Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] vždy k 10. dni v měsíci s tím, že nezaplacením jedné splátky se stává splatným celý zůstatek dluhu a první splátka je splatná k 10.dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní mocII. Žaloba se zamítá v části o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od 19. 5. 20024 do zaplacení.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o podnikatelském úvěru, která byla uzavřena mezi účastníky dne [datum] na částku [částka]. Žalobkyně poskytla žalované na základě této smlouvy částku [částka], žalovaná zaplatila pouze [částka]. Předmětem řízení učinila žalobkyně nesplacenou jistinu ve výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a smluvní sankci ve výši [částka].
2. Žalovaná potvrdila, že smlouvu uzavřela, tvrzenou částku obdržela, namítla však, že se nejednalo o podnikatelský úvěr, protože peníze použila k proplacení nepodnikatelských závazků a fakticky nikdy nepodnikala. Oprávnění k podnikání si zřídila pouze proto, aby snadněji obdržela úvěr.
3. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná musela vědět, že o úvěr žádá jako podnikatelka, neboť to vyplývá i z webových stránek žalobkyně, která poskytuje úvěry pouze podnikatelům, měla k dispozici smlouvu. Výslovně nenavrhla žádné důkazy a netvrdila, (s ohledem na obsah smlouvy) že by došlo k ověřování schopnosti žalované splácet úvěr.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a shodných tvrzení účastníků, má soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru na částku [částka]. Byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,7 % za každý den čerpání do úplného splacení, splácení bylo dohodnuto ve splátkách po [částka]. Byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši [částka] za prodlení s úhradou jakékoli splátky. Smlouva byla označena jako smlouva o podnikatelském úvěru č.[hodnota] -1184, žalovaná je označena nejen datem narození a rodným číslem, ale i IČO a místem podnikání.
5. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že žalovaná převzala od žalobkyně bezhotovostně částku [částka].
6. Ze zprávy [právnická osoba] má soud za prokázáno, že žalovaná zaplatila v souvislosti s touto smlouvou žalobkyni (pod v.s.[var. symbol]) celkem částku [částka] za období od [datum] do [datum].
7. Ze stránek www.nazivnost.cz soud zjistil, že stránka označuje zcela zřetelně, že se jedná o půjčku pro živnostníky.
8. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že se v době uzavření smlouvy nacházela ve velmi vážné finanční tísni. Kvůli podvodníkovi si vzala několik úvěrů a zastavila byt a přišla o peníze v řádu několika milionů. Když zastavovala byt, tak jí poradili, že bude nejlepší, když si zařídí IČO a bude podnikatelka, že tak spíše bude mít možnost si ji vypůjčit. Ona ale nikdy nepodnikala, ani neměla v úmyslu podnikat. Pracuje u [právnická osoba] jako doručovatelka. Nutně potřebovala peníze na dlužný nájem, který je vyměřili ve výši [částka] měsíčně a měla i dlužný nájem, takže ji chtěli vystěhovat, měla už půjčený [částka] a podvodníkovi poslala předtím skoro [částka], zastavila byt, vtáhla do celé situace i bývalého manžela. Měla půjčky u [Anonymizováno] i u dalších společností, jako například [Anonymizováno] [Anonymizováno] apod. Další [částka] si půjčila od společnosti [právnická osoba] a té také zastavila byt. Oni však byt přepsali na sebe, takže o něj přišla. Pak měla vyčíslený dlužný nájem asi na [částka]. Společnost [právnická osoba] jí poradila, aby se stala podnikatelkou, že to bude mít lepší kvůli daním. Toto udělala, aniž nad tím nějak přemýšlela, nutně potřebovala půjčku, sháněla půjčku přes internet. Zkoušela to u více poskytovatelů a všude byla odmítnuta. Na této stránce www.nazivnost.cz po ní chtěli pouze IČO. Nic dalšího po ní nechtěli a ona si myslela, že je to normální úvěr a chtěla si půjčit za každou cenu, na RPSN se nedívala. Sama nepočítala, kolik to celé vyjde a kolik přeplatí. Doufala, že to rychle zaplatí až to bude smazané. Myslela si, že vrátí [částka] a bude to vyřízené. V době, kdy si tento úvěr brala, pracovala na poště, výdělek měla asi [částka], bydlela sama s nezletilým synem a měla dalších několik půjček. Původně žádala o vyšší půjčku, ale ta jí nebyla schválena. Postupně požadavky snižovala až na [částka].
9. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] má soud za prokázáno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba]. a žalovanou na dobu určitou do [datum], druh práce doručovatel s místem výkonu práce obvod Depo [adresa]. Z dohody o změně pracovní smlouvy má soud za prokázáno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba]. a žalovanou s tím, že od [datum] byl změněn pracovní poměr sjednaný dříve na dobu určitou na pracovní poměr na dobu neurčitou.
10. Ze zprávy Územní správy sociálního zabezpečení pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj soud zjistil, že žalovaná není registrovaná na OSSZ [adresa] jako OSVČ. Podle informace z centrálního registru podnikatelů nebyla výše jmenovaná registrována na žádné OSSZ ČR jako OSVČ. Z potvrzení zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra soud zjistil, že žalovaná byla vykazována jako pojištěnec od [právnická osoba]. od [datum].
11. Z výpisu živnostenského rejstříku má soud prokázáno, že žalovaná měla vystaveno živnostenské oprávnění v předmětu výroba obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 v oboru činnosti výroba potravinářských a škrobárenských výrobků, podnikání bylo zahájeno [datum] a ukončeno [datum].
12. Z potvrzení policie ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná je poškozenou ve věci zločinu podvodu, kterého se měl dopustit dosud neznámý pachatel, který z ní prostřednictvím internetu v době od [datum] do [datum] podvodně vylákal finanční prostředky ve výši [částka].
13. Z dokladů předložených a finanční situace žalované v době uzavření smlouvy má soud za prokázáno, že byla [datum] vyzývána k úhradě dlužného nájemné v celkové výši [částka]. Smlouva o nájmu bytu byla uzavřena [datum] se společností [právnická osoba] Z dodatku ze dne [datum] soud zjistil, že nájemné byla dohodnuta ve výši [částka].
14. Podle smlouvy ze dne [datum] o majetkovém vypořádání je zřejmé, že společnost [právnická osoba] byla vlastníkem bytové jednotky a žalovaná beneficientem a byla oprávněna bytovou jednotku nadále užívat na základě nájemního vztahu. Strany si dohodli, že v případě zpeněžení náleží beneficientovi tedy žalované část výtěžku, která přesahuje částku [částka] navýšenou specifikované náklady. Z kupní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná prodala společnosti [právnická osoba] bytovou jednotku, která byla následně předmětem nájemního vztahu a smlouvy o vypořádání. Bytová jednotka byla prodána za částku [částka]. Z informací ze dne [datum] má soud za prokázáno že společnost [právnická osoba] žalovanou informovala, že uzavřela smlouvu o zápůjčce s fyzickou osobu na částku [částka] a tuto se zavázala zaplatit do [datum], správu pohledávky společnost vykonává na základě plné moci. Zápůjčka byla úročená, úrok činil 1,5 % měsíčně splátky činily [částka], splatnost do [datum].
15. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Vzhledem, k námitkám žalované se soud zabýval tím, zda se jedná o spotřebitelský nebo podnikatelský úvěr.
20. Právní jednání je nutno posoudit nejenom podle formy, ale hlavně podle obsahu a skutečností, které souvisí přímo s uzavíráním každé konkrétní smlouvy. Žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti o tom, že ověřila před poskytnutím úvěru, že bude poskytnutý úvěr žalovanou skutečně použit na podnikatelské účely. V případě podnikatelských úvěrů je obvyklé a logické, že úvěrujícími je vyžadováno doložení finanční situace fyzické podnikající osoby a podnikatelského záměru, ke kterému mají být tyto prostředky použít. Obvyklá je i zpětná vazba k ověření jejich použití, zpravidla uvedená ve smlouvě. V tomto případě žalobkyně žádné takové skutečnosti nejen neprokázala, ale ani netvrdila. Úvěr byl jako podnikatelský pouze označen a jeho účelové využití nabylo nijak smluvně podchycenou. Ve smlouvě se pouze konstatuje, že klient je podnikatelem – fyzickou osobou, podnikajícím na základě živnostenského oprávnění po dobu nejméně jednoho měsíce ke dni uzavření smlouvy. Úvěrující se pak zavázala poskytnout peněžní prostředky za podmínek stanovených v čl. III smlouvy. V tomto článku není nic o účelu použití finančních prostředků stanoveno.
21. Z provedených důkazů a výpovědi žalované je pak zřejmé, že žalovaná opakovaně těmito peněžními částkami řešila svoji tíživou finanční situaci. Peníze použila výlučně na splácení stávajících dluhů nebo úhradu nezbytných nákladů, a jako byly například náklady na bydlení.
22. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná sice živnostenský list měla, ale nikdy nebyla v evidenci osob samostatně výdělečně činných, naopak dlouhodobě byla v zaměstnaneckém poměru. Z provedených důkazů a časové souvislosti založení a zrušení živnostenského oprávnění je zřejmé, že žalovaná nikdy neměla v úmyslu jakékoli podnikání provozovat.
23. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu jako spotřebitelskou. Tato smlouva je neplatná pro nesplnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr.
24. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
25. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
26. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
27. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná.
28. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
29. V daném případě již z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žádné ověřování schopnosti žalované splácet úvěr ve smyslu § 86 zák.č.257/2016 Sb. neprováděla. Bylo tomu právě proto, že smlouva byla uzavřena jako smlouva o podnikatelském nikoli spotřebitelském úvěru.
30. Žalobkyně netvrdila, zda a jaká zjišťování učinila ve vztahu k podnikatelské činnosti žalované. Pouze uváděla, že ze samotných stránek je naprosto zřejmé, že se jedná o úvěr pro podnikatele a žalovaná předložila potvrzení o přiděleném IČO.
31. Žalobkyně se k jednání nedostavila a zbavila se tak možnosti, aby jí soud poskytl poučení podle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř., které soud poskytuje u jednání.
32. Soud má za prokázáno, že žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru zcela jistě nebyla schopna úvěr splácet, naopak byla ve velké finanční tísni, měla dluhy u různých dalších společností, nacházela se v situaci, kdy zastavila byt, prodala byt, kupní cena byla zcela využita na splacení jiné půjčky, měla platit nájemné přes [částka], měla vyživovací povinnost k nezletilému synovi, přitom její příjem činil [částka].
33. Žalovaná je povinna vrátit poskytnutou jistinu v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb.
34. Žalované byla v souvislosti se smlouvou poskytnuta částka [částka], podle provedených důkazů zaplatila [částka]. Proto je povinna vrátit částku [částka].
35. S ohledem na možnosti žalované (příjem [částka], vyživovací povinnost, náklady na bydlení, další půjčky a úvěry) soud umožnil žalované splácení ve splátkách. Uvedený splátkový kalendář je v souladu majetkovou situací žalované a dále soud také vzal v úvahu, že žalobkyně se chovala protiprávně a svým jednáním, resp. opomenutím založila absolutní neplatnost smlouvy.
36. Vzhledem k tomu, že povinnost vrácení jistiny vzniká teprve uložením této povinnosti soudem, nemůže být žalovaná v prodlení. (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR – senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 [ASPI ID: JUD774166CZ]
37. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
38. S ohledem na výše uvedené právní závěry soud další navrhované důkazy neprovedl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 92 % a úspěchu žalované v rozsahu 8 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.