Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka] a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokátky [Jméno advokátky].
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši [částka] na účet Okresního soudu v [adresa] -[Anonymizováno] VS: [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím s tím, že společnost [právnická osoba] s žalovaným uzavřela distančním způsobem na adrese www.zaplo.cz smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“), na základě které poskytl žalovanému úvěr až do výše [částka], který se žalovaný zavázal splatit s úrokem [částka] do [datum]. Žalovanému byl vyplacen úvěr celkem [částka] na bankovní účet. Žalovaný dluží jistinu [částka] a smluvní úrok [částka] s příslušenstvím, svůj dluh ani přes upomínky nebyl uhrazen. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému odeslána. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. Soud v dané věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy se zástupce žalobkyně z nařízeného jednání omluvila. Žalovanému bylo doručeno předvolání k jednání na adresu trvalého pobytu řádně a včas.
3. Soud k prokázání aktivní legitimace žalobkyně provedl důkazy smlouvou o postoupení pohledávek dne [datum] mezi společností [právnická osoba], se [adresa], IČ [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [Jméno žalobkyně]., se sídlem [adresa], IČ [IČO] jako postupníkem, její přílohy se seznamem postupovaných pohledávek a dále oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Soud má z těchto důkazů za prokázáno žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovanou podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z elektronického dokumentu označeného „Smlouva o úvěru č. [hodnota] “ soud zjistil, že společnost [právnická osoba] (věřitel) a žalovaný (klient) měli uzavřít distančním způsobem smlouvu dne [datum]. Obsahem smlouvy je závazek věřitele poskytnout žalovanému úvěr [částka] s úrokem [částka] a závazek žalovaného úvěr s úrokem zaplatit do [datum]. Roční procentní sazba nákladů (RPSN): 1141,20 %, úroková sazba 279,83 % ročně. Na smlouvě nejsou připojeny podpisy žádné ze smluvních stran. Na poslední straně, v místě pro podpis věřitele je uvedeno pouze strojově obchodní jméno [právnická osoba], na místě pro podpis klienta (žalovaného) je strojově čitelným písmem uvedeno „Datum a čas odeslání potvrzovacího kódu klientovi [datum] 14:17:25, Telefonní číslo [tel. číslo] které byl kód zaslán : [Anonymizováno], Datum a čas potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu : [datum]. Takový údaj ovšem sám o sobě (bez podpory dalších tvrzených skutečností a důkazů) neprokazuje skutkovou verzi žalobkyně ohledně způsobu akceptace obsahu dokumentu žalovaným, a soud tudíž nemá za prokázané, že právě žalovaný vyplnil registrační formulář na webové adrese www.zaplo.cz, kde měl následně distančním způsobem odsouhlasit znění (obsah) předmětného elektronického dokumentu, neboť žalobkyně k prokázání této sporné skutečnosti nedoložila žádné další důkazy, které by prokázali identifikaci žalovaného při uzavírání konkrétní úvěrové smlouvy. Verifikační platba [částka] z účtu žalovaného pak obsahuje VS odlišný od čísla předmětné úvěrové smlouvy, nelze z ní dovodit vůli žalovaného požádat o úvěr, odsouhlasit znění elektronické smlouvy a nelze identifikovat ke kterému úvěru se vztahuje.
5. Zprávou Air bank a.s. a výpisem z účtu žalobkyně má soud za prokázáno, že účet č. [č. účtu] je veden na žalovaného jako majitele a jediného disponenta a na tento účet byla dne [datum] připsána částka ve výši [částka] pod VS [var. symbol] od společnosti , právnická osoba6. Žalovaný na svou obranu nic neuvedl a v řízení nevyšlo najevo, že by poskytnutou částku žalobkyni vrátil či částečně splatil.7. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] na svůj účet finanční částku ve výši [částka], kterou dosud nevrátil. Soud naopak nemá za prokázané, jednak, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli požívat práv a být vázán povinnostmi obsaženými v elektronickém dokumentu označeném jako smlouva o úvěru (viz hodnocení důkazu v odst. 4). Nad rámec uvedeného, i kdyby byla smlouva uvedeným procesem uzavřena, žalobkyně neprokázala, zda její předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tedy zda řádně posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.8. Pokud byl žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) žalobkyní poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od [datum] (také jen ZosÚ) je nutné posoudit nárok žalobkyně prodle následujících ustanovení.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2, ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. V daném případě žalobkyně na výzvu soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti nereagovala, k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit další důkazy k prokázání tvrzení o uzavření předmětné smlouvy, a k prokázání zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, ze které žalobkyně své uplatněné nároky dovozovala a že by žalovaný podepsal smlouvu elektronicky nezaměnitelným způsobem se všemi důsledky pro elektronický podpis daný zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Neprokázala, že byla ověřena schopnost žalovaného úvěr splácet (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí). Tedy i kdyby smlouva o úvěru byla mezi účastníky popsaným způsobem uzavřena, byla by podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. neplatná. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že poskytovatel úvěru splnil svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného.12. Tedy v každém případě plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představovalo plnění bez právního důvodu případně z neplatného právního úkonu, které je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 o.z., a které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka], je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Soud proto žalobě vyhověl pouze pro poskytnutou jistinu [částka]. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. [spisová značka] i Krajského soudu v [adresa] – pobočky v Olomouci č. j. [spisová značka] vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou třídenní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v části vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zbývající neuhrazenou jistinu, ale výrokem II. tohoto rozsudku zamítl zbývající část nároku žalobkyně.13. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o.s.ř. a částečně úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 19,24 %. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08 publikovaného pod č. 175/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Je-li uplatněno příslušenství v tzv. běžící formě, tedy do doby zesplatnění nároku, z něhož je požadováno, je třeba takové příslušenství kapitalizovat ke dni rozhodnutí soudu ve věci a takto kapitalizovanou částku jako příslušenství-předmět řízení zvažovat při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně v řízení požadovala včetně příslušenství celkem částku [částka] a dostalo se jí částky [částka], byla tedy úspěšná v rozsahu 59,62 % a neúspěšná v rozsahu 40,38 %. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně jsou náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], dále na odměnu právní zástupkyně žalobkyně ve výši celkem [částka], za tři úkony právních služeb 3x [částka] (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu), podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění platném ke dni úkonu. Dále náleží náhrada hotových výdajů zástupkyně žalobkyně v souvislosti s uvedenými třemi úkony právních služeb ve výši celkem [částka] ([částka] za jeden úkon podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. – nedotčeno změnou), zvýšené o 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad přiznaných žalobkyni ve výši celkem [částka]. Žalobkyni náleží 19,24% z částky [částka], tedy náklady ve výši [částka]. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je pak odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující [částka]) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech. Dlužnou částku a náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., z toho náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.14. Soud podle ust. § 4 odst. 1 písm. j) zákonu č. 549/1991 Sb. uložil žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek ve výši [částka], neboť soud nevydal v řízení platební rozkaz, soudní poplatek činí [částka] podle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku, kdy tento postup se podává z položky 2 odst. 2 sazebníku. Jelikož žalobkyně již zaplatila na soudním poplatku částku [částka], zbývá jí doplatit právě [částka].