Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

16 C 174/2024

Soud: Okresní soud v PřerověDatum rozhodnutí: 6. 12. 2024Č. j.: 16 C 174/2024-42Samosoudce: JUDr. Jaroslav HiklAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 24. 9. 2025Předmět řízení: O zaplacení 235 716,70 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPR:2024:16.C.174.2024.1
vzájemné plněnísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (147) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit dalšíčástku [částka] aúrok 14,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],úrok 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],úrok 14,9 % ročně z pohledávky [částka] od [datum] do zaplacení,úrok 15 % ročně z pohledávky [částka] od [datum] do zaplacení,kapitalizovaný úrok ve výši [částka] od [datum] do [datum],úrok 17,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],úrok 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum],úrok 17,9 % ročně z pohledávky [částka] od [datum] do [datum],úrok 15 % ročně z pohledávky [částka] od [datum] do zaplacení,úrok 15 % ročně z pohledávky [částka] od [datum] do zaplacení akapitalizovaný úrok ve výši [částka] od [datum] do [datum],se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum], [datum] a [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě rámcové smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] o aktivaci běžného účtu uzavřel s žalovaným ve dnech [datum] a [datum] dvě smlouvy o spotřebitelských úvěrech, jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku žalobci nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.4. Z rámcové smlouvy ze dne [datum], č. [hodnota] soud zjistil, že žalobce zřídil pro žalovaného běžný účet č. [č. účtu] s debetní kartou č. [hodnota] a zavázal se poskytovat žalovanému dohodnuté bankovní a platební služby za cenu podle ceníku žalobce5. Z první písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru označené jako dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě 1341537 – úvěr č. HÚ00769598 ze dne [datum] ve znění Formuláře pro standardní informace, Obchodních podmínek a splátkového kalendáře, soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka] za účelem úhrady předchozích půjček žalovaného u žalobce ve výši [částka] a ve výši [částka] (v celkové výši [částka]), který se žalovaný zavázal žalobci vrátit v celkové výši [částka] při úrokové sazbě 14,90 % ročně a RPSN 14,83 %, formou 121 měsíčních splátek po [částka] splatných v období od [datum] do [datum], vždy k 21. dni každého měsíce. Smlouva byla podepsaná vlastoručně zástupcem žalobce a elektronicky žalovaným.Pokud jde o vzájemné plnění, z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne [datum] č. [č. účtu] soud zjistil, že dne [datum] žalobce převedl na účet žalovaného částku [částka] a ihned týž den z tohoto účtu strhl pro sebe částky [částka] a [částka] jako úhradu předchozích půjček a částku [částka] za pojistné.Podle tvrzení žalobce v žalobě a přehledu plateb žalovaný na úvěrový dluh uhradil v období od [datum] do [datum] celkem částku [částka]. Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobcem před uzavřením sporné smlouvy ze dne [datum], soud z potvrzení o výši příjmů zjistil, že žalobce při zjišťování reálných příjmů žalovaného vycházel z potvrzení vydaného firmou Kabex dne [datum], tj. cca 15 měsíců před uzavřením smlouvy, s tím, že za období od dubna do června 2018 měl žalovaný průměrný měsíční příjem [částka]. Podle úvěrové zprávy ze dne [datum] měl mít žalovaný 2 závazky, měl splácet [částka] měsíčně a zbývající částka činila [částka], hodnota score činila 498 a třída rizika byla F. Nebylo zjištěno, že žalovaný předchozí 2 závazky splácel řádně a včas. Žalobce nebyl schopen vysvětlit, co znamenají zkratky score ani třída rizika a podle sdělení žalobce ze dne [datum] údaje a zkratky v úvěrové zprávě poskytuje žalobci firma CBCB-Czech Banking Credit Burau a.s. podle metodiky, která není žalobci známá. Podle výpisu z účtu žalovaného za dobu od [datum] až [datum], počáteční zůstatek na účtu byla částka [částka] a konečný zůstatek byl ve výši -[částka]. Podle těchto údajů žalovaný dne [datum] načerpal od žalobce půjčky [částka] a [částka] a žalobce si okamžitě strhl z tohoto účtu pro sebe částky [částka] a [částka]. V srpnu 2019 měl žalobce příjem z nemocenské [částka] a mzdy [částka], v září 2019 z nemocenské ve výši [částka] a mzdy [částka] a v říjnu 2019 ze mzdy vše výši [částka]. Výdaje měl žalovaný mimo jiné na alimenty [částka], na garáž [částka] a měl i další neidentifikovatelné údaje. Z předložených podkladů nelze zjistit, jaké reálné běžné výdaje měl žalovaný na svoje živobytí, na ošacení, hygienu, bydlení, vodné, stočné, elektřinu, plyn, odpadky, mobil, internet, dopravu, léky apod. Podle výpisu z účtu žalovaný nebyl ale schopen ušetřit finanční prostředky na úhradu svých závazků. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se žalobce o reálné příjmy a výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.6. Z druhé písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru označené jako dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě 1341537 – úvěr č. HÚ00899003 ze dne [datum] ve znění Formuláře pro standardní informace, Obchodních podmínek a splátkového kalendáře, soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal žalobci vrátit v celkové výši [částka] při úrokové sazbě 17,90 % ročně a RPSN 17,11 %, formou 97 měsíčních splátek po [částka] splatných v období od [datum] do [datum], vždy k 24. dni každého měsíce. Smlouva byla podepsaná vlastoručně zástupcem žalobce a elektronicky žalovaným.Pokud jde o vzájemné plnění, z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne [datum] č. [č. účtu] soud zjistil, že dne [datum] žalobce převedl na účet žalovaného částku [částka].Podle tvrzení žalobce v žalobě a přehledu plateb žalovaný na úvěrový dluh uhradil v období od [datum] do [datum] celkem částku [částka]. Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobcem před uzavřením sporné smlouvy ze dne [datum], soud z potvrzení o výši příjmů zjistil, že žalobce při zjišťování reálných příjmů žalovaného vycházel rovněž z potvrzení vydaného firmou Kabex dne [datum], tj. cca 26 měsíců před uzavřením smlouvy, s tím, že za období od dubna do června 2018 měl žalovaný průměrný měsíční příjem [částka]. Podle úvěrové zprávy ze dne [datum] měl mít žalovaný 1 závazek, měl splácet [částka] měsíčně a zbývající částka činila [částka], hodnota score činila 508 a třída rizika byla G. Nebylo zjištěno, že žalovaný předchozí závazek splácel řádně a včas. Žalobce nebyl schopen vysvětlit, co znamenají zkratky score ani třída rizika a podle sdělení žalobce ze dne [datum] údaje a zkratky v úvěrové zprávě poskytuje žalobci firma CBCB-Czech Banking Credit Burau a.s. podle metodiky, která není žalobci známá. Podle výpisu z účtu žalovaného za dobu od [datum] až [datum] počáteční zůstatek na účtu byla částka -[částka] a konečný zůstatek byl [částka]. V červenci 2020 měl mít žalovaný příjem ze mzdy [částka], v srpnu 2018 ve výši [částka] a v září 2020 ve výši [částka]. Výdaje měl žalovaný mimo jiné na splácení půjček pro žalobce a další neidentifikovatelné údaje. Z předložených podkladů nelze zjistit, jaké reálné běžné výdaje měl žalovaný na svoje živobytí, na ošacení, hygienu, bydlení, vodné, stočné, elektřinu, plyn, odpadky, mobil, internet, dopravu, léky apod. Podle výpisu z účtu žalovaný nebyl ale schopen ušetřit finanční prostředky na úhradu svých závazků. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se žalobce o reálné příjmy a výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.7. Dodatkem č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum] se smluvní strany dohodly na změně splatnosti HÚ00769598 na 24. den v měsíci. Dopisem ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši [částka] pod pohrůžkou soudního vymáhání.8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v listopadu 2019 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Raiffeisen bank požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 12,56 %, [právnická osoba]. ve výši 11,9 % ročně a [právnická osoba]. 13,4 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 12,62 % ročně.Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v říjnu 2020 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Raiffeisen bank požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 12,56 %, [právnická osoba]. ve výši 11,9 % ročně a [právnická osoba]. 9,9 % ročně. Průměrná úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období 11,45 % ročně.9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.10. Obě sporné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a [datum] byly uzavřeny podle § 2395 o. z., mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí u každé jednotlivé smlouvy schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda předchůdce žalobce při poskytování obou úvěrů žalovanému jako spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od [datum] do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného ve vztahu ke každé výše uvedené úvěrové smlouvě řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Ač je žalobce bankovním ústavem, před poskytnutí každého úvěru se neobtěžoval ověřit si skutečné reálné příjmy žalovaného z jeho účtu, který pro něj sám vedl. Při zjišťování úvěruschopnosti vyšel z potvrzení ze dne [datum], které bylo vystaveno dlouhou dobu před uzavřením obou smluv. Žalobce se dále ani neobtěžoval zjistit a ověřit reálné výdaje žalovaného na jeho výživu, ošacení, bydlení, elektřinu, plyn, odpadky, mobil, internet, léky apod. Přitom z údajů z běžného účtu tyto skutečnosti nemohly být a nebyly zřejmé. Údaje, které žalobce uváděl ve svém vyjádření ze dne [datum] nebyly ničím podloženy a jsou zjevně vymyšlené. V podrobnostech soud odkazuje na zjištění uvedená v bodech č. [hodnota] a 6 rozsudku. Bez zjištění a ověření reálných příjmů a výdajů žalovaného nemohl žalobce jeho úvěruschopnost vůbec posoudit. Žalobce ničím neprokázal, že splnil zákonné povinnosti vyplývající z § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což má za důsledek absolutní neplatnost obou sporných smluv podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.14. V řízení bylo prokázáno, že na základě první absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku [částka] a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce pouze částku [částka]; zůstal tak nedoplatek ve výši [částka]. Na základě druhé absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku [částka] a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce celkem [hodnota], zůstal tak nedoplatek ve výši [částka]. Celkový nedoplatek z obou absolutně neplatných úvěrových smluv činí částku [částka], která představuje nesplacené jistiny spotřebitelských úvěrů, které je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR [spisová značka] ze dne [datum]).15. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. [spisová značka] i Krajského soudu v [adresa] – pobočky v Olomouci č.j. [spisová značka] vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.16. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku [částka] v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací