Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekVyhověno

Spisová značka

8 C 17/2022

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Okresní soud v PřerověDatum rozhodnutí: 19. 10. 2023Č. j.: 8 C 17/2022-133Soudce: Mgr. Daniela ŠevelováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 1. 12. 2023Předmět řízení: zaplacení 20.000 Kč s přísl.- regresní úhrada,ECLI:CZ:OSPR:2023:8.C.17.2022.1
bezdůvodné obohacení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (395) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 19. 10. 2023

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalovaná zaplatila částku 20.000 Kč zamítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně s tím, že nesouhlasí se závěry okresního soudu. V případě negativního posouzení této věci (uplatnění náhrady škody z titulu regresní náhrady vůči osobě, které v průběhu exekuce zanikl výkon exekutorského úřadu) podle § 3 a 16 zákona č. 82/1998 Sb. mohl okresní soud postupovat s použitím § 10 odst. 1 o. z., tedy podle analogie legis. Žalobkyni je známa stávající úprava, tedy že podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Nicméně se žalobce domníval, že s použitím analogie legis lze na tento případ aplikovat obě jmenovaná ustanovení se současnou aplikací § 15 odst. 5 zákona č. 120/2002 Sb., které stanovuje povinnost exekutorovi, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu, a to že má zajistit předání spisů, plnění vymožených v exekuci, zajištěných věcí, exekutorských úschov a registrů nově jmenovanému exekutorovi. V případě, že tak neučiní se analogicky dopustí nesprávného úředního postupu. Tento názor žalobkyně dovozuje z toho, že považuje exekuční činnost exekutora za úřední postup, jenž se skládá z řady procesních a faktických úkonů, obdobně, jako je tomu v případě výkonu rozhodnutí podle o. s. ř., protože osoba exekutora je orgánem svého druhu, když jeho postavení v sobě zahrnuje i postavení úřední osoby, na kterou převedl stát část svých mocenských pravomocí, a který z pověření soudu vykonává soudní moc. Exekutor pak na základě takového pověření provádí především exekuční činnost. Pod pojem exekuční činnost exekutora zákon zahrnuje především nucený výkon exekučních titulů (§ 1 odst. 2 zákona č. 120/2002 Sb.). Při výkonu exekuční činnosti se úkony exekutora považují za úkony soudu (§ 28 zákona č. 120/2002 Sb.). Exekutor je při této činnosti oprávněn vykonávat úkony, které o. s. ř. a další právní předpisy jinak svěřují při výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu (§ 52 odst. 2 zákona č. 120/2002 Sb.). Ostatně i zákon č. 120/2002 Sb. v § 15 odst. 5 nadále označuje exekutorem fyzickou osobu, jíž zanikl výkon exekutorského úřadu. Z uvedeného žalobkyně vyvozuje, že exekuční činností (úředním postupem) byla v tomto případě i exekuce pod sp. zn. [spisová značka], která byla zahájena žalovanou, když v jejím průběhu žalované [datum] zanikl výkon exekučního úřadu a žalovaná se tak ocitla v postavení exekutora, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu, a měla dle § 15 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. učinit faktické úkony v probíhající exekuci (což je exekuční činnost, potažmo exekuční postup), tedy zajistit předání spisů a plnění vymožených v exekuci nově jmenovanému exekutorovi, a to v přiměřené lhůtě. Žalovaná tak neučinila, nejenže v této exekuci nezajistila předání vymožených prostředků, ani nepředala spisovou dokumentaci, čímž znemožnila její další řádný průběh, neboť nově jmenovaný exekutor nevěděl, že taková exekuce probíhá a povinný nadále plnil na účty osoby, která již exekutorem nebyla. Žalobce se tak domnívá, že lze dovodit per analogiam, že se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu, ačkoliv nebyla v postavení úřední osoby, neboť ji k [datum] zanikl výkon exekutorského úřadu, ale byla v postavení exekutora, jemuž zanikl výkon exekučního úřadu, který nesplnil svou povinnost a nezajistil předání plnění a spisové dokumentace v probíhající exekuci, která sama o sobě je úředním postupem, čímž znemožnila její další řádný průběh. Žalovaná tak fakticky narušila úřední postup tím, že dle § 15 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. nesplnila svou povinnost a nezajistila předání plnění a spisové dokumentace, tedy učinit úkon v přiměřené lhůtě dle § 13 odst. 1 zákona číslo 82/1998 Sb., čímž se dopustila faktického nesprávného úředního postupu. V případě žalobcem tvrzeného případného bezdůvodného obohacení plněním za jiného podle § 2991 o. z. soud dovodil, že žalovaná měla povinnost plnit nově jmenovanému soudnímu exekutorovi, nikoliv pak oprávněnému. S takovým posouzením žalobkyně nesouhlasí, neboť se stále jedná o hmotněprávní vztah na plnění v penězích mezi oprávněným (věřitelem), který disponuje právem na plnění a povinným (dlužníkem), jenž je zatížen povinností plnit a který je ve fázi exekuce, neboť povinný nechtěl nebo nemohl dobrovolně uhradit svůj dluh oprávněnému a nárok na zaplacení byl již oprávněnému přisouzen. Jmenovaná exekuce je pak od počátku do svého konce úředním postupem, který je uskutečňován jak procesními, tak faktickými úkony, když jejími účastníky jsou oprávněný a povinný. Soudní exekutor je v postavení subjektu, který takové řízení vede. Pokud povinný v exekuci plnil, tak plnil exekutorovi, což bylo a je pouze platební místo a v žádném případě exekutor není nositelem přisouzeného práva na plnění z exekučního titulu, tím je nadále oprávněný, exekutor je pouze povinen provést výplatu vymožených prostředků oprávněnému. Když soud dovozuje, že žalovaná byla povinna plnit nově jmenovanému soudnímu exekutorovi, pak se jedná pouze o faktické předání vymoženého plnění, jinak řečeno dochází ke změně platebního místa v rámci běžící exekuce. K takové změně však nedošlo, neboť žalovaná nejenže nezajistila předání vymožených prostředků, ale ani nepředala spisovou dokumentaci v této exekuci, čímž znemožnila její řádný další průběh, neboť nově jmenovaný exekutor nevěděl, že taková exekuce probíhá a povinný nadále plnil na účty osoby, která soudním exekutorem nebyla. Zajištěním předání vymožených prostředků mezi žalovanou a novým soudním exekutorem by nedošlo ke změně osoby věřitele, ale pouze k faktické změně platebního místa v probíhající exekuci, ve které se pouze změnil soudní exekutor. Na nově jmenovaného soudního exekutora nepřešlo žádným právně relevantním způsobem přisouzené právo na plnění ze strany oprávněného. Ostatně nově jmenovaný soudní exekutor nemá ani žádný právní nástroj k tomu, aby se zadrženého plnění ze strany žalované domohl, neboť absentuje jakýkoliv hmotněprávní vztah k takovému plnění. Naopak zde existuje zákon č. 82/1998 Sb., jenž upravuje možnosti postupu oprávněného v takovém případě. Zde žalobce také poukazuje na obdobné postavení advokáta, který zastupuje účastníka ve sporném řízení a kde je soudem stanovena účastníkovi sporu povinnost peněžitého plnění a nákladů řízení k rukám advokáta. Zde se taktéž jedná pouze o platební místo. V případě, že tak účastník zatížený takovou povinností neučiní, pak má protistrana právo vymáhat svou přisouzenou pohledávku, nikoliv advokát, neboť nositelem práva je vždy zastupovaný účastník. Okresní soud dále dovozuje, že při bezdůvodném obohacení dle § 454 obč. zák. nesmí jít o situaci, že bylo plněno proti vůli dlužníka, jinak nemá osoba plnící dluh nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když v této věci žalovaná vyslovila nesouhlas s plněním žalobkyně, která podle ní vyplatila odškodnění bez toho, aby zkoumala, zda částka 20.000 Kč nebyla vyplacena, případně se nenachází na účtu [číslo]. Žalobkyně dále poukazuje na to, že okresní soud dále neuvádí, na základě čeho takový nesouhlas dovodil, respektive kdy a jakým způsobem tak žalovaná učinila. Nabízí se, že soud zřejmě vychází z procesního postoje žalované, avšak zde žalobkyně poukazuje na datum plnění poškozenému žadateli, k němuž došlo dne [datum], tedy v době, kdy byla žalovaná trestně stíhána právě i za škodu způsobenou v exekuci vedenou pod sp. zn. [spisová značka] a důkaz o tom, že by žalovaná v té době dávala žalobkyni aktivně najevo, že odmítá, aby za ni bylo plněno žalovanou předložen nebyl. Pokud by byl brán jako předpoklad aplikace právní úpravy bezdůvodného obohacení plněním povinnosti za jiného i pozdější projev nesouhlasu toho, za nějž bylo plněno, pak by taková aplikace byla zjevně nemožná. Žalobkyně se tak na rozdíl od okresního soudu domnívá, že z provedených důkazů lze dovodit a učinit zjištění, že ze strany žalované došlo k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 o. z., když žalobkyně plnila za žalovanou. Jednak existuje právní povinnost žalované plnit, v tomto případě předat vymožené plnění v exekuci, které by bylo dále vyplaceno prostřednictvím nově jmenovaného soudního exekutora oprávněnému. Dále pak splněním povinnosti žalobkyní, která k plnění povinna nebyla, konečně vědomí plnitele a příjemce plnění, že je plněno za jiného, toto vědomí vyplývá z žádosti poškozeného žadatele ze dne [datum] a dále stanoviska [státní instituce] ČR z [datum] Okresní soud v bodě 37 odůvodnění poukazuje na svá zjištění uvedená v bodě 16 a 17 odůvodnění, z nichž dovozuje, že žalovaná prováděla z účtu [číslo] (po [datum]) do zajištění účtu policií ([datum]) převody plateb z různých exekučních řízení na účet [číslo], k němuž měl i dispoziční oprávnění i [jméno] [příjmení] jako zástupce žalované od [datum], přičemž podle zjištění trestního soudu po datu [datum] tak došlo u některých stíhaných skutků k vyplacení části finančních prostředků oprávněným v době jeho působení (Mgr. [příjmení]). Zde žalobkyni není zřejmé, proč takový závěr nalézací soud učinil. Okresní soud pak v bodě 16 odůvodnění rozsudku dále uvádí svá skutková zjištění ohledně toho, že po [datum] docházelo k převodům z účtu [číslo] ve prospěch účtu [číslo]. V bodě 17 odůvodnění pak soud uvádí jako skutkové zjištění pouze vyjádření žalované k výše uvedeným převodům, tedy přejímá bez výhrady její tvrzení. Z tvrzení žalované však v žádném případě nelze učinit zjištění, že by byla v exekuci vedené pod sp. zn. [spisová značka] vymožená plnění v částce 20.000 Kč žalovanou převedena z účtu [číslo] na účet [číslo] a že by tyto prostředky byly následně zajištěny Policií ČR, nebo že by zastupující exekutor tyto prostředky vyplatil oprávněnému. Naopak ze skutkových zjištění v bodě 6 odůvodnění vyplývá (ze zpráv nově jmenovaného exekutora Mgr. [příjmení exekutora] a exekučního spisu), že v roce 2013 a 2014 docházelo k převodům peněz v řádu statisíců a bez variabilního symbolu z vymáhacího účtu žalované [číslo] na účet [číslo] kontrolovaný Exekutorskou komorou, ze kterého byly následně vypláceny exekuce ukončené v době, kdy tento účet neexistoval (založen byl [datum]), z čehož vyplývá, že na účtech nejsou deponované všechny prostředky, které na něj byly zaslány a nelze s jistotou říct, které částky se na účtu nachází a které nikoliv. Soud tak dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním.

