Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce po žalované domáhal zaplatit další částku [částka] akapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši [částka] azákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů ve výši [částka] ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou 2 x podáním ze dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru N-TIMES č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalované spotřebitelský úvěr do celkové výše úvěrového limitu [částka], který se žalovaná zavázala vrátit dohodnutým způsobem. Žalovaná poskytnutý úvěr vyčerpala ve výši [částka], avšak žalobci vrátila pouze částku [částka]. Žalobce se nyní domáhá po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení.
2. V průběhu řízení soud vyzýval žalobce k předložení důkazů vztahujících se ke zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalované. Na výzvu soudu reagoval žalobce podáním ze dne [datum], v němž obšírně poukázal na judikaturu vyšších soudů (v mnoha případech dávno překonanou), avšak žádné konkrétní důkazy o tom, že před uzavřením sporné spotřebitelské smlouvy skutečně řádně a s odbornou péčí prováděl úvěruschopnost žalované, soudu nepředložil.
3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů4. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.5. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] č. [hodnota] ve znění smluvních a pojistných podmínek soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu [částka], který se žalovaná zavázala vrátit dohodnutým způsobem, přičemž první čerpání ve výši [částka] bylo za účelem zaplacení kupní ceny zboží u společnosti [právnická osoba]. [adresa]. Poskytnutou částku [částka] se žalovaná zavázala žalobci vrátit ve 24 měsíčních splátkách po [částka] při roční úvěrové sazbě 30,59 % a RPSN 30,6 % v celkové výši [částka], přičemž splatnost 1. splátky měla nastat dne [datum].6. Pokud jde o vzájemné plnění, z přehledu transakcí, z úvěrové historie a z vyjádření právního zástupce žalobce při jednání bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované dne [datum] pouze částku [částka], nic více.Podle tvrzení žalobce v žalobě a úvěrové historie žalovaná uhradila žalobci v době od [datum] do [datum] v nepravidelných splátkách pouze částku [částka]. Pravdivost tohoto tvrzení i dokladu nebyla v řízení ničím vyvrácena.7. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, žalobce přes výzvu soudu žádné konkrétní doklady o splnění své zákonné povinnosti nepředložil. Z jeho „Zprávy o posouzení úvěruschopnosti“ z neoznačeného dne pouze vyplynulo, že jde o pouhou proklamaci, že žalovaná měla mít údajně mzdu ve výši [částka], výdaje na bydlení ve výši [částka] a splátky úvěrů ve výši [částka]. Ze Zprávy je však zřejmé, že tyto nevěrohodné kulaté údaje o příjmech a výdajích žalované žalobce neověřoval z žádných podkladů a pouze formálně a nekonkrétně odkázal na registry SOLUS, insolvenční rejstřík, CRIF a „příslušné databáze a registry, aniž k těmto zakřížkovaným rubrikám cokoliv konkrétně uvedl. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se žalobce o reálné příjmy a výdaje žalované vůbec nezajímal, nezjišťoval je ani neověřoval a již z tohoto důvodu nemohl vůbec posuzovat úvěruschopnost žalované. Žalobce evidentně porušil ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a bylo mu zjevně zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv.8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v březnu 2022 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba]. poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za průměrnou roční úrokovou sazbu 13,85 %, Raiffeisen bank a.s. za úrokovou sazbu 14,47 % a [právnická osoba] poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 15,4 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 14,57 %.9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému spotřebiteli splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od [datum] do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru „přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobce nezjišťoval, neověřoval ani neposuzoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce nezjišťoval ani neověřoval běžné reálné příjmy ani výdaje žalované. V podrobnostech soud odkazuje na bod 7. rozsudku. Žalobce ničím neprokázal, že splnil zákonné povinnosti vyplývající z § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což má za důsledek absolutní neplatnost sporné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.14. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalované částku [částka], že žalovaná žalobci vrátila částku [částka] a že nevrácený nedoplatek jistiny úvěru činí částku [částka]. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představuje plnění bez platného závazku. [adresa].479 Kč, kterou žalovaná dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR [spisová značka] ze dne [datum]).15. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. [spisová značka] i Krajského soudu v [adresa] – pobočky v Olomouci č.j. [spisová značka] vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalované nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalované přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.16. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalované podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit žalobci částku [částka] v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).17. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaná dosud neocitla v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec II. výroku rozsudku).18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně v rozsahu 54,4 % (počítaje z celkového punkta jistiny a příslušenství ve výši [částka], z něhož byla žalobci přiznána pouze částka [částka]) a neúspěšný v rozsahu 45,6 % (počítaje ze zamítnutého punkta jistiny a příslušenství ve výši [částka]). Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto žalobce právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 8,8 % (od úspěchu 54,4 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 45,6 %) v celkové výši [částka]. Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši [částka] a účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do a od [datum] náleží odměna za 3 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění a návrh ve věci samé) ve výši [částka] za 1 úkon právní služby, to znamená za 3 úkony právní služby celkem [částka], dále podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý ze 3 úkonů právní služby, t.j. celkem [částka], dále odměna advokáta za 1 úkon právní služby za účast při jednání soudu podle § 7 bod 5 cit. vyhl. ve výši [částka] a 1 x RP podle § 13 bod 4. cit. vyhl. ve výši [částka], zvýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši [částka] částkou [částka]. Podle přehledu věcí vedených u Okresního soudu v [adresa] žalobce uplatňuje i vůči dalším žalovaným obdobné nároky ve skutkově i právně obdobných věcech opakovaně na ustáleném vzoru. Z formulářových návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů je zřejmé, že návrhy se týkají typově stejných sporů a mají obdobnou strukturu, do níž se doplňují konkrétní údaje. Celkové náklady řízení žalobce činily částku [částka], z níž 8,8 % činí zaokrouhleně částku [částka] (odstavec III. výroku rozsudku).