Výrok
I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] azákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12 %,kapitalizovaný úrok ve výši [částka] od [datum] do [datum] anáklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka],tj. v celém rozsahu, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaná dluží na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], na jejímž základě žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala žalobci vrátit dohodnutým způsobem. Žalovaná ale smluvené povinnosti nesplnila a věřiteli vrátila pouze částku [částka]. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení celého úvěrového dluhu s příslušenstvím.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. V průběhu řízení soud vyzval žalobce k předložení konkrétních důkazů vztahujících se k provádění úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy. Žalobce ale přes výzvu soudu požadované konkrétní důkazy ve vztahu k reálným výdajům žalované nepředložil.
4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.
5. Ve vztahu k tvrzenému závazkovému vztahu mezi účastníky soud z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] č. [hodnota] ve znění příloh zjistil, že na smlouvě se nenachází vlastoruční ani elektronický podpis žalované a za žalobce jako poskytovatele úvěru pouze strojový podpis, který však není vlastoručním ani elektronickým podpisem. Podle smlouvy se měl sice žalobce zavázat poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši [částka], avšak ve skutečnosti měl žalobce poskytnout žalované pouze dohodnutou částku [částka] do její dispozice na její účet č. [č. účtu], a zbývající částku [částka] si žalobce převedl na svůj vlastní účet a další částku [částka] si měl podle smlouvy ponechat jako náklady související se smlouvou. Rovněž předsmluvní formulář nebyl žalobcem ani žalovanou podepsán.
6. Pokud jde o vzájemné plnění, z dokladu [právnická osoba] soud zjistil, že dne [datum] žalobce poskytl na účet žalované č. [č. účtu] pouze částku [částka] a částku [částka].Podle dokladu žalobce [právnická osoba] – platba převodem uvnitř banky - žalobce dne [datum] uhradil částku [částka] na svůj účet ve prospěch sebe samého.Ze sdělení žalobce ze dne [datum], které nebylo žádnými důkazy vyvráceno, soud zjistil, že žalovaná vrátila žalobci v období od [datum] do [datum] ve 21 splátkách celkem částku [částka].
7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, z výpisu z běžného účtu žalované a z výplatních listů za dobu od prosince 2022 do února 2023 soud zjistil, že žalovaná měla příjem v rozmezí od [částka] do [částka] měsíčně, z výpisů z jejího běžného účtu nelze však zjistit, jaké měla žalovaná konkrétní výdaje na jídlo, ošacení, bydlení, náklady na elektřinu, vodné, stočné, plyn, odpad, mobil, internet apod. Z výpisů je však zřejmé, že žalovaná buď nebyla schopna ničeho ušetřit anebo minimální částky. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se žalobce o reálné výdaje žalované vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná poskytnutý úvěr vrátí či nikoliv.
8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.
9. Žalobce neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel s žalovanou platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění. Žalobcem předložená písemná smlouva neobsahuje v rozporu s § 561 a § 562 o.z. žádný vlastoruční ani elektronický podpis zástupce žalobce ani žalované.
10. I v případě, že by byla smlouva o úvěru žalobcem a žalovaným řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. zjistit, ověřit a posoudit příjmy a výdaje žalované, a v této souvislosti posoudit schopnost žalované poskytnutý úvěr bez větších problémů žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné konkrétní důkazy k prokázání zjišťování, ověřování a posuzování výdajů žalované, bez nichž nelze úvěruschopnost posoudit, soudu nepředložil.
11. V řízení bylo prokázáno, že na základě platně neuzavřené případně absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalované prokazatelně do její dispozice pouze částku [částka] a že žalovaná na úvěrový dluh žalobci vrátila celkem částku [částka], tedy podstatně více, než byla její zákonná povinnost. Plnění obou účastníků pak představuje plnění bez platného závazku podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR [spisová značka] ze dne [datum]).
12. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o tom, že z jím předložených listin jeho tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy ani zaplacení tvrzené částky žalované nevyplývá a zbavil se tak i možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy k prokázání sporného nároku.
13. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako zjevně neoprávněnou podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. v celém rozsahu zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení zcela procesně úspěšná, avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).