3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že se všemi argumenty v odvolání se okresní soud vypořádal, neboť se jedná o argumentaci provázející celé nalézací řízení. Žalovaná zdůrazňuje, že žalovaná částka měla být na její účty připsána v době od [datum] do [datum], tedy v době, kdy již nevykonávala funkci soudního exekutora, neboť výkon exekutorského úřadu zanikl k [datum]. V tento den se současně stal pravomocným další výrok odsuzujícího rozsudku, kterým byl výkon exekuční činnosti zakázán v rámci trestu zákazu činnosti. Žalobkyně opakovaně argumentuje povinnostmi, které ukládá § 15 odst. 5 zákona č. 120/2021 Sb. (žalobkyně chybně uvádí zákon č. 120/2002 Sb.), aniž bere v potaz, že současná právní úprava předání úřadu se do zákona dostala až s novou úpravou platnou od [datum]. Žalovaná poukazuje na to, že došlo k aplikaci § 18 odst. 1 písm. c) citovaného zákona, a to s ohledem na sdělení JUDr. [příjmení exekutora] z EÚ [obec] a k ustanovení nového zástupce Mgr. [příjmení] z EÚ [obec]. V té chvíli se aplikuje paragraf § 16 a § 17 citovaného zákona. Jestliže tedy žalobkyně dovozuje, že předání úřadu patří fakticky k exekuční činnosti, pak okamžikem jmenování nového zástupce má žalovaná konání jakékoliv činnosti zakázané. Mgr. [příjmení] má k dispozici veškerý spisový materiál včetně programu [příjmení] a dvou zaměstnanců plně k dispozici, ale má i dispoziční práva k účtům s tím, že veškeré náklady na provoz nese žalovaná jako soukromá osoba. Pokud žaloba argumentuje, že Mgr. [příjmení] měl dispoziční právo pouze k účtu 257, pak k účtu 176 měl dispoziční právo [jméno] [příjmení], který byl jako zaměstnanec přidělen přímo Mgr. [příjmení]. Z výpisů z účtu, které měl soud k dispozici, vyplývá, že finanční prostředky z účtu 176 byly převáděny na účet 257, který měl jiný režim. Ostatně ze spisu je jasné, že pokud Mgr. [příjmení] vydal exekuční příkazy či vystavoval příkazy k úhradě nákladů exekuce, jako účty určené k plnění uváděl účty žalované – přesto jeho žalobkyně k povinnosti nevolá. Odpovědnost žalované žalobce dovozuje i z toho, že měla k účtům dispoziční právo. Zcela opomíjí, že účty byly žalované a právo dispozice je nedílnou součástí vlastnického práva. Důležité a podstatné však je, zda toto oprávnění také vykonávala. Pokud žalobce tvrdí, že z účtu 257 bylo plněno na jiné exekuce, pak nechť volá k odpovědnosti toho, kdo takto činil, nebo ať prokáže, že tak činila žalovaná. Žalovaná trvá na tom, že v rámci rozhodování o náhradě škody nebylo ze strany žalobce zkoumáno, zda škoda vznikla před [datum], nebo po tomto datu, ačkoliv se jednalo o diametrálně odlišné situace. Otázkou, kdy byly jednotlivé částky na účty připsány, se zabývá až po podání žaloby a čtyři roky po vyplacení odškodnění. Pokud žalobkyně tvrdí, že nově jmenovaný soudní exekutor nevěděl, že předmětná exekuce probíhá, pak se nabízí otázka, proč Mgr. [příjmení] jako zastupující exekutor nesplnil povinnosti uvedené v § 15 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., na který se žalobkyně odvolává, a nepředal spisovou agendu a vše ostatní, když žalovaná rozhodně nemohla od Mgr. [příjmení] převzít cokoliv zpět, a tudíž ani nemohla nic znovu předat. Mimoto poukazuje na to, že ze strany žalobce nebyl předložen jediný důkaz, že by žalovanou kdokoliv ze strany žalobkyně či profesní komory oficiálně informoval o tom, že byl jmenován nový soudní exekutor a dozajista nebylo povinností žalované tyto informace vyhledávat. Co se týká finančních prostředků došlých na účty 176… a 257… po [datum], zdůrazňuje, že stavy účtů ve chvíli, kdy úřad přebíral Mgr. [příjmení], nebyly nulové, ale částka na nich převyšovala 1.000.000 Kč. S finančními prostředky pak nakládal Mgr. [příjmení], následně byly účty zablokovány policií. Částky přicházející na účty byly rozúčtovány k jednotlivým spisům, a to nepochybně v roce 2018, jinak by Mgr. [příjmení exekutora] nemohl poskytovat podklady k vyčíslení škody. O tom, že žalobkyně této skutečnosti nevěnovala pozornost svědčí fakt, že se jako zástupce státu nezajímala o to, co se s finančními prostředky, které z rozhodnutí OČTŘ byly předány dne [datum] Mgr. [příjmení exekutora], děje, a to přestože se nadevší pochybnost jedná o prostředky třetích osob, čehož si musí být jak žalobkyně, tak Mgr. [příjmení exekutora] vědom. Tvrzení rozesílaná Mgr. [příjmení exekutora] a žalobkyní osobám požadujícím náhradu škody, že žalovaná zadržuje finanční prostředky, jsou ve vztahu k částkám došlým na účty po [datum] lživá, když povinnost je vyplatit měl zástupce žalované, a poté Mgr. [příjmení exekutora] minimálně od [datum]. Pokud žalobkyně uvádí, že žalovaná nepředložila důkaz o tom, že aktivně dala najevo nesouhlas s tím, aby za ni žalobkyně plnila, pak žalobkyně se žalovanou nikdy nekomunikovala o tom, zda s odškodněním souhlasí. Vždy se obracela na žalovanou ve chvíli, když odškodnění již bylo vyplaceno a na jakékoliv vyjádření nereagovala. Skutečnost, že žalobkyně vyplácí odškodnění bez znalosti věci se pouze v jednom případě dostalo odpovědi, že žalobkyně není vázaná žádným právním předpisem v tomto směru. Kromě toho žalovaná upozorňuje, že důkazní břemeno je na straně osoby žalující, nechť prokáže, kdy a jak žalovaná se konkrétně žalovanou částkou obohatila. Tvrzení, že nelze s jistotou říci, které prostředky se na účtu 257 nacházejí, neboť z něj byly vypláceny exekuce ukončené dříve, pak pokud k tomu došlo, tak rozhodně ne ze strany žalované a činil-li tak Mgr. [příjmení], nelze toto přičítat k tíži žalované. Ostatně pokud došlé prostředky bylo možné zaúčtovat (tedy došlé po [datum]) a na jejich základě vyčíslit škodu, musí být u nich jasný přehled. Pokud žalobkyně opakovaně odkazuje na rozsudek KS [obec] – [pobočka] ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. [spisová značka] jako důkazu o tom, že se dopouštěla nesprávného úředního postupu, pak žalovaná připomíná, že tento rozsudek řeší dobu do [datum]. Tyto závěry nelze vztahovat na dobu po tomto datu. Žalovaná tak navrhuje potvrzení napadeného rozhodnutí.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Krajský soud považuje za správné i právní závěry okresního soudu. S okresním soudem je možno souhlasit v tom, že s ohledem na zánik výkonu exekutorského úřadu žalované tato nemohla způsobit tvrzenou škodu jako úřední osoba při výkonu exekuční činnosti ve smyslu § 4 z. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným úředním rozhodnutím a nesprávným úředním postupem (dále zákon o odpovědnosti státu). Lze tak akceptovat závěr, že na tvrzenou škodu způsobenou jednáním žalované se zákon o odpovědnosti státu nevztahuje, a proto ani nemohl vzniknout žalobkyni proti žalované regresní nárok podle § 16 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu. Žalovaná v době po zániku výkonu exekutorského úřadu neměla ani povinnosti podle § 46 odst. 4 e. ř. a nemůže tak odpovídat ani stát za škodu v režimu zákona o odpovědnosti státu z titulu porušení tohoto ustanovení.

