Výrok
I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum].
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Ve zbývající části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacenía) další částky [částka],b) smluvní pokuty [částka],c) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] byla uzavřena dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál právní předchůdkyně žalobkyně www.rerum.cz., kde se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, odsouhlasil smluvní dokumentaci za použití SMS kódu a doložil občanský průkaz. Následně byla prověřena schopnost žalovaného splácet pomocí výpisů z účtu a lustrací v dostupných databázích a žádost žalovaného o poskytnutí úvěru byla schválena. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku [částka] převodem na účet žalovaného č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit tak, že každého 20. dne v měsíci měl splatit úrok přirostlý za minulé období, jistinu mohl splatit libovolně – smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Úrok byl ujednán ve výši 40 % měsíčně z jistiny, současně byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny, se kterou je žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení a úvěr byl zesplatněn ke dni [datum], žalovaný pak neuhradil ničeho. Nyní žalobkyně po žalovaném požaduje částku [částka] na jistině, [částka] jako ujednaný úrok za první měsíc čerpání úvěru, smluvní pokutu v kapitalizované výši [částka] za dobu od [datum] do [datum] a úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby.
2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum]. Zpětvzetí odůvodnila tím, že nesprávně uvedla data zesplatnění a výzev a správně byl úvěr zesplatněn ke dni [datum] a k odeslání předžalobní výzvy došlo dne [datum].
3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby učiněné ještě před prvním jednáním ve věci soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil ve smyslu § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.
5. Dále se soud zabýval zbývajícími nároky, ke kterým k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění.
6. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že se žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finančních prostředků do výše [částka] převodem na účet. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal měsíčně vždy ke 20. dni splácet úrok přirostl za minulé období, jistina byla splatná kdykoliv za trvání smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně, RPSN činí 5 526,67 %, byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení.
7. Z listiny označené jako Žádost o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] bylo zjištěno, že jde o žalobkyní vytvořenou tabulku s údaji žalovaného, podle které je žalovaný svobodný, bydlí v pronajatém domě, má základní vzdělání, je zaměstnaný u Ministerstva obrany ČR s měsíčním příjmem [částka], jeho měsíční výdaje činí [částka], nemá exekuce ani insolvenci. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za červenec 2022 bylo zjištěno, že jeho příjmy byly [částka] a výdaje [částka] (počáteční zůstatek -[částka] a konečný zůstatek -[částka]), má povolený revolvingový úvěr Flexikredit u své banky ([právnická osoba]) s limitem [částka], je patrný příjem od zaměstnavatele [částka], dále jsou patrné výdaje označené jako splátka úvěrů (vždy jiné číslo úvěru, částky [částka], [částka], [částka] a [částka]), dále jsou patrné výdaje u sázkových kanceláří a v kasinech ([právnická osoba], Sazka, Casino Kartáč, Fortuna, Betano, Tipsport, [částka]).
8. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že ho žalobkyně měla k dispozici.
9. Z listiny označené jako Potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] uhradil žalobkyni [částka]. Z listiny označené jako Potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala dne [datum] částku [částka] na účet žalovaného.
10. Z listiny označené jako Zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala žalovanému výzvu k úhradě úvěru; odeslání nedoloženo. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby, doklad o odeslání doložen.
11. Na provedených skutkových zjištění učinil soud závěr o skutkovém stavu, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dohoda označená jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] uzavřená prostředky komunikace na dálku, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku do výše [částka], které mohl žalovaný čerpat po celou dobu trvání dohody uzavřené na dobu neurčitou, a žalovaný se zavázal prostředky splácet tak, že bude měsíčně hradit úroky přirostlý za minulé období a jistinu uhradí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně, RPSN činilo 5 526,67 %, byla ujednána smluvní pokuta 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Při uzavírání dohody žalobkyně zjišťovala poměry žalovaného z dotazníku a výpisů z účtu. Žalovaný od žalobkyně obdržel dne [datum] částku [částka] na účet. Žalobkyně dopisem oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k úhradě dlužné částky. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby. Nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uhradil nějaké peněžní prostředky.
12. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C-679/18).
13. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána lustrací v databázích a výpisy z účtu. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila žádost o spotřebitelský úvěr, ze které vyplývá, že žalovaný je zaměstnaný s měsíčním příjmem [částka], jeho měsíční výdaje činí [částka], nemá exekuce ani insolvenci. Žalobkyně také předložila výpis z účtu žalovaného za červenec 2022. Už z předloženého výpisu z účtu je však patrné, že žalobkyně se nezabývala dostatečně zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného, ale vyžádání výpisů a vyplnění žádosti považuje jen za formalitu. Z předloženého výpisu je totiž na první pohled zřejmé, že žalovaný za měsíc téměř všechny své příjmy a jeho účet je v mínusu. Navíc je z výpisů zcela zřejmé, že žalovaný má další úvěry a utrácí u sázkových kanceláří a kasin, což nelze hodnotit jinak než jako vysoce rizikové chování, u kterého měla žalobkyně věnovat zvýšenou pozornost ověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný, který si bere opakovaně úvěry a utrácí za sázky rozhodně není osobou, které by měl být poskytnut další úvěr, což žalobkyně žádným způsobem neprověřila, a což se projevilo také v tom, že žalovaný neučinil ani jedinou splátku. Nadto žalobkyně uvádí, že žalovaný nemá exekuce, ale nedoložila ověření této skutečnosti v centrální evidenci exekucí. Soud proto musí uzavřít, že z obecných žalobních tvrzení ani z připojených listin nelze mít za to, že by žalobkyně prokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.
14. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny [částka] sjednán úrok 40 % měsíčně, jehož absurdní výše vyplývá také z RPSN, které činí 5 526,67 %. K tomu je ujednána ještě smluvní pokuta výlučně v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.
15. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o zápůjčce (smlouva o spotřebitelském úvěru) je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný skutečně obdržel částku [částka] a dosud ničeho neuhradil, žalobkyně má tedy právo na vrácení jistiny [částka]. Proto soud ve výroku II. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny [částka] z neplatné smlouvy o úvěru.
16. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jeho možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť ta vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud pak nemohl vycházet ani ze žalobkyní zaslané výzvy k plnění (předžalobní výzvy), neboť v té žalobkyně po žalovaném požadovala plnění závazku z neplatné smlouvy, jejíž neplatnost musela být žalobkyni zřejmá. Soud však žalovaného zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyl žalovaný vyzván, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.
17. Výrokem III. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenou jistinou, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (a konečně i z důvodu smluvních podmínek v rozporu s dobrými mravy) nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalovanému skutečně poskytla.
18. Výrokem IV. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou účastníků byl srovnatelný.