Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce po žalovaném domáhal zaplatit další částku [částka] azákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % aúrok 22,32 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba]. se sídlem v Praze (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejím základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši [částka] spolu se zápůjční úrokovou sazbou 64,84 % p.a. při RPSN 88,04 % v dohodnutých 36 měsíčních splátkách po [částka], počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný své smluvní závazky řádně a včas hradit dohodnuté splátky nesplnil a předchůdci žalobce vrátil pouze částku [částka]. Pro prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení další částky ve výši [částka] (představující nedoplatek „nové jistiny úvěru“, poplatek za pojištění a smluvní pokuty) a dalšího příslušenství. Na základě rámcové smlouvy ze dne [datum] a společného prohlášení smluvních stran předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce ke dni [datum].
2. V průběhu řízení na výzvu soudu žalobce v podání ze dne [datum] popsal, jak jeho předchůdce údajně s odbornou péčí zkušeného profesionála v oboru úvěrování pečlivě zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Na další výzvu soudu ze dne [datum], aby žalobce doručil soudu všechny označené ale dosud nedoručené důkazy vztahující se mimo jiné k provádění úvěruschopnosti žalovaného a aby soudu sdělil, jakou celkovou částku a v jakých splátkách žalovaný uhradil na úvěrový dluh od uzavření úvěrové smlouvy dosud, žalobce doručil soudu dne [datum] zmatené podání ze dne [datum], z něhož podle soudu vyplynulo, že předchůdce žalobce měl poskytnout žalovanému částku [částka] a že žalovaný předchůdci potažmo žalobci vrátil na úvěrový dluh celkem částku [částka]. Při jednání soudu dne [datum] k jednání zcela nepřipravený právní zástupce žalobce nebyl schopen vysvětlit, co v důkazu předloženém žalobcem „platební historie z neoznačeného dne“ představuje částka [částka] ani nebyl schopen vysvětlit podání žalobce ze dne [datum]. Po poučení o koncentraci soud nevyhověl žádosti žalobce o odročení jednání za účelem dotvrzení, co představuje částka [částka], neboť žalobce byl k otázce sporných úhrad soudem písemně vyzýván a přes výzvu a poučení tuto chybějící skutečnost nebyl schopen dotvrdit ani do konce jednání soudu.
3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Rozsudkem ze dne [datum] č.j. [spisová značka] soud žalobu v celém rozsahu zamítl z důvodů, že žalobce neprokázal, že jeho předchůdce prováděl úvěruschopnost žalovaného, že jeho předchůdce požadoval po žalovaném nepřiměřeně vysokou šikanózní úrokovou sazbu a že žalovaný podle tvrzení žalobce a platební historie obdržel od předchůdce úvěr ve výši [částka], který vrátil v celkové výši [částka]. Žalovaný tudíž vrátil věřiteli více, než od něj obdržel.
5. Proti rozsudku soudu, avšak pouze do části výroku I. co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, podal včasné odvolání žalobce, který se domáhal změny rozsudku v odvoláním napadené části tak, aby mu byla částka [částka] s příslušenstvím přiznána.
6. Krajský soud v [adresa], pobočka v Olomouci, odvoláním napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu zrušil a vrátil soudu zpět k dalšímu řízení s odůvodněním, že doplnění žaloby ze dne [datum] je nejasné, že nekoresponduje s původním tvrzením žaloby, že není zřejmé, co je předmětem žaloby a že soud má postupem podle § 43 o.s.ř. vyzvat žalobce k odstranění vad žaloby.
7. Po výzvě soudu podle § 43 o.s.ř. žalobce ve svém podání ze dne [datum] doplnil, že jeho předchůdce skutečně poskytl žalovanému částku [částka] a že žalovaný vrátil předchůdci od uzavření smlouvy dosud částku [částka], a že se žalobce domáhá přiznání pouze částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení.
8. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.
9. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru ze dne [datum] č. [hodnota], ve znění Přílohy č. [hodnota] ze dne [datum], Oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], splátkového kalendáře a formuláře o pojištění schopnosti splácet, považuje soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] požádal předchůdce žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka]. Podle žalobcem předloženého formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru [částka] se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce celkem částku [částka] v 36 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 22. dni každého měsíce po dobu od [datum] do [datum], přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 64,84 % ročně a RPSN 88,04 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouvy jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však [částka]. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. Žalovaný návrh podepsal elektronicky dne [datum], žalobce návrh akceptoval dne [datum] a v Oznámení ze dne [datum] žalobce žalovanému sdělil, že akceptoval návrh smlouvy o úvěru s tím, že doručením tohoto Oznámení žalovanému dojde k uzavření smlouvy. Dodejku žalobce nepředložil. Lze uzavřít, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne [datum].
10. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru a z platební historie soud zjistil, že předchůdce žalobce vyplatil dne [datum], ještě před uzavřením smlouvy, na účet žalovaného částku [částka].Podle platební historie a vyjádření žalobce ze dne [datum] žalovaný zaplatil žalobci na vrácení poskytnutého úvěru celkem částku [částka] a to tak, že dne [datum] uhradil žalobci částku [částka], dne [datum] částku [částka] a z této celkové uhrazené částky [částka] na žádost žalovaného žalobce žalovanému vrátil částku [částka], přičemž neuhrazený zůstatek do částky [částka] činí částku [částka].
