Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

20 C 193/2024

Soud: Okresní soud v PřerověDatum rozhodnutí: 8. 1. 2025Č. j.: 20 C 193/2024-47Samosoudce: JUDr. Adam Talanda Ph.D.,Agenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 7. 2. 2025Předmět řízení: O zaplacení 124 883,88 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPR:2025:20.C.193.2024.1
postoupení pohledávkysmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (95) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalované zaplatita) další částku [částka],b) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,c) úrok ve výši 30 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] a ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru a žalovaná poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Smlouva o úvěru č. [RČ] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě poskytla žalobkyně žalované částku [částka] převodem na účet. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s dohodnutým úrokem a poplatkem za pojištění ([částka]) ve 48 měsíčních splátkách po [částka] počínaje lednem 2023. Žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet z dostupných databází a na základě dokladů od žalované. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť uhradila toliko [částka]. Žalobkyně poté úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyně nyní požaduje po žalované neuhrazenou jistinu [částka] (původní jistina [částka] a k jistině přirostlý úrok [částka] ke dni zesplatnění), poplatek za pojištění [částka], smluvní pokutu [částka] (smluvní pokuta 2 x [částka] za prodlení s hrazením splátek o délce 30 dnů u splátek č. [hodnota] a 7 a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení od [datum] do [datum]), úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z nové jistiny od [datum] do zaplacení, smluvní úrok 30 % ročně z původní jistiny od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalované z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalované bylo postoupení oznámeno a byla vyzvána k plnění před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřila a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu, na základě kterých soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

3. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. [RČ] ze dne [datum], z listiny označené jako Dodatek č. [hodnota] k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru, z listin označených jako Základní informace o klientovi, Důkaz o odeslání [částka], Zaslaná SMS, Důkaz o přijaté SMS a tabulky s ověřením e-mailu bylo zjištěno, že jde o předtištěný formulář (dokument o délce 6 stran hustě popsaných malým písmem), kterým žalovaná navrhuje právní předchůdkyni žalobkyně uzavření smlouvy o úvěru, podle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované bezúčelový úvěr [částka] a žalovaná vrátí [částka] ve 48 měsíčních splátkách po [částka] (včetně pojištění [částka]) splatných každého 12. dne v měsíci, zápůjční úroková sazba činí 69,09 %, RPSN 95,77 %. Je uvedeno ujednání, podle kterého dojde k automatickému zesplatnění úvěru, pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou splátky v délce 65 dní, ke dni zesplatnění se nezaplacená jistina a nezaplacené úroky ke dni zesplatnění stávají novou jistinou úvěru. Dále je uvedeno ujednání o smluvních pokutách v neprospěch žalované, a to ve výši [částka] pro případ prodlení s úhradou splátky v délce 30 dnů, a ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení po zesplatnění úvěru. Dále je uvedeno ujednání o právu na náhradu účelně vynaložených nákladů v neprospěch žalované, a to ve výši [částka] pro případ prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Nejsou uvedeny žádné sankce v neprospěch žalobkyně. Listina je podepsána SMS kódem.

4. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje údaje žalované, a to příjem [částka] ze zaměstnání, výdaje celkem [částka] ([částka] životní minimum, [částka] za bydlení), dále že žalovaná je rozvedená, má maturitu a bydlí ve vlastním bydlení, nemá další osobu ve společné domácnosti. Z listin obsahujících historii transakcí na účet žalované č. [č. účtu] bylo zjištěno, že žalovaná obdržela platby označené jako mzdy, a to v září 2022 částku [částka], v říjnu 2022 částku [částka], v listopadu 2022 částku [částka] a v prosinci 2022 částku [částka]; jiné položky (příjmy, výdaje) ve výpisech nejsou uvedeny. Z listiny označené jako Výpis záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že jde o tabulku, ve které jsou vyplněny údaje žalované a časový údaj [datum], jinak bez údajů. Z listiny označené jako Výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že jde o tabulku, ve které jsou vyplněny údaje žalované, CBS skóre 325 (vysvětlivka, že skóre 316 až 415 je menší riziko), příznak neuveden, časový údaj [datum].

5. Z listiny označené jako Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. [RČ] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ve výši [částka].

6. Z listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že na účet č. [č. účtu] bylo dne [datum] odesláno [částka] pod variabilním symbolem [RČ].

7. Z listiny označené jako Platební historie ke smlouvě č. [RČ] bylo zjištěno, že žalovaná obdržela [částka] a uhradila [částka] (5 x platby [částka]).

8. Z listin označených jako Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum], z fragmentu seznamu postupovaných pohledávek a z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku vůči žalované na žalobkyni a žalované to bylo oznámeno.

9. Z listiny označené jako Oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně adresovala žalované oznámení o zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě; doklad o odeslání nepřiložen. Z listiny označené jako Výzva k plnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek; odesláno.

10. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o úvěru obdržela peněžní prostředky ve výši [částka] a zavázala se vrátit [částka] ([částka] včetně plateb pojištění) v měsíčních splátkách [částka] (úroková sazba 69,09 %, RPSN 95,77 % – bez pojištění, ujednány smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalované). Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala majetkové poměry žalované. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně již uhradila [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně se dohodla s žalobkyní na převedení pohledávky za žalovanou. Žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě před podáním žaloby.

11. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovanou z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), bylo dostatečně prokázáno.

12. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovanou jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C-679/18).

13. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalované jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána z údajů poskytnutých žalovanou i z dostupných evidencí. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila listiny označené jako Hodnocení klienta, Výpis záznamů z registru SOLUS, Výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI) a vybrané pohyby na účtu žalované; uvedla pak, že právní předchůdkyně žalobkyně činila také lustraci v centrální evidenci exekucí, ale nemá k tomu důkaz. Z předložených listin je patrné, že právní předchůdkyně žalobkyně se dostatečně nezabývala schopností žalované úvěr splácet, resp. za zjištěných okolností jí úvěr poskytnout neměla. Pokud jde o tvrzené příjmy ze zaměstnání ve výši [částka] měsíčně, tak z předložených potvrzení o přijatých platbách tato částka jako průměr za čtyři měsíce vyplývá, nicméně je zjevné, že se právní předchůdkyně žalobkyně ledabyle spokojila pouze s tímto jediným údajem týkajícím se příjmů a výdajů žalované, neboť žádné jiné příjmy a výdaje žalované ve skutečnosti nezjišťovala a nemohla je tak s potřebnou péčí posoudit a řádně zhodnotit, zda je žalovaná schopna úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně měla nepochybně možnost požádat žalovanou o nahlédnutí do úplného výpisu z účtu, ale místo toho požadovala pouze izolované potvrzení o jednom konkrétním příjmu, ze kterého ale nelze zjistit, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované. Výdaje pak právní předchůdkyně žalobkyně určila odkazem na částku životního minima a zcela zjevně nereálné náklady na bydlení ve výši [částka]. Z těchto údajů však je zřejmé, že nebyly vůbec zohledněny skutečné výdaje na dopravu, jídlo, ošacení, účty za telefon a internet, které jsou u všech naprosto obvyklé, natož pak částku na spoření na nenadálé výdaje. Pokud pak žalobkyně předložila výpis ze registru SOLUS, tak v tom nebyly vyplněny vůbec žádné údaje. Z výpisu z registru NRKI pak sice vyplývá středně pozitivní skóre žalované, avšak lze pochybovat o věrohodnosti tohoto údaje s ohledem na shora uvedené i na to, že žalobkyně pravidelně předkládá pozitivní hodnocení u dlužníků, kteří zjevně nebyli schopni splácet své závazky. Pokud by pak právní předchůdkyně žalobkyně skutečně učinila lustraci žalované v centrální evidenci exekucí, jistě by zjistila, že vůči žalované v minulosti exekuce vedeny byly a blíže by se zajímala o její skutečnou majetkovou situaci, na což však zjevně naprosto rezignovala. O nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované pak svědčí také to, že žalovaná neuhradila řádně žádnou splátku (uhradila sice prvních pět splátek, ale všechny uhradila pozdě a od další splátky už nehradila vůbec). Bez nutnosti dalšího dokazování tak soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně schopnost žalované splácet před poskytnutím úvěru a smlouva o úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.

14. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě byla sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši 69,09 % ročně při RPSN 95,77 % a žalovaná měla při úvěru [částka] zaplatit celkem [částka] (či dokonce [částka] včetně plateb pojištění). Takovou výši úroku, která výrazně převyšuje úrokové sazby běžné pro spotřebitelské úvěry, soud považuje za naprosto nepřiměřenou, neboť vede k nepřiměřenému obohacení žalobkyně a nepřiměřenému postihu žalované. Takovou výši úroku proto soud považuje za rozpornou s dobrými mravy v souladu konstantní judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Bohatá judikatura vyšších soudů se vztahuje ke smlouvám uzavíraným právní předchůdkyní žalobkyně s úroky okolo 100 % (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a mnohé další, a dále nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12 nebo ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11), a což právní předchůdkyně žalobkyně zjevně reagovala snížením úrokových sazeb na „pouhých“ 69,09 % ročně, což však stále je nutno považovat za nepřiměřeně vysoké s ohledem na běžnou výši úrokových sazeb pohybující se do nejvýše mezi 10 % a 20 % ročně. Na tom nic nemění ani to, že žalobkyně, zcela zjevně si vědoma naprosté nepřiměřenosti ujednaných úroků, požaduje úrok „toliko“ ve výši 30 % ročně, neboť pro posouzení platnosti smlouvy je podstatná ujednaná úroková sazba, nikoli skutečně vymáhaná. Smlouva o úvěru jako celek by tedy byla (i pokud by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované) z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků, jejichž výše se příčí dobrým mravům, absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Soud má přitom za to, že v uvedeném případě by nebyl prostor pro moderaci podle § 577 o. z., neboť soudu je z vlastní činnosti (i z citované judikatury vyšších soudů) známo, že sjednávání takto nemravných úroků je u právní předchůdkyně žalobkyně standardem a právní předchůdkyně žalobkyně by zřejmě smlouvu s úroky v běžné výši neuzavřela, o čemž svědčí také sjednání dalších smluvních pokut výlučně v neprospěch žalované. Ve smlouvě o úvěru jsou totiž ujednání o smluvních pokutách a jiných platbách (náklady vzniklé s prodlením) sjednány výlučně v neprospěch žalované a smlouva neobsahuje odpovídající ustanovení, která by adekvátně sankcionovala také případné neplnění smluvních povinností ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, proto by, pokud by smlouva o úvěru jako celek nebyla neplatná z důvodů shora uvedených, bylo nutno nyní uplatňovanou smluvní pokutu i ostatní smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalované ve smyslu § 1813 o. z. považovat za zakázaná ujednání, přičemž k zakázaným ujednáním se ve smyslu § 1814 o. z nepřihlíží. Nadto je smlouva jako celek je nepřehledná, tvoří ji šest stran hustě popsaných malým písmem a další nepřehledné dokumenty, což může na spotřebitele jako slabší stranu působit negativně a odrazovat ho od čtení celého textu. Smlouva jako celek pak působí hrubě v neprospěch spotřebitele, neboť v důsledku nepřehlednosti, vysokého úroku a množství smluvních pokut nelze mít za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně skutečně očekávala řádné splacení úvěru spotřebitelem, ale spíše se zaměřuje na vymáhání smluvních sankcí.

15. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná (včetně ujednání o pojištění). V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. V projednávané věci bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jako spotřebiteli částku [částka] a žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně již uhradila částku [částka], žalobkyně má tedy nyní právo na vrácení dosud nesplacené jistiny [částka]. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny [částka] z neplatné smlouvy o úvěru.

16. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jejím možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť ta vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud pak nemohl vycházet ani ze žalobkyní zaslané výzvy k plnění (předžalobní výzvy), neboť v té žalobkyně po žalované požadovala plnění závazku z neplatné smlouvy, jejíž neplatnost musela být žalobkyni zřejmá. Soud však žalovanou zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyla žalovaná vyzvána, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.

17. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenou jistinou, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované (a konečně i z důvodu smluvních podmínek v rozporu s dobrými mravy) nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalované skutečně poskytla (resp. co jí poskytla právní předchůdkyně žalobkyně).

18. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť přestože měla ve věci větší úspěch žalovaná, ze spisu není zřejmé, že by jí vznikly nějaké náklady.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací