Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do [datum], a dále se zákonným ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení další částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], a dále se zákonným ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a dále zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce) uzavřel dne [datum] s žalovaným smlouvu o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalovanému částku [částka], kterou žalovaný převzal a zavázal se ji vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v celkové výši [částka] dohodnutým způsobem. Žalovaný ale své závazky splnil pouze částečně. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá zaplacení sporné částky představující nesplacenou jistinu půjčky, souhrnný poplatek a další příslušenství. Smlouvou ze dne [datum] předchůdce žalobce postoupil spornou pohledávku na žalobce s účinností ke dni [datum].
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, a přestože je sporná pohledávka podle žalobních tvrzení cca 19 let promlčena, žádnou námitku promlčení nevznesl. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že na základě písemné smlouvy o půjčce č. [hodnota] ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 321/2001 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému půjčku ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka], jíž se žalovaný zavázal splatit v celkové výši [částka] v 53 týdenních splátkách po [částka] (t.j. ve výši [částka] měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná 7. den od data uzavření smlouvy. V čl. 8 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě, že žalovaný včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé půjčky včetně souhrnného poplatku. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky [částka] a ostatně tuto skutečnost nikdo v řízení nezpochybňoval.
4. Žalobce sice v podání ze dne [datum] poukázal, že v době uzavření sporné smlouvy [datum] neměl jeho předchůdce povinnost provádět úvěruschopnost žalovaného a ve vztahu ke zjišťování a ověřování schopnosti žalovaného poskytnutou částku bez problému předchůdci žalobce vrátit nepředložil soudu přes výzvu žádné důkazy. V řízení tak nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o půjčce vůbec zjišťoval a ověřoval příjmové a výdajové poměry žalovaného a s běžnou profesionální opatrností poskytovatele finančních prostředků posuzoval, zda je žalovaný vůbec schopen poskytnutou půjčku věřiteli reálně splácet či vůbec vrátit.
5. Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy převzetí částky [částka] v hotovosti.Podle tvrzení žalobce v žalobě žalovaný uhradil předchůdci potažmo žalobci částku [částka].
6. Smlouvou ze dne [datum] ve znění příloh postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce.
7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.
8. Předně soud konstatuje, že ke dni [datum] vstoupil v účinnost občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), na základě jehož ustanovení § 3080 bod 1 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Na základě § 3028 odst. 3 a § 3030 o.z. soud se při posuzování právních poměrů vzniklých mezi účastníky řídil dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 321/2001 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o půjčce, přitom vzniklá práva i povinnosti mezi účastníky posuzoval prizmatem ustanovení části první hlavy I. o.z.
9. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. 40/1964 Sb. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
10. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. 40/1964 Sb. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.
11. Podle § 451 obč. zák. 40/1964 Sb. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).
12. Podle § 457 obč. zák. 40/1964 Sb. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
13. Podle § 657 obč. zák. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
14. Podle § 6 zákona č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.
15. Podle § 6 odst. 1 o.z. č. 89/2012 Sb. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
16. Podle § 6 odst. 2 o.z. č. 89/2012 Sb. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního vztahu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
17. Soud konstatuje, že smlouva o půjčce je smlouvou reálnou (musí dojít k předání dohodnutých peněz dlužníku), má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a požívá ochrany podle § 52 až § 57 obč. zák. a podle zákona č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru.
18. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] předáním dohodnutých finančních prostředků v hotovosti uzavřena smlouva o poskytnutí půjčky ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit i s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši [částka] v celkové výši [částka] formou splátek dohodnutým způsobem. Žalobce v řízení ale ničím neprokázal, že jeho předchůdce před uzavřením smlouvy skutečně zjišťoval a ověřoval reálné příjmové a výdajové poměry žalovaného, tzn. zda žalovaný bude vůbec schopen poskytnutou půjčku věřiteli dohodnutým způsobem řádně splácet. Přitom mezi základní povinnosti (a to nikoliv odborné) poskytovatelů půjček a úvěrů patří povinnost zabývat se reálnou návratností poskytovaných peněz a za tím účelem si zjistit všechny potřebné informace. Takto běžně postupuje řádný hospodář a tato péče a starost je podstatou poskytování půjček a úvěrů, je samotnou podstatou smluvního vztahu a je také smyslem právní úpravy o půjčkách a úvěrech.
