Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacenía) částky [částka],b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka],c) kapitalizovaného úroku ve výši [částka],d) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,e) úroku ve výši 25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba]. se sídlem v Praze (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru a žalovaná poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Smlouva o úvěru č. [hodnota] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku [částka] (kterou žalovaná převzala v hotovosti), a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem v pevné výši [částka], s úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy [částka], s úhradou za vyhodnocení úvěrového případu [částka] a s úhradou za hotovostní splátky [částka]. Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit částku [částka] formou 20 měsíčních splátek po [částka], přičemž poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaná smluvené podmínky porušila, neboť nehradila řádně a včas. Žalobkyně nyní po žalované požaduje nesplacenou jistinu [částka], smluvní úrok [částka], úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy [částka], úhradu za administrativní činnost [částka], úhradu za hotovostní splátky [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení [částka] (úrok 10 % ročně z jistiny a úroku od [datum] do [datum]), kapitalizovaný úrok [částka] (úrok 25 % ročně z jistiny od [datum] do [datum]), úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalované z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalované bylo postoupení oznámeno dopisem.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřila a soud věc rozhodl v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a obsahu spisu, na základě kterých soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
3. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru ze dne [datum] označené číslem [hodnota] bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dohodly na poskytnutí finanční hotovosti [částka], jejíž převzetí v hotovosti žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se půjčené finanční prostředky společně s úrokem [částka], úhradou za poskytnutí úvěru [částka], náklady na vyhodnocení úvěru [částka] a s inkasním poplatkem [částka], tj. celkem ve výši [částka] zavázala splatit ve 20 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Je sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, se kterou je žalovaná v prodlení s placením splátek. RPSN činí 246,22 %. Listina je oběma stranami podepsána a datována. K listině je přiložen Předpis splátek.
4. Z listiny označené jako Žádost o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že ke spotřebitelskému úvěru ve výši [částka] byly právní předchůdkyní žalobkyně zkoumány poměry žalované. Vedle údajů k osobě je v listině uvedeno, že žalovaná je vdaná, bydlí v nájmu, má jedno vyživované dítě, uvedla na sebe telefonní číslo. Příjmy má z pěstounské péče v měsíční výši [částka], měsíční výdaje činí [částka] na bydlení a energie, [částka] na dopravu, jídlo a osobní náklady, [částka] na exekuce, má dluhy u VZP ve zbývající výši [částka] a [právnická osoba] ve výši [částka]. V žádosti jsou zaškrtnuta políčka, podle kterých byly k ověření poměrů předloženy složenky. Z poštovních poukázek za měsíce červen, červenec a srpen 2018 bylo zjištěno, že žalovaná pobírala dávky příspěvku na dítě a příspěvek na úhradu nákladů dítěte celkem [částka] a příspěvek na péči o dítě [částka].
5. Z listiny obsahující transakční historii bylo zjištěno, že ke smlouvě č. [hodnota] bylo od [datum] do [datum] uhrazeno celkem [částka].
6. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], z přílohy obsahující seznam postoupených pohledávek a z listiny označené jako Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na žalobkyni pohledávky označené v příloze smlouvy, přičemž v příloze je předmětná pohledávka uvedena. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky; doklad o odeslání nepřiložen. Z listiny označené jako Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z předmětné smlouvy o úvěru; zásilka byla odeslána.
7. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o úvěru obdržela peněžní prostředky ve výši [částka] a zavázala se vrátit [částka]. Při sjednávání dohody právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala majetkové poměry žalované. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodla o převedení pohledávky za žalovanou a tuto dohodu žalované oznámila dopisem. Žalobkyně dále vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby.
8. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
9. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalované a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovanou jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C-679/18).
10. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalované jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala poměry žalované a ověřila je podle předložených dokladů. Žalobkyně skutečně předložila vyplněnou žádost obsahující poměry žalované, ale už z těch je zcela zřejmé, že žalované neměl být spotřebitelský úvěr poskytnut. Předně je v žádosti uvedeno, že žalovaná má nesplacené závazky u pojišťovny a jiné úvěrové společnosti a má dokonce i exekuci. Už to samo o sobě vylučuje další zadlužování žalované poskytnutím dalšího neúčelového spotřebitelského úvěru. Nadto však žalovaná uvedla (a doložila), že její jediné příjmy pochází z dávek sociální podpory určených pro péči o dítě. To rozhodně nejsou příjmy, se kterými by bylo možno kalkulovat jako s příjmy vhodnými ke splácení spotřebitelského úvěru. Jde o příjmy určené pro péči o dítě, ne k financování nemravně vysokých poplatků právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy zjevně řádně neposoudila poměry žalované a spotřebitelský úvěr jí neměla poskytnout. Soud tedy dospěl k závěru, že v důsledku absence řádného zkoumání a posouzení úvěruschopnosti žalované je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.
11. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny [částka] sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši [částka], nicméně za cenu peněz je nutno považovat také další platby označené jako poplatky v celkové výši [částka], přičemž celkové náklady tvořící cenu peněž činí [částka], tj. 125,80 % z jistiny; celá výše ceny peněz dostatečně vyplývá z RPSN, které činí 246,22 %. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.
12. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o zápůjčce (smlouva o spotřebitelském úvěru) je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná skutečně obdržela částku [částka] a již uhradila [částka], žalobkyně už tedy nemá právo na vrácení dalších prostředků. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.
13. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť přestože v řízení měla žalovaná plný procesní úspěch, podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly.