Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka], zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku [částka] s příslušenstvím, náklady spojené s uplatněním pohledávky [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] prostřednictvím webové stránky žalobkyně smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva“), kdy stejný den poskytla žalovanému zápůjčku celkem ve výši [částka], na jím určený bankovní účet a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši [částka], jistina a poplatek byly splatné dne [datum]. Smlouva byla podepsána elektronicky, a to PIN kódem, který žalobkyně zaslala na žalovaným uvedené telefonní číslo, tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Dále mu vznikla povinnost uhradit i účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši [částka] za čtyři upomínky po [částka]. Žalobkyni dále vznikl nárok smluvní pokutu podle čl. 2.3. smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky [částka] ode dne [datum] do [datum], tedy částku [částka]. Na výzvu soudu uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebudou doplňovat žádná skutková tvrzení.
2. Soud v dané věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy zástupkyně žalobkyně i žalovaný se z nařízeného jednání omluvili.
3. Žalovaný ve věci učinil opakovaná podání v elektronické podobě prostřednictvím zprávy elektronické pošty (e-mailu), která nebyla podepsána elektronickým podpisem potřebné úrovně í ani nebyla doplněno do 3 dnů řádným podáním shodného znění (volitelně v listinné či elektronické podobě, nejen e-mailem). V podání je uvedeno, že chce vyřešit bez soudu, psal Cool credit, zda je možnost úhrady, aby nedošlo k soudnímu řízení, vše zaplatí aby to bylo bez exekuce.
4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z dokumentu označeného „smlouva o zápůjčce “ a sedmi dodatku ke smlouvě soud zjistil, že jako strany smlouvy jsou označeni společnost [Jméno žalobkyně]., (Věřitel) a žalovaný (Klient). Obsahem smlouvy a dodatků je poskytnutí zápůjčky klientovi ve výši [částka] na bankovní účet klienta a závazek klienta vrátit peněžní částku odpovídající výši zápůjčky věřiteli společně s poplatkem ve výši [částka], zápůjční úroková sazba činí 0 %. Klient se zavázal zápůjčku s poplatkem splatit ve třech splátkách po [částka] splatných 30., 60. a 93 den. V čl. 2.4 bylo sjednáno, že v případě prodlení klienta s plněním jeho závazků se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. V čl. 2.5 bylo dohodnuto, že klient je současně povinen v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to dle rozpisu sazeb uvedených níže (dále jen „Sazebník“) a také za písemnou (listinná) upomínku/výzvu k úhradě [částka] /výzva.
5. Upomínkami ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Z listiny označené jako výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] vč. příslušného podacího lístku [právnická osoba] soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného doporučeným dopisem odeslaným stejného dne k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.
6. Z výpisu z účtu Moneta Money bank a.s. má soud za prokázáno, že dnech [datum] byla na účet žalovaného připsána platba [částka] z účtu žalobkyně. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by žalobkyní poskytnou částku vrátil, či že by k zániku pohledávky došlo jiným způsobem než zaplacením.
7. Soud po stránce skutkové uzavřel, že žalobkyně žalovanému dne [datum] zaslala na jeho účet celkem částku [částka], kterou žalovaný dosud nevrátil. Soud naopak nemá za prokázané, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelské úvěry splácet.
8. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byl předchůdcem žalobkyně jako poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od [datum] (také jen ZosÚ).
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2, ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Soud se zabýval tím, zda poskytovatel úvěru poskytl žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v souladu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C-679/18, OPR-[právnická osoba]., v. GK).
13. V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti nepředložila žádné důkazy, pouze tvrdila, že „od žalovaného vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází“ Tyto údaje měly být vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty, kterou žalobkyně k důkazu neoznačila ani nepředložila. Žalobkyně neuvedla konkrétní informace o poměrech žalovaného, z nichž vycházela a tato zjištění prokázala. Z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalovaného nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., se omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.
14. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru porovnávala příjmy a výdaje spotřebitele a posuzovala způsob plnění dosavadních dluhů, či zkoumala jeho exekuční a insolvenční minulost. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by provedla šetření žalovaného v registru SOLUS, v nebankovním registru klientských informací (NRKI), či v Centrální evidenci exekucí a s jakým výsledkem. Soud proto v dané věci soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že splnila svou povinnost stanovenou zákonem a před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.
15. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ přihlíží i bez návrhu, jak vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Jedná se tedy o neplatnost absolutní. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka], kterou žalovaný dosud nevrátil, soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, zamítl (výrok II.).
16. Z ustanovení § 87 ZosÚ, z důvodové zprávy a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz také rozsudek Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Soud proto nárok na požadovaný úrok z prodlení zamítl.
17. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění a pro pasivitu žalovaného ani stanovení plnění ve splátkách.
18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o.s.ř. a a žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08 publikovaného pod č. 175/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Je-li uplatněno příslušenství v tzv. běžící formě, tedy do doby zesplatnění nároku, z něhož je požadováno, je třeba takové příslušenství kapitalizovat ke dni rozhodnutí soudu ve věci a takto kapitalizovanou částku jako příslušenství-předmět řízení zvažovat při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně v řízení požadovala včetně příslušenství celkem částku [částka] a dostalo se jí částky [částka], byla tedy převážně neúspěšná. Žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.