19. Pokud se však poskytovatel peněžních prostředků vůbec nezajímá ani nestará o jejich reálnou návratnost, nezjišťuje si ani elementární informace o solventnosti dlužníka případně si vůbec neověřuje pravdivost poskytnutých na první pohled nevěrohodných údajů dlužníka, dopouští se buď nezodpovědného poskytování peněžních prostředků nebo také úmyslného postupu, jehož smyslem je především snaha o čerpání nepřiměřeně vysokých smluvních zajišťovacích institutů a poškozování samotných spotřebitelů.
20. Je obecně známou skutečností, že existuje řada poskytovatelů finančních prostředků, jejichž skutečným úmyslem je poskytování peněz těm spotřebitelům, o nichž sami poskytovatelé předpokládají, že pro jejich nemajetné poměry nebudou moci dohodnuté splátky dlouhodobě hradit, a že stěžejním příjmem poskytovatelů nebude splácená jistina půjčky či úvěru a obecně přiměřené úroky, nýbrž že jejich stěžejní příjem bude z nepřiměřeně sjednaných zajišťovacích institutů, to je ze sjednaných nepřiměřeně vysokých sazeb úroků, nepřiměřené vysokých a nadbytečných poplatků a nepřiměřeně vysokých a nadbytečných smluvních pokut. Takové jednání je ale v rozporu se samotnou podstatou smlouvy o půjčce či úvěru, je v rozporu s dobrými mravy, nemůže požívat právní ochrany a takto uzavřené smlouvy jsou absolutně neplatné od samého počátku.
21. Soud projednávanou věc uzavřel s tím, že žalobce v řízení ničím neprokázal, že by se jeho právní předchůdce při poskytování půjčky snažil s běžnou péčí řádného hospodáře zjistit, ověřit a posoudit reálnou návratnost poskytovaných peněžních prostředků od žalovaného. Z dohodnutého neurčitého „souhrnného poplatku“ v celkové výši [částka] za poskytnutí půjčky [částka], představujícího cca 70 % jistiny půjčky (obdobně jako v jiných půjčkách poskytovaných jiným spotřebitelům), nelze ani reálně zjistit, co vlastně představuje a z jakých nákladových položek sestává. Poplatek sám o sobě je ve vztahu k jistině půjčky nepřiměřeně vysoký. Z uvedeného je zřejmé, že se v projednávané věci jedná právě o případ, kdy předchůdce žalobce jako věřitel poskytl půjčku osobě, u níž mohl předpokládat, že ji nebude řádně splácet a že jako věřitel bude mít příjem především ze sjednaného nepřiměřeného zajištění v podobě tzv. neurčitého souhrnného poplatku. Smlouva o půjčce ze dne [datum] obchází zákon a je v rozporu se smyslem ustanovení § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. upravujícím půjčky a současně je v rozporu i s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku a § 6 odst. 1 a 2 o.z. Smlouva je tedy podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. a také podle § 1 odst. 2 a § 6 a § 8 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (za použití ustanovení § 3030) absolutně neplatná s účinky ex tunc a nemůže požívat právní ochrany. Neplatnost smlouvy zavinil svým liknavým, nezodpovědným případně úmyslným přístupem samotný předchůdce žalobce.
22. Soud uzavřel, že na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne [datum] nelze žalobci požadované nároky přiznat.
23. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění z neplatné smlouvy, které si musí smluvní strany podle § 457 obč. zák. vzájemně vrátit.
24. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne [datum] částku [částka] a že žalovaný předchůdci potažmo žalobci vrátil částku ve výši [částka] a že zbývá neuhrazená jistina půjčky ve výši [částka]. Soud proto podle § 451 a § 457 obč. zák. č. 40/1964 Sb. uložil žalovanému povinnost vydat žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).
25. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (část jistiny, smluvní úrok, poplatek za administrativní činnost i zákonný úrok z prodlení) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o půjčce. (odstavec II. výroku rozsudku).
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení měl větší procesní úspěšnost žalovaný, kterému však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).