Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] v pravidelných splátkách ve výši [právnická osoba] Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení dluhu.
II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalované zaplatit další částku [částka] azákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 %,náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] adalší částku [částka], se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytl žalované spotřebitelskou zápůjčku ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala žalobci vrátit spolu s dohodnutým poplatkem [částka], tj. celkem částku [částka] (při RPSN 1.689 %) ve 3 splátkách po [částka], splatných 30., 60. a 90. den po poskytnutí zápůjčky. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť žalobci vrátila pouze částku [částka]. Žalobce se nyní po žalované domáhá zaplacení jistiny zápůjčky a poplatku ve výši [částka], zákonných úroků z prodlení, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokuty za prodlení s vrácením zápůjčky ve snížené výši [částka].
2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] přiznala, že si peníze od žalobce vypůjčila na snoozel terapii pro syna, který trpí poruchou autistického spektra s těžkou mentální restaurací, kterou pojišťovna nehradí. Následně byla nucena opustit práci z rodinných důvodů. V současné době je již zaměstnána, její finanční situace se zlepšila, proto požádala o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách. Pro nemoc syna se údajně nemohla zúčastnit jednání, tvrzený důvod však ničím nedoložila.
3. Poněvadž žalovaná nepožadovala odročení nařízeného jednání a svoji omluvu řádně ani včas nedoložila, soud postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.5. Z písemné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve znění VOP (dále jen Smlouva) soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelskou zápůjčku ve výši [částka] „bezhotovostně“ na označený účet žalované s tím, že podle čl. 1.5. Smlouvy se za den „poskytnutí zápůjčky považuje den, kdy byly peníze odepsány z účtu věřitele“. Žalovaná se zase zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku ve stanovené době i se sjednaným poplatkem ve výši [částka], celkem částku [částka], ve 3 splátkách po [částka], splatných 30., 60. a 90. den po poskytnutí zápůjčky. RPSN činila 1.689 %. Smlouva byla podepsána 2 zástupci žalobce, žalovaná smlouvu vlastoručně nepodepsala. U jejího podpisu se nachází záznam [datum], hod. 11:44“44 a „[číslo použitého podpisového kódu] “.6. Pokud jde o vzájemné plnění, z výpisu z účtu [právnická osoba]. soud zjistil, že dne [datum] banka převedla z účtu žalobce na označený účet žalované částku [částka].Ze sdělení žalobce ze dne [datum] soud dále zjistil, že žalovaná vrátila žalobci dne [datum] částku [částka].7. K prokázání zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalované předložil žalobce pouze mzdové listy od firmy [právnická osoba], z nichž soud zjistil, že za 7/2022 obdržela žalovaná čistou mzdu ve výši [částka] a za 8/2022 čistou mzdu ve výši [částka]. Podle zákaznické karty měla být žalovaná vdaná, měla mít 1 dítě, v domácnosti měly být celkem [hodnota] osoby, příjmy žalované měly činit částku [částka] měsíčně a další neoznačenou částku [částka] měsíčně (celkem [částka]) a její výdaje měly činit [částka] a výdaje domácnosti měly být ve výši [částka] měsíčně. Přes výzvu ze dne [datum] žalobce nepředložil soudu žádné důkazy o tom, že by zjišťoval, ověřoval a posuzoval reálné výdaje žalované v době před poskytnutím zápůjčky. Údaje uvedené v zákaznické kartě o skutečných příjmech žalované neodpovídají ani předloženým mzdovým listům. Další příjmy v údajné výši [částka] a výdaje v celkové výši 13.000 případně [částka] nebyly ničím nedoloženy a zaokrouhlené výdaje jsou na první pohled zjevně nevěrohodné. Navíc z těchto neurčitých údajů nelze vůbec zjistit, jaké měla žalovaná reálné výdaje na živobytí pro sebe, pro manžela (partnera) i na své 1 dítě, na služby související se živobytím, ošacením, hygienou, bydlením za elektřinu, plyn, odpadky, vodné, stočné, mobil, internet, za dopravu do zaměstnání, koníčky apod. Žalobcem předložený výpis z exekučního rejstříku, kde je pouze uvedeno rodné číslo a čas kontroly [datum] nemá žádnou vypovídací hodnotu.8. Soud dále zjistil, že dopisem ze dne [datum] žalobce oznámil žalované zesplatnění dluhu ze zápůjčky pro neplacení dohodnutých splátek. Upomínkami ze dne [datum] a [datum] vyzýval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky a předžalobní výzvu ze dne [datum] předal žalobce k poštovní přepravě podle podacího lístku dne [datum].9. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových zápůjček (úvěrů) v době uzavírání sporné smlouvy [datum] soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba]. poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 12,55 % do 21,55 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 17,05 %, Raiffeisen bank a.s. poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 17,45 %, [právnická osoba] ve výši 16,76 % a [právnická osoba] poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 19,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 17,8 %.10. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.11. Smlouva ze dne [datum] je smlouvou o zápůjčce podle § 2390 o.z. a tudíž smlouvou reálnou, což znamená, že smlouva nevznikne pouhou dohodou stran v písemné nebo v jiné formě, ale až skutečným odevzdáním dohodnutého předmětu zápůjčky vydlužiteli (viz použitelné rozhodnutí NS ČR [číslo jednací] ze dne [datum] a č.j. [spisová značka] ze dne [datum]). Na žalobci leželo důkazní k prokázání, že se s žalovanou jako vydlužitelem dohodli na předmětu zápůjčky (na konkrétní výši poskytovaných peněz) a současně, že peníze v dohodnuté výši žalované fakticky předal (viz použitelné rozhodnutí NS ČR č.j. [číslo jednací] ze dne [datum]).12. Sporná smlouva byla uzavřená podle § 2390 a násl. o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelské zápůjčce a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (nebo zápůjčku) a poskytnout spotřebitelský úvěr nebo zápůjčku jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.13. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování zápůjčky žalované straně splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR [ústavní nález]).14. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od [datum] do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. [ústavní nález]). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.15. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Předchůdce žalobce sice zjistil z předložených mzdových listů příjmy žalované za 2 měsíce předcházející uzavření smlouvy, avšak vůbec se nezabýval dalšími údajnými příjmy ve výši [částka]. Soud považuje za prokázané, že podle mzdových listů činily průměrné příjmy žalované ze zaměstnání částku [částka] a pouze k této částce mohl žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované přihlížet. Žalobce ale vůbec nezjišťoval ani neověřoval výdaje žalované v údajné výši [částka] ani [částka]. Přitom bez zjišťování a ověřování reálných výdajů žalované nemohl žalobce vůbec zjistit ani posoudit úvěruschopnost žalované. Tvrzení žalobce o jeho odborném posuzování úvěruschopnosti žalované je neúplné, ničím nepodložené a hluboce nepravdivé. Zkoumání úvěruschopnosti žalované neodpovídá ani běžné laické péči, natož odborné péči profesionála v oboru úvěrování, k níž se žalobce podle § 5 o.z. veřejně přihlásil. Soud tedy uzavřel, že žalobce úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.16. Sporná smlouva je také neplatná pro nepřiměřeně vysoké poplatky ve výši [částka], které představují cca 60 % jistiny úvěru. V rozhodnou dobu činila průměrná úroková sazba bankovních domů 17,8 % ročně. Poplatky žalobce jsou 3,4 x vyšší, než činila obvyklá úroková sazba obchodních domů a nemají jakékoliv ekonomické odůvodnění a jejich výše je stanovena procentuálně pouze z výše poskytovaného úvěru. Nepřiměřeně vysoké poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, předchůdce žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o. z. o odměně za poskytnutí zápůjčky v podobě úroků, a bez tohoto poplatku by právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o. z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Rovněž RPSN ve výši 1.689 % je zjevně nepřiměřeně vysoké.17. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce žalované částku [částka], že žalovaná žalobci vrátila pouze částku [částka] a že žalovaná dosud žalobci dluží zbývající jistinu zápůjčky ve výši [částka]. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platného závazku. [adresa].000 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelské zápůjčky, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR [spisová značka] ze dne [datum]).18. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. [spisová značka] i Krajského soudu v [adresa] – pobočky v Olomouci č.j. [spisová značka] vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] poukázala na své obtížné majetkové poměry v důsledku nemoci syna, umožnil jí soud uhradit zbývající dlužnou částku [částka] ve splátkách po [právnická osoba] Kč měsíčně. Na stanovené splátky se podle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. nevztahuje podmínka ztráty výhody splátek pro neplacení.19. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalované povinnost vydat žalobci jistinu zápůjčky ve výši [částka] podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. ve stanovených splátkách (odstavec I. výroku rozsudku).20. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaná dosud neocitla v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec III. výroku rozsudku).