Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky [částka] od [datum] do [datum] a ohledně úroku ve výši 21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru č. [hodnota] -4219. Na základě smlouvy této smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou jistinu v 16 splátkách do [datum]. Žalovaný nezaplatil ani po písemné výzvě. Pohledávku nabyla [právnická osoba]. na základě smlouvy o prodeji závodu a následně byla pohledávka postoupena [právnická osoba] následně žalobkyni postoupena.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] dne soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno]. Na základě smlouvy této smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou jistinu společně s celkovým poplatkem ve výši [částka] v 16měsíčních splátkách po [částka], RPSN byla uvedena 163,38 %, úroková sazba 21 % ročně.
4. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný žádnou částku nezaplatil, žalovaný ani netvrdil, že by jakoukoli částku zaplatil.
5. Ze smlouvy o prodeji části podniku a smluv o postoupení pohledávek včetně jejich příloh má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena.
6. Ze zákaznické karty (žádosti) má soud za prokázáno, že původní věřitelka měla k dispozici při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr následující informace: příjmy [částka], bydlení [částka], strava [částka], exekuce [částka], celkové výdaje domácnosti [částka], celkové příjmy domácnosti [částka], [Anonymizováno] děti.
7. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě.
8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.
9. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle ustl. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z.
13. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
14. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
15. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
16. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
17. V daném případě žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalovaného. Vycházela z čistého příjmu žalovaného při zohlednění životního minima včetně společně posuzovaných osob a měsíčních závazků. prověřila žalovaného lustrací v interním systému insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a Centrální evidenci exekucí.
18. Žalobkyně však výše uvedená tvrzení, zejména ohledně lustrací v rejstřících neprokázala a nenavrhla žádné důkazy. Pouhým sečtením výdajů žalovaného, tj. na bydlení [částka] a stravy [částka] a jeho závazků – exekuce [částka] je zřejmé, že jejich součet je [částka]. Celkové výdaje domácnosti však byly zjištěny uváděny ve výši [částka], ačkoli jsou uváděny další 2 děti a zřejmě další osoba v domácnosti, když celkový příjem domácnosti je navýšen o [částka]. Po odečtení výdajů a příjmů je tak zcela zřejmé, že jsou zde důvodné pochybnosti o tom, zda žalovaný bude schopen úvěr splácet.
19. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] je podle § 9 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 580 a 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí, jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).
20. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy poskytl částku [částka], žalovaný dosud nic nezaplatil, je proto povinen vrátit částku [částka]. Žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 [právnická osoba],5 % ročně) z této částky od [datum], neboť žalobkyně neprokázala, že by vyzvala žalovaného k vydání této částky dříve, než žalobou. Žaloba byla doručena žalovanému [datum], dnem plnění byl první pracovní den ( tj. [datum]) a žalovaný je v prodlení od [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení výslovně ve výši 8,5 % ročně, soud tak nemohl překročit žalobní žádání.
21. Další nároky uplatněné žalobkyní soud posoudil jako nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Soud proto ve zbývající části žalobu zamítl.
22. Nad rámec soud dodává, že i pokud by byla schopnost žalovaného splácet úvěr byla posouzena řádně, byla by smlouva neplatná pro nepřiměřeně vysoký úrok. I když je deklarovaná sazba 21 % ročně, žalovaný se zavázal zaplatil jako odměnu za půjčení peněz celkem [částka], což odpovídá roční úrokové sazbě 63 % ročně. Takový úrok je nemravný.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, ž úspěch každé ze stran je s ohledem na uplatněné příslušenství přibližně poloviční.