Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] [adresa] (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému revolvingový úvěr do limitu [částka] za roční úrokovou sazbu 150 % při RPSN 311,30 %, který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit dohodnutým způsobem, což však nesplnil. Žalobce se nyní domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši [částka] a dalšího příslušenství. Smlouvou ze dne [datum] ve znění dodatků a příloh předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. V průběhu řízení soud opakovaně vyzval žalobce k předložení konkrétních důkazů vztahujících se k provádění úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele předchůdcem žalobce před uzavřením sporné smlouvy. Žalobce na výzvu soudu pouze obecně uvedl, že jeho předchůdce prováděl lustraci žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Z dalších nedatovaných interních záznamů předchůdce o tzv. zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nelze zjistit, z jakých konkrétních podkladů o reálných příjmech a reálných výdajích žalovaného (mzdových listů, nájemní smlouvy apod.) předchůdce vycházel, údaje nejsou ničím podložené a je zřejmé, že předchůdce si žádné podklady od žalovaného nevyžadoval ani pravdivost údajů o příjmech a výdajích neověřoval. Žalobce konkrétní důkazy v požadovaném směru soudu nepředložil ani je neoznačil.
4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto:
5. Soud z žalobcem předložené písemné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne „[datum] “ č. [hodnota] do úvěrového limitu [částka] za roční úrokovou sazbu 150 % při RPSN 311,30 % zjistil, že v rozporu s § 561 a § 562 o.z. a § 7 zák. č. 297/2016 Sb. neobsahuje vlastoruční ani zaručený nebo uznávaný elektronický podpis žalobce ani žalovaného. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel dne [datum] (ani jindy) s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění.
6. I v případě, že by byla smlouva předchůdcem žalobce i žalovaným řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné konkrétní důkazy k prokázání zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného a šetření jeho reálných příjmů a reálných výdajů soudu nepředložil.
7. Výše uvedená smlouva o úvěru by byla rovněž absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 o.z., neboť nepřiměřeně vysoký úrok za poskytnutí úvěru ve výši 150 % ročně téměř 9 x překračuje obecnou úrokovou sazbu bankovních ústavů ve výši 16,8 % (Moneta bank a.s. ve výši 10 %, Raiffeisen Bank a.s. ve výši 20,57 % a ČS a.s. ve výši 19,9 %) a předchůdce žalobce tímto nepřiměřeným úrokem vědomě zneužívá ustanovení § 2395 o.z. o přiměřené odměně za poskytnutí úvěru formou úroků.
8. Pokud jde o vzájemné plnění, z potvrzení ČS a.s. ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 207.1.2024 částku [částka].Pokud jde o plnění žalovaného, z vyjádření žalobce ze dne [datum], jehož pravdivost nebyla vyvrácena žádnými důkazy, soud zjistil, že žalovaný předchůdci potažmo žalobci ničeho nezaplatil.
9. Smlouvou ze dne [datum] ve znění dodatků a příloh předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce. Žalobce je ve sporu aktivně legitimován.
10. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a o.s.ř. na nepředložení řádně podepsané úvěrové smlouvy, na nepředložení důkazů o provedení úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele a na možnost doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy.
11. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že na základě nepodepsané nebo absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalovanému dne [datum] částku [částka] a že žalovaný předchůdci potažmo žalobci ničeho nevrátil. Plnění, které předchůdce žalovanému poskytl, pak představuje plnění bez platného závazku. Částka [částka], kterou žalovaný dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR [spisová značka] ze dne [datum]). Podle skutkových tvrzení žaloby se v projednávané věci nejedná o vydání klasického bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z., nýbrž o spor o plnění ze spotřebitelské úvěrové smlouvy podle výše uvedených ustanovení.
12. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. [spisová značka] i Krajského soudu v [adresa] – pobočky v Olomouci č.j. [spisová značka] vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil soud jako přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
13. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit aktivně legitimovanému žalobci částku [částka] v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).
14. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný spotřebitel dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).
15. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu náklady nevznikly, soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).