Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně učinila předmětem řízení nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému dne [datum] částku [částka] v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem na Smlouvě o úvěru, která byla shledána neplatnou. Ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba], zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, . Žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou a výzvou k plnění ze dne [datum], která byla společně s oznámením postupitele o postoupení pohledávky na žalobce zasílána žalovanému doporučenou poštou dne [datum] na poslední známou adresu žalovaného. Informace o okamžiku doručení této výzvy žalovanému nejsou bohužel k dispozici. Vychází z toho, že předžalobní výzva k plnění byla žalovanému doručena dle domněnky doby dojití podle ust. § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy že mu došla dne [datum]. Následujícího dne ([datum]) byl žalovaný povinen plnit a od [datum] je proto žalovaný v prodlení a je povinen hradit zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, nesplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen „žaloba“) doručeným okresnímu soudu dne [datum] stejná žalobkyně [právnická osoba], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] domáhala po žalovaném [jméno FO] zaplacení částky celkem částky [částka] (neuhrazené jistiny [částka], smluvní pokuty [částka] ve výši 0,1 % denně z [částka] za dobu od [datum] do [datum] činí [částka] a žalobkyně požaduje [částka], úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky [částka], které žalovaný převzal v hotovosti, a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočka v Olomouci, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci do výroku I. dne [datum], do výroku III. dne [datum] bylo o tomto nároku žalobkyně proti žalovanému rozhodnuto tak, že okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částky [částka], žalobu žalobkyně zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku III. v napadeném rozsahu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Soud uzavřel, že nebylo prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, proto se uplatní závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o zápůjčce je proto neplatná (absolutně) ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) a § 588 o. z. (z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků pro rozpor s dobrými mravy). V případě neplatného spotřebitelského úvěru soud postupoval podle speciální úpravy § 87 ZoSÚ upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný obdržel částku [částka] a žalobkyni dosud ničeho neuhradil, žalobkyně má tedy právo na vrácení požadované částky jistiny [částka]. K vrácení této částky tedy soud žalovaného zavázal výrokem I. tohoto rozsudku. Soud v souladu s § 87 ZoSÚ zvažoval lhůtu k plnění, která by odpovídala poměrům žalovaného, avšak s ohledem na nezájem žalovaného o toto řízení soud neměl jak poměry žalovaného posoudit, proto se podržel obecné třídenní lhůty k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. [právnická osoba] s § 87 ZoSÚ soud žalobkyni nepřiznal právo na úrok z prodlení z dlužné částky, neboť do prodlení se žalovaný může dostat až po uplynutí soudem stanovené lhůty k plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
4. Usnesením č.j. [spisová značka], ze dne [datum] byl rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušen v rozsahu výroku II. a řízení bylo zastaveno v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částky [částka] a to podle § 96 o.s.ř. pro částečné zpětvzetí žaloby po té, co o tomto nároku žalobkyně bylo rozhodnuto tak, že žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.
5. Soud v tomto řízení provedl důkazy notářským zápisem ze dne [datum] sepsaným notářkou v Praze [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. NZ [spisová značka] /2018, z něhož bylo prokázáno, že na základě smlouvy převodu části závodu byla pohledávka za žalovaným převedena na společnost [právnická osoba]., dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému na společnost [právnická osoba] a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobkyni.
6. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru ze dne [datum] označené číslem [adresa] -[název půjčky] bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti [částka], jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s náklady ve výši [částka] zahrnujícími poplatek za správu úvěru [částka], poplatek za hotovostní výběr splátek [částka] a úrok 25,85 % ročně (28 % za dobu trvání smlouvy), zavázal splatit ve 13 měsíčních splátkách ve výši [částka], tj. celkem se zavázal vrátit [částka]. Z listiny označené jako Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uvedl že bydlí v nájmu, má družku a dvě vyživované osoby, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] na dobu určitou jako dělník s příjmem [částka], měsíční příjmy celé domácnosti [částka], průměrné měsíční výdaje celé domácnosti činí [částka] (bydlení [částka], energie [částka], strava [částka], ostatní výdaje [částka]) a na žalovaného připadá částka výdajů [částka] měsíčně, nejsou žádné jiné splátky úvěru, nejsou žádné další příjmy. Z listiny označené jako Credit scoring ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky [částka]. Z listiny označené jako Finanční analýza ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje tabulku příjmů a výdajů, podle které činí příjem žalovaného [částka], měsíční výdaje [částka], minimální měsíční výdaje [částka], rezerva na neočekávané výdaje [částka] a volné finanční zdroje [částka]. Z listiny označené jako předžalobní upomínka ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky [částka] ze smlouvy o úvěru č. [adresa] -[název půjčky] a oznámila mu postoupení uvedené pohledávky ze společnosti [právnická osoba]. na žalobkyni, přičemž z podacího poštovního lístku vyplývá, že zásilka byla žalovanému odeslána poštou dne [datum].
7. Soud po stránce skutkové uzavřel, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočka v Olomouci, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum] bylo rozhodnuto o výše uvedeném nároku žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši [částka], který byl přiznán podle speciálního ust. § 87 ZoSÚ (výrok I.) nikoli podle pravidel bezdůvodného obohacení, kdy bylo uzavřeno, že nebylo prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru a smlouva o úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. Soudem stanovená lhůta (tři dny od právní moci rozsudku ) k plnění jistiny žalovanému uplynula [datum]. Dále bylo uzavřeno, že žalobkyni nenáleží z přiznané částky [částka] podle ustanovení § 1970 o. z. úrok z prodlení s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (výrok II.). V této části ve výroku II. byl rozsudek zrušen a řízení bylo v této části zastaveno pro zpětvzetí žaloby. Žalobkyně vyhotovila a odeslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění, doručení této výzvy žalovanému nebylo prokázáno. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nebo žalobkyni vrátil nějaké peněžní prostředky a pro pasivitu žalovaného pak nebyly objektivizovány poměry žalovaného, tedy v jaké lhůtě je schopen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.
8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzený převod části závodu a následné dvojí postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
9. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení. Podle § 159a odst. 3 o.s.ř. v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Podle odst. 4 jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
10. Podle § 135 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán [trestný čin] čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.
11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Nejvyšší soud (srov. např. rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 48/2001, či usnesení ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], obě uveřejněná na www.nsoud.cz) v obdobné věci uzavřel, že ten, kdo byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno pravomocné rozhodnutí ukládající mu platební povinnost, je tímto výrokem vázán (§ 159 odst. 2 o. s. ř.), a nemůže proto v jiném řízení úspěšně uplatňovat nárok na vrácení částky zaplacené podle tohoto rozhodnutí s tvrzením, že ve skutečnosti žádnou platební povinnost neměl. Ani soud nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Brání tomu ust. § 135 odst. 2 věty druhé o.s.ř. které ukládá soudu vycházet při řešení předběžné otázky z rozhodnutí, jímž o této otázce bylo rozhodnuto. Stejně tak i rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], v němž Nejvyšší soud uvedl, že „Ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. je potřeba vykládat v úzké souvislosti s § 159a odst. 1 o. s. ř. a § 159a odst. 4 o. s. ř. Z nich vyplývá, že pro soudy a jiné orgány je výrok pravomocného rozsudku v jiných než statusových věcech závazný potud, pokud posuzují (jako předběžnou otázku) mezi účastníky právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím.“
16. Pravomocný rozsudek ve věci ze dne [datum], č.j. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 87 ZoSÚ je závazný pro obě procesní strany a povinností soudu je z něho vycházet (§ 135 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně pak touto žalobou opět uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny [částka] (nyní) od [datum] do zaplacení s tvrzením, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení se stává splatným na výzvu věřitele, přičemž měla za to, že doručení výzvy žalovanému prokázala na základě hmotněprávní fikce podle § 573 o.z.
17. K tomuto argumentu žalobkyně soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. II.ÚS [spisová značka] /19 podle kterého vyvratitelná domněnka dojití zásilky podle ustanovení § 573 o. z., platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána (viz zákonná dikce "došlá zásilka"). Nehledě na to, pak soud vázaný pravomocným rozsudkem ve věci nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou.
18. Tedy nárok ve výši [částka] byl žalobkyni přiznán podle speciálního ust. § 87 ZoSÚ (výrok I.) nikoli podle pravidel bezdůvodného obohacení. Soud v souladu s § 87 zvažoval lhůtu k plnění, která by odpovídala poměrům žalovaného, avšak s ohledem na nezájem žalovaného o toto řízení soud neměl jak poměry žalovaného posoudit, se podržel obecné třídenní lhůty k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
19. Z ustanovení § 87 ZosÚ, z důvodové zprávy a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době přiměřené jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. V dané věci se žalovaný k jednání soudu nedostavil a ke svým majetkovým poměrům, resp. ke svým možnostem úhrady dané pohledávky se nevyjádřil, proto byla soudem (v rozsudku ze dne [datum], č.j. [spisová značka]) žalovanému stanovená lhůta k plnění tři dny od právní moci rozsudku. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že požadovaná doba plnění není přiměřená možnostem spotřebitele, tak má právě dlužník (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), který i v tomto řízení zůstal pasivní. Rozsudek nabyl právní moci [datum], lhůta k plnění jistiny žalovanému uplynula dne [datum], rozsudek byl vykonatelný dne [datum].
20. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
21. Splatnost závazku tedy nastala až uplynutím třídenní lhůty k plnění stanovené uvedeným rozsudkem (k tomu viz také rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), ode dne následujícího, tedy od [datum] je žalovaný v prodlení. Před dobou splatnosti se dlužník do prodlení dostat nemůže. Soud proto nárok na úrok z prodlení od [datum] do [datum] zamítl a úrok z prodlení přiznal žalobkyni podle § 1970 o.z. ode dne [datum] do zaplacení v požadované výši, která je v souladu se zákonem a vládním nařízením č. 351/2013 Sb.. Při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze postupovat podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, jak se mylně domnívá žalobkyně (splatnost určit podle výzvy učiněné věřitelem) a od fikce jejího doručení odvíjet nesprávný závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch, nevznikly podle obsahu spisu žádné náklady řízení. Předmětem řízení byl ke dni vyhlášení rozsudku nárok celkem ve výši [částka], žaloba byla zamítnuta pro kapitalizovanou částku [částka], žalobkyně tedy byla v řízení převážně neúspěšná.