9 C 143/2023

Odůvodnění

1. [právnická osoba] jako banka (dále též„ původní věřitelka“) dne [datum] uzavřela se žalovanou jako úvěrovanou spotřebitelkou smlouvu o flexikontu, v rámci něhož byla sjednány jak podmínky vedení běžného účtu, tak poskytnutí kontokorentu s úvěrovým rámcem
do 10 000 Kč. Na základě této smlouvy poskytla banka žalované v průběhu čerpání částku 8 393,84 Kč, která byla dne [datum] převedena na jiný bankovní účet. Poněvadž žalovaná řádně a včas nesplácela své závazky vůči bance, ta předčasně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 8 393,84 Kč. Mezi smluvními stranami byl sjednán úrok ve výši 19,90 % ročně z dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla bankou postoupena smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Dlužný nárok žalobkyně se skládá z dlužných poplatků v celkové výši 7 166,19 Kč, povoleného debetního úroku ve výši 1 123,79 Kč a nepovoleného debetu – úroku ve výši 103,86 Kč. Dále požaduje zaplacení poplatku za vedení účtu ve výši 600 Kč, který vyúčtovala banka daňovým dokladem ze dne [datum], kapitalizovaného úroku ve výši 325,65 Kč, tj. ve výši 8,50 % z částky 8 393,84 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 993,84 Kč od [datum] do zaplacení, a úroku ve výši 19,90 % ročně z částky 8 393,84 Kč od [datum] do zaplacení.
2. Soud v projednávané věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, za situace, kdy rozhodné skutečnosti jsou zřejmé z obsahu spisu a předložené listinné důkazy prokazují všechna relevantní skutková zjištění.
3. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách a dispozic soud zjistil, že společnost [právnická osoba] (dále po změně firmy jako„ [právnická osoba]“) jako banka (dále též„ původní věřitelka“) dne [datum] uzavřela se žalovanou jako úvěrovaným spotřebitelem smlouvu o kontokorentním úvěru Flexikonto s úvěrovým rámcem do 10 000 Kč, a to s účinností od [datum]. Na základě této smlouvy poskytla banka v průběhu čerpání žalovanému částka 8 393,84 Kč. Mezi smluvními stranami byl sjednán úrok ve výši 19,90 % ročně z dlužné částky a poplatek za vedení účtu ve výši 139 Kč a povolený debet ve výši 39 Kč. Z dalších listin vyplývá, že žalovaná řádně a včas nesplácela své závazky vůči bance, ta předčasně ke dni [datum] zesplatnila zbytek úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 8 393,84 Kč (součet dlužných poplatků ve výši 7 166,19 Kč, povoleného debetního úroku ve výši 1 123,79 Kč a nepovoleného debetu – úroku ve výši 103,86 Kč) a poplatku za odeslání upomínky ve výši 600 Kč, což žalovaná neučinila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena bankou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně nato vyzvala žalovanou k zaplacení nároku, přičemž tento dopis byl odeslán na poslední známou adresu. Žalovaná během řízení netvrdila a ani neprokázala, že by žalovaný nárok zanikl splněním či jiným způsobem.
4. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/212 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 cit. ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
5. Poněvadž smlouva uzavřená mezi bankou a žalovanou byla sjednána dne [datum], tedy přede dnem nabytí zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to dne [datum], řídí se právní poměry vzniklé z tohoto smluvního vztahu s přihlédnutím k ustanovení § 3028 odst. 3 věty první o. z. dosavadní právní úpravou zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do [datum] (viz ustanovení níže). Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by si účastníce jako smluvní strany ujednaly, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. ode dne [datum].
6. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obch. zák.“) smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité části a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Podle § 503 odst. 1 věta první obch. zák. závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky.
8. Podle § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.
9. Soud předně konstatuje, že přestože vztah mezi bankou a žalovanou ze smlouvy o úvěru má povahu absolutního obchodu ve smyslu § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. a byla dohodnuta roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku se i v těchto vztazích, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo zvláštních předpisů něco jiného, použijí ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, směřující k ochraně spotřebitele vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na jejich společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že v daném případě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr jako občanům – nepodnikatelům, je nutno aplikovat na právní vztah mezi účastnicemi i zákon č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a žalovaná má v předmětném obchodním vztahu postavení spotřebitele.
10. Soud má po provedeném dokazování za prokázáno, že nárok žalobkyně je důvodný. Mezi bankou a žalovanou byla uzavřena v písemné formě smlouva o úvěru, která splňuje náležitosti uvedené v obchodním zákoníku. V projednávané věci bylo prokázáno, že banka jako věřitelka poskytla ve prospěch žalované jako dlužnici úvěr s čerpáním do výše 10 000 Kč, přičemž tento úvěr žalovaná řádně nesplácela, a proto byl předčasně zesplatněn. Z výše uvedených popsaných skutkových zjištění vyplývá, že žalovaná akceptovala i obchodní podmínky věřitelky a zavázala se splátce úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně poplatků za vedení účtu, poskytnutí úvěru a poplatku za upomínku. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, vznikl bance nárok na zaplacení jak dlužných poplatků, tak úroků. Žalovaná doposud dluží žalobkyni shora uvedenou částku, přičemž aktivní legitimace žalobkyně se opírá o smlouvu o postoupení pohledávek, která je určitá a srozumitelná.
11. Pokud se týká úroku z prodlení, soud po právní stránce dospěl sice k závěru, že závazkový vztah mezi účastníky je vztahem z úvěrové smlouvy podle § 497 a násl. obch. zák., který se jako tzv. absolutní obchod ve smyslu § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák., obchodním zákoníkem bez ohledu na to, že žalovaná při uzavření úvěrové smlouvy nevystupovala jako podnikatel, nýbrž jako běžná fyzická osoba, ale právě s ohledem na toto postavení žalované je smluvní vztah účastníků podřízen též zákonu č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Spotřebitelský charakter úvěru vylučuje, aby se – pokud jde o úrok z prodlení – uplatnila smluvní volnost zakotvená v § 369 odst. 1 obch. zák. Žalobkyně má tak v případě prodlení žalované na úrok z prodlení toliko ve výši stanovené v občanskoprávních předpisech, konkrétně v daném případě podle § 517 odst. 2 obč. zák., jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění před nabytím účinností nařízení vlády č. 180/2013 Sb. Soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení ve výši uvedené v žalobě, neboť zcela odpovídá shora uvedeným zákonným kritériím.
12. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu.
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 8 993,84 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 200 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 200 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 600 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 300 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 1 489 Kč.