Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s přísl. a tvrdila, že žalovanému byla na základě smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba] poskytnuta zápůjčka ve výši [částka] a uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši [částka], dlužné poplatky [částka], kapitalizované smluvní pokuty ve výši [částka], kapitalizované úroky z prodlení ve výši [částka], sankční poplatky ve výši [částka], úroky z úvěru a úroky z prodlení. od [datum] do zaplacení. Žalovaný za celou dobu zaplatil pouze [částka].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V průběhu řízení doplnila na výzvu soudu žalobkyně svá tvrzení tak, že právní předchůdkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Dále prověřila bankovní i nebankovní registry a další veřejné rejstříky, interní databáze, insolvenční rejstřík, centrální evidenci exekucí apod. Dále vycházela z příjmu žalovaného ve výši [částka] s tím, že další čisté příjmy domácnosti činí [částka]. Výdaje pak byly ověřeny zástupcem uzavírajícím smlouvu, a to ve výši [částka] a tyto byly navýšeny o životní minimum a dále navýšeny podle ekonomického modelu poskytovatele. Žalovaný byl svobodný, bezdětný, žil s rodiči. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka] a jde tedy o nízkou nominální hodnotu při které je nutný nižší rozsah zkoumání úvěruschopnosti.
4. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce na částku [částka], žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázal se vrátit poskytnutou částku, zaplatit celkový poplatek ve výši [částka], sestávající z úroku [částka], poplatku za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení [částka] a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka] a pojistné [částka] vše v 100týdenních splátkách ve výši [částka]. RPSN činila 128,47 %, úrok byl sjednán ve výši 29 % ročně.
5. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že k žalovaný požadoval poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] a uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, má vyživovací povinnost k jedné osobě, je nezaměstnaný, jeho příjem je [částka] a jedná se o jediný příjem, další čisté příjmy domácnosti činí [částka]. Nemá žádné externí splátky zápůjček ani interní splátky a odhadované měsíční výdaje žadatele činí [částka], kreditní kartu nemá, zápůjčky u jiné společnosti nemá, jako ověřené dokumenty byly uvedeny výpisy z bankovního účtu za [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno].
6. Žalobkyně byla u jednání vyzvána, aby doplnila konkrétní tvrzení a důkazy k tomu, zda a jak byly ověřeny tzv. příjmy domácnosti, jak byly ověřeny výdaje ve výši [částka], případně jak byly tyto výdaje po připočtení částky životního minima navýšené dle ekonomického modelu, zda a jakým způsobem poskytovatel vyhodnotil skutečnost, že žadatel má vyživovací povinnost a že jeho příjem jako nezaměstnaného je časově omezen pouze na několik měsíců. Dále z jakého důvodu žadatele poskytl úvěr o polovinu vyšší, než žadatel žádal.
7. K tomu žalobkyně uvedla, že částka příjmu domácnosti nebyla ověřena a vycházelo se pouze se zákaznické karty. Pokud se týká výdajů, byly vzaty v úvahu takové výdaje, které žalovaný tvrdil a jejichž správnost potvrdil svým podpisem a poskytovatel neměl důvod tomu nevěřit. Poskytovatel vzal v úvahu, že žalovaný žije v domácnosti s rodiči, tudíž nemusí platit nájemné a vzal v úvahu další příjmy domácnosti ve výši [částka], z toho vyplývá schopnost žalovaného částku [částka] týdně platit.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena.
9. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném k [datum] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k [datum] poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle rozhodnutí Soudního dvora C 679-18 vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl ( v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná.
14. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
15. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
16. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
17. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.
18. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb., který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb.
19. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla z veřejně dostupných rejstříků, žádné důkazy o lustraci nedoložila. Je však nutno konstatovat, že ani předložení takových důkazů by nebylo v uvedeném případě dostatečné. Ani na výzvu soudu neuvedla, zda a jakým způsobem vstoupila do procesu posuzování částka čistého měsíčního příjmu domácnosti [částka], a pokud ano, zda a jakým způsobem byl tento příjem ověřován. Dále neobjasnila, jaká konkrétní částka vstoupila do procesu posuzování na výdajové stránce, když nesdělila, jaké životní minimum bylo připočteno k částce [částka] a jak tuto částku navýšila podle ekonomického modelu. Nesdělila, zda byla zvážena příjmová stránka žalovaného v tom smyslu, že se jednalo o příjem jako podpory v nezaměstnanosti, která je časově omezená.
20. Pokud žalobkyně uváděla, že šlo o poskytnutí úvěru v nízké nominální hodnotě, která nevyžaduje tak zevrubné zkoumání úvěruschopnosti, soud s touto argumentací zásadně nesouhlasí. Zejména v situacích, kdy žadatel má velmi nízký příjem (zde pod hranicí zaručené mzdy), je nutné být velmi obezřetný. Právě u nízko příjmových žadatelů je největší riziko, že nebudou schopni splácet byť i malé částky. Jestliže má žadatel příjem, který je pod hranicí alespoň průměrné mzdy, je zřejmé, že téměř celý svůj příjem bude nucen vynaložit na nezbytné náklady se svým živobytím na rozdíl od žadatelů s vyššími příjmy. Minimální náklady na živobytí totiž pod určitou úroveň snížit nelze. Při velmi nízkém příjmu je tak zůstatek k dalším výdajům minimální. Žalobkyně navíc nevysvětlila, s jakou částkou výdajů vlastně počítala, když mělo jít o součet částky [částka], životního minima ([částka] ?) a navýšení podle modelu. S příjmem ve výši [částka] po odečtení výdajů tak zůstává částka zřejmě nižší než [částka]. Měsíční splátky však činily [částka] a žalovaný měl přitom jednu vyživovací povinnost. Navíc jeho příjem byl zjevně časově omezený, v nejlepším případě do [Anonymizováno] [Anonymizováno] (pokud podporu v nezaměstnanosti začal pobírat v květnu). Splátky byly přitom rozloženy na téměř 2 roky. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila „další příjem domácnosti“ ve výši [částka], tento nebyl nijak ověřen a není zřejmé, kolik dalších osob v domácnosti žilo, přitom vycházela z toho, že žalovaný při bydlení u rodičů nemá žádné výdaje s bydlením. Tyto náklady tedy zřejmě hradili rodiče nebo rodič s příjmem [částka] (tedy rovněž pod hranicí minimální mzdy). Za těchto okolností pak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši [částka] (více než dvojnásobek jeho velmi nízkého nejistého příjmu), ačkoli tento žádal pouze o [částka].
21. V této souvislosti soud poukazuje na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
22. Soud má však za to, že právě kritérium, splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, neboť získané údaje nebyly úplné a ty údaje, které měla, vyhodnotila chybně. Za výše popsané situace bylo naprosto zřejmé, že žalovaný bude mít zjevný problém úvěr splatit. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.
23. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.
24. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalovanému byla poskytnuta celkem částka [částka], podle tvrzení žalobkyně zaplatil žalovaný pouze [částka]. Proto je povinen vrátit částku [částka]. Žalovaný netvrdil, že by zaplatil částku vyšší. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě. Vzhledem k tomu, že povinnost vrácení jistiny vzniká teprve uložením této povinnosti soudem, nemůže být žalovaný v prodlení. (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 [ASPI ID: JUD774166CZ]
25. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
26. O nákladech soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměrně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.