Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalované zaplatit další částku [částka], úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky [částka] a smluvní pokutu [částka], se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce a žalovaná poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené prostředky komunikace na dálku přes stránku www.coolcredit.cz, na které se žalovaná zaregistrovala, zadala své údaje, akceptovala text smlouvy, poskytla žalobkyně žalované převodem na účet částku [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem [částka] do [datum], avšak neuhradila ničeho. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že prověřila schopnost žalované splácet úvěr na základě žalovanou poskytnutých informací a nahlédnutím do relevantních databází, avšak zároveň uvedla, že žádná skutková tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti doplňovat nebude, což zřejmě povede k neplatnosti smlouvy, proto po žalované požaduje, vrátit, co podle smlouvy dostal. Žalobkyně nyní po žalované požaduje nesplacenou jistinu [částka], nesplacený poplatek [částka], náhradu nákladů upomínání [částka] (5 x [částka] za odeslané upomínky), úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu [částka] (0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum]). Žalovaná byla vyzvána k plnění před podáním žaloby.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřila a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu, na základě kterých soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
3. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že jde o elektronický dokument. Obsahem listiny je ujednání o poskytnutí finančních prostředků ve výši [částka] žalobkyní ve prospěch žalované s tím, že prostředky vrátí žalobkyni do [datum] s poplatkem [částka], tj. v celkové výši [částka]. Úrok činí 0 %, RPSN činí 2 969 %. Jsou uvedeny poplatky za upomínku [částka] (a mnohé další), smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení. Listina obsahuje odkaz na Obchodní podmínky a Sazebník.
4. Z listiny označené jako Výpis z běžného účtu a Protokol o vlastnictví účtu bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně na účet žalované byla dne [datum] odeslána částka [částka].
5. Z pěti listin označených jako Upomínka a Opakovaná výzva k úhradě bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala žalované výzvy k zaplacení dlužné částky; doklady o odeslání nepřiloženy. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky; zásilka byla odeslána.
6. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaná od žalobkyně na základě dohody označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne [datum] obdržela převodem na účet peněžní prostředky ve výši [částka] a zavázala se je vrátit do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 0 % a RPSN ve výši 2 969 %; ujednány byly smluvní pokuty a poplatky. Nebylo prokázáno, že by žalovaná něco uhradila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě peněžních prostředků před podáním žaloby. Soud z provedených důkazů nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením dohody a před poskytnutím peněžních prostředků žalované nějak zkoumala její schopnost splácet.
7. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovanou jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C-679/18).
8. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalované jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána lustrací v databázích, avšak žádná konkrétní tvrzení či důkazy k tomuto neuvedla, ale naopak výslovně uvedla, že ani žádná další tvrzení (ani důkazy) dokládat nebude a sama uzavřela, že to povede k neplatnosti smlouvy. Soud musí s žalobkyní souhlasit, že smlouva o úvěru je z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti neplatná podle § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z.; jedná se přitom o neplatnost absolutní. Žalobkyně zjevně úvěruschopnost žalované nezkoumala a sama si tedy byla vědoma, že je smlouva z tohoto důvodu neplatná. Nebylo proto nutno dále k této skutečnosti vést dokazování či dále žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení a důkazů.
9. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených podmínek. Přestože úrok formálně nebyl sjednán, je cena peněz v podobě ujednaného poplatku naprosto nepřiměřená, což vyplývá už z RPSN v absurdní výši 2 969 %. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů a s poplatky a smluvními pokutami sjednanými výlučně v neprospěch klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.
10. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná skutečně obdržela částku [částka] a nebylo prokázáno, že by něco uhradila, žalobkyně má tedy právo na vrácení dosud nesplacené jistiny [částka]. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru.
11. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jejím možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť ta vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud pak nemohl vycházet ani ze žalobkyní zaslané výzvy k plnění (předžalobní výzvy), neboť v té žalobkyně po žalované požadovala plnění závazku z neplatné smlouvy, jejíž neplatnost musela být žalobkyni zřejmá. Soud však žalovanou zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyla žalovaná vyzvána, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.
12. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenou jistinou, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované (a konečně i z důvodu smluvních podmínek v rozporu s dobrými mravy) nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalované skutečně poskytla.
13. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť úspěch obou účastníků byl srovnatelný.