Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 7,5 % a úrok 19,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení., spisová značka
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] a [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] [adresa] (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce podle tehdy platného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., na jejímž základě poskytl žalované půjčku ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit dohodnutým způsobem. Žalovaná ale své závazky ze smlouvy nesplnila, na svůj dluh uhradila pouze částku [částka] a přes výzvy a upomínky zbytek dluhu nezaplatila. Žalobce se nyní domáhá po žalované zaplacení dlužné jistiny půjčky ve výši [částka], poplatku ve výši [částka] a dalšího příslušenství. Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Přestože sporná pohledávka je podle obsahu žaloby zjevně dlouhodobě promlčena, žalovaná žádnou námitku promlčení nevznesla, proto soud nemohl k promlčení pohledávky přihlédnout. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.4. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], č. [hodnota] ve znění smluvních podmínek, uzavřené „podle zákona č. 40/1964 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb.“ soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [adresa] se zavázal poskytnout žalované spotřebitelskou půjčku v hotovosti ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši [částka], z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] a z hotovostního inkasa splátek ve výši [částka], v celkové výši [částka], formou 60 týdenních splátek po [částka] ([částka] měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 1 týdně od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. Smlouva byla dne [datum] podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovanou.5. Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy ze dne [datum] převzetí částky [částka] v hotovosti. Podle tvrzení žalobce v žalobě a přehledu plateb žalovaná na půjčku uhradila celkem částku [částka]. Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy o půjčce, soud ze zákaznické karty ze dne [datum] zjistil, že žalovaná bydlela na adrese [adresa] jako nájemník a nikoliv v místě svého trvalého bydliště v Dobřečicích u [adresa], že byla zaměstnaná u firmy [právnická osoba] v [adresa], že měla mít jediný příjem ve výši „[částka] “ měsíčně a měsíční výdaje za nájem ve výši [částka], za telefon ve výši [částka] a na domácnost ve výši [částka]. Příjmy ve zcela nepravděpodobné čisté výši [částka] měsíčně ani výdaje nebyly žádnými doklady ověřovány ani doloženy. Podle § 2 zák. č. 110/2006 Sb. v té době bylo životní minimum pro jednotlivce ve výši [částka] a žalovaná musela mít také výdaje na bydlení v podobě nejen nájemného, ale i dalších nákladů na elektřinu, na plyn, vodné a stočné, odpadky, na každodenní dopravu do zaměstnání, na ošacení, léky, internet apod. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce o reálné příjmy a reálné výdaje žalované vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat , spisová značkaúvěruschopnost žalované. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.7. Podle smlouvy ze dne [datum] včetně příloh byla sporná pohledávka postoupena z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu do [datum]. Podle podacího lístku byl dopis podán dne [datum] k poštovní přepravě na adresu [adresa].8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských půjček v době uzavírání sporné smlouvy v červenci 2012 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 19,9 % ročně, Raiffeisen bank a.s. nemá údaje k dispozici, [právnická osoba]. v té době úvěry neposkytovala a [právnická osoba]. požadovala úrokovou sazbu ve výši 18,9 % ročně. Průměrná úroková sazba uvedených bankovních domů činila v rozhodném období 19.4 % ročně.9. Ke dni [datum] vstoupil v účinnost občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), na základějehož ustanovení § 3080 bod 1 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Na základě § 3028 odst. 3 a § 3030 o.z. soud se při posuzování právních poměrů vzniklých mezi účastníky řídil dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o půjčce, přitom vzniklá práva i povinnosti mezi účastníky posuzoval prizmatem ustanovení části první hlavy I. o.z.10. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.11. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.12. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).13. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.14. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.15. Podle dlouhodobě ustálené judikatury vyšších soudů je věřiteli v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nebo půjčku tak, že si od spotřebitele vyžádá příslušené podklady a z nich zjistí, ověří a posoudí reálné příjmy a reálné , spisová značkavýdaje spotřebitele, a úvěr poskytne pouze tehdy, bude-li mít ověřeno, že spotřebitel bude moci úvěr či půjčku reálně dlouhodobě splácet. Jinak úvěr ani půjčku neposkytne (viz např. rozsudek NS ČR ze dne [datum], č.j. [spisová značka], rozsudek NS ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí ÚS ČR ze dne [datum], č.j. TZ 26/2019, rozhodnutí NSS ČR ze dne [datum], č.j. [spisová značka]). Pokud věřitel nesplní zákonné podmínky § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., bude smlouva o půjčce nebo o úvěru absolutně neplatná.16. Žalobce k prokázání, že jeho předchůdce splnil podmínky § 9 zákona č. 145/2010 Sb., předložil pouze zákaznickou kartu ze dne [datum], z níž jednoznačně vyplývá, že jeho předchůdce vůbec neověřoval pravdivost údajů o příjmech a výdajích žalované. Údaje v kartě jsou neověřitelné a tudíž nevěrohodné, což má za důsledek absolutní neplatnost sporné smlouvy o půjčce ze dne [datum]. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.17. Sporná smlouva o půjčce je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky [částka], které představují 84 % jistiny úvěru ve výši [částka]. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů 19,4 % ročně a předchůdcem žalobce požadované poplatky ji mnohonásobně překračují. Souhrnné poplatky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytované půjčky či úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky i úroky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 658 obč.z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez těchto souhrnných zjevně lichevních poplatků by právní předchůdce žalobce žalované finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Žalobce zase tyto lichvářské poplatky soustavně vymáhá. Žalobci ani jeho předchůdci jako zjevně lichvářským a nepoctivým společnostem, které se přiživují a parazitují na chudobě, nelze tyto nároky přiznat ani podle § 6 odst. 2 ani podle § 8 o.z.18. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku, které si musí smluvní strany podle § 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. vzájemně vrátit.19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne [datum] částku [částka] a že žalovaná vrátila předchůdci žalobce pouze částku ve výši [částka].20. Soud proto podle 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. uložil žalované povinnost vydat žalobci zbývající dlužnou částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).21 V řízení bylo zjištěno, že žalovaná má od [datum] trvalý pobyt na adrese [adresa], na kterou žalobce zasílal předžalobní výzvu k úhradě dluhu nejpozději do dne [datum]. Poněvadž žalovaná dlužnou částku v tomto termínu neuhradila, ocitla se s její úhradou v prodlení a od [datum] vznikl žalobci nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení.22. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelské půjčce (odstavec II. výroku rozsudku).23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).