Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, v části o zaplacení [částka] a o zaplacení úroku ve výši 66,28 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky. Podle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V průběhu řízení uvedla žalobkyně, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyházela výhradně z částek, které žalovaný uvedl. Pokud se týká nákladů na bydlení, žalobkyně další údaje nezjišťovala, příp. takové údaje sama nenavýšila. Dohodnutý úrok považuje za přiměřený, neboť jde o nebankovní půjčku.
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], dodatku smlouvy a oznámení o schválení úvěru ve spojení s potvrzením platby [částka], ověření účtu a výpisu z účtu žalovaného má soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tento úvěr žalobkyni splatit v 48 pravidelných měsíčních splátkách po [částka], přičemž pevná úroková sazba by byla sjednána ve výši 66,28 % ročně na celou dobu splácení úvěru. Celková částka splatná žalovaným by tedy činila [částka].
5. Z hodnocení klienta má soud za prokázáno, že žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z následujících údajů: příjem [částka] – zdroj důchod, výdaje – životní minimum [částka], splátky jiného úvěru [částka], náklady na bydlení [částka], ženatý, bydlení vlastní, s nikým nežije ve společné domácnosti.
6. Z ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalovaný byl hodnocen v nejlepším segmentu rizikovosti (nejnižší počet bodů), měl splátku po splatnosti [částka].
7. Z karty klienta a otisku elektronických dat o vyplacení ve spojení s ověřením účtu žalovaného má soud za prokázáno, že žalobkyně svou povinnost splnila a vyplatila žalovanému [částka]. Žalovaný zaplatil pouze jednu splátku ve výši [částka].
8. Z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání má soud za prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby k zaplacení vyzván.
9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k [datum] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k [datum] poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění platném k [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne [datum] mezi účastníky je neplatná.
14. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
15. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
16. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
17. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná.
18. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla z údajů poskytnutých žalovaným, prověřením databází, ověřením dokladu o příjmu a prověření historie žalovaného v NRKI.
19. V této souvislosti soud poukazuje na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
20. Soud má však za to, že právě kritérium, splněno nebylo. Žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, neboť evidentně neměla k dispozici dostatek podkladů k tomu, aby učinila odborný a řádná závěr o tom, zda žalovaný nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Neobjasnila výdaje na bydlení, které byly uvedeny v evidentně nereálné výši, která neodpovídá místu a času. Nedostatečně vyhodnotila a blíže neobjasnila náklady žalovaného, který žije sám, má jediný příjem, sám hradí (objektivně neurčené) náklady na bydlení, jako individuální výdaje vyhodnotila pouze životní minimum (ačkoli jde o osobu v důchodovém věku, která může mít zjevně zvýšené náklady se zdravotním stavem) a přitom splácí další úvěr ve výši téměř [částka] měsíčně. I když měl žalovaný jediný příjem (evidentně bez možnosti přivýdělku jako důchodce) ve výši nižší než je minimální mzda, neobstarala si další údaje, které by mohly individuální výdajovou stránku žalovaného objasnit. Z údajů, které měla žalobkyně k dispozici je zcela zjevné, že žalovaný bude mít problém sjednaný úvěr splácet.
21. V tomto případě je tedy jednoznačné, že žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli neměla evidentně dostatek relevantních údajů pro to, aby učinila odborný a řádně podložený závěr o tom, zda žalovaný nebude mít zjevný problém svůj dluh splatit, případně údaje, které měla, neobjektivně vyhodnotila. Úvěr tak žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.
22. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák. č. 257/2016 Sb. Žalovanému byla poskytnuta celkem částka [částka], podle provedených důkazů zaplatil [částka]. Proto je povinen vrátit částku [částka]. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě. Vzhledem k tomu, že povinnost vrácení jistiny vzniká teprve uložením této povinnosti soudem, nemůže být žalovaný v prodlení. (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 [ASPI ID: JUD774166CZ]
23. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
24. S ohledem na právní závěr soud další provedené důkazy v odůvodnění nehodnotí, neboť na nich nezaložil své rozhodnutí.
25. O nákladech soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměrně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.