11. Ve vztahu k provádění úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobce ke sporné smlouvě o úvěru soud zjistil, že výpis záznamů z registru SOLUS ze dne [datum] neobsahuje žádné relevantní informace. V neoznačené listině score card ze dne [datum] (obsahující hodnocení schopnosti splácet, mělo jít o vyhodnocení žalovaného z nebankovního registru Klientských informací NRKI) je u žalovaného uvedeno skóre 495, což podle připojené legendy znamená, že jde o III. kategorii, u níž je „nejlepší segment klientů“. Podle nikým nepodepsaného formuláře předchůdce žalobce „Hodnocení klienta“ ze dne [datum] byla finanční potřeba žalovaného [částka], přesto mu předchůdce žalobce poskytl úvěr [částka], žalovaný měl mít příjmy z neoznačeného zdroje ve výši [částka] měsíčně, jeho výdaje činily životní minimum ve výši [částka] měsíčně, žalovaný byl sám, na bydlení údajně ve vlastním vynakládal včetně inkasa [částka], na dopravu, internet, mobil, odpadky apod. nevynakládal nic. Z listiny nebylo možno zjistit, z jakých podkladů předchůdce žalobce ověřoval výše uvedené údaje o příjmech a výdajích žalovaného a tyto údaje jsou nepodložené, neověřitelné a tudíž nevěrohodné. Podle potvrzení [právnická osoba]. měl žalovaný na svůj účet od neoznačených plátců obdržet dne 10 9.2021 částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku ve výši [částka] a dne [datum] částku [částka], což je v průměru [částka] měsíčně. Z předložených dokladů ale nelze zjistit, kdo konkrétně a z jakých důvodů tyto částky žalovanému poskytoval, zda jde skutečně o pravidelné příjmy ze zaměstnání nebo o účelové převody. O závazky žalovaného se předchůdce žalobce rovněž nezajímal. Z předložených důkazů bylo prokázáno, že se předchůdce žalobce vůbec nezabýval reálnými pravidelnými běžnými příjmy, výdaji ani dalšími závazky žalovaného a bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl předchůdce žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného.
12. Podle oznámení předchůdce žalobce žalovanému ze dne [datum], předchůdce úvěr zesplatnil pro neplacení žalovaného ke dni [datum]. Podle Společného prohlášení [právnická osoba]. a [právnická osoba] ze dne [datum] a připojené přílohy měla být mezi těmito stranami uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávky dne [datum], přičemž na základě tohoto prohlášení a připojeného soupisu pohledávek byla sporná pohledávka postoupena z předchůdce na žalobce ke dni [datum]. Dopisem ze dne [datum] podaným podle podacího lístku týž den na poštu předchůdce žalobce oznámil postoupení sporné pohledávky žalovanému. Předžalobní výzvu ze dne [datum] podal žalobce podle podacího lístku k poštovní přepravě dne [datum].
13. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v prosinci 2021 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba]. poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 4,4 % do 23,2 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 13,8 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 13,22 %, [právnická osoba] ve výši 11,93 % a [právnická osoba] poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 10,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 12,5 %.
14. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.
15. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda věřitel při poskytování úvěru žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).
17. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od [datum] do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
18. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že úvěrový věřitel nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalovaného spotřebitele řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. V rozporu s § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné běžné reálné měsíční příjmy ani výdaje žalovaného spotřebitele v období předcházejícímu uzavření sporné smlouvy na živobytí, bydlení, ošacení, mobil, internet apod., přičemž bez zjištění a ověření reálných běžných výdajů nemohl věřitel vůbec úvěruschopnost žalovaného spotřebitele provádět. V podrobnostech soud odkazuje na bod 11. rozsudku. Porušení této povinnosti věřitelem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.
19. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu ve výši 64,84 % ročně. V řízení bylo totiž prokázáno, že průměrná úroková sazba bankovních domů činila u obdobných úvěrů ve stejném období i v lokalitě celkem [hodnota] % ročně a ve smlouvě sjednaná úroková sazba je takřka 5,2 x vyšší, než obvyklá úroková sazba bankovních domů. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné (viz stále použitelné rozsudky NS ČR ze dne [datum] sp. zn. 1484/2004, ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek NS ČR ze dne [datum]). Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného spotřebitele věřiteli za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by věřitel úvěrovou smlouvu s žalovaným spotřebitelem vůbec neuzavřel. Vzhledem k výše uvedenému sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z.
20. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku [částka] a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce pouze částku [částka] a zůstal tak nedoplatek ve výši [částka]. Tato částka [částka] představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR [spisová značka] ze dne [datum]).
21. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. [spisová značka] i Krajského soudu v [adresa] – pobočky v Olomouci č.j. [spisová značka] vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil jako přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
22. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit aktivně legitimovanému žalobci částku [částka] v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).
23. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).