Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroků ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalovaný zaplatil částku [částka] s příslušenstvím, s tím, že uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO] (dále také „poskytovatel úvěru“), smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] (dále jen "Smlouva") a na jejím základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal vrátit s částkou ve výši [částka] (příslušenství pohledávky). Žalovaný uhradil celkem [částka], splátky nehradil řádně a včas. Jistina činí [částka], dlužný poplatek [částka], kapitalizovaný úrok [částka] ( po částečném zpětvzetí) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení [částka] do [datum]. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.[právnická osoba] posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru. K uvedenému předložila pouze dokument nazvaný Zákaznická karta, kde jsou uvedeny údaje o zaměstnání, příjmech a výdajích žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného. Pravdivost údajů v označeném dokumentu uvedených žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Tímto podle žalobkyně poskytovatel posoudil úvěruschopnost žalovaného.3. Usnesením ze dne [datum] bylo podle § 96 odst. 1,2 a 3 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí zastaveno co do zaplacení kapitalizovaného úroku od [datum] do [datum] ve výši [částka] a co do zaplacení úroků ve výši 3,47 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).5. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy, že žalobkyně nabyla postoupením pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností [právnická osoba], jejím přípisem ze dne [datum] odeslaným poštou.6. Z listiny nadepsané jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] “ datované dne [datum] soud zjistil, že na základě písemné dohody poskytla původní věřitelka [právnická osoba] žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný společně s poplatkem ve výši [částka] (součet úroku ve výši [částka], částky za zpracování spotřebitelského úvěru [částka] a částkou komfortního a flexibilního splácení [částka]) a zavázala splatit původní věřitelce v 52 týdenních splátkách po [částka], úroková sazba činila 86 %, RPSN činila 221,19 %.7. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, pracuje u [právnická osoba]. vykonává zednické a pomocné práce, jeho příjem je [částka], další příjmy domácnosti jsou uvedeny [částka], bez uvedení kdo příjem pobírá a od koho, nejsou nijak ověřeny. Druh bydlení uvedl „spolubydlící“, jeho odhadované výdaje činí [částka] měsíčně, jiné splátky nebyly uvedeny. Měla být ověřena pracovní smlouva a 2 výplatní pásky za 8,9/2020 tyto doklady žalobkyně přes výzvu soudu k důkazu nepředložila. V žádosti je uvedeno, že žalovaný má 1 vyživovací povinnost, nemá další úvěry ani kreditní kartu. Výdaje na bydlení (nájem/inkaso, energie) nebyly vůbec uvedeny, zohledněny a nebyly nijak ověřeny, stejně tak nebyly zohledněny ani další osobní výdaje (jídlo, telefon, léky, doprava, oblečení). Žalobkyně na výzvu soud k prokázání, že poskytovatel splnil povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru žádné listiny, kterými poskytovatel údajně ověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, nepředložila. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětný závazek [částka].8. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy ze dne v hotovosti peněžní prostředky ve výši [částka], přičemž dosud uhradil částku [částka]. Soud naopak nemá za prokázané, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.9. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byl předchůdcem žalobkyně poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od [datum] (také jen ZosÚ).10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2, ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Soud se zabýval tím, zda poskytovatel úvěru poskytl žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v souladu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C-679/18, OPR-[právnická osoba]., v. GK).14. V předmětném sporném řízení bylo na žalobkyni, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalovaného nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala. Žalobkyně na výzvu soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti předložila pouze zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že žalovaný v době poskytnutí úvěru byl zaměstnán s příjmem [částka] měsíčně. Výše tvrzeného příjmu v řízení nebyla prokázána. Další příjmy domácnosti (nikoli žadatele) jednak nebyly vůbec ověřeny, navíc nemohou zvyšovat měsíční příjem žadatele o úvěr. Jiný člen domácnosti s poskytovatelem nebyl ve smluvním vztahu a neměl tak povinnost se na úhradě úvěru podílet. Odhadované měsíční výdaje žalovaného měly činit pouze [částka] měsíčně, bez zohlednění nákladů na bydlení a jeho vyživovací povinnosti. Takové výdaje jsou zjevně podhodnocené a neobjektivizované. Poskytovatel úvěru měl zkoumat skutečné náklady žalovaného i náklady na bydlení a nespokojit se pouze s informací sdělenou samotným žalovaným.15. Poskytovatel úvěru neprovedl šetření žalovaného v registru SOLUS ani v nebankovním registru klientských informací (NRKI), či evidenci exekucí. Uvedená tvrzení o poměrech žalovaného zejména jeho příjmech nebyla nijak doložena ani ověřena a navíc by sama o sobě k řádnému prověření úvěruschopnosti nepostačovala s ohledem na nízký příjem žalovaného a naprostou absenci zkoumání jeho pravidelné výdajové stránky. Žalobkyně neprokázala, že poskytovatel úvěru žalovaným sdělené informace ověřil oproti dokladům (pracovní smlouva, výplatní pásky), neboť tyto doklady na výzvu soudu nepředložila. Podle ustanovení § 78 ZoSÚ má přitom poskytovatel úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.16. Žalobkyně se omluvila z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalovaného nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.17. V dané věci soud uzavřel, že předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou zákonem a posouzení úvěruschopnosti podle ZosÚ řádně neprovedl. Posouzení poskytovatelem úvěru proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat takové příjmy (nijak neověřené) a výdaje, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Spotřebitelský úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně předchůdkyně žalobkyně nesplnila, čemuž odpovídá i výsledek, kdy žalovaný úvěr řádně nesplácel.18. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ přihlíží i bez návrhu, jak vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Jedná se tedy o neplatnost absolutní. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši [částka] a žalovaný na tuto jistinu zaplatil [částka], soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající jistinu ve výši [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, zamítl (výrok II.).19. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení úvěrové jistiny vyplývá z ustanovení § 87 ZosÚ, z důvodové zprávy a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.20. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz také rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Soud proto nárok na požadovaný úrok z prodlení zamítl.21. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění a pro pasivitu žalovaného ani stanovení plnění ve splátkách.22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšnému žalovanému (včetně kapitalizovaných příslušenství měl úspěch v rozsahu 54 %) podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.