Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 %ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 0,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a souhrnný poplatek ve výši [částka] zaplatit ve splátkách po [částka], úrok byl sjednán v výši 70,89 % ročně. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Celý dluh se stal splatným [datum]. Žalovaný zaplatil pouze částku [částka], která byla započtena na smluvní pokuty, poplatky za prodlení, sjednané poplatky za hotovostní inkaso, na úrok, na jistinu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr žalobkyni splatit v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž pevná úroková sazba by byla sjednána ve výši 70,89 % ročně. žalovaný se zavázal dále zaplatit souhrnný poplatek ve výši [částka] (úrok [částka], poplatek za zpracování a doručení [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek [částka]. RPSN činila 212,77 % Celková částka splatná žalovaným by tedy činila [částka]. Žalovaný potvrdil, že částku [částka] převzal v hotovosti při podpisu smlouvy.
4. Z evidenční karty klienty má soud za prokázáno, že při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela žalobkyně s následujících údajů: žalovaný byl rozvedený, zaměstnaný na dobu neurčitou, žil sám, bydlení v nájmu, neměl vyživovací povinnost, příjmy [částka] (starobní důchod), výdaje [částka], žádné půjčky.
5. Z přehledu plateb má soud za prokázáno, že žalovaný zaplatil za celou dobu částku [částka].
6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle ustanovení § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
10. Podle ustanovení § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
11. Podle § 6 odst.2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
12. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Soud má v tomto řízení za prokázané, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši [částka] a naproti tomu závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 60 týdenních splátkách a zaplatit úrok ve výši 70,89 % ročně. Žalobkyně splnila svou povinnost a řádně zkoumala, zda bude žalovaný schopen svůj dluh splácet.
14. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne [datum] mezi účastníky je neplatná.
15. Soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je absolutně neplatné dle ustanovení § 588 OZ, neboť ujednaná výše úroku 70,89 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže k již neúčinné právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz).
16. Podle rozhodnutí NS ČR ze dne 31.7.2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 tr. zákoníku o přečinu lichvy.
17. Tedy již samotná výše úroku přesahující 70 % ročně je tak zjevně v rozporu s dobrými mravy a tak zjevně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu, že není ani nutno ji srovnávat s údaji databáze České národní banky ARAD. Obecně je za obvyklou míru úroku u úvěru poskytovaných nebankovními institucemi považován úrok okolo 30 % ročně. Ve smlouvě o úvěru sjednaná sazba 70 % pak představuje více než dvojnásobek sazby obecně akceptované u úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. Z těchto důvodů, je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy. Tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu.
18. Co se týče účinku absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak z ustanovení § 576 o.z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání (o úroku) od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2014, s. 2060-2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. To ostatně vyplývá i jejího vyjádření při jednání, kdy na sjednané úrokové sazbě setrvala. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).
19. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 a § 2993 o.z., které jsou smluvní strany povinny si vydat. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku ve výši [částka], žalovaný dosud zaplatil částku v celkové výši [částka]. Žalovanému vznikla povinnost vrácení pouze rozdílu těchto částek, tj. částky [částka]. Nárok na vydání této částky soud posoudil podle § 2993 o.z.
20. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve než žalobou. Žalovaný je proto v prodlení až od [datum], neboť žaloba mu byla doručena [datum] a dnem plnění byl den [datum]. Žalobkyni náleží úrok z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o.z.
21. Ve zbývající části sodu žalobu zamítl jako nedůvodnou.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť převážně úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.