Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit další částku [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení [částka] a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku tak, že žalovaný se zaregistroval na stránkách žalobkyně www.kamali.cz, vyplnil své údaje a podepsal smlouvu SMS kódem, dále byla ověřena identita pomocí služby bank ID. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému převodem na účet č. [č. účtu] částku [částka] dne [datum]. Žalovaný měl poskytnuté prostředky vrátit nejpozději do 30 dní od poskytnutí společně s poplatkem za poskytnutí [částka]. Současně byla ve smlouvě sjednána celá řada poplatků za doplňkové služby ([částka] za odklad splátky, [částka] za odklad splátky o 30 dní, [částka] a [částka] za další odklad splátky o 30 dní, dále smluvní pokuty a poplatky za náklady na vymáhání). Žalovaný si splatnost prodloužil o 30 dní a celkem uhradil [částka]. Žalobkyně v žalobě uvedla, že prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě jím poskytnutých údajů a lustrací v dostupných databázích. Žalobkyně vůči žalovanému nyní požaduje neuhrazenou jistinu [částka], poplatek za poskytnutí úvěru [částka], poplatek za expres výplatu [částka], poplatek za bezpečnou splátku [částka] (2 x [částka]), poplatek za SMS servis [částka] (2 x [částka]), poplatek za prodloužení splatnosti [částka], účelně vynaložené náklady [částka] a smluvní pokutu [částka] (2 x [částka]), a dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení [částka] (úrok z prodlení od [datum] do [datum]), úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Na základě listin, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně, učinil soud závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě dohody ze dne [datum] označené jako Úvěrová smlouva obdržel peněžní prostředky ve výši [částka] převodem na účet, které se zavázal vrátit do [datum]. V dohodě byla ujednána celá řada poplatků a smluvní pokuta výlučně v neprospěch žalovaného. Žalobkyně měla k dispozici vyplněný dotazník o příjmech a výpis z účtu žalovaného. Žalovaný žalobkyni již uhradil [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.
4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C-679/18).
5. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána nahlížením do dostupných registrů a posuzováním příjmové a výdajové stránky a dalších okolností. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila toliko vyplněný dotazník Potvrzení o provedení ověření bonity klienta a výpis z účtu žalovaného. Z předložené listiny vyplývají některé údaje žalovaného, jako je výše příjmů [částka] ze starobního důchodu a příjem ostatních členů domácnosti, jakož i údajné lustrace v rejstřících. K tomuto žalobkyně nepředložila žádné další listiny. Není tedy zřejmé, jakým způsobem a zda vůbec žalobkyně prověřila žalovaným uvedené údaje. Údaje uvedené v dotazníku jsou přitom na první pohlede nevěrohodné, neboť není pravděpodobné, že by žalovaný ve věku 20 let pobíral starobní důchod [částka], jak je v listině uvedeno. Žalobkyně tedy zřejmě zcela rezignovala na skutečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Rozhodně pak žalobkyně v řízení neprokázala, že řádným způsobem zkoumala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a proto neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li pak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z.; jedná se o neplatnost absolutní.
6. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla absolutně neplatná také pro nepřiměřenou výši ujednané „ceny peněz“ požadované v souvislosti s poskytnutým úvěrem. Přestože u jistiny [částka] není sjednán úrok, ale jako cena peněz je uveden toliko poplatek [částka], je k tomuto nutno připočíst všechny další poplatky prezentované ve smlouvě jako dobrovolné, a to poplatek [částka] měsíčně za bezpečnou splátku, poplatek [částka] za odklad splátky o 30 dní, poplatek [částka] a [částka] za další odklad splátky o 30 dní, dále smluvní pokuty a poplatky za náklady na vymáhání, což soud považuje za rozporné s dobrými mravy. Takové podmínky stanovené zcela zjevně a výlučně v neprospěch žalovaného jako spotřebitele společně s absencí skutečného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení poplatků a úroků z relativně malé poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za zneužití postavení žalobkyně jako podnikatele ve smyslu § 433 o. z., což je nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.
7. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný skutečně obdržel částku [částka] a uhradil [částka], žalobkyně má tedy právo na vrácení jistiny [částka]. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny [částka] z neplatné smlouvy o úvěru.
8. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jeho možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť ta vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud pak nemohl vycházet ani ze žalobkyní zaslané výzvy k plnění (předžalobní výzvy), neboť v té žalobkyně po žalovaném požadovala plnění závazku z neplatné smlouvy, jejíž neplatnost musela být žalobkyni zřejmá. Soud však žalovaného zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyl žalovaný vyzván, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.
9. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenou jistinou, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (a konečně i z důvodu smluvních podmínek v rozporu s dobrými mravy) nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalovanému skutečně poskytla.
10. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 41,5 % (úspěch žalobkyně 70,75 % odpovídající přisouzené částce [částka] po odečtení jejího neúspěchu 29,25 % odpovídajícího zamítnuté částce celkem [částka]). Jako účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v celkové výši [částka] soud vyhodnotil její náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], dále na odměnu právní zástupkyně žalobkyně ve výši celkem [částka] za tři úkony právních služeb (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní výzva), tj. ve výši [částka] za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (neboť jde o návrh podaný opakovaně na ustáleném vzoru), dále na náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně v souvislosti s uvedenými třemi úkony právních služeb ve výši celkem [částka] ([částka] za jeden úkon podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a konečně na náhradu za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad přiznaných žalobkyně ve výši celkem [částka]. Z celkové částky [částka] pak soud žalobkyni přiznal částku [částka] po zaokrouhlení odpovídající úspěchu 41,5 %. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.