Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k 25. dni každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení.
II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku [částka] azákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % p.a. aúrok 30 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba]. se sídlem v Praze (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejím základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši [částka] spolu se zápůjční úrokovou sazbou 64,09 % p.a. při RPSN 86,71 % v dohodnutých 48 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 17 dni každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný své smluvní závazky nesplnil a předchůdci žalobce ani žalobci nic nevrátil. Pro prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek o více než 65 dní předchůdce předchůdce úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši [částka], dlužného úroku za poskytnutý úvěr přirostlého ke dni zesplatnění ve výši [částka], dlužné smluvní pokuty ve výši [částka] a dalšího příslušenství. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný požadovanou dlužnou částku dosud žalobci nezaplatil. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne [datum] popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Na základě rámcové smlouvy ze dne [datum] a společného prohlášení smluvních stran předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce ke dni [datum]. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil.
2. Do dne rozhodnutí soudu nebyl žalovaný omezen ve způsobilosti k právnímu jednání. Přesto usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byla žalovanému ustanovena hmotně právní opatrovnice [Jméno opatrovnice], nar. [Datum narození opatrovnice], které bylo soudem uděleno zmocnění za opatrovance právně jednat ve všech záležitostech, mimo záležitostí týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských práv a povinností jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání. Dále byla opatrovnice zmocněna spravovat majetek opatrovance v rozsahu běžné správy jmění s tím, že nejedná-li se o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním zastoupeného schválení soudu. Opatrovnici bylo uloženo udržovat s opatrovancem pravidelné spojení, projevovat o něj skutečný zájem, dbát na jeho zdravotní stav a starat se o naplnění jeho práv a chránit jeho zájmy. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].
3. Opatrovnice [Jméno opatrovnice] nebyla schopna se k žalobě vyjádřit s tím, že byla ustanovena teprve nedávno a nemá žádný přehled o výdajích ani o závazcích žalovaného. Žalovaný je důchodce, má pobírat důchod asi ve výši [částka], který je mu ale krácen do výše životního minima z důvodu prováděných exekucí, má více dluhů. Žalovaný je nemocen, má Alzheimera, na nic si nepamatuje a někdy opatrovnici ani nepoznává, řidičský průkaz odevzdal, nemovitosti ani předměty vyšší hodnoty nevlastní.
4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.
5. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] požádal předchůdce žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka]. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru [částka] se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce celkem částku [částka] v 48 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 17. dni každého měsíce, přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 64,09 % ročně a RPSN 86,71 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouvy jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však [částka]. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. Žalovaný návrh podepsal dne [datum] a předchůdce žalobce návrh akceptoval podpisem svého zástupce přímo v návrhu dne [datum]. Obvyklý akceptační dopis žalobce ani sjednaný splátkový kalendář ani formulář o standardních informacích o poskytovaném úvěru žalobce soudu nepředložil. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne [datum].
6. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru soud zjistil, že předchůdce žalobce vyplatil dne [datum] na účet žalovaného částku [částka]. Obvyklou kartu klienta žalobce nepředložil.Z obsahu žaloby a z předložených dokladů nebylo zjištěno, že by žalovaný vrátil předchůdci potažmo žalobci byť i část dlužné částky.
7. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobce, žalobce vyplněný a podepsaný formulář „Prohlášení klienta“ o tom, že žalovaný nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a že je schopen úvěr splácet, soudu nepředložil. Výpis záznamů z registru SOLUS ze dne [datum] neobsahoval žádné relevantní informace. Z neoznačené listiny score card ze dne [datum] obsahující hodnocení schopnosti splácet (mělo jít o vyhodnocení žalovaného z nebankovního registru Klientských informací NRKI) soud zjistil, že u žalovaného je uvedeno skóre 237, což podle připojené legendy znamená, že jde o I. kategorii, u níž je nejvyšší riziko, kdy úvěr je výrazněji limitován nebo zamítán. Podle nikým nepodepsaného formuláře předchůdce žalobce „Hodnocení klienta“ ze dne [datum] byla finanční potřeba žalovaného [částka], přesto mu žalobce poskytl úvěr [částka], žalovaný měl mít příjmy z důchodu ve výši [částka] měsíčně, jeho výdaje činily životní minimum ve výši [částka] měsíčně, na bydlení ve vlastním i za související náklady s bydlením vynakládal dohromady částku [částka] měsíčně a na dopravu, léky apod. nevynakládal nic. Z listiny nebylo zjištěno, z jakých podkladů předchůdce žalobce ověřoval výše uvedené údaje o výdajích žalovaného. Ze selektivního výpisu z účtu žalovaného bylo pouze zjištěno, že žalovanému byl na jeho účet připsán starobní důchod v říjnu 2022 ve výši [částka] a v listopadu 2022 rovněž ve výši [částka]. O závazky žalovaného se předchůdce žalobce nezajímal. Z předložených důkazů bylo prokázáno, že se předchůdce žalobce vůbec nezabýval reálnými běžnými výdaji ani dalšími závazky žalovaného a bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl předchůdce žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného.
8. Podle předžalobní upomínky ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Podle Společného prohlášení [právnická osoba]. a [právnická osoba] ze dne [datum] měla být mezi těmito stranami uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávky dne [datum], přičemž na základě tohoto prohlášení a připojeného soupisu pohledávek byla sporná pohledávka postoupena z předchůdce na žalobce ke dni [datum]. Dopisem ze dne [datum] podaným podle podacího lístku na poštu dne [datum] žalobce oznámil postoupení sporné pohledávky žalovanému. Předžalobní výzvu ze dne [datum] podal žalobce podle podacího lístku k poštovní přepravě dne [datum].
9. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v listopadu 2022 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba]. poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 6,29 % do 23,55 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 14,92 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 12,71 % a [právnická osoba] poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 14,4 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 14 %.
10. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.
11. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).
13. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od [datum] do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
14. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné běžné měsíční reálné výdaje žalovaného v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy. Šlo o reálné výdaje na jeho živobytí, na bydlení údajně ve vlastním, na dopravu, mobil, internet, léky apod. Předchůdce se také nezajímal o existenci předchozích dalších neuhrazených závazků žalovaného. Údaje o výdajích žalovaného jsou samotným předchůdcem žalobce účelově zkreslené a podhodnocené a zmíněnými nic neříkajícími náklady na živobytí v pouhé výši [částka] a dalšími náklady na bydlení, elektřinu, vodné, stočné, odpadky, plyn, léky, dopravu, mobil, internet apod. ve výši [částka] předchůdce potažmo žalobce obchází smysl § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud uzavírá, že žalobce se řádně nezabýval reálnými výdaji žalovaného a bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného. Provádění úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobce bylo ryze formální a žalobce ve skutečnosti úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.
15. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu ve výši 64,09 % ročně. V řízení bylo prokázáno, že průměrná úroková sazba bankovních domů činila u obdobných úvěrů ve stejném období i v lokalitě celkem [hodnota] % ročně a ve smlouvě sjednaná úroková sazba 64,09 % ročně je 4,6 x vyšší než obvyklá úroková sazba obchodních domů. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné (viz stále použitelné rozsudky NS ČR ze dne [datum] sp. zn. 1484/2004, ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek NS ČR ze dne [datum]). Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného předchůdci žalobce za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by předchůdce žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Vzhledem k výše uvedenému sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z.
16. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku [částka] a že žalovaný předchůdci ani žalobci dosud nic nevrátil. [adresa].000 Kč, kterou předchůdce žalovanému poskytl, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR [spisová značka] ze dne [datum]).
17. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. [spisová značka] i Krajského soudu v [adresa] – pobočky v Olomouci č.j. [spisová značka] vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž opatrovnice žalovaného poukázala, že žalovaný je starobní důchodce, z jehož důchodu jsou exekučně strhávány předchozí dluhy do výše životního minima, že žalovaný trpí Alzheimerem a je nemajetný, umožnil mu soud splácet dlužnou částku [částka] ve splátkách po [částka] měsíčně až do úplného zaplacení dluhu. Po dobu takto stanoveného splácení dluhu se nemůže žalovaný dostat do prodlení. Na stanovené splátky se podle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. nevztahuje podmínka ztráty výhody splátek pro neplacení18. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vydat žalobci dosud neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka] podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. ve splátkách po [částka] měsíčně až do úplného zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).19. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobci byla přiznána částka ve výši [částka] a ve zbývajícím rozsahu jistiny s příslušenstvím ke dni rozhodnutí ve výši [částka] byla žaloba zamítnuta. Procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).