7. Žalované nelze přisvědčit v tom, že by ustanovení § 15 odst. 5 z. č. 120/2001 Sb. ve znění účinném v době zániku výkonu exekutorského úřadu ([datum]) neobsahovalo povinnost zajistit předání vymožených plnění novému exekutorovi, tato povinnost byla zavedena výslovně novelou exekučního řádu provedenou z. č. 396/2012 Sb. s účinností od [datum]. Na druhé straně nelze přisvědčit žalobkyni, že by z formulace § 15 odst. 5 exekučního řádu, kde se hovoří o exekutorovi, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu, bylo možno dovozovat postavení žalované jako úřední osoby i v době po zániku funkce exekutora, zde zákon hovoří toliko jinými slovy o bývalém exekutorovi.

8. Okresní soud se pak správně vypořádal i s posouzením nároku jako případného bezdůvodného obohacení s tím, že na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 o. z. nedošlo, neboť žalobkyně za žalovanou neplnila to, co po právu měla plnit sama. Okresní soud se vypořádal s tvrzenou aplikací § 46 odst. 4 exekučního řádu, která zde není možná. Stejně tak nelze dovodit bezdůvodné obohacení žalované na základě ustanovení § 15 odst. 5 z. č. 120/2001 Sb., neboť plnění má být poskytnuto novému soudnímu exekutorovi, nikoliv oprávněnému. Jestliže žalobkyně plnila oprávněnému, pak neplnila za žalovanou to, co měla plnit žalovaná. Okresní soud tak správně dovodil, že nárok nelze posoudit ani jako bezdůvodné obohacení plněním povinnosti za jiného.

9. K odvolací argumentaci krajský soud uvádí, že odpovědnost státu, respektive bývalé soudní exekutorky za škodu, která měla vzniknout oprávněnému, nelze dovodit ani na základě analogie legis (§ 10 o. z.), neboť na základě této nelze rozšiřovat podmínky (regresní) odpovědnosti žalované, respektive odpovědnost státu dle zákona č. 82/1998 Sb. Nejedná se zde o mezeru v zákoně, ale situaci, kdy stát odpovídá toliko za pochybení při výkonu exekuční činnosti. Nelze tak ani analogicky aplikovat uvedená ustanovení na odpovědnost osoby, která není úřední osobou, a dovozovat z toho regresní nárok vůči žalované.

10. Odvolací argumentaci nelze přisvědčit ani v tom, že by snad k bezdůvodnému obohacení na straně žalované došlo proto, že žalovaná měla předat fakticky peníze oprávněnému prostřednictvím nového soudního exekutora. I kdyby žalovaná jako bývalá exekutorka měla odevzdat i později došlé prostředky novému soudnímu exekutorovi v režimu § 15 odst. 5 exekučního řádu, nelze z toho dovodit, že je zde nějaká pohledávka oprávněného vůči žalované. Okresní soud v tomto směru učinil správné závěry.

