Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 3,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení [částka] s přísl. a uvedla, že se jedná se o nevrácenou část úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené s [právnická osoba] ze dne [datum] ve výši [částka]. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy ze dne [Datum narození advokáta] soud zjistil, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] smlouvu, podle které se původní věřitelka zavázala poskytnou žalované úvěr formou zápůjčky v hotovosti ve výši [částka]. Žalovaná peníze převzala v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku [částka], což představovalo jistinu [částka], úrok [částka], administrativní poplatek za zpracování úvěru [částka], odměnu za rozšířenou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. RPSN činila 109,34 %, úroková sazba 69 % ročně, splátky byly sjednány ve výši [částka] měsíčně (18 splátek). Rozšířenou doplňkovou služnou komfortního splácení se rozumí poskytnutí a splácení úvěru v hotovostní formě s využitím sužeb obchodního zástupce a službou flexibilního splácení se rozumí garance celkové ceny, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pro případ úmrtí.
4. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná za celou dobu zaplatila [částka].
5. Z karty klienta soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti k dispozici následující údaje: žalovaná měla druh bydlení jiné, svobodná, příjem z invalidního důchodu [částka] výdaje [částka], žádná vyživovací povinnost, žila s dalšími člen domácnosti. Příjem ověřen z výměru důchodu.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.
7. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle ustanovení § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
9. Podle § 6 odst.2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
10. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
11. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
12. Podle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Soud má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce. Vzhledem k obsahu smlouvy a výslovný odkaz na ustanovení § 2390 oz. ve smlouvě je nutno uzavřít, že byly naplněny pojmové znaky nikoli smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Jednalo se o poskytnutí a reálné předání finanční částky věřitelkou a závazek dlužníka zaplatit tuto částku společně se souhrnným poplatkem, který byl dále vnitřně strukturován na jednotlivé položky. Pojmové znaky zápůjčky, tj. přenechání určitého množství peněžních prostředků k volnému nakládání a závazek dlužníka v určité době věc vrátit, včetně naplnění reálného charakteru zápůjčky (faktické předání peněz), jsou dány.
15. Soud má za prokázáno, že právní předchůdkyně splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet úvěr, když měla k dispozici dostatečné podklady, které žádné pochybnosti nevzbuzovaly.
16. Soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je absolutně neplatné dle ustanovení § 588 OZ, neboť ujednaná výše úroku 69 % ročně se zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže k již neúčinné právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz).
17. Podle rozhodnutí NS ČR ze dne 31.7.2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 tr. zákoníku o přečinu lichvy.
18. Tedy již samotná výše úroku přesahující 69 % ročně je tak zjevně v rozporu s dobrými mravy a tak zjevně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu, že není ani nutno ji srovnávat s údaji databáze České národní banky ARAD. Obecně je za obvyklou míru úroku u úvěru poskytovaných nebankovními institucemi považován úrok okolo 30 % ročně. Z těchto důvodů, je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy. Tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu. U žalobkyně se jedná o běžnou praxi, jak je okresnímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Toto zcela běžné jednání žalobkyně (sjednávání takto vysokých úroků u spotřebitelských úvěrů) pak nelze aprobovat a je třeba je posoudit jako zjevně rozporné s dobrými mravy.
19. Co se týče účinku absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak z ustanovení § 576 o.z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání (o úroku) od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060-2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. To ostatně vyplývá i jejího vyjádření při jednání, kdy na sjednané úrokové sazbě setrvala. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).
20. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 a § 2993 o.z., které jsou smluvní strany povinny vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalované částku ve výši [částka], žalovaná dosud zaplatil částku v celkové výši [částka]. Žalované vznikla povinnost vrácení pouze částky [částka].
21. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou. Žalovaná je proto v prodlení až od [datum], neboť žaloba byla doručena [datum]. Nárok na úrok z prodlení v zákonné výši přiznal soudu žalobkyni podle § 1970 o.z.
22. Dále nad rámec soud uvádí následující:
23. Dalším důvodem neplatnosti smlouvy jsou pak nepřiměřené neúrokové náklady stanovené ve smlouvě. Podle rozhodnutí Soudního dvora ze dne 23.11.2023 C- 321/2022 Z.L. a další proti Provident Polska S.A. není vyloučeno (podle směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách) posouzení případné zneužívající povahy ujednání týkajícího se neúrokových nákladů vyplývajících z úvěrové smlouvy uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem. Zneužívající povahu takového ujednání lze konstatovat s ohledem na skutečnost, že podle tohoto ujednání je tento spotřebitel povinen platit poplatek nebo provizi ve výši, která je zjevně nepřiměřená ve vztahu ke službě poskytované jako protiplnění. V uvedeném případě jsou jednané neúrokové náklady zcela nepřiměřené ve vztahu k poskytované službě. V případě komfortního splácení jde o službu výběru v hotovosti za 18 splátek a v případě flexibilního splácení pak blíže neurčené „ garance“ za situace, kdy je současně uzavřeno pojištění.
24. Posouzení o oddělitelnosti těchto ustanovení je stejné jako v případě oddělitelnosti ujednání o úroku, jak je popsáno v odst.19, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že právní předchůdkyně tímto způsobem uzavírá smlouvy dlouhodobě a bezvýjimečně a je proto zřejmé, že bez takových ujednání (které generují její zisky) by smlouvu neuzavřela. Proto je smlouva neplatná jako celek. I v takové případě by soud uplatněná nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že převážně úspěšnější žalované v řízení žádné náklady nevznikly. Úspěch ve věci byl posouzen s ohledem na uplatněné příslušenství.