Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

20 C 225/2024

Soud: Okresní soud v PřerověDatum rozhodnutí: 16. 12. 2024Č. j.: 20 C 225/2024-24Samosoudce: JUDr. Adam Talanda Ph.D.,Agenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 6. 1. 2025Předmět řízení: O zaplacení 7 915 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPR:2024:20.C.225.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (54) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacenía) další částky [částka],b) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,c) smluvní pokuty [částka],se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] byla uzavřena dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál žalobkyně www.rerum.cz., kde se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, odsouhlasil smluvní dokumentaci za použití SMS kódu a doložil doklad totožnosti. Následně byla prověřena schopnost žalovaného splácet pomocí dokladu o pravidelném příjmu a lustrací v dostupných databázích a žádost žalovaného o poskytnutí úvěru byla schválena. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku [částka] převodem na účet žalovaného č. [č. účtu] s variabilním symbolem [tel. číslo] a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit tak, že každého 9. dne v měsíci měl splatit úrok přirostlý za minulé období, jistinu mohl splatit libovolně – smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Úrok byl ujednán ve výši 40 % měsíčně z jistiny, současně byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny, se kterou je žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení a úvěr byl zesplatněn ke dni [datum], žalovaný pak neuhradil ničeho. Nyní žalobkyně po žalovaném požaduje částku [částka] na jistině, [částka] jako ujednaný úrok za první měsíc čerpání úvěru, smluvní pokutu v kapitalizované výši [částka] za dobu od [datum] do [datum] a úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu, na základě kterých soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dohoda označená jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] uzavřená prostředky komunikace na dálku, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku do výše [částka], kterou mohl žalovaný čerpat po celou dobu trvání dohody uzavřené na dobu neurčitou, a žalovaný se zavázal prostředky splácet tak, že bude měsíčně hradit úroky přirostlý za minulé období a jistinu uhradí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně, RPSN činilo 5 551,24 %, byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Při uzavírání dohody žalobkyně zjišťovala poměry žalovaného z dotazníku a výpisů z účtu (z výpisů z účtu žalovaného jsou patrné jiné půjčky od společností [právnická osoba], [právnická osoba], Zonky, Credit 123 a [právnická osoba], dále množství internetových nákupů v aplikacích a hrách; ve dvou ze tří sledovaných měsíců měl žalovaný vyšší výdaje než příjmy). Žalovaný od žalobkyně obdržel dne [datum] částku [částka] na účet. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby. Nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil nějaké peněžní prostředky.

3. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C-679/18).

4. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána lustrací v databázích a výpisy z účtu. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila žádost o spotřebitelský úvěr, ze které vyplývá, že žalovaný je zaměstnanec s příjmem [částka] měsíčně, jeho výdaje činí [částka] měsíčně. Žalobkyně také předložila výpisy z účtu žalovaného za září až listopad 2022, ze kterých sice vyplývá příjem ze zaměstnání okolo [částka] měsíčně, ale zároveň množství jiných půjček od různých společností, a to opakovaně od [právnická osoba] a Credit 123, dále [právnická osoba], Zonky nebo [právnická osoba]. Z výpisů z účtů je také zřejmé, že měsíční výdaje žalovaného vysoce přesahují uváděnou částku [částka], neboť v září 2022 měl příjmy [částka] (většina příjmů od [právnická osoba]) a výdaje [částka], v říjnu 2022 měl příjmy [částka] a výdaje [částka] a v listopadu 2022 měl příjmy [částka] a výdaje [částka]. Už z výpisů z účtu je tak zcela zřejmé, že žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného, neboť naopak na své povinnosti zcela rezignovala. Pokud by žalobkyně byť jen nahlédla do výpisů z účtu žalovaného, nemohla by mu s tolika jinými úvěry žádný další úvěr poskytnout a musela by se ho nutně doptat na další údaje týkající se příjmů a výdajů, což však neudělala. Lze proto uzavřít, že žalobkyně buď úmyslně poskytla úvěr v rozporu se svou povinností vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru nebo na své povinnosti zcela a vědomě rezignovala. Bylo tedy prokázáno, že žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.

5. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny [částka] sjednán úrok 40 % měsíčně, jehož absurdní výše vyplývá také z RPSN, které činí 5 551,24 %. K tomu je ujednána ještě smluvní pokuta výlučně v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.

6. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru) je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný skutečně obdržel částku [částka] a dosud ničeho neuhradil, žalobkyně má tedy právo na vrácení jistiny [částka]. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny [částka] z neplatné smlouvy o úvěru.

7. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jeho možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť ta vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud pak nemohl vycházet ani ze žalobkyní zaslané výzvy k plnění (předžalobní výzvy), neboť v té žalobkyně po žalovaném požadovala plnění závazku z neplatné smlouvy, jejíž neplatnost musela být žalobkyni zřejmá. Soud však žalovaného zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyl žalovaný vyzván, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.

8. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenou jistinou, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (a konečně i z důvodu smluvních podmínek v rozporu s dobrými mravy) nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalovanému skutečně poskytla.

9. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou účastníků byl srovnatelný.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací