neboť spotřebitel zcela ve shodě s ní projevil svůj zájem nárok uznat a soud ve shodě s takto jím projevenou vůlí (a ostatně i judikaturou SDEU, která hovoří o „přihlédnutí k názoru“) posoudil, zda může žalobě vyhovět a došel k závěru, že nikoli, neboť by se jednalo o obcházení zákona. Uznávaný nárok totiž není bezdůvodným obohacením žalobkyně (k tomu prokazatelně nedošlo) a úroky z prodlení z něj (stran takového obohacení by strany mohly uzavřít smír a soud by jej mohl schválit), ale fakticky představuje nároky žalobkyně ze smlouvy, kterou strany mezi sebou nemohly (dokud by nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované) vůbec platně uzavřít. Pro rozpor s § 99 odst. 2 o.s.ř. a tím nenaplnění podmínky dle § 153a odst. 2 o.s.ř. tedy soud rozsudek pro uznání nevydal.

21. Soud namísto toho, na základě výše uvedených důvodů, žalobu v plném rozsahu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.

22. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že žalované přiznal náhradu nákladů nezastoupeného účastníka ve výši [částka] za jeden úkon, a to účast u jednání soudu dne [datum] podle § 1 odst. 3 písm. c) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, vykládané ústavně konformně, tedy co do výše odměny ve shodě s výší dle § 13 odst. 4 vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.

23. Povinnost žalobkyně doplatit částku [částka] na soudním poplatku je dána tím, že soud nevydával v řízení platební rozkaz, tudíž soudní poplatek nečiní [částka] podle položky 2 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků (přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb.) ale [částka] podle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku, kdy tento postup se podává z položky 2 odst. 2 sazebníku. Jelikož žalobkyně již zaplatila na soudním poplatku částku [částka], zbývá jí doplatit právě [částka].