Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to bezhotovostně na účet č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku s úrokem ve výši 19,90 % ročně v měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná řádně nesplácela a žalobkyně úvěr zesplatnila k [datum].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a závazek žalované splatit ji včetně úroků ve výši 199,90 % ročně v měsíčních splátkách po [částka].
4. Z výpisu z účtu žalované č. č. [č. účtu] soud zjistil, že dne [datum] byla na tento účet připsána částka [částka] od žalobkyně. Žalovaná na splátkách zaplatila celkem [částka].
5. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně měla při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr k dispozici následující údaje: svobodná, bydlení u rodičů, příjem mateřská, počet členů domácnosti 2, bez pravidelného příjmu 1, výše příjmu [částka], žádné splátky, žádné výdaje za nájem, požadovaná je konsolidace.
6. Z dokumentu „posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil že právní předchůdkyně žalobkyně deklaruje, že vycházela z příjmu žalované [částka], ověřila informace v insolvenčním rejstříku, z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku, banka stanovila výdaje na základě sdělených dat žalovanou (počet vyživovaných dětí) včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení a tyto náklady stanovila částkou [částka].
7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k [datum] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k [datum] poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne [datum] mezi účastníky je neplatná.
12. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
13. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
14. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
15. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná.
16. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala schopnost žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou a kontrolovala dostupné interní externí databáze. Konkrétní tvrzení neuvedla, pouze odkázala na předložené důkazy. Na výzvu soudu, aby tvrdila, jakým konkrétním způsobem zkoumala úvěruschopnost, hodnocení výdajové stránky, rodinných poměrů apod., uvedla pouze tak, že doplnila dokument „posouzení úvěruschopnosti“ a, informace z CCB a oznámení o dávce.
17. Za těchto okolností má soud za to, že nebylo prokázáno, že žalobkyně splnila svou povinnost ověření schopnosti úvěr splácet řádně.
18. Žalovaná měla jediný příjem, a to rodičovský příspěvek. Z žádosti není zřejmé, kolik má vyživovacích povinností, žalovaná uvedla dvě osoby v domácnosti, z toho jedna bez příjmu, přitom bydlení u rodičů.
19. I v případě velice nízkého úvěru a velmi nízké splátky je třeba vzít v úvahu, úroveň příjmů klient. Je zřejmé, že při minimální hranci příjmů je vždy zcela zjevné, že takový klient bude mít zela zjevné potíže úvěr splácet. Při minimální výši příjmu je zřejmé, že i z tohoto příjmu budou pokrývány minimální nezbytné výdaje, stejně jako z příjmu průměrného nebo příjmu na hranici např. minimální mzdy. Za situace, kdy žalovaná měla jediný příjem [částka], s ohledem na to, že se jednalo o rodičovský příspěvek neměla zjevně možnost přivýdělku, výdajová stránka byla zjevně podhodnocena (vyživovací povinnost nejméně k jednomu dítěti). I splátka ve výši nižší než [částka] výrazně zatěžuje měsíční hospodaření takové osoby. Pochybnosti, že žalovaná bude mít potíže úvěr splácet, jsou zjevné. Nad rámec pak soud poznamenává, že ze spisu zdejšího soudu ([spisová značka]) je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalované naprosto stejný úvěr, za stejných okolností, opět ve výši [částka], a to již [datum].
20. V daném případě žalobkyně neprokázala, že jako věřitel splnila zákonem (§ 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb.) jí uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a tedy poskytla úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit).
21. Žalobkyně se k jednání nedostavila a zbavila se tak možnosti, aby jí soud poskytl poučení podle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř., které poskytuje u jednání.
22. Pokud žalobkyně argumentovala rozsudkem NS ze dne 27.9.2023 sp.zn.33 Cdo 1819/2023, je nutno uvést, že se jednalo o posouzení situace, kdy spotřebitel úvěr zcela splatil. Na uvedenou situaci citované rozhodnutí nedopadá, neboť je zcel zřejmé, že z poskytnutých informací je zcela zřejmé, že zda byly zcela odůvodněné pochybnosti, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Žalobkyně neučinila žádné další kroky, aby tyto pochybnosti odstranila.
23. Uzavřená smlouva je proto neplatná podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. .
24. Žalovaná je povinna poskytnutý úvěr vrátit v souladu s § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalované byla poskytnuta celkem částka [částka], uhradila [částka]. Proto je povinna vrátit částku [částka]. Žalovaná se ke svým možnostem nijak nevyjádřila, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.
25. Vzhledem k tomu, že povinnost vrácení jistiny vzniká teprve uložením této povinnosti soudem, nemůže být žalovaná v prodlení. ( srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 [ASPI ID: JUD774166CZ.
26. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
27. S ohledem na právní závěr soud další navrhované důkazy neprovedl.
28. O nákladech soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměrně úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalované v rozsahu 39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % .