Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka] a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení. Nárok vznikl ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela žalobkyně s žalovanou formou komunikace na dálku, prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz, a na jejímž základě poskytla žalované na její bankovní účet úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se na webové stránce nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Žalovaná dokončila registraci zadáním bezpečnostní SMS, která spolu s dokončením registrace v uživatelském profilu považují za jednoznačně spojenou s podepisujícím, tedy žalovanou. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet byla schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru a odsouhlasena smlouva o spotřebitelském úvěru, žalované byla poskytnuta částka [částka] a žalovaná se zavázala hradit smluvní úrok ve výši 40 % p.m. za první měsíc čerpání v kapitalizované výši [částka] splatných [datum]. Pro případ prodlení byla sjednána pokuta 0,1 % p.d. z částky v prodlení, kdy žalobkyně požaduje pokutu z jistiny od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Předžalobní výzva byla odeslána dne [datum].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila, předvolání k jednání jí bylo doručeno na adresu trvalého pobytu řádně a včas. Žalobkyně se k jednání také nedostavila, svou neúčast její zástupce omluvil. Soud proto rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Žalobkyně k důkazu předložila listinu nazvanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], která měla být uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovaným. Listina není opatřena podpisem žalované, na jejím závěru je vytištěno jméno žalované, bez uvedení data „podpisu“ či SMS kódu, není uvedeno, že by smlouva byla podepsána elektronicky v systému společnosti [právnická osoba] na stránkách www.rerum.cz. Úvěrující se smlouvou měl zavázat poskytnout úvěrované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až [částka], úvěr měl být úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % p. m. (měsíčně) a má podobu tzv. revolvingového úvěru, tedy o poskytnutí prostředků lze žádat opakovaně. Sjednané náklady na úvěr odpovídají roční procentní sazbě ve výši 5 684,45 %. Potvrzením o odeslání finančních prostředků a zprávou ČSOB a.s. má soud za prokázáno, že dne [datum] byla na účet žalované jako jediného disponenta vedený u této banky připsána částka [částka] prostřednictvím [jméno FO].[právnická osoba]. od [právnická osoba] Doručení oznámení o zesplatnění úvěru žalované nebylo prokázáno. Výzva k úhradě byla žalované odeslána dne [datum] poštou na její adresu.
4. Z bankovního reportu na jméno žalované za dobu 8/2023 a 1/2024 soud zjistil, že žalovaná měla kreditní kartu s dluhem -[částka], v každém měsíci jsou zřejmé pravidelné sázky u různých sázkových kanceláří (chance, bonver, sazba, gaming) a jen v měsíci lednu 2024 takto postupně prosázela [částka]. Její příjmy jsou tvořeny příjmem od [právnická osoba]. zhruba [částka] měsíčně, pravidelné zápůjčky u ZAPLO, Leaderfin, Creamfinance. Další příjmy byly od sázkových společností (Bonver, Kaizen gaming). Ve výdajích absentují běžné náklady s bydlením, službami a energiemi.
5. Z žádosti žalované o úvěr vyplývá, že je svobodná, způsob bydlení vlastní dům bez hypotéky, je zaměstnaná u [právnická osoba]., její příjem je [částka], výdaje [částka], nemá exekuci ani není v insolvenci, počet vyživovaných osob není uveden, informace o výši splátek závazků nejsou uvedeny. Žádost není opatřena žádným podpisem žalované.
6. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu, podle kterého žalobkyně poskytla dne [datum] na účet žalované částku [částka], neprokázala, že mezi [Jméno žalobkyně]. a žalovanou byla uzavřena smlouva spotřebitelském úvěru procesem, který je uveden v žalobě, tedy prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu. Neprokázala ani že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelské úvěry splácet. K procesu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele žalobkyně předložila pouze bankovní report, z něhož vyplývá, že příjem žalované v době poskytnutí úvěru tvořil příjem ze zaměstnání [částka] měsíčně, příjem ze sázek. Výdaje žalované v uvedeném bankovním reportu zahrnují především pravidelné sázky, kdy pouze za měsíc leden 2024 činily [částka], přitom běžné výdaje na bydlení, inkaso a energie ve výpise zcela absentují. Z provedených důkazů nevyšlo najevo a žalovaná nenamítla, že by na dlužnou částku cokoli uhradila.
7. Žalované jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byl žalobkyní poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od [datum] (také jen ZosÚ). Poskytovatel úvěru je pak podle ustanovení § 86 odst. 1, 2, ZosÚ před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Žalobkyně žalované poskytla žalované v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr, soud se proto zabýval tím, zda poskytovatel úvěru tak učinil v souladu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C-679/18, OPR-[právnická osoba]., v. GK).
10. V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti s výjimkou bankovního reportu žalované nepředložila žádné důkazy, pouze tvrdila, že „úvěruschopnost ověřovala z veřejně dostupných databází ISIR,CEE,SOLUS NRKI a BRKI. Odesláním žádosti klient prohlásil, že má pravidelný příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti..... Úvěruschopnost klienta ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se 10 % musí rovnat životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. “ Žalobkyně však neuvedla konkrétní informace o poměrech žalované, z nichž při údajném výpočtu vycházela, předložila bankovní report, kterým ověřila, že její příjem je pouze [částka] měsíčně, ale nepředložila důkazy, kterými ověřila, jaké má žalovaná výdaje (na bydleni, živobytí, vyživovací), zda má jiné závazky z jiných úvěrových smluv a zda své závazky plní nahlédnutím do příslušných databází, neprokázala ani výsledky z dostupných databází ISIR,CEE,SOLUS NRKI a BRKI. Dále neprokázala, že by ověřovala, zda na majetek žalované není vedeno exekuční řízení výstupem z Centrální evidence exekucí. Z výpisu z účtu žalované naopak vyplývá, že žalovaná čerpala jiné úvěry u dalších poskytovatelů, měla kreditní kartu s dluhem a na účtu transakce spojené s hazardem. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalované nejsou dány důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.
11. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru porovnávala příjmy a výdaje spotřebitele a posuzovala způsob plnění dosavadních dluhů, či zkoumala jeho exekuční a insolvenční minulost. Tomu odpovídá i výsledek, když žalovaná úvěr vůbec nesplácela. Soud proto v dané věci soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že splnila svou povinnost stanovenou zákonem a před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované.
12. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ přihlíží i bez návrhu, jak vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Jedná se tedy o neplatnost absolutní. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalobkyně poskytla žalované částku ve výši [částka], kterou žalovaná dosud nevrátila, soud žalované uložil povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, zamítl (výrok II.).
13. Z ustanovení § 87 ZosÚ, z důvodové zprávy a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz také rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Soud proto nárok na požadovaný úrok z prodlení zamítl.
14. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění a pro pasivitu žalované ani stanovení plnění ve splátkách.
15. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že spotřebitelská smlouva je neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřeně vysokých úroků 40 % měsíčně, jejichž absurdní výše vyplývá také z RPSN, které činí 5684,45 %, neboť jde o právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, k čemuž soud musí přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o. z.).
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 57 %, neúspěšná v rozsahu 43 %, náleží ji náhrada v rozsahu 14 %. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem [částka] a odměna advokáta žalobkyně podle § 14b odst. 1 bodu 2, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t. “) činí [částka] (3 x 400) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) podle ust. § 14b odst. 1 a.t., náhrada hotových výdajů činí [částka] (za tři úkony po [částka]) ve smyslu § 14b odst. 2 a.t.., zvýšené o 21 % DPH podle § 137 o. s. ř. ve výši [částka]. Celkem tedy činí náklady řízení [částka] z toho 14 % činí [částka]. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. Použití zvláštního ustanovení § 14b advokátního tarifu je odůvodněno tím, že návrh na zahájení řízení má charakter ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je pohledávka s peněžitým plněním nepřesahujícím částku [částka].