Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení a) částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], b) částky [částka].
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku [částka] s příslušenstvím, náklady spojené s uplatněním pohledávky [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] prostřednictvím webové stránky žalobkyně smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva“), kdy stejný den poskytla žalovanému zápůjčku celkem ve výši [částka], na jím určený bankovní účet a zavázal se zaplatit poplatek ve výši [částka], jistina a poplatek byly splatné dne [datum]. Smlouva byla podepsána elektronicky, a to PIN kódem, který žalobkyně zaslala na žalovaným uvedené telefonní číslo, tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Žalovaný na svůj dluh uhradil [částka]. Dále mu vznikla povinnost uhradit i účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši [částka] za pět upomínek po [částka]. Žalobkyni dále vznikl nárok smluvní pokutu podle čl. 2.3. smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky [částka] ode dne [datum] do [datum], tedy částku [částka]. Na výzvu soudu uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebudou doplňovat žádná skutková tvrzení.
2. Soud v dané věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy zástupkyně žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila.
3. Žalovaný učinil nesporným, že si u společnosti [právnická osoba] vzal postupně zápůjčku ve výši [částka] v žalobě popsaným způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně. V té době provozoval hazard a sázel přes internetové portály, měsíčně prosázel 20 000 až [částka]. Byl v zoufalé situaci, neměl občas na nájem ani na telefon. Pracoval u [právnická osoba] s příjmem [částka], ale když mu peníze došly, půjčoval si na hazard. Žalobkyni asi poslal výpisy z účtu, jiné doklady po něm nechtěli, z nich je zřejmé, že náklady na bydlení měl [částka] a sázel. V době, kdy si bral zápůjčku byl zadlužený u jiných společností, má další úvěr u [právnická osoba] [částka], dva úvěry na [částka] u Expres cash a Fair Credit. Nyní pracuje ve firmě Amazon, výši příjmu zatím nezná, platí nájem [částka], žije sám, nemá vyživovací povinnosti. Dlužnou jistinu [částka] je schopen žalobkyni uhradit.
4. Soud zjistil z výpisu z insolvenčního rejstříku, že žalovaný byl v insolvenci od ledna 2021, dne [datum] splnil podmínky oddlužení a byl osvobozen od placení neuspokojených pohledávek. Dne [datum] podal druhý návrh na oddlužení, kde uvedl celkem [hodnota] pohledávek různých poskytovatelů, dluhy celkem [částka], dne [datum] byl soudem zjištěn úpadek žalovaného, soud návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítl. Soud proto výrokem III. tohoto usnesení návrh na povolení oddlužení v souladu s ust. § 395 odst. 3 insolvenčního zákona zamítl, neboť dlužníku bylo v posledních 12 letech před podáním insolvenčního návrhu pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny.
5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z dokumentu označeného „smlouva o zápůjčce “ a sedmi dodatků ke smlouvě soud zjistil, že jako strany smlouvy jsou označeni společnost [Jméno žalobkyně]., (Věřitel) a žalovaný (Klient). žalovaný učinil nesporným, že smlouvu a dodatky podepsal elektronicky přes internet pinem. Obsahem smlouvy a dodatků je poskytnutí zápůjčky klientovi ve výši [částka] na bankovní účet klienta a závazek klienta vrátit peněžní částku odpovídající výši zápůjčky věřiteli společně s poplatkem ve výši [částka], zápůjční úroková sazba činí 0 %. Klient se zavázal zápůjčku s poplatkem do [datum]. V čl. 2.3 bylo sjednáno, že v případě prodlení klienta s plněním jeho závazků se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. V čl. 2.5 bylo dohodnuto, že klient je současně povinen v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to dle rozpisu sazeb uvedených níže (dále jen „Sazebník“) a také za písemnou (listinná) upomínku/výzvu k úhradě [částka] /výzva.
6. Upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Z listiny označené jako výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] vč. příslušného podacího lístku [právnická osoba] soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného doporučeným dopisem odeslaným stejného dne k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.
7. Z výpisu z účtu Raiffeisen bank a.s. má soud za prokázáno, že ve dnech [datum] a [datum] byla na účet žalovaného připsána platba 8x [částka] z účtu žalobkyně. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by žalobkyní poskytnou částku vrátil, či že by k zániku pohledávky došlo jiným způsobem než zaplacením.
8. Soud po stránce skutkové uzavřel, že žalobkyně žalovanému ve dnech [datum] a [datum] zaslal na jeho účet celkem částku [částka], kterou žalovaný dosud nevrátil. Soud naopak nemá za prokázané, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelské úvěry splácet.
9. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byl předchůdcem žalobkyně jako poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od [datum] (také jen ZosÚ).
10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2, ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Soud se zabýval tím, zda poskytovatel úvěru poskytl žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v souladu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C-679/18, OPR-[právnická osoba]., v. GK).
14. V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti nepředložila žádné důkazy, pouze tvrdila, že „od žalovaného vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází“ aniž by uvedla konkrétní informace o poměrech žalovaného, z nichž vycházela a tato zjištění prokázala. Z tvrzení žalovaného vyplývá, že v době poskytnutí úvěru byl v zoufalé situaci, provozoval hazard, měl dluhy po splatnosti, byl po oddlužení a osvobozen od placení zbylých pohledávek. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalovaného nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.
15. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru porovnávala příjmy a výdaje spotřebitele a posuzovala způsob plnění dosavadních dluhů, či zkoumala jeho exekuční a insolvenční minulost. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by provedla šetření žalovaného v registru SOLUS, v nebankovním registru klientských informací (NRKI), či v Centrální evidenci exekucí a s jakým výsledkem. Soud proto v dané věci soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že splnila svou povinnost stanovenou zákonem a před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.
16. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ přihlíží i bez návrhu, jak vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Jedná se tedy o neplatnost absolutní. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka], kterou žalovaný dosud nevrátil, soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, zamítl (výrok II.).
17. Z ustanovení § 87 ZosÚ, z důvodové zprávy a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz také rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Soud proto nárok na požadovaný úrok z prodlení zamítl.
18. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění, neboť žalovaný pracuje a je v jeho možnostech jistinu vrátit do tří dnů od právní moci rozsudku.
19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla úspěšná v rozsahu 56 %, neúspěšná v rozsahu 44 %, náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 %. Náklady se sestávají ze soudního poplatku ve výši [částka], a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za tři úkony právní služby ve výši [částka] (3 x [částka] za převzetí a přípravu zastoupení, a podání žaloby, za výzvu k plnění) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) a náhrady hotových výdajů ve výši [částka] (za tři úkony po [částka]) ve smyslu § 14b odst. 2 advokátního tarifu. Uvedené odměny a náhrady se zvyšují o 21 % DPH podle § 137 o. s. ř. ve výši [částka]. Celkem tedy činí náklady řízení [částka] z toho 12 % činí [částka]. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokátky žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Použití zvláštního ustanovení § 14b je odůvodněno tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech.