Výrok
I. Zamítá se žaloba, aby žalovaní 1), 2) a 3) byli povinni zaplatit žalobci a) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s tím, že žalovaní 1) a 2) jsou ke splnění této povinnosti zavázáni společně a nerozdílně a plněním povinnosti žalovaných 1) a 2) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalované 3) a plněním žalované 3) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalovaných 1) a 2).
II. Zamítá se žaloba, aby žalovaní 1), 2) a 3) byli povinni zaplatit žalobkyni b) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s tím, že žalovaní 1) a 2) jsou ke splnění této povinnosti zavázáni společně a nerozdílně a plněním povinnosti žalovaných 1) a 2) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalované 3) a plněním žalované 3) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalovaných 1) a 2).
III. Zamítá se žaloba, aby žalovaní 1), 2) a 3) byli povinni zaplatit žalobkyni c) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s tím, že žalovaní 1) a 2) jsou ke splnění této povinnosti zavázáni společně a nerozdílně a plněním povinnosti žalovaných 1) a 2) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalované 3) a plněním žalované 3) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalovaných 1) a 2).
IV. Zamítá se žaloba, aby žalovaní 1), 2) a 3) byli povinni zaplatit žalobkyni d) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s tím, že žalovaní 1) a 2) jsou ke splnění této povinnosti zavázáni společně a nerozdílně a plněním povinnosti žalovaných 1) a 2) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalované 3) a plněním žalované 3) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalovaných 1) a 2).
V. Zamítá se žaloba, aby žalovaní 1), 2) a 3) byli povinni zaplatit žalobkyni e) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s tím, že žalovaní 1) a 2) jsou ke splnění této povinnosti zavázáni společně a nerozdílně a plněním povinnosti žalovaných 1) a 2) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalované 3) a plněním žalované 3) zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalovaných 1) a 2).
VI. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].
VII. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].
VIII. Žalobkyně c) je povinna zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].
IX. Žalobkyně d) je povinna zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].
X. Žalobkyně e) je povinna zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].
XI. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta C].
XII. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta C].
XIII. Žalobkyně c) je povinna zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta C].
XIV. Žalobkyně d) je povinna zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta C].
XV. Žalobkyně e) je povinna zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta C].
XVI. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované 3) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta E].
XVII. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované 3) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta E].
XVIII. Žalobkyně c) je povinna zaplatit žalované 3) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta E].
XIX. Žalobkyně d) je povinna zaplatit žalované 3) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta E].
XX. Žalobkyně e) je povinna zaplatit žalované 3) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta E].
XXI. Žalobci a), b) a c) jsou povinni zaplatit státu náhradu nákladů řízení v plné výši společně a nerozdílně s tím, že přesná částka, splatnost a místo plnění (číslo účtu) budou stanoveny samostatným usnesením.
Odůvodnění
1. Žalobci se domáhali náhrady nemajetkové újmy, která jim byla způsobená úmrtím blízké osoby. Všichni žalobci uvedli, že jsou pozůstalými rodinnými příslušníky po [jméno FO], která zemřela při dopravní nehodě. [právnická osoba] se stala [datum] ve 20:10 hodin v katastru obce [adresa] na silnici číslo I/47. Tehdy skupina čtyř nezletilých chodců přecházela přes silnici a [jméno FO] byla jedním z těchto chodců. V tomto úseku řídil v tuto dobu žalovaný 1) osobní motorové vozidlo značky [jméno FO] [jméno FO]. Došlo ke střetu přední pravé části vozidla se dvěma chodkyněmi a v důsledku tohoto střetu byla [jméno FO] odhozená před vozidlo na silnici a utrpěla mnohačetná zranění, kterým podlehla. Uvedená dopravní nehoda byla šetřena [právnická osoba] pod sp. zn [Anonymizováno] -[Anonymizováno] TČ-[Anonymizováno]. Ve věci policejní orgán rozhodl o odložení trestní věci pro podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti, přičemž ve věci byl [tituly před jménem] [jméno FO] zpracován znalecký posudek, který byl v průběhu prověřování dvakrát doplňován. Žalobci průběh prověřování rozporovali a vznášeli zejména výhrady ke znaleckému posudku a poukazovali na významná pochybení. Takovým pochybením patřilo zejména to, že nebyl proveden vyšetřovací pokus podle Inovativní metodiky zjišťování dohlednost na chodce za viditelnosti snížené tmou, kterou zpracoval ústav soudního inženýrství VUT v Brně (dále jen „Metodika“). Stížnost žalobců však byla okresním státním zástupcem zamítnuta již v [Anonymizováno] 2020.
2. Pokud se týká pasivní legitimace tvrdili žalobci, že žalovaný 1) odpovídá jako řidič vozidla, které bylo účastno dopravní nehody, při které [jméno FO] zemřela. Podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti bylo policií sice odloženo, ale žalobci namítají i nadále závažné vady ve znaleckém posudku i jeho v obou doplněních. Zejména mají za nedostatečné odůvodnění rychlosti chodkyň a rychlosti žalovaného 1) před střetem a závěry znalce o vzdálenosti, na kterou mohl žalovaný 1) chodce rozpoznat. [jméno FO] nejzávažnější nedostatek považují žalobci skutečnost, že nebyl proveden vyšetřovací pokus. Poukázali na nezbytnost dodržení Žalobci jsou přesvědčeni, že žalovaný 1) porušil povinnosti stanovené zákonem o silniční proto provozu a zavinil tak dopravní nehodou, při které [jméno FO] zemřela. K prokázání viny řidiče nedošlo proto, že orgány činné v trestním řízení neprověřily dostatečně zásadní skutečnosti. Žalobci uvedli, že žalovaný porušil především povinnost jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Dále se plně nevěnoval řízení vozidla a situaci v provozu, protože vůbec nereagoval na pohyb chodců na pozemní komunikaci a začal brzdit až po střetu, samotnou srážku s chodkyní zaregistroval až po vystoupení z vozidla.Pasivní legitimaci žalovaného 2) dovozují žalobci ze skutečnosti, že žalovaný 2) byl v době nehody vlastníkem uvedeného vozidla. Odpovědnost žalovaného 2) je tedy odvozena od jeho a postavení provozovatelé dopravního prostředku, který způsobil škodu a tato škoda byla vyvolána zvláštní povahou tohoto provozu (§ 2927 odst. 1 o.z.)Pasivní legitimaci žalované 3) odvozují žalobci ze skutečnosti, že vozidla, které bylo účastno dopravní nehody, bylo u žalované 3) resp. u její právní předchůdkyně pojištěno z titulu odpovědnosti za způsobenou škodu.
3. Všichni žalobci pak popsali povahu své nemajetkové újmy, a to zejména duševní útrapy, které spočívají ve ztrátě osoby, se kterou byli v úzkém příbuzenském poměru a měli s ní pevné rodinné vazby a hezké vztahy, neboť se jedná o jejich dceru, resp. sestru či vnučku, která byla v době nehody nezletilá. Všichni žalobci vylíčili velmi silné a dobré rodinné vazby k poškozené.
4. Žalovaný 1) uvedl, že uplatněný nárok neuznává. Veškeré skutečnosti, které jsou významné pro závěr, že nelze dovodit jakékoliv zavinění žalovaného 1 či jakoukoliv jeho odpovědnost jako řidiče a škodního vozidla, jsou zaznamenány v příslušném policejním spisem a zcela odkázal na konečné usnesení policie a respektive státního zastupitelství v této věci. [jméno FO] zcela zásadní pak označil znalecký posudek, který je komplexní jasný a úplný. S ohledem na to, že zcela popírá své zavinění a odpovědnost ve vztahu k uvedeným nárokům, k dalším skutečnostem se nevyjádřil.
5. Žalovaný 2) navrhl zamítnutí žaloby a uvedl, že nárok neuznává, a to ani zčásti. Příčiny dopravní nehody byly šetřeny orgány činnými v trestním řízení a usnesením policie byla věc odložena a stížnosti poškozených byly zamítnuty okresním státním zastupitelstvím v [adresa].Žalovaný 2) uvedl, že se nedopustil žádného protiprávního jednání, a i když jeho odpovědnost je v tomto případě objektivní, poukázal na to, že to byly právě poškozené, které porušily příslušná ustanovení zákona o pozemních komunikacích, což vyplynulo z vyšetřovacího spisu a v něm založeném na znaleckém posudku, který byl opakovaně doplňován. Žalovaný 2) rovněž poukázal na skutečnost, že poškozená společně z další chodkyní přecházela vozovku šikmo k její ose, vstupem do vozovky vytvořila řidiči náhlou a neočekávanou překážku, neměla na sobě oblečeny žádné reflexní prvky, a to za situace, kdy se pohybovala mimo chodník pro chodce a vstoupila do vozovky mimo přechod za situace, kdy musela vidět bezprostředně blížící se vozidlo.
6. Žalovaná 3) navrhla zamítnutí žaloby. Učinila sporným, že žalovanému 1) jako řidiči vozidla vznikla povinnost k náhradě újmy žalobcům a rovněž učinila sporným, že žalovaný 2) jako provozovatel vozidla odpovídá žalobcům za způsobenou nemajetkovou újmou. Z těchto důvodů pak ani žalovaná 3) jako pojistitel odpovědnosti z provozu vozidla ve vlastnictví žalovaného 2) za takto způsobenou újmu neodpovídá. Odkázala na závěr orgánů činných v trestním řízení, které konstatovaly, že na straně žalovaného 1) nedošlo k žádnému zaviněnému porušení právní povinnosti. Přitom odkázala na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který byl v rámci tohoto řízení proveden. Naproti tomu poukázala na to, že to byla zemřelá, kdo porušil povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích, a to že přecházela vozovku šikmo k její ose, při přecházení vstoupila do vozovky bezprostředně před blížícím se vozidlem a vytvořila tak řidiči náhlou a neočekávanou překážku v jízdě. Dále za snížené viditelnosti se pohybovala na neosvětlené části vozovky, aniž na sobě měla jakékoliv reflexní prvky a porušila tak prevenční povinnost. Dále před vstupem do vozovky vypnula svítilnu na mobilním telefonu, kterou měla předtím zapnutou. Žalovaná zcela odkázala na správnost znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který považuje za úplný, logický a odůvodněný a závěry jsou přezkoumatelné. Poukázala na to, že znalec vyšetřovací pokus zacílený na měření a světlometů vozidla na možnost rozpoznání chodce v tmavém oblečení na místě provedl. Pokud se týká odpovědnosti žalovaného 2) a jeho objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku pak uvádí, že střetu s poškozenou nebylo možno jakkoliv zabránit. Tato vytvořila náhlou a neočekávanou překážku v provozu na pozemních komunikacích. [jméno FO] této situace ani žalovaný 2) jako provozovatel dopravního prostředku za způsobenou škodu neodpovídá, jestliže bylo jednání poškozeného výlučnou příčinou vzniku škody pak se škůdce odpovědnosti za škodu zbaví a v plném rozsahu ji pak sám nese poškozený. Dále se vyjadřovala k výši požadované nemajetkové újmy, kterou označila jako nepřiměřenou.Žalovaná 3) učinila nesporným, že dne [datum] došlo až k dopravní nehodě, kdy v důsledku střetu vozidla značky [jméno FO] [jméno FO] RZ [SPZ] chodkyní [jméno FO] došlo k jejímu úmrtí. Ke dni škodní události bylo uvedené vozidla pojištěno společnosti [právnická osoba]., která je právní předchůdkyní žalované 3).
7. Na vyjádření žalovaných reagovali žalobci tak, že sumarizovali vady znaleckého posudku, na které poukazují. Jednalo se se nedostatky zejména ve stanovení rychlosti vozidla, kdy byla rychlost stanovena v rozmezí, které nebylo nijak odůvodněno, přičemž odchylka 10 % pak může být významná. Závěry znalce založené na rychlosti pohybu vozidla v rozmezí 88-105 km/h, respektive až 118,8 km/h pak nejsou odůvodněna. Další výhrada k posudku směřuje ke stanovení rychlosti chodkyní, kdy nebylo uvedeno, jakým postupem a za využití jaká má metody znalec dospěl ke zde stanovené rychlosti. Znalec například nestanovil maximální rychlost chodkyní, která by byla technicky přijatelná. Dále znaleckému posudku žalobci vytýkají následující nedostatky: proč znalec pracoval s různými hodnotami reakční doby, že vzdálenost dosvitu světlometů byla zjištěna jen teoreticky a nebylo zjištěno, jestli odpovídá skutečným rozhledovým poměrům, není zdůvodněn rozptyl vzdáleností, na kterou mohl žalovaný 1) chodkyně rozpoznat, a že znalec některé otázky položené v posudku vůbec nezodpověděl nebo jsou neúplné. Opětovně vytýká znaleckému posudku skutečnost, že nebyl proveden vyšetřovací pokus a není zadokumentováno, jakým způsobem znalec zjišťoval vzdálenost, na kterou mohl řidič chodce rozpoznat, jestli bylo zohledněno oblečení jednotlivých chodců. Žalobci, konkrétně vytýkají žalovanému 1) porušení zákonných povinností, které spočívá v překročení dovolené rychlosti tj. 90 km/h a dále povinnosti přizpůsobit rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a jiným okolnostem, které je možno předvídat a jet pouze takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Upozorňují na to, že žalovaný 1) vypnul dálková světla a nepřizpůsobil rychlost vozidla tomu, že dopravní situaci v uvedeném místě znal a mohl předvídat zvýšený pohyb chodců v daném úseku. Dále se plně nevěnoval řízení vozidla. Poukázali na to, že reakce žalovaného na chodkyně byla naprosto neadekvátní a po střetu se nesnažil vozidlo zastavit s maximálním brzdným zpomalením, ale následně v klidu dojel a zastavil. Chodkyně před vozidlem vůbec neregistroval. Jestliže chodkyně vůbec nerozpoznal, svědčí to podle žalobců o tom, že se plně nevěnoval řízení vozidla a nesledoval situaci v provozu. Pokud se týká porušení povinností zemřelou mají žalobci za to, že neporušila povinnost mít na sobě reflexní prvky, protože se v době nehodového děje nepohybovala po krajnici nebo okraji vozovky, ale po stezce pro chodce a následně po účelové komunikaci. Tvrzení, že měla na sobě tmavé oblečení není pravdivé, neboť na sobě měla komplet světle fialové barvy a pod ním bílé triko s pestrobarevným logem. V místě dopravní nehody a jeho blízkosti není žádný vyznačený přechod pro chodce, proto ani tuto povinnost zemřelá neporušila. Rovněž žalobci popírají, že by zemřelá před vstupem do vozovky vozidlo musela vidět a vstoupila před bezprostředně se blížícím vozidlem, neboť z výpovědi chodců, kteří šli před poškozenými chodkyněmi vyplývá, že žádné vozidlo neviděli. Poškozené nelze přičítat výlučné zavinění nehodového, protože žalovaný 1) porušil povinnosti stanovené zákonem, a to minimálně jet přiměřenou rychlostí jeho rozhledu a přiměřenou okolnostem, které měl očekávat.
8. Žalobci následně u jednání trvali na tom, aby bylo proveden experiment v souladu se zmíněnou Metodikou. Dále navrhli zpracování nového znaleckého posudku.
9. Mezi účastníky je nesporné, že žalobci jsou rodiče, sestra a babičky [jméno FO]. Dále je nesporné, že žalovaný 1) byl řidičem vozidla [jméno FO] [jméno FO] RZ [SPZ], které bylo účastno dopravní nehody dne [datum], rovněž je nesporné, že žalovaný 2) byl v té době vlastníkem a provozovatelem tohoto vozidla a pojistitelem vozidla byla právní předchůdkyně žalované 3).
10. Ze znaleckých posudků, které zahrnují výsledky prováděného šetření policií má soud za prokázáno, že žalovaný 1) řídil dne [datum] osobní vozidla značky [jméno FO] [jméno FO] RZ [SPZ] na [adresa] na silnici číslo I/47, kde je stanoven rychlost mimo obec nejvýše 90 km/h od místní části [adresa] – Lýsky směrem do [adresa]. [právnická osoba] přibližně 20:10 hodin přecházela skupina čtyř nezletilých chodců od napojení účelové komunikace k objektu společnosti [Anonymizováno] šikmo přes silnici číslo je I/47 k napojení účelové komunikace vedoucí pod vlakovými podjezdy do místní části [adresa] – [Anonymizováno]. Tímto úsekem v tuto dobu projížděl žalovaný 1) a v místě před napojením účelové komunikace, která vede pod vlakovým podjezdy došlo ke střetu pravé přední části jím řízeného osobního automobilu s chodkyněmi [jméno FO] a [jméno FO]. Tyto byly v důsledku nárazu odhozeny vpřed před vozidlo na silnici, přičemž při střetu s vozidlem utrpěly obě chodkyně mnohačetná zranění, neslučitelná se životem a na místě obě zemřely. Přitom chodkyně [jméno FO] a [jméno FO] společně s chodci [jméno FO] a [jméno FO] přecházely po hlavní pozemní komunikaci I/47 ve směru od logistického centra a skladu společnosti [Anonymizováno] směrem k účelové komunikaci vedoucí k místní části [adresa] – [Anonymizováno]. K okraji samotné hlavní pozemní komunikace se chodci dostali přes odbočovací jízdní pruh vedoucí od města [adresa] objektu společnosti [Anonymizováno] a dále přes vodorovné dopravní značení. Komunikace se skládala ze dvou průběžných jízdních pruhů, v uvedenou dobu byla tma. Jako první ke kraji komunikace přišel [jméno FO], který u okraje zastavil byl oblečen do černé mikiny a kraťasů, neměl na sobě žádné reflexní prvky ani osvětlení, vedle něj zprava stál [jméno FO], který byl oblečen do černé mikiny, černých dlouhých kalhot a botů černé barvy, na sobě neměl žádné reflexní prvky či osvětlení. Následně přišly ke kraji hlavní komunikace [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] byla oblečena do kompletu fialové barvy a pod tímto měla tričko bílé barvy a měla boty růžové barvy. [jméno FO] byla oblečena do kostkované košile červenobílé barvy a pod tím měla černé tričko a dále riflové kalhoty modré barvy, na nohou měla tenisky černé barvy. Ani chodkyně neměly žádné reflexní prvky. [jméno FO] měla před vstupem na okraj hlavní komunikace zapnutou svítilnu na mobilním telefonu, kterou užívala k chůzi před tím, před přecházením hlavní komunikace svítilnu vypnula. Na samotnou komunikaci vstoupil jako první [jméno FO], předtím se rozhlédl a zprava zaregistroval vozidlo, proto pobízel ostatní ke spěchu. [jméno FO] se před vstupem rozhlédl žádné přijíždějící vozidlo neregistroval, do vozovky vstoupil bezprostředně za [jméno FO], který byl po jeho levé straně. [jméno FO] vstoupily na hlavní komunikaci obě chodkyně a nacházely se za oběma chodci pravděpodobně vedle sebe. Přecházely komunikaci šikmým směrem. V průběhu přecházení vozovky [jméno FO] registroval světla zprava se blížícího se vozidla a upozornil chodkyně, aby si pospíšily. I [jméno FO] upozorňoval ostatní na blížící se vozidlo. Chodci neběželi, pohybovali se chůzí. [jméno FO] a [jméno FO] stihli přejít vozovku bezprostředně před projíždějícím vozidlem a chodkyně však byly obě vozidlem zachyceny a obě těla byla v kontaktu s přední částí vozidla, kapotou a čelním sklem. Řidič uváděl, že chodce vůbec neviděl.Tyto skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné.
11. Mezi účastníky je dále nesporné, že podezření proti žalovanému 1) ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku bylo odloženo, neboť ve věci našlo o podezření z trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak. Stížnosti žalobců proti usnesení byla státním zástupcem zamítnuta s usnesení nabylo právní moci.
12. Mezi účastníky je předmětem sporu pouze tvrzená odpovědnost žalovaného 1) /a odvozeně od toho i žalovaných 2) a 3) / za nemajetkovou újmu, která žalobcům vznikla úmrtím blízké osoby. Konkrétně tento rozpor spočívá v tom, zda a v jaké míře žalovaný 1) porušil své povinnosti a v důsledku tohoto porušení došlo k úmrtí [jméno FO].
13. Soud se nejprve zabýval základem nároku, tj. zda žalovaný 1) porušil svou povinnost a zda takové porušení bylo v příčinné souvislosti s úmrtím poškozené. V takovém případě je nutno zkoumat, zda žalovaný 1) mohl nějakým způsobem nehodě zabránit při dodržení svých povinností.
14. V případě žalovaného 2) /a od toho odvozené odpovědnosti žalované 3) / je předmětem prokazování jednak odpovědnost žalovaného 1) za způsobenou škodu a s ohledem na objektivní odpovědnost provozovatele vozidla i zkoumání, zda jsou zde dány liberační důvody, které žalovaný 2) (i žalovaná 3) tvrdí, tj. že nebylo možno nijak nehodě zabránit a zda a v jaké míře bylo příčinou škody jednání poškozené.
15. Z výpovědi znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a zástupce znaleckého ústavu má soud za prokázáno, že současné době není možné experiment podle Metodiky v daném místě provést, protože je tam jiná cesta, jsou tam ostrůvky, přechod, vykáceny stromy, parkoviště, osvětlení. Došlo k naprosto zásadní změně místa nehody.
16. Z vyjádření zástupce znaleckého ústavu, který provedl noční prohlídku místa dopravní nehody soud zjistil, že vyšetřovací pokus již nelze provést. Tento by probíhal za výrazně odlišných podmínek, než se udála dopravní nehoda z důvodu stavebnětechnického uspořádání křižovatky a jejího okolí.
17. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] provedeném na základě šetření věci sp.zn.[Anonymizováno] -[Anonymizováno] -[Anonymizováno] /TČ-[Anonymizováno]) soud zjistil, že ze závěrů znaleckého posudku vyplývá rychlost jízdy vozidla v rozmezí 88 -108 km/h, rychlost chůze obou chodkyň okolo 4 km/h. Znalec posoudil možnosti zabránění střetu ze strany řidičem, a to ve vztahu k rychlostem 76, 84, 87 a 90 km/h a ve všech případech dospěl k závěru, že i při různých variantách vyhýbacích manévrů by ve všech případech došlo ke střetu vozidla s chodkyněmi. I v případě, že vozidla by jelo rychlostí přiměřenou dosvitu světlometů by ke střetu chodkyní došlo, protože chodkyně by neopustily jízdní koridor vozidla. Znalec konstatoval, že chodkyně vstupem do vozovky vytvořily řidiči vozidla překážku náhlou a neočekávanou. V případě vyhýbání řidičem vozidla náhlým vyhnutím vlevo nebo vpravo by byl řidič přinucen k náhlé změně směru a rychlosti jízdy. Náhlé vyhýbání obloukem ze směru původní jízdy mohlo být pro řidiče vozidla nebezpečné a byla by reálná možnost vyjetí mimo vozovku. I v případě brzdění vozidla při jízdě rychlostí přiměřenou dosvitu světlometů by došlo ke středu s chodkyní [jméno FO]. Rovněž při reakci na tuto chodkyni vyhýbáním vozidla při rychlosti 88 km/h by došlo ke střetu. Chodkyně [jméno FO] vstupem do vozovky vytvořila řidiči překážku náhlou a neočekávanou, jak pro brzdění vozidla a vyhýbání vozidla vlevo pouze při reakci řidiče v hodnotě [hodnota],7s by nevytvořila řidiči vozidla překážku náhlou pro přiměřenou rychlost jízdy asi 87 km/h, kdy řidič vozidla mohl střetu zabránit vyhnutím vozidla vlevo, vytvořila by však překážku neočekávanou.Dále znalec konstatoval, že je z technického hlediska přijatelné, že všichni chodci viděli přijíždět zpráva osvětlené vozidlo, přesto vstoupili do vozovky a snažili se vozovku přejít na druhou stranu, ačkoliv do vozovky vstupovali za snížené viditelnosti tmou bez náležitého osvětlení nebo reflexních prvků. Chodkyně mohla střet vozidla odvrátit, pokud by do vozovky, tedy do jízdního pruhu, ve kterém se pohybovalo vozidlo nevstoupila. V době, kdy bylo vozidlo asi 62,8 m před místem střetu, mohly chodkyně počkat na projetí vozidla asi 2,3 s a střetu mohly zabránit. Odvrácení střetu s vozidlem bylo pro chodkyně snadnější než pro řidiče, chodkyně mohly na velkou vzdálenost s dostatečným časem vidět přijíždějící vozidlo a mohly na jeho jízdu reagovat nevstupování do jízdního koridoru.Nebyly zjištěny žádné technické závady na vozidle, které by měly vliv na vznik a průběh nehodového děje.Z provedené analýzy nehodového děje je z technického hlediska přijatelné, že příčinou nehodového děje je chybný pohyb chodkyní při přecházení vozovky za snížené viditelnosti tmou, chodkyně se pohybovaly mimo obec bez osvětlení nebo reflexního označení. Pokud by měly reflexní označení, mohly být viditelné pro řidiče vozidla na vzdálenost minimálně 200 m. Vstupem do jízdního koridoru vytvořily řidiči vozidla [jméno FO] překážku náhlou a neočekávanou. Z technického hlediska je přijatelné, že chodkyně se pohybovaly přes vozovku v šikmé chůzi, pokud by vozovku přecházely kolmo, pak by v době příjezdu vozidla opustily jízdní koridor vozidla a nacházely by se mimo vozovku, případně na krajnici.
18. Z doplnění znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa] soud zjistil, že chodkyně vstoupily do pravého jízdního pruhu vozovky za jeho levý okraj v době asi 2,3 s před střetem, kdy se vozidlo nacházelo asi 63 m před místem střetu. Řidič vozidla chodkyně nemohl rozpoznat, naopak chodkyně mohly spatřit bezprostředně přijíždějící vozidlo. Řidič vozidla mohl chodkyně spatřit maximálně na dráhu rozpoznání chodkyní, to je na základě měření v daném čase a místě na vzdálenost 32,4- 45,4 m, avšak s ohledem na korelaci pohybu vozidla a chodkyně do střetu bylo technicky přijatelné, že řidič vozidla mohl chodkyně spatřit po jejich vstupu do pravého jízdního pruhu na vzdálenost 38,3 m před střetem. Chodkyně byly ve vozovce rozpoznatelné ze vzdálenosti asi 38,3 m. Pokud by řidič reagoval ihned na chodkyně, z rychlostí jízdy asi 88 km/h při předepsaném brzdném zpomalení 5,8 m/s2, reakci řidiče v rozmezí 0,7-1,4 s, při náběhu brzd 0,3 s by došlo k nárazu do chodkyně rychlostí asi 71-86 km/h a náraz by nastal asi o 0,2 s později. Z rychlosti jízdy 108 km/h při stejných parametrech (brzdné zpomalení, náběh brzd) by došlo k nárazu do chodkyně rychlostí 99-108 km/h a náraz by nastal o méně než 0,1 s později. Z rychlosti jízdy 88 km/h při maximálním brzdném zpomalení 7,85 m/s2 a stejné reakci řidiče a náběhu brzd jako výše, by k nárazu do chodkyně došlo rychlostí 65-86 km/h a náraz by nastal asi o 0,1s později. Z rychlosti asi 108 km/h při maximálním brzdném zpomalení při stejných parametrech reakce řidiče a náběhu brzd by došlo k nárazu do chodkyně rychlostí asi 95-108 km/h a náraz by nastal méně než 0,1s později. Chodkyně by v čase od 0,0 do 0,2s, ušly vzdálenost od 0,0 do 0,7 m a nacházely by se v jízdním profilu vozidla, případně v nebezpečném jízdním profilu vozidla.Znalec po vypracování tohoto doplňku dospěl k závěru, že i nadále je z provedené analýzy nehodového děje z technického hlediska přijatelné, že příčinou nehodového děje byl chybný pochyb chodkyní při přecházení vozovky za snížené viditelnosti se stejným konkrétním závěrem jako v samotném znaleckém posudku. Znalec dále uvedl, že chodkyně mohly střet s vozidlem odvrátit, měly k tomu větší možnost, neboť osvětlené vozidlo je viditelné a rozpoznatelné na větší vzdálenost, a to v řádu stovek metrů, kdežto neosvětlení chodci jsou rozpoznatelní na vozovce ve světlech vozidla na podstatně kratší vzdálenost, v řádu desítek metrů. Pokud by chodkyně upustily od vstupu do jízdního pruhu asi 3 sekundy před střetem, pak by střetu s vozidlem zabránily a v tomto počínání jim nic nebránilo.
19. V rámci šetření nehody policii byl provedeno i druhé doplnění znaleckého posudku. I po zodpovězení všech dalších doplňujících a podrobných otázek a provedení vyšetřovacích pokusů znalec odkazuje opakovaně na podrobnou analýzu nehodového děje, který je uveden již v původním znaleckém posudku. Nad rámec uvedl, že řidiči vozidla žádný předpis neukládá použití dálkových světla, navíc při jízdě protijedoucích vozidel nesmí řidič dálková světla použít.
20. Z výpovědi znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který se vyjádřil k námitkám žalobců, soud zjistil, že se dostavil na místo přibližně jednu hodinu po nehodě. Měření dohlednosti provedl na místě a místa měření jsou zaznamenána v policejním spise. Bylo důležité, aby vyměření bylo provedeno co nejrychleji s ohledem na stavební činnost v okolí. Desetiprocentní odchylka od rychlosti vozidla, jak směrem dolů, tak směrem nahoru je obvyklou součástí analýzy. Rychlost chodkyní 3,7 km/h byla stanovena tak, že ke chodkyním bylo přistupováno jako k vícetělovému objektu a každá byla zachycena trochu odlišně a měla trochu odlišný pohyb. Pokud by se údaje, které se chodkyní týkají, pouze zprůměrovaly, došlo by se k nesprávným výsledkům. Svítivost světlometů byla ověřena na místě a změřena luxmetremBrzdné zpomalení stanovil znalec ve výši 4,7 m/s2, protože jinak by došlo ke střetu chodkyně se střechou, proto ze strany řidiče muselo dojít k nějaké reakci bezprostředně před střetem, řidič zřejmě reagoval nějakým naučeným způsobem, aniž si to uvědomil (oproti své výpovědi, že začal brzdit až po nárazu.Znalec rovněž vysvětlil, že řidič nemohl chodce vidět, protože přecházeli dříve, než je mohl rozpoznat. V té době už byli zřejmě na krajnici. O přesném pohybu chodců a chodkyní nelze učinit přesný závěr, protože přeživší chodci vypovídali o koridoru chůze jinak hned po nehodě, jinak při následné prověrce (přitom verze uvedená ihned po nehodě je pravděpodobnější). Řidič nemohl chodkyně v levém jízdním pruhu rozpoznat, protože nebyly ještě ve vzdálenosti, kdy je mohl rozpoznat tedy 38,3 m. Rychlost chůze chodkyní se určuje ze vzdálenosti odhození a polohy těla a také z toho se určuje i rychlost vozidla. Přitom obě rychlosti se v modelu určují současně právě podle těchto parametrů. Protože polohy těl každé z chodkyní byly různé, byla u nich také stanovena různá rychlost chůze.Pokud se týká zkoumání dohledové vzdálenosti vysvětlil znalec, že tato byla zkoumána na místě, přímo s řidičem, který byl účastníkem nehody. Na místě byli ještě policista a znalec, figurantem byla příslušnice policie, ke změně oblečení nedošlo, neboť všichni účastníci nehody uváděli, že všichni byli v tmavém a jedna chodkyně měla fialovou mikinou. Dále upřesnil, že podle Metodiky je při modré a růžové mikině možné rozlišení na 35 m. Zápis provádění zjišťování dohlednosti je na místě prováděn nebyl a v posudku jsou uvedeny hodnoty, které policie naměřila v jednotlivých polohách a teprve potom došlo k jejich zápisu, jak je to uvedeno v protokolu o nehodě. Měření probíhalo tak, že řidič jel sám v autě pomalou rychlostí a ve chvíli, kdy uviděl figuranta zastavil byla změřena vzdálenost, pokus se opakoval.
21. Z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu Univerzita [adresa] dopravní fakulta [jméno FO] má soud za prokázáno, že závěry znalce inženýra [tituly před jménem] [jméno FO] jsou správné a v souladu se závěry znaleckého ústavu. Případné odchylky v přístupu a ve volbě některých parametrů řešení pohybových dějů oproti znaleckému ústavu nemají na zjištěné závěry vliv. Oproti [tituly před jménem] [jméno FO] znalecký ústav zvolil jiné rozpětí rychlosti chodkyň, a to 4-5 km/h a lze se tedy shodnout na rychlosti okolo 4 km/h. Tolerance střetové rychlosti vozidla ±10 % je znalci běžně používaná a je stanovena na základě výsledků z výpočtového programu. Znalecký ústav se snažil stanovit rychlost vozidla více metodami a stanovil technicky přijatelný interval střetové rychlosti. Tento interval je prakticky ve shodě s intervalem uvedeným [tituly před jménem] [jméno FO]. Způsob stanovení a dohlednosti rozpoznání chodkyň nebyl sice proveden striktně podle Metodiky, ale má vypovídací hodnotu. Nelze očekávat, že by při provedení dohlednosti podle Metodiky byly dosaženy zcela odlišné hodnoty. Byly by to hodnoty s rozdílem maximálně jednotek metrů. Znalecký ústav provedl jednoduché ověření z vozidla stejného typu o se stejnými světly a dospěl k obdobným závěrům jako znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Teoretický dosvit světlometů se stanovuje tak, jak to uvedl [tituly před jménem] [jméno FO] a je třeba mít na paměti, že v krajní vzdálenosti dosvitu jsou paprsky již tak nízko při vozovce, že je výrazně ovlivňuje i jakákoliv nerovnost na vozovce. Reálný dosvit jen na rovné vozovce při konstantní rychlostí spíše menší než teoretický. Počáteční brzdné zpomalení, tak jak ho ustanovil [tituly před jménem] [jméno FO] není nereálné, ale nelze se na něj zcela spolehnout. Znalecký ústav s tímto parametrem v rámci postřetového pohybu nepracoval a nemá zásadní význam. Registraci chodců nelze očekávat s ohledem na rychlost jízdy automobilu významněji dříve než chodkyní. Osvětlený prostor před vozidlem je sice u pravého okraje protažen do větší dálky a výšky, ale je také z hlediska prostředí mnohem členitější a bohatější na informace, pokud se jedná o prostor mimo jízdní pruh, pak je tento z hlediska vyvození reakce na prioritně nižším stupni než prostor před vozidlem. Jinými slovy, pokud řidič neregistroval chodkyně, pak nelze příliš očekávat, že registroval chodce. Dále je nutno si uvědomit, že chodci se přímo před vozidlem nacházeli v jiném čase, tedy i ve větší vzdálenosti od automobilu a z hlediska řidiče se tak pohybovali nepozorovaně ve tmě. Z hlediska dosvitu dálkových a potkávacích světel se jedná o nesrovnatelnou situaci. Dálková světla nasvětlí prostor mnoho lépe a rovněž chodec vybavený reflexními prvky nebo se světlem nebo rozsvíceným mobilním telefonem je nesrovnatelně lépe pozorovatelný. Jedná se však o jinou dopravní situaci, než která byla při této dopravní nehodě.
22. Z revizního znaleckého posudku dále vyplývá, že podle následku nehody t.j. poškození automobilu, odhozové vzdálenosti chodkyň, jejich konečných poloh, výpovědí a podobně byla stanovena střetová rychlost vozidla v rozmezí 90-110 km/h. Střetová rychlost automobilu je stejná jako počáteční, ke střetu došlo během reakce řidiče, ačkoliv řidiče ve své výpovědi uvádí, že chodkyně před střetem neregistroval, byl počátek reakce uvažován nejpozději při střetu. Ke střetu došlo během reakční doby, v rámci postřetového pohybu lze uvažovat hodnotu reakční doby 0-1,2 s. K brzdění došlo po skončení reakční doby, tedy nejdříve v okamžiku střetu nebo až během počátku postřetového pohybu. Řidič automobilu by mohl odvrátit nehodový děj zastavením před místem střetu, pokud by v daném místě očekával pohyb chodců přes vozovku a pohyboval se rychlostí 52 km/h. Maximálně při této rychlosti by měl být schopen chodce bezpečně registrovat a rozpoznat a před místem střetu zastavit. Rychlost přiměřená dosvitu světel – rozhledu byla stanovena na 92 km/h, rychlost dovolená v daném místě byla 90 km/h. Možnost zastavení automobilu z rychlosti 90-92 km/h by existovala pouze v případě, že by řidič okamžitě reagoval na fragment chodce na hranici dosvitu světlometů. Bez dalšího nelze očekávat nebo garantovat, že řidič by na konci dosvitu světel byl schopen registrovat pohyb chodkyní. Jaký byl vliv osvětlení v místě lze obtížně určit bez praktického ověření. [tituly před jménem] [jméno FO] provedl zjištění dohledu na chodce za podmínek, které byly velice blízká nehodovému ději a jedná se o kvalitativně vysoké poznatky. Ačkoliv řidič uvádí, že chodkyně před střetem neregistroval, byl počátek reakce uvažován nejpozději při střetu, tj. ke střetu došlo během reakční doby a v rámci uprostřed postřetového pohybu lze uvažovat hodnotu reakční doby 0 - 1,2 s. Podle grafu uvedeného v posudku je v osové vzdálenosti vozidla tmavě oblečený chodec pro řidiče identifikovatelný na vzdálenost 30 m. Při orientační zkoušce byla vzdálenost, kdy řidič rozeznal postavu před vozidlem asi 35-38 metrů. Uvedené vzdálenosti by vozidlo při rychlosti jízdy 90 km/h urazilo za dobu reakce řidiče a tento by nestačil účinně provést žádný manévr, kterým by odvrátil střet. Pokud řidič uvedl, že chodkyně vůbec neregistroval, je tím myšleno, že nebyla spuštěna ani podvědomá reakce, nelze toto technicky vysvětlit. Lze spíše očekávat, že před střetem byla spuštěna alespoň podvědomá reakce, která nabrala na intenzitě s následky střetu. Výpovědi řidiče, že žádného z chodců před střetem vůbec neregistroval, je, pokud se řidič plně věnoval řízení, technicky nepřijatelná. Spíše lze očekávat, že počátek reakce nastal nejpozději při střetu, tj. ke střetu došlo během reakční doby a v rámci postřetového pohybu lze uvažovat hodnotu reakční doby 0-1,2 s.
23. Po vyhotovení revizního znaleckého posudku předložili žalobci DVD, na kterém je zachycena doba dopravní nehody a částečně místo pohybu těsně před dopravní nehodou, a to z kamery, umístěné na budově [právnická osoba]. (dále jen „[Anonymizováno] “). Okolnosti, za kterých se záznam objevil, nebyly zcela spolehlivě objasněny. Nebylo možno zjistit, zda policie při šetření dopravní nehody zjišťovala, zda záznamy existují nebo o ně [Anonymizováno] žádala. Nebylo možno zjistit, proč se zachoval právě tento fragment záznamu těsně před nehodou (záznam z celého dne nebyl předložen) za situace, kdy podle sdělení [Anonymizováno] se záznamy mažou automaticky po 35 dnech. Tento záznam byl údajně zachován z důvodu blíže neurčené neznámé události a originál tohoto záznamu již původce ([Anonymizováno]) nemá v držení. Existuje tak pouze fragment záznamu v kopii, který předložila PZ žalobců až [datum], i když ho měla k dispozici od [datum].
24. Vzhledem k tomu, že ze strany žalovaných byla zpochybňována autenticita a pravost záznamu, zvolil soud takové řešení, že nejprve bude vyhodnoceno, zda vůbec lze ze záznamu získat relevantní informace a zda tato zjištění mají nějaký vliv na závěry znaleckého posudku. Soud považoval toto řešení za efektivnější, než zkoumání pravosti a autenticity (k němuž by přistoupil v případě, že by zjištění z tohoto DVD vedla ke změně závěrů znaleckého posudku).
25. V doplňku revizního znaleckého posudku č.[hodnota] se znalecký ústav podrobně zabýval analýzou kamerového záznamu a přesvědčivě vysvětlil, proč a z čeho je možno identifikovat jak místo pořízení, tak osoby i automobil, které jsou na kamerovém záznamu zachyceny. Podrobně také vysvětluje analýzu rychlost automobilu i rychlost chodců. Přitom uvedl, že při srovnání nově pořízených záznamů při pokusu na místě a předloženým DVD lze mít za to, že záznam skutečně pochází z kamery umístěné na budově [Anonymizováno]. I přes velmi sníženou kvalitu záznamu provedl znalecký ústav analýzu a vyvodil z ní závěry. Zaměřil se na možnosti odvrácení nehodového děje.
26. Pokud se týká rychlosti přiměřené předvídatelným okolnostem uvedl, že v revizním znaleckém posudku byla jako první možnost odvrácení nehodového děje řešena situace, kdy řidič měl očekávat pohyb chodců přes vozovku, tedy měl upravit rychlost jízdy tak, aby dokázal zastavit ještě před chodkyněmi. V tomto směru byla provedena analýza a grafy a uvedení vzdálenosti různě barevně oděných chodců. Na analyzovaném videozáznamu se chodci v kuželu nasvícení vozidla objevují přibližně v polovině úseku jízdy automobilu mezi sloupem 3 a 5 tzn. ve vzdálenosti od aktuální pozice chodců 25-30 m. Končetiny chodců jsou zřetelně vidět, až když se automobil [jméno FO] dostane přední částí na úroveň sloupu při té je na vzdálenosti 15 m. Řidič měl proti kameře lepší výhled na osvětlované objekty, ale vzdálenost, na kterou chodce mohl registrovat, se nebude nijak výrazně lišit od pozorovatelného obrazu n záznamu a rozhodně nebude větší než původním revizním posudku, tj. 30 m.
27. Pokud se týká rychlosti přiměřené rozhledu, ta byla v revizním znaleckém posudku stanovena na 92 km/h, bylo přitom vycházeno z teoretického dosvitu světlometů druhu světlometů 71 m. Při provedení orientačního pokusu došlo k registrování objektu ve vzdálenosti 48 m a rozpoznání postavy chodce na vzdálenost 35-38 m.
28. K řešení odvrácení nehodového děje zastavením z rychlosti 90 km/h se v revizním posudku odkazovala na řešení uvedené o zastavení z rychlosti přiměřené rozhledu, která byla zjištěna na 92 km/h.
29. Znalecký ústav dospěl k závěru, že v žádném z posuzovaných pohledů možností nemají zjištění, která byla určen učiněna analýzou kamerového záznamu, na řešení stran možnosti odvrácení nehodového děje řidičem vozidla žádný vliv.
30. Pokud se týká řešení možnosti odvrácení nehodového děje chodkyněmi by mohla ovlivnit vyšší rychlost automobilu zjištěná z analýzy videozáznamu, která při uvažované konstantní snímkovací frekvenci 10 sn/s atakovala hranici 120 km/h. Pokud by tato rychlost byla zakomponována do řešení možnosti odvrácení nehodového děje chodkyněmi, došlo by v jejím důsledku k rozšíření intervalu vzdáleností vozidla od chodkyň počátku vstupování chodkyň do jízdního pruhu vozidla, a to na 57-111 m oproti původně uvažovaným 57-102 m. První možnost odvrácení nehodového děje lze přeformulovat tak, že kdyby chodkyně registrovaly před vstupem do jízdního pruhu automobil [jméno FO] v dohledné vzdálenosti 57-111 m a reagovaly na ně odložením přecházení jízdního pruhu, pak by ke střetu nedošlo. V revizním posudku byla hodnocen správný pohyb chodkyní přes jízdní pruh automobilu ve smyslu podmínky nedonutit řidiče k náhlé změně rychlosti a dále také z hlediska bezpečného minutí provozů, kdy pro bezpečné minutí provozů byl uvažován časový prostor 2 s. Vyšší počáteční rychlost automobilu 120 km/h se zde za jinak stejných podmínek projeví následujícím způsobem oproti závěrům uvedeným revizním posudku:
31. V případě, že by řidič reagoval na chodce ve vzdálenosti 30 m tím, že při dovolené rychlosti 90 km/h by z místa vzdáleného 57 - 111 m, (zde se nacházel v okamžiku vstupování chodkyní do jízdního pruhu) dojel by do místa střetu za čas 2,3 - 4,4 s oproti 2,3 - 4,1 s uvedené v revizním posudku, tedy a 1,1-1,7 s dříve, než by chodkyně opustily jízdní pruh automobilu a k bezpečnému minutí provozů by nedošlo.
32. V případě, že by řidič byl schopen reagovat na vstupování chodkyní do jeho koridoru pohybu (jízdního pruhu) tím, že by při rychlosti 90 km/h nenadálým zpomalováním dosáhl místa střetu za čas 2,4 - 5,5 s (oproti 2,4- 5 s v revizním posudku) od počátku reakce a rozhodnutí chodkyň vstoupit do jízdního pruhu to je o 0,1 - 2,2 s (oproti 0,-1,6 s v revizním posudku) později než ve skutečnosti. [adresa] střetu by dosáhl rychlosti 45 -78 km/h (oproti 50-78 km/h v revizním posudku) a zastavil by na dráze 27-80 m za místem střetu (oproti 33 - 88 m v revizním posudku). Jelikož by chodkyně, kdyby nedošlo ke střetu, opustily jízdní pruh vozidla za 1,7 -2,2 s po střetu, je patrné, že při určité konfiguraci parametrům by se dostaly na hranici koridoru pohybu automobilu [jméno FO]. Přesto je nutné konstatovat, že k včasnému opuštění koridoru pohybu vozidla by opět nedošlo a nelze zcela garantovat, ačkoliv je tato situace mírně příznivější a při určitá konfigurací hraniční.
33. V případě možnosti odvrácení nehodového děje chodkyněmi při rychlosti zjištěné z analýzy videozáznamu, která atakovala hranici 120 km/h znalecký ústav uvedl, že podle revizního znaleckého posudku k bezpečnému minutí provozů (chodkyně by opustily místo střetu o 2 s dříve, než by do tohoto místa dorazil automobil) by došlo pouze v případě, že by se automobil pohyboval rychlostí pod 54 km/h a rychlost chůze chodkyň by byla 4 km/h a řidič by na chodkyně reagoval 30 m před střetem. Vyšší zjištěná rychlost vozidla (podle videozáznamu) by se na bezpečném minutí provozu projevila tím, že k takovému bezpečnému minutí provozů by došlo, pokud by se automobil pohyboval rychlostí 81 km/h a rychlost chůze chodkyň by byla 4 km/h. Z uvedeného je zřejmé, že zvýšení počáteční rychlosti vozidla na 120 km/h nemělo na možnost odvrácení nehodového děje ze strany chodkyň významnější vliv.
34. Chodkyně svým rozhodnutím vstoupit do jízdního pruhu stále nutily řidiče k náhlé změně rychlosti, přičemž jejich opuštění koridoru automobilu [jméno FO] nelze garantovat, ačkoliv je zde situace v jednom z případů mírně příznivější, a to při určité konfiguraci parametrů hraniční. Minutí provozu by ale nadále bylo nebezpečné, neboť za bezpečné minutí provozu by bylo možno považovat takové, kdyby chodkyně opustily koridor pohybu automobilu s rezervou 2 sekundy. K takové situaci by mohlo dojít pouze tehdy, kdyby se automobil pohyboval rychlostí nižší než dovolenou, tak jak je uvedeno v revizním znaleckém posudku (i ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO]). Přitom rychlost chodkyní a způsoby reakce by mohly být mírnější, než bylo stanoveno v revizním posudku.
35. Z výpovědi zástupce znaleckého ústavu má soud z prokázáno, že i v případě odvrácení nehodového děje prakticky s vyšší zjištěnou rychlostí vozidla ústav nepracoval, snažili se v posudku ukázat, jestli řidič byl schopen zastavit vozidlo nebo situaci nějakým způsobem vyřešit z rychlosti dovolené. To, co je navíc, tak samozřejmě značí to, že pokud by nebyl schopen vyřešit to rychlosti dovolené, takto nebyl schopen vyřešit ani s rychlostí vyšší. Rychlost vozidla analyzovaná z kamerových záznamů se mohl pohybovat okolo 100 km/h, pokud by se vzal interval tzn. 105-120 km/h analýzou nehodového děje pak dospěl k rychlosti intervalu 90-110 km/h. Metody stanovení střetu s chodcem jsou odzkoušené, ale poskytují větší rozptyl možností. Podle snímkové frekvence je uváděna rychlost chůze chodkyně 5,1 nebo 5,7 km/h, ale s tím, že rychlost 5,7 km/h je spíše extrémní závěr, vybočující, tato rychlost není obvyklá pro tuto věkovou skupinu, je to rychlejší chůze, kterou se obvykle nechodí. Stanovení rychlosti chodců byla opravdu otázkou posouzení vyhodnocení jednotlivých snímků s ohledem na kvalitu kamerového záznamu, kdy chodci nejsou v některých sekvencích vůbec viditelní, poté se zobrazují skokově v jiném místě, proto byla stanovena rychlost průměrná za celou dobu viditelnosti chodců na záznamu. [adresa] střetu ani místo přecházení chodců není na kamerovém záznamu zachyceno. Při stanovení této průměrné rychlosti vycházel znalecký ústav z průměrných hodnot na základě snímkovací frekvence kamery nebo metodou reálného počtu snímku v daném čase a okamžiku. Přitom při stanovení rychlosti druhým způsobem vychází, že chodci měli trochu vyšší rychlost, ale vozidlo zase nižší rychlost, takže závěry nejsou ohledně této rychlosti zcela jednoznačné. Koridor pohybu chodců nebylo možno přesně stanovit.
36. K připomínkám žalobců, že v posudku mělo být uvažováno s okamžikem vstupování chodců do vozovky (tj. už do protisměrného pruhu) vysvětlil zástupce znaleckého ústavu, že zde jde ještě o poměrně dlouhou dobu do okamžiku střetu a tato situace, kdy okamžik vstupu do protisměrného jízdního pruhu není ještě tak intenzivní situací. [jméno FO] tuto dobu se mohlo odehrát spoustu věci a rozhodnutí. Proto s tímto okamžikem neuvažovali, protože je od kritické situace příliš vzdálen.
37. Žalobci poukazovali především na jeden ze závěrů doplňku revizního znaleckého posudku, který uváděl určitou možnost minutí provozů (i když ne bezpečného a negarantovaného a pouze za určité konfigurace), tj. že by se za určitých okolnost mohly chodkyně dostat na hranici koridoru pohybu automobilu. Kladli otázku, zda by k takovému bezpečnému minutí provozů nemohlo dojít, pokud by byla zohledněna rychlost chodkyň vyplývající z analýzy záznamu, tj.5,1 – 5,7 km/h.
38. Soud konstatuje, že závěr o rychlosti chodkyň 5,1 – 5,7 km/h vychází z opravdu nekvalitního záznamu a sám znalec relativizoval výpočty této rychlosti (s ohledem na zkušenosti ohledně rychlosti chůze 5,7 km/h a také rozpory při měření, kdy při vyšší rychlosti chodců vycházely výpočty rychlosti automobilu naopak nižší) a navíc se jedná o rychlost pohybu na trase od turistické stezky podél vozovky. Není tak prokázáno, jakou rychlostí a v jakém přesném koridoru chodkyně přecházely vozovku, zejména pak jízdní koridor automobilu. Přesto nechal zpracovat i tuto variantu doplňku znaleckého posudku.
39. Z doplňku 2 revizního znaleckého posudku pak vyplynuly odpovědi na otázku, jestli by došlo k bezpečnému minutí provozů za situace, kdybych chodkyně šly rychlostí 5,7 km/h, případně 5,1 km/h a vozidlo jelo nejvyšší povolenou rychlostí, tj. 90 km/h. Z tohoto doplňku má soud za prokázáno, že zvýšení rychlosti chodkyně na 5,[právnická osoba] na 5,1 km/h k vrácení nehodového děje ze strany chodkyň nevede. Závěr je stejným jako v doplňku č.[hodnota].
40. K závěru o bezpečnému minutí provozů pouze změnou rychlosti chodkyň prakticky nemůže dojít. S ohledem na způsob vypočtu odvrácení nehodového děje ze strany chodkyně jsou pohyb chodkyní a vozidla vzájemně svázané. Přepočet probíhá tak, že od okamžiku střetu se dopočítává okamžik vstupování chodkyň z místa střetu na levý okraj jízdního pruhu vozidla. [jméno FO] takto vypočtený časový okamžik se dopočte zpětně pozice automobilu. Tím je získána nová počáteční poloha jak chodkyň, tak automobilu.
41. K odlišnostem v možnosti minutí provozů může prakticky docházet především, pokud výrazněji změníme rychlost vozidla uvažovanou ve zpětném výpočtu. To pak se vytváří větší časový prostor pro chodkyně díky delší době pohybu vozidla. Přirozená [rodné přijmení], že by mělo dojít k minutí provozů, kdyby se chodkyně ve skutečnosti pohybovaly rychleji, je ale ve skutečnosti mylná. Platila by v případě, kdyby počáteční poloha vozidla nebyla vázána na pohyb chodkyní a jejich rychlost, ale byla fixovaná k nějaké stanovené v poloze. K fixaci pozice vozidla před střetem však nejsou k dispozici žádné podklady a nelze tak stanovit rychlost chodkyní, při kterém by došlo k minutí provozů. Představa, že by chodkyně unikly přijíždějícímu automobilu rychlejší chůzí, vyvstala zřejmě ve spojitosti s pohybem chodců, kteří vozovku stihli přejít. Tato představa ale vychází z jiného časového okamžiku a tím i jiné pozice automobilu. Pro úspěšný přechod je zásadní časový náskok těchto chodců, který měli od oproti chodkyním. Pokud by měly chodkyně úspěšně překonat vozovkou, musely by se pohybovat na stejné úrovni a stejnou rychlostí jako chodci, případně by chodce musely doběhnout přibližně nejpozději v okamžiku, kdy se vozidlo dostalo těsně před úroveň chodců. Aby bylo minutí provozů bezpečné muselo by se vozidlo při rychlosti 90 km/h nacházet minimálně 2 sekundy, což je asi 50 m, od chodců, kteří právě opustili koridor pohybu vozidla. Vztahovat pozici vozidla vůči chodcům však není možné, protože z podkladů je známo pouze to, že chodci stihli přejít. Není známo, s jakou časovou rezervu, resp. jaký měli náskok před chodkyněmi a nelze to upřesnit ani pomocí videozáznamu. Nezbývá než vycházet ze střetu automobilu s chodkyněmi, který pohyb automobilu i chodkyní jednoznačně ukotvuje.
42. Znalecký ústav dále uvedl, že při posouzení možnosti odvrácení nehodového děje obecně se posuzují technické příčiny nehodového děje při střetu vozidla s chodcem tak, že nejprve se vyhodnocuje, zda řidič byl schopen z dovolené rychlosti či při rychlosti přiměřené zastavit před místem střetu zcela nezávisle na dalším vývoji pohybu chodců, tj. i kdyby se chodec zastavil před vozidlem tj., zda řidič na řešení situace výhradně ve svých rukou, což se v daném případě nestalo. Už tato skutečnost předurčuje do jisté míry, že by nemohlo dojít k bezpečnému minutí pohybu chodkyní a vozidla. Druhým krokem vyhodnocení příčin nehodového děje je posouzení správnosti rozhodnutí chodce vstoupit do vozovky tak, aby nenutil řidiče k náhlé změně rychlosti jízdy. Z provedené analýzy vyplývá, že chodkyně by se nepohybovaly bezpečně před vozidlem ani v případě, že by se pohybovalo rychlostí 90 km/h. Pokud by docházelo k minutí pak toto by bylo velice těsné. V podstatě rozhodnutí chodkyní k pohybu přes vozovku mělo značně riskantní charakter i bez ohledu na to, jak rychlý krok zvolily.
43. Z odborného vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], Ph.D, [tituly před jménem] soud zjistil, že tento provedl odborný rozbor závěrů doplňku číslo [hodnota] revizního znaleckého posudku. Po provedeném rozboru dospívá k závěru, že pokud by se vozidlo pohybovalo rychlostí 90 km/h namísto rychlosti atakující 120 km/h, pak by nemusel řidič rychlost snižovat a ke kolizi vozidla s chodkyněmi, které by se pohybovaly rychlostí 5,4 km/h by nedošlo, pokud by byla předstřetová rychlost vozidla nižší, například 106 km/h mohl by řidič rovněž odvrátit kolizi po uplynutí reakční doby a náběhu brzdného účinku brzdné zpomalení pouze 4,2 m/s2 na rychlost 54 km/h, neboť chodkyně by již opustily koridor pohybu vozidla [jméno FO] či místa původního místa střetu44. Z výpovědi zástupce znaleckého ústavu zejména k doplňku č.[hodnota] a k posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly před jménem] soud zjistil, že právě nelze posouvat vozidlo do původní polohy, ale jeho polohu je rovněž nutno dopočítat. Pohyb chodkyň není izolován a je s pohybem vozidla svázán. [adresa] rychleji by chodkyně šly, tím kratší čas k tomu potřebovaly a pouze o dráhu ujetou za tento kratší čas lze polohu vozidla posunout zpět (nikoli tedy do původní polohy). Je to kratší čas, po který se vrací vozidlo tou rychlostí, jakou původně byla uvažovaná. Na uvažované trase chodkyní jde pak o minimální rozdíly. Takový zisk času nestačí chodkyním, aby přešly celý koridor jízdního pruhu.45. Závěry odborného vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly před jménem] tak byly zcela vyvráceny, byly zástupcem znaleckého ústavu uspokojivě vysvětleny a objasněny a soud proto návrh na provedení výslechu zpracovatelem odborného vyjádření zamítl.46. Doc. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly před jménem] pracoval ve svém grafu s odsunutím jedné chodkyně, tyto chodkyně byly ale dvě, nebyly v zákrytu, vozidlo [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly před jménem] odsunuje do vzdálenější polohy. Jeho závěry však nejsou v rozporu s tím, co zjistil znalecký ústav. Revizní posudek hodnotí správné rozhodnutí chodkyně, nikoli to, zda náhodou nastane situace, že ji auto nezachytí. Reakce řidiče na chodce nemohla být včasnější, přecházeli před osvětleným prostorem vozidla, není jasné, na co by měl reagovat a proč intenzivně brzdit. V revizním posudku použil ústav 2 varianty brzdného zpomalení, zabývali se i variantou prudkého sešlápnutí (doplněk 2). Brzdné zpomalení 4,2m/s2 nebylo použito, protože situace takto není (v odborném vyjádření) správně nastavená, jde o reakce na chodkyně, ne na chodce. Pokud je v odborném vyjádření vyhodnoceno, že existovala možnost, že automobil projede za chodkyní, není to v rozporu se závěry revizního znaleckého posudku, resp. jeho doplňky.47. Možnost odvrácení střetu se hodnotí jak z hlediska řidiče, tak z hlediska chodkyní, jde o odlišnou situaci, proto to vypadá, že se to řeší jinak.48. Zástupce znaleckého ústavu opakovaně zdůraznil, že nebyl důvod, aby bylo bráno v potaz jiné místo rozhodnutí než okraj jízdního pruhu automobilu (tj. od středové čáry). Jde o zásadní místo rozhodnutí, protože vstup do jízdního pruhu má řešit, než vstoupí do rizikového prostoru.49. Rychlost chodkyní byla v původním revizním posudku uvedena jako obvyklá, ne z něčeho vypočtená. Rychlost chodkyní na záznamu je místy 4 – 6,3 km/h, jde o vypočtený průměr za celou dobu, kdy jsou chodkyně (i chodci) na záznamu viditelné.50. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.51. Podle § 2911 o.z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.52. Podle § 2959 o.z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.53. Podle § 2927 odst.1 věta první o.z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.54. Podle § 2927 odst. 2 věta druhá o.z. se odpovědnosti jinak zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.55. Soud má za prokázáno, že žalovaný 1) řídil dne [datum] osobní vozidla značky [jméno FO] [jméno FO] RZ [SPZ] na [adresa] na silnici číslo I/47, kde je stanoven rychlost mimo obec nejvýše 90 km/h od místní části [adresa] – Lýsky směrem do [adresa]. [právnická osoba] přibližně 20:10 hodin přecházela skupina čtyř nezletilých chodců od napojení účelové komunikace k objektu společnosti [Anonymizováno] šikmo přes silnici číslo je I/47 k napojení účelové komunikace vedoucí pod vlakovými podjezdy do místní části [adresa] – Předmostí. Tímto úsekem v tuto dobu projížděl žalovaný 1) a v místě před napojením účelové komunikace, která vede pod vlakovým podjezdy, došlo ke střetu pravé přední části jím řízeného osobního automobilu s chodkyněmi [jméno FO] a [jméno FO]. Tyto byly v důsledku nárazu odhozeny vpřed před vozidlo na silnici, přičemž při střetu s vozidlem utrpěly obě chodkyně mnohačetná zranění, neslučitelná se životem a na místo přivolaný lékař, konstatoval na místě smrt u obou poškozených.56. Žalovaný 1) byl řidičem automobilu, žalovaný 2) provozovatelem vozidla a žalovaná 3) (jako právní nástupkyně pojistitele) pojistitelem vozidla. Žalobci a) a b) jsou rodiče [jméno FO], žalobkyně c) je její sestra a žalobkyně d) a e) jsou její babičky.57. Soud dospěl k závěru, že žalovaný neporušil své povinnosti tak, aby toto porušení bylo v příčinné svislosti se smrtí [jméno FO]. Skutečnost, že žalovaný 1) jel v místě rychlostí vyšší než dovolenou (a to i kdyby atakovala hranci 120 km/h, resp. byla na horní hranici zjištěného rozptylu 118 km/h), nemá vliv na to, že nemohl nijak střetu s chodkyněmi zabránit ani z rychlosti v místě dovolené. V uvedeném místě neměl žalovaný 1) povinnost jet rychlostí nižší než povolenou ani mít zapnutá dálková světla, vozidlo bylo technicky zcela v pořádku. Na základě znaleckých posudků a jejich doplnění dospěl soud k závěru, že řidič automobilu by mohl odvrátit nehodový děj zastavením před místem střetu, pokud by v daném místě očekával pohyb chodců přes vozovku a pohyboval se rychlostí 52 km/h. K jízdě takovou rychlostí nebyl důvod.58. Dále soud dospěl k závěru, že ani žádným z vyhýbacích manévrů při zvažované rychlosti 76 – 90 km/h by řidič nemohl střet odvrátit.59. Pokud doplňky revizního znaleckého posudek zmiňují variantu, že při dodržení dovolené rychlosti 90 km/h a rychlosti chodkyň 5,7 km/h je určitá možnost že při určité konfiguraci parametrům by se chodkyně dostaly na hranici koridoru pohybu automobilu [jméno FO], jasně dále z posudku vyplývá, že ani v tomto případě by k včasnému a bezpečnému opuštění koridoru pohybu vozidla opět nedošlo a nelze to zcela garantovat, ačkoliv je tato situace mírně příznivější a při určitá konfigurací hraniční. Je však nutno posoudit, zda možnost odvrácení střetu byla zcela v rukou řidiče a v tomto případě tomu tak není. Nebylo prokázáno a spíš je nepravděpodobné, že chodkyně se v době střetu vůbec pohybovaly rychlostí 5,7 (příp. 5,1 km/h.). I v takovém případě však nelze garantovat bezpečné minutí provozů a jde tak spíše o modelování situace, v jakém případě by ke střetu zcela jistě nedošlo. Soud zcela souhlasí se závěrem znaleckého ústavu, že jde o zhodnocení jasné možnosti odvrácení střetu a nikoli o určení hraniční situace, kdy by náhodou ke střetu dojít nemuselo.60. V souladu se znaleckými posudky a jejich závěry dospěl soud k závěru, že příčinou nehodového děje je zcela chybný pohyb chodkyně [jméno FO] při přecházení vozovky za snížené viditelnosti tmou, chodkyně se pohybovala mimo obec bez osvětlení nebo reflexního označení. Pokud by měla reflexní označení, mohla být viditelná pro řidiče vozidla na vzdálenost minimálně 200 m. Vstupem do jízdního koridoru vytvořila řidiči vozidla [jméno FO] překážku náhlou a neočekávanou. Chodkyně se pohybovala přes vozovku v šikmé chůzi, pokud by vozovku přecházela kolmo, pak by v době příjezdu vozidla opustila jízdní koridor vozidla a nacházela by se mimo vozovku, případně na krajnici.61. Zjištěné závěry se zcela shodují se závěry, které byly přijaty policií a následně okresním státním zástupcem v rámci prošetřování příp. trestného činu, které měly za následek, že věc vedená proti žalovanému 1) byla odložena.62. Předpokladem náhrady škody je existence porušení povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost.63. V řízení byl prokázán základ nároku na náhradu újmy, neboť bylo prokázáno, že žalobci jsou blízkými příbuznými [jméno FO], která zemřela při dopravní nehodě dne [datum] a jíž byl žalovaný 1) účasten. Vzhledem k blízkému příbuzenskému vztahu je zde pravděpodobnost hraničící s jistotou, že žalobcům smrtí blízké osoby nemajetková újma vznikla.64. Soud má za prokázáno, že žalovaný 1) neporušil své povinnosti, byť z nedbalosti. Na straně žalovaného 1) není tedy zavinění (ani ve formě nedbalosti) v příčinné souvislosti s úmrtím [jméno FO], tudíž neexistuje odpovědnost žalovaného 1) za újmu, která byla žalobcům tímto úmrtím způsobena.65. Odpovědnost žalovaného 2) je objektivní. V řízení však byly prokázány liberační důvody a bylo prokázáno, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Příčinou nehodového děje byl výlučně chybný pohyb chodkyně [jméno FO] při přecházení vozovky za snížené viditelnosti tmou, chodkyně se pohybovala mimo obec bez osvětlení nebo reflexního označení, pohybovala se přes vozovku v šikmé chůzi nikoli kolmo a vstupem do jízdního koridoru vytvořila řidiči vozidla [jméno FO] překážku náhlou a neočekávanou. Jednání poškozené (o jejíhož úmrtí odvozují žalobci svou újmu) bylo výlučnou příčinou škody, žalovaný 2) jako provozovatel vozidla se tedy odpovědnosti zbaví a škodu v plném rozsahu nese poškozená.66. Protože není dána odpovědnost žalovaného 2), rovněž žalovaná 3) jako pojistitel automobilu za způsobenou újmu neodpovídá.67. Vzhledem k tomu, že všechna potřebná zjištění byla učiněna ze znaleckých posudků a jejich doplňků (obsahují rozsáhlou dokumentaci z policejního spisu) a s ohledem na přijatý závěr o neexistenci porušení povinností soud další důkazy neprovedl.68. Soud proto žalobu zamítl.69. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši.70. Náklady zastoupení advokátem, byla stanovena za úkony učiněné do [datum] podle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] (t.j. 5 x [částka] podle § 12 odst.3 a.t.) ve výši [částka] za každý úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. Pokud se týká úkonů provedených po [datum] byla odměna stanovena podle § 9a odst.1 písm. a) a.t. ve znění platném od [datum] a § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] (i při součtu tarifních plnění je tarifní hodnota omezena částkou [částka]) ve výši [částka] za každý úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. Dále byla připočtena daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.71. U žalovaného 1) činí nárok na náhradu nákladů řízení [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem za 9 úkonů po [částka] a 7 paušálních náhrad výdajů po [částka] a za 4 úkony po [částka] včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].72. Žalovaný 1) se dalších nákladů výslovně vzdal, proto soud nepřiznal odměnu spočívající v dalších dvou režijních paušálech po [částka] (jednání [datum]) a jednom paušálu po [částka] (jednání22.10.2025) a dalších úkonech, tj. nahlížení do spisu, písemná vyjádření z [datum], [datum],[datum], [datum] a [datum].73. Odměna byla přiznána za převzetí zastoupení, vyjádření [datum], jednání [datum], jednání [datum] (3 úkony), vyjádření z 14.6., [datum], [datum] a [datum], jednání [datum] (2 úkony) a jednání [datum].74. U žalovaného 2) činí nárok na náhradu nákladů řízení [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem za 7 úkonů po [částka] včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] a za 3 úkony po [částka] včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] a daň přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].75. Žalovaný 2) se dalších nákladů výslovně vzdal, proto soud nepřiznal odměnu spočívající v dalších dvou režijních paušálech po [částka] (jednání [datum]) a jednom paušálu po [částka] (jednání [datum]). Vyjádření ze dne [datum] a [datum] nepředstavuje účelně vynaložené náklady (a žalovaný 2 tyto náklady ani neúčtoval), soud proto tyto náklady nepřiznal.76. Odměna je přiznána za převzetí zastoupení, vyjádření [datum], jednání [datum], jednání [datum] (3 úkony), vyjádření z [datum], jednání [datum] (2 úkony) a jednání [datum].77. U žalované 3) činí nárok na náhradu nákladů řízení [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem za 7 úkonů po [částka] včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po [částka] a za 3 úkony po [částka] včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] a dále cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 576 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a [částka] /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 576 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a [částka] /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 576 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a [částka] /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 576 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a [částka] /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].78. Odměna je přiznána za převzetí zastoupení, vyjádření [datum], jednání [datum], jednání [datum] (3 úkony), vyjádření z [datum], jednání [datum] (2 úkony) a jednání [datum].79. Soud nepřiznal náklady za písemné vyjádření z [datum] obsahující omluvu k jednání a závěrečný návrh, nejedná se o účelně vynaložené náklady.80. Žalobci nejsou v postavení solidárních dlužníků ani v postavení rovnodílných společníků, proto soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil, a to podle poměru, v jakém uplatnili své nároky. Tento poměr představuje 1 000 000:1 000 000:750 000:400 000:400 000, tj. 20:20:15:8:8. V tomto poměru soud rozdělil mezi žalobce nárok na náhradu nákladů řízení vůči každému z žalovaných (celá částka náhrady nákladů řízení je dělena součtem poměrů, tj. 71 a násobena dílem každého z žalobců).81. V řízení vznikly náklady státu v souvislosti s vypracováním znaleckých posudků. Soud rozhodl podle § 148 odst.1 o.s.ř. o náhradě těchto nákladů státu podle úspěchu ve věci. Zaplacení uložil pouze účastníkům, u kterých nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (nebyly od soudních poplatků osvobozeni). Vzhledem k tomu, že dosud nebyly všechny náklady v souvislosti se znaleckým, posudkem přiznány a proplaceny, bude výše a splatnost určena v samostatném usnesení.