Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalované zaplatita) další částku [částka],b) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,c) úrok ve výši 29,04 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru a žalovaná poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Smlouva o úvěru č. [hodnota] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě poskytla žalobkyně žalované částku [částka] převodem na účet. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s dohodnutým úrokem ve 48 měsíčních splátkách po [částka] počínaje srpnem 2022. Žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet z dostupných databází a na základě dokladů od žalované. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť neuhradila ničeho. Žalobkyně poté úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalobkyně nyní požaduje po žalované neuhrazenou jistinu [částka] (původní jistina [částka] a k jistině přirostlý úrok [částka] ke dni zesplatnění), smluvní pokutu [částka] (smluvní pokuta 2 x [částka] za prodlení s hrazením splátek o délce 30 dnů u splátek č. [hodnota] a 2 a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny [částka] za každý den prodlení od [datum] do [datum]), úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvní úrok 29,04 % ročně z původní jistiny [částka] od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalované z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalované bylo postoupení oznámeno a byla vyzvána k plnění před podáním žaloby.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřila a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu, na základě kterých soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
3. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], z listiny označené jako Dodatek č. [hodnota] k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru, z listin označených jako Základní informace o klientovi, Důkaz o odeslání [částka], Zaslaná SMS a Důkaz o přijaté SMS bylo zjištěno, že jde o předtištěný formulář (dokument o délce 6 stran hustě popsaných malým písmem), kterým žalovaná navrhuje žalobkyni uzavření smlouvy o úvěru, podle které žalobkyně poskytne žalované bezúčelový úvěr [částka] a žalovaná vrátí [částka] ve 48 měsíčních splátkách po [částka] splatných každého 17. dne v měsíci, zápůjční úroková sazba činí 57,33 %, RPSN 75,07 %. Je uvedeno ujednání, podle kterého dojde k automatickému zesplatnění úvěru, pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou splátky v délce 65 dní, ke dni zesplatnění se nezaplacená jistina a nezaplacené úroky ke dni zesplatnění stávají novou jistinou úvěru. Dále je uvedeno ujednání o smluvních pokutách v neprospěch žalované, a to ve výši [částka] pro případ prodlení s úhradou splátky v délce 30 dnů, a ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení po zesplatnění úvěru. Dále je uvedeno ujednání o právu na náhradu účelně vynaložených nákladů v neprospěch žalované, a to ve výši [částka] pro případ prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Nejsou uvedeny žádné sankce v neprospěch žalobkyně. Listina je podepsána SMS kódem.
4. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje údaje žalované, a to příjem [částka] ze starobního důchodu, výdaje celkem [částka] ([částka] životní minimum, [částka] za bydlení), dále že žalovaná je vdova, má maturitu a bydlí ve vlastním bydlení, nemá další osobu ve společné domácnosti. Z listin obsahujících historii transakcí na účet žalované č. [č. účtu] bylo zjištěno, že žalovaná pobírá starobní a vdovský důchod [částka], dále je ve výpise patrný příchozí invalidní důchod [částka] (resp. od [částka] do [částka]) pro [jméno FO]; jiné položky (příjmy, výdaje) ve výpise nejsou uvedeny. Z listiny označené jako Výpis záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že jde o tabulku, ve které jsou vyplněny údaje žalované a časový údaj [datum], dlužná částka po splatnosti [částka], produkt revolvingový úvěr a karty, příznak Z a poznámka D, z revolvingového úvěru a karet. Z listiny označené jako Výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že jde o tabulku, ve které jsou vyplněny údaje žalované, CBS skóre 462 (vysvětlivka, že skóre 416 a více je nízké riziko), příznak neuveden, časový údaj [datum].
5. Z listiny označené jako Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ve výši [částka].
6. Z listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že na účet č. [č. účtu] bylo dne [datum] odesláno [částka] pod variabilním symbolem [var. symbol].
7. Z listiny označené jako Platební historie ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaná obdržela [částka] a uhradila [částka] (neuhradila žádnou splátku).
8. Z listiny označených jako Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne [datum], z fragmentu seznamu postupovaných pohledávek a z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku vůči žalované na žalobkyni a žalované to bylo oznámeno.
9. Z listiny označené jako Oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně adresovala žalované oznámení o zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě; doklad o odeslání nepřiložen. Z listiny označené jako Výzva k plnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek; odesláno.
10. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o úvěru obdržela peněžní prostředky ve výši [částka] a zavázala se vrátit [částka] (úroková sazba 57,33 %, RPSN 74,85 %, ujednány smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalované). Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala majetkové poměry žalované. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně nějakou částku uhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně se dohodla s žalobkyní na převedení pohledávky za žalovanou. Žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě před podáním žaloby.
11. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovanou z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), bylo dostatečně prokázáno.
12. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovanou jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C-679/18).
13. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalované jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána z údajů poskytnutých žalovanou i z dostupných evidencí. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila listiny označené jako Hodnocení klienta, Výpis záznamů z registru SOLUS, Výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI) a vybrané pohyby na účtu žalované. Z předložených listin je patrné, že právní předchůdkyně žalobkyně se dostatečně nezabývala schopností žalované úvěr splácet, resp. za zjištěných okolností jí úvěr poskytnout neměla. Právní předchůdkyně žalobkyně správně zjistila příjmy žalované ze starobního důchodu ve výši asi [částka] měsíčně, které byly prokázány výpisem z účtu. Z výpisu z účtu je však patrné, že žalované na účet přichází také prostředky z invalidního důchodu pro jinou osobu, avšak právní předchůdkyně žalobkyně se nijak nezabývala tím, zda se žalovaná o jinou osobu stará a vynakládá na ni také své prostředky nebo jaký mají vztah. I přes informaci o tom, že žalované na účet přichází invalidní důchod jiné osoby se pak právní předchůdkyně žalobkyně bez dalších šetření spokojila s prohlášením, že žalovaná nemá další osobu ve společném bydlení a nezkoumala případné související výdaje žalované. Dále právní předchůdkyně žalobkyně naprosto rezignovala na skutečné zjišťování výdajů žalované, neboť ty určila výhradně odhadem a spokojila se s částkou životního minima [částka] a nijak neověřenými výdaji na bydlení [částka]. Z těchto údajů však je zřejmé, že nebyly vůbec zohledněny skutečné výdaje na dopravu, jídlo, ošacení, účty za telefon a internet, které jsou u všech naprosto obvyklé, natož pak částku na spoření na nenadálé výdaje. Pokud pak žalobkyně předložila výpis ze registru SOLUS, tak k němu uvedla, že uvedený příznak D znamená, že nějaká pohledávka byla z důvodu nesplácení dlužné částky po splatnosti zesplatněna, a příznak Z pak znamená, že dlužný závazek byl vypořádán. Z toho tedy vyplývá, že žalovaná v minulosti své závazky nesplácela, přesto právní předchůdkyně žalobkyně naprosto rezignovala na podrobnější ověřování příjmů a výdajů žalované před poskytnutím úvěru. O nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované pak svědčí také to, že žalovaná neuhradila žádnou splátku. Bez nutnosti dalšího dokazování tak soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně schopnost žalované splácet před poskytnutím úvěru a smlouva o zápůjčce je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.
14. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě byla sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši 57,33 % ročně s RPSN ve výši 74,85 % a žalovaná měla při úvěru [částka] zaplatit celkem [částka]. Takovou výši úroku, která výrazně převyšuje úrokové sazby běžné pro spotřebitelské úvěry, soud považuje za naprosto nepřiměřenou, neboť vede k nepřiměřenému obohacení žalobkyně a nepřiměřenému postihu žalované. Takovou výši úroku proto soud považuje za rozpornou s dobrými mravy v souladu konstantní judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Bohatá judikatura vyšších soudů se vztahuje ke smlouvám uzavíraným právní předchůdkyní žalobkyně s úroky okolo 100 % (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a mnohé další, a dále nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12 nebo ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11), a což právní předchůdkyně žalobkyně zjevně reagovala snížením úrokových sazeb na „pouhých“ 57,33 % ročně, což však stále je nutno považovat za nepřiměřeně vysoké s ohledem na běžnou výši úrokových sazeb pohybující se do nejvýše mezi 10 % a 20 % ročně. Na tom nic nemění ani to, že žalobkyně, zcela zjevně si vědoma naprosté nepřiměřenosti ujednaných úroků, požaduje úrok „toliko“ ve výši 29,04 % ročně, neboť pro posouzení platnosti smlouvy je podstatná ujednaná úroková sazba, nikoli skutečně vymáhaná. Smlouva o úvěru jako celek by tedy byla (i pokud by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované) z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků, jejichž výše se příčí dobrým mravům, absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Soud má přitom za to, že v uvedeném případě by nebyl prostor pro moderaci podle § 577 o. z., neboť soudu je z vlastní činnosti (i z citované judikatury vyšších soudů) známo, že sjednávání takto nemravných úroků je u právní předchůdkyně žalobkyně standardem a právní předchůdkyně žalobkyně by zřejmě smlouvu s úroky v běžné výši neuzavřela, o čemž svědčí také sjednání dalších smluvních pokut výlučně v neprospěch žalované. Ve smlouvě o úvěru jsou totiž ujednání o smluvních pokutách a jiných platbách (náklady vzniklé s prodlením) sjednány výlučně v neprospěch žalované a smlouva neobsahuje odpovídající ustanovení, která by adekvátně sankcionovala také případné neplnění smluvních povinností ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, proto by, pokud by smlouva o úvěru jako celek nebyla neplatná z důvodů shora uvedených, bylo nutno nyní uplatňovanou smluvní pokutu i ostatní smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalované ve smyslu § 1813 o. z. považovat za zakázaná ujednání, přičemž k zakázaným ujednáním se ve smyslu § 1814 o. z nepřihlíží. Nadto je smlouva jako celek je nepřehledná, tvoří ji šest stran hustě popsaných malým písmem a další nepřehledné dokumenty, což může na spotřebitele jako slabší stranu působit negativně a odrazovat ho od čtení celého textu. Smlouva jako celek pak působí hrubě v neprospěch spotřebitele, neboť v důsledku nepřehlednosti, vysokého úroku a množství smluvních pokut nelze mít za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně skutečně očekávala řádné splacení úvěru spotřebitelem, ale spíše se zaměřuje na vymáhání smluvních sankcí.
15. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. V projednávané věci bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jako spotřebiteli částku [částka] a nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyni dosud něco uhradila. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny [částka] z neplatné smlouvy o úvěru.
16. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jejím možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť ta vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud pak nemohl vycházet ani ze žalobkyní zaslané výzvy k plnění (předžalobní výzvy), neboť v té žalobkyně po žalované požadovala plnění závazku z neplatné smlouvy, jejíž neplatnost musela být žalobkyni zřejmá. Soud však žalovanou zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyla žalovaná vyzvána, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.
17. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenou jistinou, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované (a konečně i z důvodu smluvních podmínek v rozporu s dobrými mravy) nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalované skutečně poskytla (resp. co jí poskytla právní předchůdkyně žalobkyně).
18. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť přestože měla ve věci větší úspěch žalovaná, ze spisu není zřejmé, že by jí vznikly nějaké náklady.