11. Krajský soud pak nad rámec důvodů uvedených okresním soudem uvádí, že nelze ani uzavřít, že by žalobkyně za žalovanou splnila dluh, který by měla žalovaná vůči oprávněnému z titulu náhrady škody (§ 2910 o. z.), neb taková pohledávka by mohla vzniknout za předpokladu porušení konkrétní povinnosti žalovanou snad jen tomu, kdo žalované plnil, aniž by došlo k zániku vymáhaného dluhu, tedy zde povinnému.

12. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto napadený rozsudek potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch, náklady odvolacího řízení však nevznikly.

Rozsudek ze dne 12. 4. 2023 (v této věci byl vydán i pozdější rozsudek ze dne 19. 10. 2023)

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalovaná zaplatila částku ve výši 20 000 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 20 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] se na [stát. instituce] obrátil prostřednictvím svého právního zástupce poškozený žadatel – společnost [právnická osoba] s nárokem na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. ve výši celkem 80.000 Kč, jejíž původ měl spočívat v nesprávném úředním postupu bývalé soudní exekutorky, [celé jméno žalované], [exekutorský úřad], v řízení vedeném pod sp.zn. [spisová značka]. Uplatněný nárok byl [stát. instituce] jako příslušnou organizační složkou posouzen podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Po provedeném šetření [stát. instituce] konstatovalo, že nárok na náhradu škody je plně důvodný, že skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu bývalé soudní exekutorky [celé jméno žalované], když v řízení výše specifikovaném vymohla i částku celkem ve výši 80 000 Kč, avšak tuto nevyplatila shora jmenovanému poškozenému žadateli. Celá tato vymožená částka tak zůstala v dispozici žalované. Žalobkyně dále uvádí, že svůj nárok v částce 80 000 Kč uplatnila v trestním řízení s tím, že částka ve výši 60.000 Kč byla již přiznána rozsudkem Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Soud však v této věci započítal do výše škody pro účely trestního stíhání pouze platby, jež došly žalované do [datum], a to v částce 60 000 Kč (viz. bod 36 str. 18 přiloženého rozsudku). Vymožené prostředky, zadržené žalovanou, však byly v částce 80 000 Kč, jak vyplývá ze sdělení soudního exekutora Mgr. [příjmení exekutora], který po žalované převzal exekutorský úřad. Žalobkyně proto touto žalobou požaduje zaplacení pouze částky 20 000 Kč. Žalobkyni vzniklo uhrazením uvedené částky právo požadovat po žalované regresní náhradu podle § 16 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná byla dne [datum] vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do tří dnů od doručení výzvy, avšak tuto povinnost nesplnila.

2. Žalovaná na svou obranu uvedla, že s žalobou nesouhlasí, v exekuci vedené pod sp. zn. [spisová značka] se společností [právnická osoba] měli dohodu o způsobu vyplácení a se zástupkyní se domlouvaly na tom, jaké částky budou vyplácené a jaké zůstanou u exekutorky na pokrytí nákladů exekuce a odměny exekutora. Vymožené částky byly vypláceny i hotově, tyto platby byly vyznačeny na spisech a od roku 2006 v programu Exekutor v poznámce, od r. 2009 v programu [příjmení]. Žalovaná je přesvědčena, že žalobkyně ve věci neprováděla šetření, a vyšla pouze ze zprávy Mgr. [příjmení exekutora] ze dne [datum], který nevzal v úvahu hotovostní platby, ale vycházel pouze z výpisu z účtů. Co se týká částky 20 000 Kč, došlé na účet žalované po [datum], žalovaná nesouhlasí s tím, že by částku nevyplatila a ponechala ji ve své dispozici. Žalovaná dne [datum] ukončila činnost soudního exekutora, po jmenování jejího zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], mu dala dispoziční práva k účtům a nadále do účtů ani spisů nenahlížela, neboť jí to zákon neumožňoval. Pokud tedy po [datum] došlé prostředky byly použity k jinému účelu než k vyplacení žadatele, nenese za to žalovaná žádnou odpovědnost. Pokud tyto prostředky na účet došly, zůstaly na něm, jsou v dispozici Mgr. [příjmení exekutora] a je na něm, aby prostředky vyplatil.

3. Žalobkyně následně doplnila tvrzení a uvedla, že předmětem řízení je nárok na plnění za platby, které byly připsány na účet žalované po té, co žalované zanikl výkon exekutorského úřadu a to ode dne [datum] do [datum] v celkové výši 20 000 Kč. Dále uvedla, že žalovaná v době do [datum] vymohla v exekuci vedené pod sp.zn. [spisová značka] částku v celkové výši 60 000 Kč, kterou nevyplatila poškozenému žadateli podle ustanovení § 46 odst. 4 zákona č.120/2001 Sb. ničeho, dále pak v době po [datum] do [datum], kdy ji zanikla funkce soudního exekutora, disponovala s účtem č. [bankovní účet], na nějž přicházela vymožená plnění z probíhající exekuce pod sp. zn. [spisová značka], a nepředala tato vymožená plnění v celkové částce 20 000 Kč zastupujícímu soudnímu exekutorovi Mgr. [jméno] [příjmení], případně nově jmenovanému soudnímu exekutorovi Mgr. [jméno] [příjmení], neboť žalovaná v postavení exekutora, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu, měla ve smyslu ustanovení § 15 zákona č. 120/2001 Sb. zajistit předání plnění vymožených v probíhající exekuci exekutorovi nově jmenovanému do exekutorského úřadu, tedy v tomto případě Mgr. [příjmení exekutora], který byl dne [datum] do uvolněného [exekutorský úřad] jmenován, avšak fakticky činnost úřadu zahájil dne [datum]. Protiprávnost v jednání žalované spatřuje v tom, že žalovaná jednala v rozporu se zákonem č. 120/2001 Sb. v tehdy platném znění, a to že buďto oprávněnému nevyplatila vymožené plnění podle ustanovení § 46 odst. 4 jmenovaného zákona, případně že toto vymožené plnění nepředala nově jmenovanému soudnímu exekutorovi podle ustanovení § 15 odst. 5 jmenovaného zákona. Žalovaná pak porušení právní povinnosti zavinila. Podle rozhodnutí NS České republiky sp.zn. [spisová značka] pak pro účely regresní povinnosti žalované vůči státu postačuje, je-li prokázáno zavinění protiprávního jednání ve formě vědomé nedbalosti. Žalovaná plnění nevyplatila, ačkoli i nadále měla dispoziční právo k účtům a měla také přístup do programu, ve kterém dříve exekuční činnost vedla. Žalobkyně dále v průběhu řízení uvedla, že se případně může jednat o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 o.z., kdy žalobkyně plnila za žalovanou to, co měla plnit po právu sama. Jednak existuje právní povinnost žalované plnit, v tomto případě vyplatit (případně předat) vymožené plnění v exekuci. Dále pak splnění povinnosti žalobkyní, která k plnění povinna nebyla, což vyplývá z bankovního výpisu žalobkyně ze dne [datum], konečně vědomí plnitele a příjemce plnění, že je plněno za jiného, toto vědomí vyplývá z žádosti poškozeného žadatele (oprávněného v exekuci) ze dne [datum], a dále ze stanoviska MS ČR ze dne [datum]. Konečně pak plněním žalobkyně poškozenému žadateli (oprávněnému z exekuce) zanikl dluh žalované vůči tomuto oprávněnému z exekuce.

