Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka], splatných vždy k 1. dni v měsíci předem k rukám žalobkyně, až do úplného zaplacení, počínaje prvním dnem měsíce, který následuje po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka] a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] Josefa Břeně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud zavázal žalovaného k zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným dne [datum] prostřednictvím internetových stránek www.svycarskapujcka.cz smlouvu o úvěru (dále též jen „smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v částce [částka] bezhotovostním převodem na účet žalovaného prostřednictvím platební brány [právnická osoba]. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku [částka], tedy jistinu úvěru a smluvní úrok 1 % denně z jistiny v kapitalizované výši [částka] nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr dosud nevrátil, přestože byl upomínán. Zákonný úrok z prodlení žalobkyně uplatnila z dlužné částky [částka] od [datum] do zaplacení. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně nevedla žádná tvrzení, na výzvu soudu nereagovala. V návrhu uvedla, pro případ, že by soud neměl nárok ze smlouvy za prokázaný, aby jej soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svou neúčast zástupce omluvil. Soud proto rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Žalovaný učinil nesporným, že si půjčku [částka] vzal procesem, který je přesně popsán v návrhu, tedy přes internet. Problém byl v tom, že měl do měsíce vrátit navíc [částka] a [částka] neměl. V té době byl v zoufalé situaci, protože se rozváděl, potřeboval vyplatit manželku a peníze potřeboval na živobytí. Poskytovatel úvěru majetkovou situaci neprověřoval, chtěli po něm pouze občanský průkaz. V té době jim v žádosti sdělil své údaje pravdivě, tedy výši svých příjmů [částka], výdaje [částka], posílal jim výpisy z účtu. V tom období si těch úvěrů vzal více, splácel asi [částka] měsíčně. Kdyby ho prověřili, tak by zjistili, že už má úvěry a bude mít problém to splácet. Na poskytnutou jistinu dosud žalobkyni nic neuhradil. Stále má úvěry u společnosti Ofin, CreditAir, CreditLand, CreditCasa, které splácí [částka] měsíčně. Před třemi lety prošel insolvencí, byl oddlužen. Navrhuje, že zaplatí jistinu ve splátkách [částka] měsíčně, více není schopen ze svého příjmu vzhledem k dalším úvěrům splácet. Úrok [částka] je vysoký, vzhledem k tomu, že jde o půjčku na 1 měsíc.
4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Z elektronického dokumentu nazvaného smlouva o úvěru Švýcarská půjčka č. [hodnota], soud zjistil, že jako strany smlouvy jsou označeni společnost [Jméno žalobkyně]., a žalovaný (klient). Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši [částka] na 30 dnů s úrokovou sazbou 1 % denně, RPSN 4 114 %, celková splatná částka [částka], úvěr měl být splacen [datum]. Žalovaný učinil nesporným, že smlouvu podepsal dne [datum] elektronicky formou identifikačního SMS kódu odeslaného na jeho telefonní číslo. Z potvrzení [právnická osoba]. a potvrzením [právnická osoba] soud zjistil, že dne [datum] přes platební bránu [právnická osoba] byla na účet vedený na jméno žalovaného přijata částka [částka]. Předžalobní výzvou k zaplacení dluhu ze dne [datum] odeslanou poštou dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného, aby do tří dnů uhradil dluh včetně vzniklých nákladů upomínání.
5. Z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že Krajský soud v [adresa] – pobočka v Olomouci dne [datum] vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného jako dlužníka a osvobodil jej od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.
6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené prostřednictvím internetového portálu žalovanému poukázala dne [datum] na jeho účet u [jméno FO] bank a.s. částku [částka], kterou žalovaný dosud ani částečně nevrátil. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, zda řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelské úvěr splácet.
7. Soud posoudil věc podle následujícího ustanovení. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. Mezi žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na jako došlo za pomoci prostředků komunikace na dálku k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZosÚ“). Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být proto poučena o nutnosti doplnit tvrzení na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalovaného, který prošel oddlužením nejsou dány důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. V řízení vyšlo najevo, že žalobkyně měla přístup výpisům z účtu žalovaného, přesto neporovnávala jeho příjmy a výdaje a ani způsob plnění dosavadních dluhů, nezkoumala jeho výdajovou stránku, exekuční a insolvenční minulost. Žalobkyně pak musela mít minimálně pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet vzhledem k tomu, že žalovaný v době poskytnutí úvěru již prošel oddlužením a ze svého příjmu splácel další úvěry. Žalobkyně neprovedla šetření žalovaného v registru SOLUS, v nebankovním registru klientských informací (NRKI), či v Centrální evidenci exekucí. Soud proto v dané věci soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, splnila svou povinnost stanovenou zákonem a před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Prokázáno tak bylo pouze to, že žalobkyně žalovanému dne [datum] na jeho účet zaslala částku [částka], na kterou nebylo nic uhrazeno.
9. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ přihlíží i bez návrhu, jak vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Jedná se tedy o neplatnost absolutní. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka], kterou žalovaný dosud nevrátil, uložil soud žalovanému povinnost tuto poskytnutou jistinu žalobkyni vrátit. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, zamítl (výrok II.).
10. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení úvěrové jistiny vyplývá z ustanovení § 87 ZosÚ, z důvodové zprávy a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz také rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Soud proto nárok na požadovaný úrok z prodlení zamítl.
11. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., ve splátkách po [částka], neboť výše těchto splátek je podle možností žalovaného, který není schopen dlužnou jistinu vrátit žalobkyni jednorázově. Nezaplatí-li žalovaný jednu splátku řádně a včas, je dluh splatný najednou.
12. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal částečně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění práva. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 73,50 %, neúspěšná v rozsahu 26,50 %, náleží jí náhrada nákladů řízení v rozsahu 47 %. Náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka] a nákladů právního zastoupení. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (s ohledem na skutkově a právně obdobné věci zahájené týmž žalobcem) za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka]. Odměna advokáta žalobkyně určená z tarifní hodnoty projednávané věci podle § 14b odst. 1 bodu 1., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí [částka] (3 x 700) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky. Dále náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v částce [částka] za tři úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada 21 % DPH z částky [částka] ve výši [částka]. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí [částka] a s ohledem na částečný neúspěch ve věci soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 47 %, tedy v částce [částka] (výrok II.). Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.
13. Žalobkyně do rozhodnutí soudu neuhradila doplatek soudního poplatku ve výši [částka], proto ho nebylo možné zohlednit ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky.