Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku [částka] azákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 %,náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] adalší částku [částka], se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], na jejímž základě poskytl žalovanému celkem částku [částka], kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit s poplatkem a při RPSN „2969 %“ dohodnutým způsobem. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť žalobci ničeho nevrátil. Žalobce se nyní domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru, s poplatkem, s příslušenstvím, s náklady na vymáhání a se smluvní pokutou.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto:
4. Soud z žalobcem předložené písemné smlouvy ze dne [datum] o poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] za poplatek [částka] při RPSN 2969 % zjistil, že v rozporu s § 561 a § 562 o.z. a § 7 zák. č. 297/2016 Sb. neobsahuje vlastoruční ani zaručený nebo uznávaný elektronický podpis žalovaného. PIN kód tímto elektronickým podpisem není. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel dne [datum] (ani jindy) s žalovaným platnou písemnou smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění.
5. I v případě, že by byla smlouva žalovaným řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce žádnými důkazy neprokázal, že splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné konkrétní důkazy k prokázání, zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložil.
6. Pokud jde o vzájemné plnění, ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému v době od [datum] do [datum] celkem částku [částka].Z žádného dokladu nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobci vrátil byť část dlužné částky.
7. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a o.s.ř. na nepředložení řádně podepsané úvěrové smlouvy, na nepředložení důkazů o provedení úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele a na možnost doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy.
8. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že na základě nepodepsané nebo absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytl žalobce žalovanému celkem částku [částka] a že žalovaný žalobci z této částky ničeho nevrátil. Plnění, které předchůdce žalobce poskytl žalovanému, představuje plnění bez platného závazku. [adresa].700 Kč, kterou žalovaný dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelské zápůjčky, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR [spisová značka] ze dne [datum]). Podle skutkových tvrzení žaloby se v projednávané věci nejedná o vydání klasického bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z., nýbrž o spor o plnění ze spotřebitelské smlouvy o zápůjčce podle výše uvedených ustanovení.
9. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. [spisová značka] i Krajského soudu v [adresa] – pobočky v Olomouci č.j. [spisová značka] vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil soud jako přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
10. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku [částka] v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).
11. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).