Výrok
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal zaplatit část [částka] s příslušenstvím a uvedl, že se jedná o náhradu nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání a za nepřiměřenou délku řízení z důvodu průtahů v trestním řízení. Uvedl, že vyčíslení této újmy vychází z toho, že za každý rok vedení trestního stíhání požaduje částku [částka] (za první dva roky [částka]) a dále poměrnou část z částky [částka] za každý měsíc, a to za 6 let až 6 měsíců trvání řízení. Dále z důvodu průtahů požaduje zvýšení základní částky od 30 %, tedy další částku [částka].
2. Uvedl, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno dne [datum], usnesení převzal žalobce [datum]. Ve věci rozhodl okresní soud rozsudkem ze dne [datum] tak, že žalobce byl uznán vinným pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců s podmíněným odkladem na dobu čtyř let. Dále byl zavázán k zaplacení náhrady škody v celkové výši [částka] a se zbytkem nároku byli poškození odkázáni do občanskoprávního řízení. Odvolací soud rozhodl dne [datum] tak, že výše uvedený rozsudek zrušil a žalobce zcela zprostil obžaloby. Rozsudek nabyl právní moci [datum] a obviněnému byl doručen [datum]. Žalobce se obrátil [datum] na žalovanou, u které uplatnil mimo jiné nárok na náhradu nemajetkové újmy. Žalovaná vyrozuměla žalobce stanoviskem z [datum] tak, že žalobci přiznala náhradu nákladů vynaložených na obhajobu, pokud se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy nároku žalobce nevyhověla.
3. Na opakovanou výzvu soudu žalobce u jednání upřesnil svůj nárok tak, že pokud se týká částky [částka], jedná se o nárok za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, tedy zahájením trestního stíhání, přičemž trval na tom, že částka je vypočtená způsobem, jak je uvedeno v žalobě (která se týká podle judikatury nepřiměřené délky řízení). Pokud se týká nároku na zaplacení [částka], tato představuje nárok na nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení (způsob výpočtu je opět uveden v žalobě).
4. Pokud se týká konkrétních zásahů do sféry žalobce, které byly způsobeny trestním stíháním, uvedl žalobce, že se musel účastnit úkonů v trestním řízení, musel neustále vysvětlovat a měl z toho úzkost a trpěl nespavostí. Byl odsouzen soudem prvního stupně k podmíněnému trestu a hrozilo mu, že bude platit náhradu škody ve výši téměř milionu korun. Na náklady obhajoby si musel prostředky půjčit. Následně řešil konkurz, insolvenční řízení a bylo mu povoleno oddlužení. I z těchto důvodů utrpěl úzkostmi. To vše zasáhlo do jeho rodinného života, měl strach, jak se postará o rodinu, ale zejména matka, která je vyššího věku, když bude muset platit finanční náhrady nebo by šel do vězení. Žalobce má 2 děti a přítelkyni a v tomto směru se to také odrazilo v jeho rodinném životě.
5. Žalovaná namítla promlčení nároku a namítala neprokázání tvrzeného nároku a nedostatek tvrzení.
6. Žalobce namítl, že nárok není promlčen a vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Vyjádřil se tak, že podle jeho názoru začal běh promlčecí lhůty až od [datum], tedy ode doručení rozsudku ze dne [datum] jeho obhájci a přerušení běhu lhůty. Dále uvedl, že je při vyhlášení rozsudku tento nebyl vůbec odůvodněn, žalobci byl přitom doručen ještě později než obhájci.
7. Dále žalobce namítl, že uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Uvedla, že nárok na náhradu škody uplatnil žalobce [datum] proto žaloba mohla být podána nejdříve [datum] a byla podána [datum], což činí rozdíl pouhých čtyř dnů. Žalobce odkázal na judikát, která se týká vztahu námitky promlčení a dobrých mravů. Zejména poukázal na judikaturu, která se týká specifické skupiny případů, kdy byla námitka promlčení vznesená státem. V citované judikatuře pak sám žalobce cituje, že je nezbytné vycházet z individuálních okolností každého jednotlivého případu. [adresa] souladu výkonu práv s dobrými mravy představuje významný korektiv, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona. Žalobce poukázal na konkrétní okolnosti pro posouzení rozporu námitky promlčení s dobrými mravy představující neopodstatněnost trestního stíhání žalobce, které vyústilo ke zproštění obžaloby, přičemž skutek, pro který byl žalobce stíhán, není trestným činem a tento skutkový stav byl znám již od vydání usnesení o zahájení trestního stíhání. Celková doba trestního stíhání trvalo více než 6 let, žalobce musel řešit své majetkové záležitosti v rámci insolvenčního řízení. O důvodech zproštění obžaloby byl informován až v písemném vyhotovení rozsudku, nejdříve [datum] a rozsudek nebyl vyhotoven a předán k doručení ve lhůtě 10 pracovních dnů.
8. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno [datum], konečný rozsudek ve věci, kterým byl žalobce obžaloby zproštěna, byl vyhlášen a nabyl právní moci [datum], nárok na náhradu nemajetkové újmy byl uplatněn u žalované [datum], žalovaná rozhodla dne [datum] a rozhodnutí bylo žalobci doručeno [datum] s tím, že náhrada nemajetkové újmy přiznána nebyla.
9. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že při veřejném zasedání konaném u Krajského soudu v [adresa] pobočka v Olomouci dne [datum] (pod sp. zn. [spisová značka]) byl přítomen obhájce obžalovaného ve věci, sám obžalovaný přítomen nebyl a před vyhlášením rozsudku bylo protokolováno, že rozsudek byl vyhlášen s uvedením, podstatných důvodů a poučením o opravných prostředcích. Písemné vyhotovení rozsudku bylo žalobci doručeno [datum] do vlastních rukou.
10. Ze zvukového záznamu veřejného zasedání konaného dne [datum] ve výše uvedené sp. zn. má soud za prokázáno, že po vyhlášení rozsudku byl rozsudek odůvodněn tak, že byly sděleny podstatné důvody, pro které došlo zproštění obžalovaného obžaloby a referující soudkyně uvedla důvody, pro které se odvolací soud se skutkovými zjištěními a závěry okresního soudu ztotožnil a zejména pak ty, pro které se se závěry soudu prvního stupně neztotožnil a učinil jiný závěr. Byly vysvětleny důvody, které vedly k úplnému zproštění obžaloby obžalovaného. Celková délka odůvodní trvala více než 6 minut.
11. Podle § 32 odst.1 zák.č.82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.
12. Podle § 32 odst.3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.
13. Podle § 35 odst.1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.
14. Podle § 14 odst.1 Odpšk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.
15. Podle § 14 odst.-3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
16. Soud se nejprve zabýval tím, zda vznesená námitka promlčení je důvodná. Pro posouzení je rozhodný závěr o počátku běhu subjektivní lhůty.
17. Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] názor, že pokud v projednávané věci soudy učinily závěr, že počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty připadá u nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené poškozenému jeho nezákonným trestním stíháním na den následující po dni vyhlášení zprošťujícího rozsudku odvolacího soudu v přítomnosti jeho právního zástupce, pak se soudy neodchýlily od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud výslovně uvedl, že v den vyhlášení nabude rozsudek odvolacího soudu právní moci, a proto je pro stanovení uvedeného okamžiku již nerozhodné, kdy byl tento rozsudek obžalovanému doručen. V této souvislosti Nejvyšší soud poukázal na další rozsudky Nejvyššího soudu s tím, že ústavní stížnosti, podané proti některým z nich, byly odmítnuty. Poukázal na to, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. I. ÚS 778/2024 uvedl, že jinak tomu může být pouze za zcela výjimečných okolností. Pouze v takových případech může začít běžet promlčecí lhůta až ode dne doručení zprošťujícího rozsudku, přitom se jedná o případy, kdy zprošťující rozsudek nebyl v rozporu s trestním řádem při jeho vyhlášení vůbec odůvodněn.
18. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud pak konstatoval, že pokud soudy spojily počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty také u nároku na náhradu nemajetkové újmy, kterou žalobkyně odvozovala z nepřiměřené délky trestního řízení, s okamžikem nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku, rovněž se neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Podotkl, že v případě nepřiměřené délky řízení stěží myslitelné, že by se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě a jejím rozsahu dozvěděl později než okamžikem pravomocného skončení řízení, neboť nemajetková újma spočívá právě v nejistotě ohledně výsledku řízení a jeho skončení.
19. V řízení bylo prokázáno, že zprošťující rozsudek v trestním řízení byl vyhlášen dne [datum] a téhož dne nabyl právní moci. U jednání byl přítomen obhájce žalobce (v trestním řízení obžalovaného) a rozsudek byl po vyhlášení odůvodněn tak, že byly uvedeny podstatné důvody, které vedly k tomu, že byl obžalovaný obžaloby zcela zproštěn. Promlčecí lhůta začala běžet [datum] a končila [datum]. Žalobce v poslední den lhůty ([datum]) uplatnil svůj nárok na náhradu škody u příslušného úřadu, tedy žalované. Tímto okamžikem došlo ke stavění běhu promlčecí lhůty (ve smyslu § 35 odst. 1 OdpŠk). O výsledku předběžném projednání u příslušného úřadu byl žalobce vyrozuměn [datum]. Promlčecí lhůta znovu začala běžet dnem následujícím po doručení stanoviska žalované a současně skončila téhož dne, tj. [datum]. Žalobce by tedy nárok uplatnil včas, pokud by podal dne [datum] žalobu u soudu. S ohledem na to, že žaloba byla podána až [datum], byla podána po uplynutí zákonné promlčecí lhůty a nárok je promlčen.
20. Nejvyšší soud se ve stejném citovaném rozsudku rovněž zabýval tím, kdy je vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud odkazem na svoji ustálenou judikaturu uvedl, že rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je namístě shledat v situaci, když ze skutkových zjištění plyne určitá mimořádná či zvláštního zřetele hodná skutečnost, z níž bude možné tento rozpor dovodit. Přitom odkazuje na nálezovou judikaturu Ústavního soudu, který uvádí, v čem lze takové mimořádné a zvláštního zřetele hodné okolnosti spatřovat. Jedná se např. o případ, kdy poškozený uplatnil svůj nárok po uplynutí šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty proto, že v souvislosti se svým nezákonným trestním stíháním musel řešit nejen majetkové záležitosti spojené s dříve úspěšném podnikání, ale rovněž se vypořádávat s úmrtím své manželky a matky své nezletilé dcery, která zemřela za tragických okolností, což se projevilo i na jeho zdravotním a duševním stavu. Dále se jedná o případy, kdy poškození zmeškali uplatnění svého nároku z toho důvodu, že se řídili starší a posléze překonanou judikaturu, podle které se nároky na náhradu nemajetkové újmy v jiné, než peněžité formě nepromlčovaly. Další skutečnost, kterou Ústavní soud uvádí, je doručení zprošťujícího rozsudku poškozenému až několik měsíců po uplynutí předmětné šestiměsíční promlčecí lhůty, konkrétně 8 měsíců od vyhlášení rozsudku při kterém nebyl nadto rozsudek odůvodněn.
21. Žádnou takovou skutečnost, která by svou mimořádnosti dosahovala intenzity výše zmíněných výjimečných okolností však v případě žalobce nelze dovodit. Žalobce k výslovnému dotazu soudu po podrobném seznámení s odůvodněním výše uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu uvedl, že pokud se týká takových mimořádných a zvláštního zřetele hodných okolností poukazuje pouze na ty, které jsou uvedeny ve vyjádření z [datum]. Zde výslovně uvádí neopodstatněnost trestního stíhání na základě skutkového stavu, který byl znám již v době zahájení trestního stíhání, že celková doba stíhání trvala déle než 6 let, žalobce byl podrobován různým úkonům trestního řízení, musel řešit své majetkové záležitosti v rámci insolvenčního řízení (aniž by uváděl další konkrétní okolnosti), že mu byl rozsudek doručen nejdříve [datum] (zřejmě jde o doručení jeho obhájci), že nebyl rozsudek vyhotoven ve lhůtě 10 dnů.
22. Z těchto skutkových tvrzení je zřejmé, že nejde o žádnou takovou skutečnost, která by svou mimořádností dosahovala intenzity výjimečných okolností zmíněných v judikatuře ať již Nejvyššího soudu nebo Ústavního soudu. Žalobci žádné takové okolnosti nebránily v uplatnění nároku dříve než poslední den promlčecí doby, ani v podání žaloby následně ihned po obdržení negativního stanoviska žalované, zvláště za situace, kdy byl právně zastoupen.
23. Uplatněné nároky žalobce (jak z titulu újmy způsobné nezákonným rozhodnutím, tak z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení) jsou promlčeny. Vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy.
24. Soud proto žalobu zamítl a s ohledem na přijatý právní závěr další navrhované důkazy neprovedl.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky ( ve spojení s rozhodnutím NS ČR sp.zn. 28 Cdo 2638/2025) a dále z cestovného v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 188 ujetých km ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., při kombinované spotřebě 4,9 l/100 km a [částka] /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů).