Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 3,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení [částka] s přísl. a uvedla, že se jedná se o nevrácenou část úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě dvou smluv o úvěru uzavřených s [právnická osoba] Jedná se o smlouvu z [datum] na částku [částka] a ze dne [datum] na částku [částka]. Pohledávky byly žalobkyni postoupeny.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu, podle které se původní věřitelka zavázala poskytnou žalovanému úvěr formou zápůjčky v hotovosti ve výši [částka]. Žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku [částka], což představovalo jistinu [částka], úrok [částka], administrativní poplatek za zpracování úvěru [částka], odměnu za rozšířenou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. RPSN činila 137,80 %, úroková sazba 86 % ročně, splátky byly sjednány ve výši [částka] měsíčně (21 splátek). Rozšířenou doplňkovou služnou komfortního splácení se rozumí poskytnutí a splácení úvěru v hotovostní formě s využitím sužeb obchodního zástupce a službou flexibilního splácení se rozumí garance celkové ceny, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pro případ úmrtí.
4. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu, podle které se původní věřitelka zavázala poskytnou žalovanému úvěr formou zápůjčky v hotovosti ve výši [částka], v částce [částka] byl úvěr použit na refinancování smlouvy o zápůjčce č.[hodnota] a v hotovosti bylo vyplaceno [částka]. Žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku [částka], což představovalo jistinu [částka], úrok [částka], administrativní poplatek za zpracování úvěru [částka], odměnu za rozšířenou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka] a pojištění ve výši [částka]. RPSN činila 137,80 %, úroková sazba 86 % ročně, splátky byly sjednány ve výši [částka] měsíčně (21 splátek). Rozšířenou doplňkovou služnou komfortního splácení se rozumí poskytnutí a splácení úvěru v hotovostní formě s využitím sužeb obchodního zástupce a službou flexibilního splácení se rozumí garance celkové ceny, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pro případ úmrtí.
5. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný za celou dobu zaplatil v souvislosti se smlouvou ze dne [datum] částku [částka] a v souvislosti se smlouvou ze dne [datum] částku [částka].
6. Z karty klienta ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti k dispozici následující údaje: žalovaný žil s rodiči, byl svobodný, se základním vzděláním, neměl žádnou vyživovací povinnost, byl zaměstnaný s výdělkem [částka], výdaje činily [částka], příjem byl ověřen z výplatních pásek, další splátky [částka].
7. Z karty klienta ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti k dispozici následující údaje: žalovaný žil s rodiči, byl svobodný, se základním vzděláním, neměl žádnou vyživovací povinnost, byl zaměstnaný s výdělkem [částka], výdaje činily [částka], příjem byl ověřen z výplatních pásek, další splátky [částka].
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni.
9. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle ustanovení § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
11. Podle § 6 odst.2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
12. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
13. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
14. Podle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Soud má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce. Vzhledem k obsahu smlouvy a výslovný odkaz na ustanovení § 2390 oz. ve smlouvě je nutno uzavřít, že byly naplněny pojmové znaky nikoli smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Jednalo se o poskytnutí a reálné předání finanční částky věřitelkou a závazek dlužníka zaplatit tuto částku společně se souhrnným poplatkem, který byl dále vnitřně strukturován na jednotlivé položky. Pojmové znaky zápůjčky, tj. přenechání určitého množství peněžních prostředků k volnému nakládání a závazek dlužníka v určité době věc vrátit, včetně naplnění reálného charakteru zápůjčky (faktické předání peněz), jsou dány.
17. Soud má za prokázáno, že právní předchůdkyně splnila v obou případech svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, když měla k dispozici dostatečné podklady, které žádné pochybnosti nevzbuzovaly.
18. Soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je absolutně neplatné dle ustanovení § 588 o.z., neboť ujednaná výše úroku 86 % ročně se zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže k již neúčinné právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz).
19. Podle rozhodnutí NS ČR ze dne 31.7.2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 tr. zákoníku o přečinu lichvy.
20. Tedy již samotná výše úroku ve výši 86 % ročně je tak zjevně v rozporu s dobrými mravy a tak zjevně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu, že není ani nutno ji srovnávat s údaji databáze České národní banky ARAD. Obecně je za obvyklou míru úroku u úvěru poskytovaných nebankovními institucemi považován úrok okolo 30 % ročně. Z těchto důvodů, je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy. Tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu. U žalobkyně se jedná o běžnou praxi, jak je okresnímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Toto zcela běžné jednání práví předchůdkyně žalobkyně (sjednávání takto vysokých úroků u spotřebitelských úvěrů) pak nelze aprobovat a je třeba je posoudit jako zjevně rozporné s dobrými mravy.
21. Co se týče účinku absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak z ustanovení § 576 o.z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání (o úroku) od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060-2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. To ostatně vyplývá i jejího vyjádření při jednání, kdy na sjednané úrokové sazbě setrvala. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).
22. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 a § 2993 o.z., které jsou smluvní strany povinny vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytla žalovanému částku ve výši [částka], žalovaný dosud zaplatil částku v celkové výši [částka]. Žalovanému vznikla povinnost vrácení pouze částky [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] poskytla žalovanému částku ve výši [částka], žalovaný dosud zaplatil částku v celkové výši [částka]. Žalovanému vznikla povinnost vrácení pouze částky [částka]. To je celkem [částka].
23. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou. Žalovaný je proto v prodlení až od [datum], neboť žaloba byla doručena [datum] a [datum] je dnem plnění, neboť 13. a 14.9. byla sobota a neděle. Nárok na úrok z prodlení v zákonné výši přiznal soudu žalobkyni podle § 1970 o.z.
24. Dále nad rámec soud uvádí následující:
25. Dalším důvodem neplatnosti smlouvy jsou pak nepřiměřené neúrokové náklady stanovené ve smlouvě. Podle rozhodnutí Soudního dvora ze dne 23.11.2023 C- 321/2022 Z.L. a další proti Provident Polska S.A. není vyloučeno (podle směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách) posouzení případné zneužívající povahy ujednání týkajícího se neúrokových nákladů vyplývajících z úvěrové smlouvy uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem. Zneužívající povahu takového ujednání lze konstatovat s ohledem na skutečnost, že podle tohoto ujednání je tento spotřebitel povinen platit poplatek nebo provizi ve výši, která je zjevně nepřiměřená ve vztahu ke službě poskytované jako protiplnění. V uvedených případech jsou sjednané neúrokové náklady zcela nepřiměřené ve vztahu k poskytované službě. V případě komfortního splácení jde o službu výběru v hotovosti za 21 splátek a v případě flexibilního splácení pak blíže neurčené „ garance“ za situace, kdy je současně uzavřeno pojištění.
26. Posouzení o oddělitelnosti těchto ustanovení je stejné jako v případě oddělitelnosti ujednání o úroku, jak je popsáno v odst.19, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že právní předchůdkyně tímto způsobem uzavírá smlouvy dlouhodobě a bezvýjimečně a je proto zřejmé, že bez takových ujednání (které generují její zisky) by smlouvu neuzavřela. Proto je smlouva neplatná jako celek. I v takové případě by soud uplatněná nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že převážně úspěšnějšímu žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.