4. Ze sdělení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] adresovaného advokátovi Mgr. [jméno] [příjmení] jako zástupci oprávněné [právnická osoba] bylo zjištěno, že exekutor informoval oprávněnou, že na základě jeho žádosti v exekuční věci nyní vedené pod č. [spisová značka] bylo předchozí soudní exekutorkou [celé jméno žalované] vymoženo na pohledávku oprávněného celkem 80 000 Kč. V databázi JUDr. [celé jméno žalované] není zaevidována žádná výplata vymoženého plnění oprávněnému. Jelikož finanční prostředky ve výši 80 000 Kč jsou zadržovány JUDr. [celé jméno žalované] bez právního důvodu, doporučuje se jako poškozenému připojit se svými nároky na náhradu škody podle § 43 odst. 3 z.č. 141/1961 Sb. k trestnímu řízení nebo v rámci civilního řízení, příp. podat návrh na uplatnění nároku na náhradu škody podle zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

5. Ze žádosti oprávněné [právnická osoba] o náhradu škody ze dne [datum], stanoviska [stát. instituce] ([zkratka státní instituce]) ze dne [datum] a z bankovního výpisu ze dne [datum] adresovaného advokátovi Mgr. [jméno] [příjmení] jako zástupci oprávněné [právnická osoba] bylo zjištěno, že MS projednalo žádost klienta doručenou [datum], kterou uplatňují nárok na náhradu škody podle z.č. 82/1998 Sb. ve výši 80 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nevyplacení vymožených částek v exekučním řízení sp. zn. [spisová značka] oprávněnému. V postupu exekutorky byl shledán nesprávný úřední postup. Nárok je důvodný, částku 80 000 Kč poukazují na účet uvedený v žádosti. Podle bankovního výpisu na uvedený účet byla dne [datum] poukázaná částka 80 000 Kč.

6. Podle sdělení ze dne [datum] a [datum] vypracovaného Mgr. [jméno] [příjmení] a exekučního spisu sp. zn. [spisová značka] byla v exekuční věci nyní vedené pod č. [spisová značka] na základě exekučního titulu - platební rozkaz ze dne 11.6.1999, [číslo jednací] vydaného [název soudu] nařízena exekuce a žalovaná pověřena provedením exekuce jako soudní exekutorka usnesením [číslo jednací], které vydal [název soudu], dne [datum], ve věci oprávněné [právnická osoba] proti povinnému: [jméno] [příjmení], exekuční řízení bylo zastaveno usnesením [označení soudu] soudu pro [část Prahy] nabylo právní moci dne [datum] Celkem bylo na tuto exekuci vymoženo 96 261 Kč, z toho 80 000 Kč bylo hrazeno přímo k rukám původně pověřené soudní exekutorky [celé jméno žalované] Tyto prostředky nebyly oprávněnému vyplaceny, což bylo zjištěno z obsahu spisu JUDr. [celé jméno žalované] a následně ověřeno z nahlížecí verze výpisu z účtů JUDr. [celé jméno žalované], která byla poskytnuta Policií ČR. Zbývajících 16 261 Kč již bylo následně hrazeno na účet Mgr. [příjmení exekutora]. Z této částky bylo oprávněnému vyplaceno celkem 8 396 Kč a na náklady soudního exekutora převedeno 7 865 Kč. Na základě usnesení Policie ČR, [stát. instituce] [číslo jednací] ze dne 17.12.2019 exekutor následně dne [datum] obdržel peněžní prostředky ve výši 4.761.805,43 Kč JUDr. [celé jméno žalované] zanikl výkonu úřadu k datu [datum]. Zástupcem JUDr. [celé jméno žalované] byl do [datum] Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutor EÚ [obec]. Do uvolněného úřadu byl počínaje dnem [datum] jmenován nový soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení]. V roce 2013 a 2014 docházelo k převodům peněz v řádu statisíců a bez variabilního symbolu z vymáhacího účtu [bankovní účet] na účet kontrolovaný Exekutorskou komorou č.ú. [bankovní účet], ze kterého byly následně vypláceny exekuce ukončené v době, kdy tento účet ještě neexistoval, neboť ho Exekutorská komora nařídila zřídit až někdy v 3/ 2013 (od té doby na něj chodí peníze). Z toho vyplývá, že na účtech nejsou deponovány všechny prostředky, které na ně byly zaslány. Nelze tedy s jistotou říct, které částky se na účtu nacházejí a které nikoliv. Pokud se týká položky„ jiná odchozí platba“ ve výši 80 000 Kč, jedná se pouze o vyrovnávací řádek v přehledu plateb, ze kterého vyplývá, že částka 80 000 Kč vymožená JUDr. [celé jméno žalované] nebyla JUDr. [celé jméno žalované] oprávněnému vyplacena, a je tudíž v držení JUDr. [celé jméno žalované]. Tato platba tedy nikdy nikam nebyla odeslána. Jejich program bohužel neumožňuje jiné zohlednění peněz vymožených a nevyplacených JUDr. [celé jméno žalované] tak, aby se tyto prostředky nemíchaly s prostředky vymoženými jimi, a proto zavedli tzv. vyrovnávací řádek.

7. Podle přehledu plateb vypracovaného Mgr. [jméno] [příjmení], který byl porovnán s výpisem z účtu vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet] byla na tento účet žalované v období od [datum] do [datum] připsána celkem částka 20 000 Kč hrazená po 1 000 Kč měsíčně jako úhrada od povinného. Dne [datum] bylo převedeno 3 080 Kč na náklady exekuce Mgr. [příjmení exekutora] a 181 Kč zbývá k převedení na náklady JUDr. [celé jméno žalované] podle rozhodnutí EK 5 % z odměny.

8. Z elektronického spisu soudního exekutora [spisová značka] pak bylo zjištěno, že byla vedena ve věci oprávněné [právnická osoba] proti povinnému: [jméno] [příjmení], exekuční řízení bylo zastaveno usnesením [označení soudu] soudu pro [část Prahy] nabylo právní moci [datum], spis je ukončen. Údaje o platbách povinného souhlasí s přehledem plateb předložených Mgr. [příjmení exekutora]. Dne [datum] je uvedena jiná odchozí platba 80 000 Kč, k níž se vyjádřil exekutor v bodě 6 tohoto odůvodnění.

9. Z rozsudku [název soudu] ze dne 30.3.2021 sp.zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum] má soud za prokázáno, že žalovaná byla uznána vinnou, že jako soudní exekutorka při výkonu exekuční činnosti poté, co sama nebo prostřednictvím svých zaměstnanců v době od [datum] do [datum] vymohla a přijala od povinných plnění, takto vymožená plnění nevyplácela a nakládala s nimi jako s vlastními a v době od [datum] do [datum] neplnila povinnost podle § 46 odst.4 exekučního řádu po právní moci usnesení o nařízení exekuce zajistit po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržela. Pro účely náhrady škody soud zhodnotil výhradně výši plnění vymožených do [datum], které měly být obžalovanou vyplaceny do [datum], ovšem nebyly. Výkon exekutorského úřadu zanikl žalované ke dni [datum], a to uložením trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu funkce soudního v souvislosti s trestním řízením vedeným proti její osobě u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Ve vztahu k exekuční věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] dospěl trestní soud (bod 36 trestního rozsudku) k závěru, že výše žalovanou nevyplacené částky činí 60 000 Kč, s tím, že do [datum] bylo vymoženo a na účty exekutorského úřadu připsáno (od [datum] do [datum]) 58 000 Kč, při výjezdu dne [datum] 2 000 Kč, celkem 60 000 Kč, oprávněnému nebyla zaslána žádná částka, [označení příkazu] nebyl vydán, čímž způsobila společnosti [právnická osoba], [IČO], nyní se sídlem [adresa] škodu ve výši 60 000 Kč, přičemž tuto škodu následně uhradilo [stát. instituce], které v trestním řízení zastupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště [obec]. Soud uložil obžalované v souladu s ust. § 228 odstavec 1 trestního řádu povinnost k náhradě škody poškozené České republice – [stát. instituce] v celkové výši 9 627 611,78 Kč, která se skládá (odůvodnění bod 222) mj. z částek v jednotlivých bodech rozsudku: v bodě 36. částku 60 000 Kč namísto požadovaných 80 000 Kč.

10. Podle zjištění trestního soudu (bod 71 odůvodnění) pokud jde o pohyby finančních prostředků na exekutorských účtech [číslo] [číslo] [číslo] po datu [datum], tak došlo u některých stíhaných skutků k vyplacení části finančních prostředků oprávněným, a to v době působení zastupujícího exekutora Mgr. [jméno] [příjmení]. Z bankovních informací totiž vyplývá, že na účtu [číslo] se v době zániku exekutorského úřadu obžalované nacházelo necelých 130 tisíc Kč. Následně bylo na účet připisováno velké množství plateb z různých exekučních řízení, které byly převáděny na účet [číslo] z nich byly případně prováděny úhrady některým oprávněným. K dotazu soudu Mgr. [příjmení] sdělil, že již nemá k dispozici údaje ze spisu a nemůže sdělit požadované informace zda v uvedeném exekučním řízení [spisová značka] došlo k vyplacení vymoženého planění oprávněnému, k použití vymoženého plnění na náklady exekuce, či k jeho předání novému exekutorovi.

11. Z pravomocného rozsudku [název soudu] č.j. [spisová značka] ze dne 30.3.2021 plyne, že žalované byl ustanoven zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] (z důvodu zániku exekutorského úřadu ex lege) dne [datum] a k protokolárnímu předání úřadu mezi žalovanou a jmenovaným zástupcem došlo až dne [datum], z protokolu vyplývalo, že v trezoru exekutorského úřadu se k tomuto datu nacházela pokladna se zůstatkem 0 Kč a dle protokolu měla obžalovaná zajistit, aby se v pokladně doplnily potřebné finanční prostředky, kdy však není uvedeno, v jaké konkrétní výši. Dále byl v protokolu o převzetí zastupování zmíněn pouze účet č. [bankovní účet], žádný jiný účet s vymoženým plněním žalovaná při předání úřadu nezmínila. Na účtu [číslo] byl ke dni [datum] dle výpisu z účtu a z údaje v Protokolu o převzetí zastupování zůstatek toliko ve výši 122 050 Kč. Žalovaná dále Mgr. [příjmení] sdělila, a v protokolu písemně svým podpisem potvrdila, že zbývající dosud nevypořádaná peněžitá plnění činí 1 364 864 Kč. Žalovaná rovněž přidělila Mgr. [příjmení] dočasně své dva zaměstnance, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s tím, že místem jejich výkonu práce bude [obec], [ulice a číslo] (viz bod 121, 122, 123, 124 str. [číslo] jmenovaného rozsudku).

12. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že z usnesení ze dne 17. 12. 2014, [číslo jednací] vyplývá, že policejní orgán Policie ČR, Územní odbor [obec] s předchozím souhlasem tehdejšího dozorového státního zástupce podle § 79a odstavec 1 trestního řádu zajistil finanční prostředky do výše 7 169 930 Kč na třech bankovních účtech [celé jméno žalované], neboť zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že tyto peněžní prostředky jsou výnosem z trestné činnosti, případně, že by mohly být použity ke spáchání trestného činu. Z odůvodnění však spíše vyplývá, že jde o finanční prostředky vymožené z neukončených exekucí, které jsou povinnými dále poukazovány na tyto účty (přitom na účet [číslo] až ode dne [datum]).

13. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že na jméno„ [celé jméno žalované] –soudní exekutor“, identifikační [číslo] vedou účet č. [bankovní účet] (běžný účet, dále jen:„ účet [číslo]“) byl založen dne [datum]. Dispoziční práva k účtu podpisový vzor měla [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení] od [datum] do současnosti, v odůvodnění trestního rozsudku je pak uvedeno, že [jméno] [příjmení] měl dispoziční práva do [datum], elektronický přístup měla od [datum] do [datum] žalovaná. Podle dokumentů vydávaných rozhodnutí exekutorského úřadu (zejména exekučních příkazů a usnesení týkající se dražeb nemovitostí) byl tento účet určen k úhradě nákladů exekuce. Účet č. [bankovní účet] (běžný účet, dále jen:„ účet [číslo]“) byl založen dne [datum]. Dispoziční práva podpisový vzor k účtu měla [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení] od [datum] do současnosti, v odůvodnění trestního rozsudku je pak uvedeno, že [jméno] [příjmení] měl dispoziční práva do [datum]. K účtu měl dispoziční práva – elektronické v době od [datum] do [datum] [jméno] [příjmení] a od [datum] do [datum] [celé jméno žalované]. Podle zjištění z trestního řízení byl tento účet určen k úhradě vymáhaných pohledávek a jejich příslušenství. Účet č. [bankovní účet] byl založen dne [datum] jako účet úschovy cizích prostředků. K účtu měla dispoziční práva podpisový vzor od [datum] [celé jméno žalované], dispoziční práva elektronická od [datum] do [datum] [celé jméno žalované], Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dále jen„ účet [číslo]“). K výše uvedenému účtu měla dispoziční práva elektronická (pasivní přístup) též [jméno] [příjmení] (od [datum] do [datum]).

14. Dále ze zprávy banky vyplývá, že [celé jméno žalované] se svými účty [bankovní účet], [bankovní účet] nemohla disponovat od [datum], kdy bylo bance doručeno trestní zajištění KRPM [číslo] 2014 [číslo]. Z těchto dvou účtů byla trestní blokace odstraněna dne [datum]. S účtem [bankovní účet] JUDr. [celé jméno žalované] nemohla disponovat od [datum] od doručení trestního zajištění. Trestní blokace byla z tohoto účtu odstraněna dne [datum] na základě pravomocného usnesení o zrušení zajištění. Na účtu byly ovšem vedeny exekuční blokace, tudíž ani po tomto datu JUDr. [celé jméno žalované] nemohla s tímto účtem disponovat.

15. Ze sdělení [právnická osoba] založené v trestním spise (předložené žalobkyní) a také z obsahu odůvodnění rozsudku [název soudu] ze dne 30.3.2021 sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že ke dni [datum] byl na účtu [číslo] zůstatek ve výši 5 870,07 Kč, na účtu [číslo] zůstatek 21 448,15 Kč a na účtu [číslo] ve výši 3 855 611,38 Kč.

16. Z výpisu z účtu [bankovní účet] bylo zjištěno že po [datum] docházeno k převodům z tohoto účtu na účet [číslo] a na účet [číslo], a to dne [datum] odchozí platba 46 053,60 Kč [označení příkazu] a 77 606,51 Kč na účet [číslo], na účet [číslo] dne [datum] 400 000, dne [datum] 400 000 Kč, dne [datum] odměna [celé jméno žalované] na účet 17306 10 800 Kč a 8 159 Kč, dne [datum] 400 000 Kč na účet [číslo], 46 231 Kč částečné náklady na účet [číslo], dne [datum] 300 000 Kč na [číslo], dne [datum] odchozí 24 260 Kč, 41 496 Kč, 5 767 Kč, [označení příkazu] na [číslo], odchozí 400 000 Kč na [číslo], dne [datum] 200 000 Kč, [datum] 300 000 Kč na [číslo], [datum] 200 000 Kč na [číslo]. Dne [datum] odchozí platby na účet [bankovní účet] 2x 300 000 Kč, 1x 150 000 Kč, [datum] 50 000 Kč, dne [datum] odchozí 113 000 Kč, [datum] 25 000 Kč, [datum] 340 000 Kč, [datum] 23 000 Kč, [datum] 10 000 Kč, [datum] 10 000 Kč, [datum] 6000 Kč, [datum] 31 000 Kč, [datum] 10 000 Kč, [datum] 30 000 Kč, [datum] 36 000 Kč, [datum] 9 000 Kč, [datum] 27 000 Kč, [datum] odchozí 50 000 Kč, [datum] odchozí 27 000 Kč, [datum] odchozí 27 000 Kč na [číslo], [datum] odchozí 7 000 Kč a odchozí 30 239 Kč na účet [číslo], dne [datum] 20 000 Kč odchozí na účet [číslo].

17. Žalovaná k tomu uvedla, že převáděla peníze z účtu [číslo] na účet [číslo], který byl chráněný a sledovaný exekutorskou komorou, protože to nikdo jiný neudělal, a to proto, že její zástupce neinformoval dlužníky, aby plnili na nový účet. Proto peníze v balících převáděla na účet [číslo]. Peníze od dlužníků přicházely na účet [číslo] pod nějakým variabilním symbolem, a za určité období tyto peníze v balíku převáděla na účet [číslo], jsou to peníze, které na účty přicházely po [datum] a u těchto peněz musí být snadno dohledatelné, kam ty peníze patří, pod jakým variabilním symbolem přišly.

18. Soud po stránce skutkové uzavřel, že žalovaná jakožto pověřená soudní exekutorka vedla exekuci pod spisovou značkou [spisová značka] ve věci oprávněné [právnická osoba] proti povinnému [jméno] [příjmení], exekuční řízení bylo pravomocně zastaveno dne [datum] Celkem bylo na tuto exekuci vymoženo 96 261 Kč, z toho 80 000 Kč bylo hrazeno na účet žalované [číslo]. Z této částky pak částka 60 000 Kč byla vymožena do [datum] (o této částce bylo pravomocně rozhodnuto výše uvedeným trestním rozsudkem) a částka 20 000 Kč byla na účet žalované [číslo] připsána v období od [datum] do [datum]. Žalovaná jako soudní exekutorka nevydala v tomto řízení příkaz k úhradě nákladů exekuce ([označení příkazu]). Výkon exekutorského úřadu žalované zanikl k datu [datum], a to v souladu s ust. § 15 odstavec 1 písmeno g) exekučního řádu, v souvislosti s trestním řízením vedeným proti její osobě u [název soudu], jehož právní moc způsobila zánik exekutorského úřadu pro žalovanou. Oprávněná u [stát. instituce] uplatnila nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 80 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nevyplacení vymožených částek v exekučním řízení sp. zn. [spisová značka] oprávněnému. V postupu exekutorky byl shledán nesprávný úřední postup. [stát. instituce], částku 80 000 Kč dne [datum] poukázalo na účet oprávněného a nárok v částce 80 000 Kč uplatnilo v trestním řízení s tím, že rozsudkem [název soudu] č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum] soud uložil žalované v souladu s ust. § 228 odstavec 1 trestního řádu povinnost k náhradě škody poškozené [země] – [stát. instituce] mimo jiné i částku 60 000 Kč, namísto uplatněné částky 80 000 Kč. Žalovaná byla uznána vinnou spácháním zvlášť závažného zločinu zpronevěry a zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby, neboť jako soudní exekutorka nevyplácela oprávněným vymožená plnění a s vymoženými prostředky nakládala jako s vlastními, přičemž vymožená plnění (do [datum]) nepředala nově jmenovanému exekutorovi, ani je neponechala na bankovním účtu exekutorského úřadu, což se týkalo také předmětné exekuční věci.

19. Posuzovanou věc je třeba i v současné době posoudit - vzhledem k tomu, že žalované byl uložen trest zákazu činnosti dne [datum] - podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, účinných do [datum] - (dále jen exekuční řád) a podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon o odpovědnosti státu“).

20. Podle § 1 soudní exekutor (dále jen "exekutor") je fyzická osoba splňující předpoklady podle tohoto zákona, kterou stát pověřil exekutorským úřadem. Podle odst. 2) v rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů (dále jen "exekuční činnost") a další činnost podle tohoto zákona.

21. Podle § 15 odstavec 1 písmeno g) exekučního řádu výkon exekutorského úřadu zaniká dnem právní moci rozhodnutí soudu, kterým byl exekutorovi uložen trest zákazu činnosti soudního exekutora nebo kterým byl exekutor odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. V těchto případech je zjevné, že soudní exekutor nemůže svůj úřad dále vykonávat, je proto na místě, aby jeho výkon zanikal ze zákona.

22. Podle § 15 odst. 5 věta třetí exekučního řádu exekutor, jemuž zanikl výkon exekutorského úřadu, zajistí předání spisů, plnění vymožených v exekuci, zajištěných věcí, exekutorských úschov a registrů nově jmenovanému exekutorovi a předání razítek, průkazů a pečetidel podle § 103 odst. 1.

23. Podle § 46 odst. 4 exekučního řádu peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi nebo oprávněnému. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po uplynutí lhůty podle odstavce 6 zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí oprávněnému, nedohodl-li se s ním jinak, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené částečné plnění převyšuje částku 1 000 Kč. Za vymožené plnění se považuje plnění získané provedením exekuce některým ze způsobů podle § 59 odst. 1, provedením exekuce podle odstavce 6 nebo hrazené na vymáhanou povinnost od uplynutí lhůty podle odstavce 6 a vydání exekučního příkazu do provedení exekuce podle tohoto exekučního příkazu.

24. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon o odpovědnosti státu“) stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

25. Podle § 4 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 2) činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup.

26. Podle § 13 odst. 1 zákon o odpovědnosti státu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

27. Podle § 16 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily.

28. Podle § 18 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti. Podle odst. 2 zavinění je povinen prokázat ten, kdo uplatňuje nárok na regresní úhradu.

29. Žalobkyně proti žalované uplatnila nárok na regresní úhradu ve smyslu § 16 až § 18 zákona č. 82/1998 Sb., proto soud nejprve jako předběžnou právní otázku posuzoval, zda skutečně vznikla povinnost žalobkyně jako státu k náhradě škody vzniklé nesprávným úředním postupem podle zákona o odpovědnosti státu. K tomu soud posuzoval, zda se na činnost žalované jako soudní exekutorky vztahuje zákon o odpovědnosti státu, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, zda vznikla škoda a zda existuje příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. V předmětném exekučním řízení sp. zn. [spisová značka] byla žalovaná jako soudní exekutorka pověřena soudem k výkonu exekuční činnosti podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, přičemž výkon exekuční činnosti se považuje za výkon státní správy ve smyslu § 4 zákona o odpovědnosti státu. V tomto případě je však nepochybné, že předmětné exekuční řízení bylo vedeno i poté, kdy došlo u žalované k zániku výkonu exekutorského úřadu a zejména, že předmětné plnění ve výši 20 000 Kč bylo vymoženo od povinného v době po [datum], tedy poté, co výkon exekutorského úřadu žalované zanikl.

30. Soudní exekutor je fyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem a pro výkon exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a činnosti vykonávané z pověření soudu ji i z hlediska trestního práva vybavil postavením úřední osoby. Za výkon státní správy podle § 3 písm. b) zákona o odpovědnosti státu zákon označuje úkony soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu, jímž je zákon č. 120/2001 Sb., (exekuční řád).

31. Žalovaná nemohla ode dne právní moci rozhodnutí, kterým jí byl uložen trest zákazu činnosti (od [datum]) exekuční činnost a další činnost podle exekučního řádu vykonávat (§ 1 odst. 2 ex. ř.); činila-li by tak přesto, neměla by již k tomu pravomoc. Žalovaná tedy nebyla ode dne [datum] úřední osobou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., ani nemohla vykonávat státní správu (exekuční činnost). Pokud je jí vytýkáno jakékoli porušení povinností po toto datu, kterého se měla dopustit, pak nejde o porušení povinností úřední osobou, neboť v době po [datum] žalovaná takové postavení neměla. Tedy žalovaná v době po [datum] nemohla způsobit případnou škodu nesprávným úředním postupem při výkonu státní správy, neboť v té době (po [datum]) žalovaná nemohla vykonávat exekuční činnost. Žalobkyně jednoznačně plnila oprávněnému finanční částku jako náhradu škody způsobenou státem podle zákona o odpovědnosti státu. Žalovaná však nemohla škodu způsobit jako úřední osoba, neboť po [datum] v takovém postavení nebyla, tedy na jednání žalované se zákon o odpovědnosti státu nevztahuje, stát za případnou škodu podle tohoto zákona neodpovídá a proto nemá proti žalované regresní nárok podle § 16 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu.

32. Pokud byly na účet žalované jako soudní exekutorky připsány vymožené částky ve výši 20 000 Kč v době od [datum] do [datum], nemohla žalovaná z důvodu zákazu činnosti splnit povinnost vyplatit vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů stanovenou v ust. § 46 odst. 4 exekučního řádu. V té době totiž nebyla soudní exekutorkou a tuto zákonnou povinnost nemohla plnit, tudíž nemohla jako soudní exekutorka (úřední osoba) případnou škodu způsobit. Soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí pod [spisová značka]„ Pokud by pak ten, jemuž byl v trestním řízení pravomocně uložen trest zákazu činnosti soudního exekutora, takové rozhodnutí nerespektoval a exekuční činnost a další činnost i nadále vykonával, naplňovalo by jeho jednání skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí.“ Vzhledem k nesplnění základního předpokladu pro regresní nárok se soud podrobně nezabýval vznikem škody, existencí příčinné souvislosti a zaviněním žalované.

33. Pokud se pak žalobkyně domáhá nároku na zaplacení částky 20 000 Kč s tvrzením, že za žalovanou plnila, co po právu měla plnit sama, když žalovaná měla povinnost vyplatit (případně předat) vymožené plnění v exekuci, s tím, že plněním žalobkyně poškozenému (oprávněné z exekuce) zanikl dluh žalované z exekuce, pak ani nárok z titulu bezdůvodného obohacení, který soud posoudil podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není důvodný. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Žalovaná nemohla plnit povinnost stanovenou v § 46 odst. 4 exekučního řádu (jak je výše zdůvodněno), neboť nemohla po [datum] vykonávat exekuční činnost. Žalované je dále vytýkáno, že nesplnila své povinnosti vyplývající z ust. § 15 odst. 5 exekučního řádu tím, že vymožené plnění spolu se spisovou dokumentací nepředala nově jmenovanému soudnímu exekutorovi. Pokud skutečně takové povinnosti nesplnila, nejde rovněž o jednání, resp. opomenutí, kterých by se dopustila jako úřední osoba a za které by odpovídal stát. Pokud by žalovaná porušila povinnost předat vymožená plnění pak tuto povinnost by měla vůči nově jmenovanému, resp. zastupujícímu exekutorovi, nikoli oprávněnému. Žalobkyně však plnila oprávněné, nikoli zastupujícímu exekutorovi, proto nelze posoudit plnění žalobkyně jako to, co plnila za žalovanou. Žalobkyně totiž plnila tomu, vůči němuž už žalovaná takovou povinnost neměla a nikoli tomu, vůči komu žalovaná tuto povinnost měla.

35. Bezdůvodné obohacení plněním povinnosti za jiného vyžaduje podle komentářové literatury (kromě jiného) také existenci právního vztahu bezdůvodně obohaceného (dlužníka) a třetí osoby, jíž bylo ochuzeným plněno (věřitele), tedy že osoba, která plnění přijala, byla věřitelem v rámci závazkového vztahu s obohaceným (dlužníkem). Oprávněná z exekuce však v daném případě již (po [datum]) nebyla věřitelem žalované (žalovaná neměla povinnost jí plnění vyplatit), tedy tento předpoklad není dán. Navíc podle právního závěru Nejvyššího soudu bezdůvodném obohacení ve smyslu § 454 ObčZ 1964 (podle komentáře k § [číslo] [příjmení] se názor se uplatní i za výkladu a použití platné právní úpravy) nesmí jít o situaci, že bylo plněno proti vůli dlužníka“ (NS sp.zn. [spisová značka]). Bylo-li by plněno proti vůli dlužníka, nemá osoba plnící dluh nárok na vydání bezdůvodného obohacení po dlužníkovi (není v pozici věřitele). Žalovaná vyslovila nesouhlas s plněním žalobkyně, která podle ní vyplatila odškodnění bez toho, aby zkoumala, zda částka 20 000 Kč nebyla vyplacena, případně že se nenachází na účtu [číslo]. Za dané situace pak žalovaná nemá postavení obohacené.

36. Žalovaný nárok proto nelze posoudit ani jako bezdůvodné obohacení plněním povinnosti za jiného, neboť žalovaná neměla podle § 15 odst. 5 exekučního řádu ve znění platném k [datum] plnit oprávněnému, ale nově ustanovenému exekutorovi.

37. Soud proto z těchto důvodů žalobu zamítl a podrobně se nezabýval prokazováním, zda žalovaná skutečně své povinnosti ve smyslu § 15 odst. 5 exekučního řádu porušila, neboť i kdyby tomu tak bylo, nezaložila by tato skutečnost důvod, proč by žalobkyně měla plnit„ za žalovanou“ oprávněnému. Soud navíc poukazuje na zjištění uvedené v bodě 16,17 tohoto odůvodnění, kdy žalovaná z účtu [číslo] prováděla (po [datum]) do zajištění účtu policií ([datum]) převody plateb z různých exekučních řízení na účet [číslo], k němuž měl dispoziční oprávnění i Mgr. [jméno] [příjmení] jako zástupce žalované od [datum], přičemž podle zjištění trestního soudu (viz odst. 10 tohoto odůvodnění) po datu [datum], tak došlo u některých stíhaných skutků k vyplacení části finančních prostředků oprávněným v době působení zastupujícího exekutora Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně neuváděla žádné jiné důvody, na základě kterých by žalovaná měla plnit oprávněnému (než vyplacení vymoženého plnění podle exekučního řádu) a které by odůvodňovaly plnění žalobkyně„ za žalovanou“.

38. S ohledem na právní závěry přijaté shora soud v odůvodnění rozsudku nehodnotí již další důkazy v řízení provedené, neboť skutková zjištění z nich učiněná nejsou pro rozhodnutí ve věci významná.

39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované náklady s tímto řízením nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací