Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,5 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce domáhal po žalovaném zaplatit další částku [částka] akapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka],kapitalizovaný úrok ve výši [částka],zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 7,05 %,úrok 19,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka],kapitalizovaný úrok ve výši [částka],zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 7,05 % aúrok 21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] [adresa] (dále jen předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovaným ve dnech [datum] a [datum] dvě smlouvy o spotřebitelských půjčkách podle tehdy platného občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., jejichž dohodnuté podmínky žalovaný nesplnil, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení požadovaného dluhu včetně příslušenství. Smlouvou ze dne [datum] předchůdce postoupil obě sporné pohledávky na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Přestože sporná pohledávka je podle obsahu žaloby zjevně dlouhodobě promlčena, žalovaný žádnou námitku promlčení nevznesl, proto soud nemohl k promlčení pohledávky přihlédnout. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.4. Z první písemné smlouvy o půjčce ze dne [datum], č. [hodnota] ve znění smluvních podmínek, uzavřené „podle zákona č. 40/1964 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb.“ soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [adresa] se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelskou půjčku v hotovosti ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši [částka], z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] a z hotovostního inkasa splátek ve výši [částka], v celkové výši [částka], formou 60 týdenních splátek po [částka] ([částka] měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 1 týdně od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. Smlouva byla dne [datum] podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným.Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy ze dne [datum] převzetí částky [částka] v hotovosti.Podle tvrzení žalobce v žalobě a přehledu plateb žalovaný na půjčku uhradil celkem částku [částka] (žalovaný měl předchůdci zaplatit celkem [částka], pohledávku částečně zaplatil a nyní má žalobci doplatit celkem částku [částka], přičemž rozdíl činí částku [částka]). Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena.Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy o půjčce, soud ze zákaznické karty ze dne [datum] zjistil, že žalovaný bydlel jako nájemník, že měl mít souběžnou půjčku, měl mít 2 děti, příjem ze zaměstnání jako zedník měl mít ve výši [částka] a měl mít údajně i „jiné příjmy domácnosti [částka] “. Tyto příjmy nebyly však ničím doloženy a listiny, z nichž měl předchůdce ověřovat pravdivost těchto údajů, nebyly vůbec konkretizovány. Žalovaný měl mít údajně měsíční výdaje za nájem ve výši [částka], na telefon [částka], na splátky půjček ve výši [částka] a na domácnost [částka]. Ani tyto výdaje nebyly však ničím doloženy a listiny, z nichž měl předchůdce ověřovat pravdivost těchto údajů, nebyly vůbec konkretizovány. Údaje o údajných příjmech a výdajích jsou nekonkrétní, neověřitelné, nevěrohodné a nelze z nich vycházet. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce o reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.5. Z druhé písemné smlouvy o půjčce ze dne [datum], č. [hodnota] ve znění smluvních podmínek, uzavřené „podle zákona č. 40/1964 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb.“ soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [adresa] se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelskou půjčku v hotovosti ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal předchůdci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], jež sestává z kapitalizovaného úroku ve výši [částka], z poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] a z hotovostního inkasa splátek ve výši [částka], v celkové výši [částka], formou 60 týdenních splátek po [částka] ([částka] měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná do 1 týdně od uzavření smlouvy a ostatní koncem splátkového období. Smlouva byla dne [datum] podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným.Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy ze dne [datum] převzetí částky [částka] v hotovosti.Podle tvrzení žalobce v žalobě žalovaný na půjčku uhradil celkem částku [částka] (žalovaný měl předchůdci zaplatit celkem [částka], pohledávku částečně zaplatil a nyní má žalobci doplatit celkem částku [částka], přičemž rozdíl činí částku [částka]). Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena.Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy o půjčce, soud ze zákaznické karty ze dne [datum] zjistil, že žalovaný bydlel jako nájemník, že měl mít 2 děti, příjem ze zaměstnání jako zedník měl ve výši [částka] a měl mít údajně „jiné příjmy a příjmy domácnosti ve výši [částka] a [částka] “. Tyto příjmy nebyly však ničím doloženy a listiny, z nichž měl předchůdce ověřovat pravdivost těchto údajů, nebyly vůbec konkretizovány. Žalovaný měl mít údajně měsíční výdaje za nájem ve výši [částka], na telefon [částka], na splátky půjček ve výši [částka] a na domácnost [částka]. Ani tyto výdaje nebyly však ničím doloženy a listiny, z nichž měl předchůdce ověřovat pravdivost těchto údajů, nebyly vůbec konkretizovány. Údaje o údajných příjmech a výdajích jsou nekonkrétní, neověřitelné, nevěrohodné a nelze z nich vycházet. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se předchůdce žalobce o reálné příjmy a reálné výdaje žalovaného vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalovaného. Předchůdce žalobce evidentně porušil ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv.6. Podle smlouvy ze dne [datum] včetně příloh byly obě sporné pohledávky postoupeny z předchůdce žalobce na žalobce. Předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu do [datum]. Podle podacího lístku byl dopis podán dne [datum] k poštovní přepravě na adresu náměstí TG. [adresa], na které měl žalovaný podle ISZR trvalý pobyt.7. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských půjček a úvěrů v době uzavírání první smlouvy v červenci 2012 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. v takové výši úvěr neposkytovala, Reiffeisen bank a.s. nemá již údaje k dispozici a [právnická osoba]. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 18,9 % ročně.Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání druhé smlouvy v listopadu 2011 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že Moneta Money bank a.s. požadovala po svých klientech úrokovou sazbu 19,9 % ročně, Reiffeisen bank a.s. ve výši 21,9 % ročně a [právnická osoba]. ve výši 18,9 % ročně. V listopadu 2011 činila průměrná úroková sazba bankovních domů 20,23 % ročně.8. Ke dni [datum] vstoupil v účinnost občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), na základě jehož ustanovení § 3080 bod 1 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Na základě § 3028 odst. 3 a § 3030 o.z. soud se při posuzování právních poměrů vzniklých mezi účastníky řídil dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o půjčce, přitom vzniklá práva i povinnosti mezi účastníky posuzoval prizmatem ustanovení části první hlavy I. o.z.9. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.10. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.11. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).12. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.13. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.14. Podle dlouhodobě ustálené judikatury vyšších soudů je věřiteli v § 9 odst. 1) zák. č. 145/2010 Sb. uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nebo půjčku tak, že si od spotřebitele vyžádá příslušené podklady a z nich zjistí, ověří a posoudí reálné příjmy a reálné výdaje spotřebitele, a úvěr poskytne pouze tehdy, bude-li mít ověřeno, že spotřebitel bude moci úvěr reálně dlouhodobě splácet. Jinak úvěr ani půjčku neposkytne (viz např. rozsudek NS ČR ze dne [datum], č.j. [spisová značka], rozsudek NS ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí ÚS ČR ze dne [datum], č.j. TZ 26/2019, rozhodnutí NSS ČR ze dne [datum], č.j. [spisová značka]). Pokud věřitel nesplní zákonné podmínky § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., bude smlouva o půjčce nebo o úvěru absolutně neplatná.15. Žalobce k prokázání, že jeho předchůdce splnil podmínky § 9 zákona č. 145/2010 Sb., předložil pouze zákaznickou kartu ze dne [datum] a [datum], z nichž jednoznačně vyplývá, že jeho předchůdce vůbec neověřoval pravdivost údajů o příjmech a výdajích žalovaného před uzavřením obou smluv. Údaje v obou kartách jsou neověřitelné a tudíž nevěrohodné, což má za důsledek absolutní neplatnost obou sporných smluv o půjčkách. Na základě absolutně neplatných smluv nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.16. Sporné smlouvy o půjčkách jsou také neplatné pro nepřiměřeně vysoké souhrnné poplatky, které u obou smluv činily zaokrouhleně 84 % z jistiny půjček. V rozhodnou dobu činila úroková sazba 18,9 % a 20,23 % ročně a předchůdcem žalobce požadované poplatky ji mnohonásobně překračují. Souhrnné poplatky předchůdce žalobce nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytované půjčky nebo úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky i úroky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 658 obč.z. o odměně za poskytnutí úvěru v podobě úroků, a bez těchto souhrnných zjevně lichevních poplatků by právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky neposkytl a smlouvy neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost obou smluv také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Žalobce zase tyto lichvářské poplatky soustavně vymáhá.Žalobci ani jeho předchůdci jako zjevně lichvářským a nepoctivým společnostem, které se přiživují a parazitují na chudobě, nelze tyto nároky přiznat ani podle § 6 odst. 2 ani podle § 8 o.z.17. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku, které si musí smluvní strany podle § 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. vzájemně vrátit.18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě první absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne [datum] částku [částka], že žalovaný předchůdci žalobce vrátil pouze částku [částka] a zbývá nedoplatek ve výši [částka]. Dále bylo prokázáno, že na základě druhé absolutně neplatné smlouvy o půjčce ze dne [datum] poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku [částka] a že žalovaný předchůdci žalobce vrátil částku [částka], tedy podstatně více, než byla jeho zákonná povinnost.19. Soud proto podle 451 a násl. obč. zák. č. 40/1964 Sb. uložil žalovanému povinnost vydat žalobci zbývající dlužnou částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).20. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty) požadované na základě absolutně neplatných smluv o spotřebitelských půjčkách (odstavec II. výroku , Anonymizováno21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).