Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit další částku [částka], úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky [částka] a smluvní pokutu [částka], se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené prostředky komunikace na dálku přes stránku www.[název].cz, na které se žalovaný zaregistroval, zadal své údaje, akceptoval text smlouvy, a provedl tzv. ověřovací platbu ve výši [částka] na účet žalobkyně, poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet částku [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem [částka] ve třech měsíčních splátkách, poslední splátka připadla na den [datum], ničeho však neuhradil. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě žalovaným poskytnutých informací a nahlédnutím do relevantních databází, avšak zároveň uvedla, že žádná skutková tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti doplňovat nebude, což zřejmě povede k neplatnosti smlouvy, proto v případě, že soud shledá úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou, po žalovaném požaduje vrátit, co podle smlouvy dostal, společně s úrokem z prodlení. Žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že jde o elektronický dokument. Obsahem listiny je ujednání o poskytnutí finančních prostředků ve výši [částka] žalobkyní ve prospěch žalovaného s tím, že prostředky vrátí žalobkyni s poplatkem [částka] do 90 dnů ode dne jejich poskytnutí. Úrok činí 0 %, RPSN činí 1 689 %. Je uvedena možnost zpoplatněného prodloužení splatnosti. Jsou uvedeny poplatky za upomínku [částka] (a mnohé další), smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení. Listina obsahuje odkaz na Obchodní podmínky a Sazebník.
4. Z listiny označené jako Výpis z běžného účtu a ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně na účet žalovaného byla dne [datum] odeslána částka ve výši [částka].
5. Z listin označených jako Upomínka, Výzva k úhradě před podáním žaloby a Opakovaná výzva k úhradě a Zesplatnění úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala žalovanému výzvy k zaplacení dlužné částky; doklad o odeslání přiložen pouze k Výzvě k úhradě před podáním žalob. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky; zásilka byla odeslána.
6. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě dohody označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne [datum] obdržel převodem na účet peněžní prostředky ve výši [částka] a zavázal se vrátit do 90 dnů ode dne jejich poskytnutí částku [částka], úrok ve výši 0 % a RPSN ve výši 1 689 %, ujednány byly smluvní pokuty a poplatky. Nebylo prokázáno, že by žalovaný něco uhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě peněžních prostředků před podáním žaloby. Soud z provedených důkazů nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením dohody a před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému nějak zkoumala jeho schopnost splácet.
7. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C-679/18).
8. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána lustrací v databázích, avšak žádná konkrétní tvrzení či důkazy k tomuto neuvedla, ale naopak výslovně uvedla, že ani žádná další tvrzení (ani důkazy) dokládat nebude a sama uzavřela, že to povede k neplatnosti smlouvy. Soud musí s žalobkyní souhlasit, že smlouva o úvěru je z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti neplatná podle § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z.; jedná se přitom o neplatnost absolutní. Žalobkyně zjevně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala a sama si tedy byla vědoma, že je smlouva z tohoto důvodu neplatná. Nebylo proto nutno dále k této skutečnosti vést dokazování či dále žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení a důkazů.
9. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených podmínek. Přestože úrok formálně nebyl sjednán, je cena peněz v podobě ujednaného poplatku naprosto nepřiměřená, což vyplývá už z RPSN 1 689 %. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů a s poplatky a smluvními pokutami sjednanými výlučně v neprospěch klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.
10. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný skutečně obdržel částku [částka] a nebylo prokázáno, že by něco uhradil, žalobkyně má tedy právo na vrácení dosud nesplacené jistiny [částka]. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru.
11. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jeho možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť ta vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud pak nemohl vycházet ani ze žalobkyní zaslané výzvy k plnění (předžalobní výzvy), neboť v té žalobkyně po žalovaném požadovala plnění závazku z neplatné smlouvy, jejíž neplatnost musela být žalobkyni zřejmá. Soud však žalovaného zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyl žalovaný vyzván, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.
12. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenou jistinou, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (a konečně i z důvodu smluvních podmínek v rozporu s dobrými mravy) nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalovanému skutečně poskytla.
13. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť úspěch obou účastníků je srovnatelný (při výpočtu úspěchu a neúspěchu vzal soud v úvahu i příslušenství, které si pro tyto účely vyčíslil ke dni vyhlášení rozsudku).