Výrok
I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovaný nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Podanou žalobou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z uvedené částky od [datum] do zaplacení. Tato částka podle tvrzení žalobkyně představuje náklady, které jí vznikly v souvislosti s marným výjezdem sanitního vozu v režimu rychlé lékařské pomoci dne [datum] ve 22.17 hod. z [obec] do obce Kovalovice a zpět, kam vyjela na základě tísňového volání žalovaného. Žalovaný na tísňové lince oznámil napadení osoby na hřišti v [obec] s tím, že tato osoba krvácí a upadá do kómatu, což však nebyla pravda, posádka sanitního vozu na místě nikoho nenašla a žalovaný sám následně potvrdil Policii ČR, že si vše vymyslel. Žalobce požadovanou částku vyčíslil na základě bodového výpočtu stanoveného vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 472/2009 Sb., přílohou vyhl. [číslo] Sb a v souladu s vyhl. Ministerstva zdravotnictví č. 471/2009 Sb., když v případě marného výjezdu je počítána částka jako při ošetření v režimu rychlé lékařské pomoci kód [číslo], tj. 304,5 bodů (á 15 minut), hodnota bodu pro RLP je [částka], výkon končí návratem na základnu. Podle záznamu o výjezdu byl čas výjezdu 22.18 a čas návratu 23.17 hod., což je 4 x 15 minut, tj. 4x 304,50 x 1,06 = [částka]. Dopravné v režimu RLP, kód 70,72 činí 40,07 bodů na 1 km, [obec] [obec] a zpět 54 km, tj 54 km x 40,07 x 1,06= [částka]. Dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě předmětné částky, a to nejpozději do [datum]. Žalovaný nezaplatil ničeho.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že dne [datum] v době od 22.18 hod. do 23.17 hod. došlo k marnému výjezdu vozidla rychlé lékařské pomoci z [obec] do [obec], hřiště, a zpět (celkem 54 km) na základě tísňové výzvy v terénu, kterou uskutečnil žalovaný z mobilního telefonu, tel. [číslo] když na udaném místě nebyla nalezena žádná zraněná ani jiná osoba. Žalovaný Policii ČR přiznal, že nikdo zraněn nebyl, že tísňové linky zneužil, neboť jej zajímalo, zda někdo přijede.
Po projednání věci dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť nárok na náhradu za tzv. marný výjezd tak, jak byl uplatněn žalobkyní, nevyplývá ze žádného předpisu hmotného práva. Nárok žalobkyně by bylo možno podřadit pod režim náhrady škody podle obecného předpisu, tj. podle občanského zákoníku (nikoli podle předpisů upravujících vztah zdravotnických zařízení a zdravotních pojišťoven stran úhrady zdravotní péče), o čemž byla žalobkyně poučena u jednání dne [datum] a byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení o tom, jaká skutečná škoda žalobkyni v souvislosti s marným výjezdem vozidla rychlé záchranné služby vznikla. I přes poučení soudu setrvala žalobkyně na původních tvrzeních, žádné nové skutečnosti neprokázala ani netvrdila a z tohoto důvodu soud žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy procesně úspěšnému účastníku – žalovanému - dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.