Rozsudek ze dne 22. 6. 2023
Výrok
I. Manželství [celé jméno manželky], rozené [příjmení], narozené [datum], a [celé jméno manžela], narozeného [datum], uzavřené dne [datum] před Městským úřadem Hranice, se rozvádí.
II. Manžel je povinen zaplatit manželce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 7 400 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky sídlem [adresa].
Odůvodnění
Manželka se domáhala návrhem rozvodu manželství účastníků s odůvodněním, že manželské soužití již není dlouhodobě funkční. Za hlavní příčinu rozvratu jejich manželství považovala nadužívání alkoholických nápojů manželem, které vedlo k jejímu citovému odcizení manželovi a nakonec vyústilo s podání návrh na rozvod manželství.
Manžel souhlasil s rozvodem manželství a rovněž se ztotožnil s tvrzeními ohledně příčin jeho rozvratu.
Mezi manžely jsou shodná následující právně významná tvrzení, prokázaná výpověďmi obou manželů, jež pokládá soud za závěr o skutkovém stavu. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Městským úřadem Hranice. Z manželství se narodilo jedno dítě, a to nezletilá [jméno] [celé jméno manželky], [datum narození] O výchově tohoto dítěte bylo rozhodnuto pro dobu po rozvodu pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 4. 2023, č. j. 0 Nc 30008/2015 – 170. Manželé netvoří rodinné společenství, intimně se nestýkají od [datum] a ani jeden z manželů nechce společenství obnovit. Mezi manželi nebylo sporu, že především déletrvající nadměrné požívání alkoholických nápojů manželem vedlo k celkovému citovému odcizení manželů a ukončení jejich manželského soužití. Ostatně tato nesporná tvrzení ohledně (dlouhodobého) nadměrného požívání alkoholu manželem má soud za prokázané i ze zpráv Policie ČR ze dne [datum], [datum] a [datum], či ze spisu Okresního soudu v Přerově vedeného pod sp. zn. 7 Nc 7001/2023.
Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.”), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.
V posuzovaném případě ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří rodinné společenství nejpozději od ledna 2023 a ani jeden z manželů nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat. O poměrech dítěte účastníků (nezl. [jméno], [datum narození]) pro dobu po rozvodu bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 4. 2023, č. j. 0 Nc 30008/2015 - 170. Za hlavní příčinu rozvratu manželství soud považuje déletrvající nadměrné požívání alkoholických nápojů manželem, jejž vedlo k citovému odcizení manželů a ukončení jejich manželského soužití. Jelikož byly splněny všechny podmínky ustanovení § 755 o. z., soud návrhu vyhověl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2023 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších přepisů, tak, že přiznal náhradu nákladů řízení, které vynaložila manželka zastoupená zástupkyní z řad advokátů, neboť to odůvodňují konkrétní okolnosti daného případu.
V řízení o rozvod jsou výjimečnými okolnostmi např. příčiny rozvratu manželství (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3660/2010: "Soud při svém rozhodování posuzuje okolnosti případu, zejména pak zjištěné příčiny rozvratu manželství a poměry účastníků /majetkové a výdělkové poměry, sociální situace jejich a nezletilých dětí atd./."). Jestliže ze skutkových zjištění vyplyne, že podíl jednoho z účastníků na rozvratu je výrazně vyšší, měl by druhému z nich náhradu nákladů řízení přiznat. Přitom není rozhodující, kdo návrh na rozvod podával. [příjmení] se stává, že ten z manželů, který se na soud neobrátil, měl ve skutečnosti více vážných důvodů, rozvést se však nechtěl, nebo jej druhý manžel předběhl.
Důvodem pro odchylku od obecného pravidla pro rozhodování o náhradě nákladů řízení v posuzovaném řízení může být podle názoru soudu tak např. i důvod, pro nějž jeden z účastníků podal návrh a domáhal se tak vydání rozhodnutí ve statusové věci. Nelze klást k tíži manželce, že z důvodu příčin rozvratu manželství, které leží na straně manžela, již nechtěla v tomto manželství setrvávat a podala návrh na rozvod manželství. Rovněž manžel mohl iniciovat podáním návrhu řízení za situace, kdy souhlasil s rozvodem manželství, ale je zřejmé, že především chování manžela je hlavní příčinou rozvratu manželství. Tuto skutečnost považuje soud za určují při odklonu od obecného pravidla vyjádřeného v § 23 z. s. ř. a přiznání náhrady nákladů řízení manželce s ohledem na shora uvedenou argumentaci.
Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je řízení o rozvod manželství. Sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 4 činí v daném případě 1 500 Kč. V řízení před soudem zástupkyně žalobkyně z řad advokátů učinila 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – doplnění návrhu a účast u jednání) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 1 500 Kč, t.j. náleží jí odměna celkem ve výši 4 500 Kč. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 300 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 900 Kč Celkem tedy náklady řízení činí 7 400 Kč. Soud pro zaplacení náhrady nákladů řízení stanovil obvyklou lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku, neboť z provedeného dokazování ani obsahu nevyplynuly žádné skutečnosti svědčící pro uložení povinnosti zaplatit náhrad nákladů řízení v delší pariční lhůtě či ve splátkách.
Usnesení ze dne 29. 8. 2023
Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II. potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozvedl manželství účastníků (výrok I.) a manželovi uložil povinnost nahradit manželce náklady řízení ve výši 7.400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně (výrok II.).
2. Manžel podal včasné odvolání výslovně pouze proti prvostupňovému výroku II. Namítal, že okresní soud nákladovou problematiku nesprávně posoudil po právní stránce. Z ustanovení § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále z. ř. s.) plyne, že v řízení o rozvod manželství je pravidlem to, že žádný z účastníků (manželů) nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výjimečné opačné rozhodnutí musí být odůvodněno zcela mimořádnými okolnostmi, za něž však rozhodně nelze považovat to, kdo z manželů způsobil či zavinil rozvrat manželství. Taková úvaha by totiž znamenala, že pokaždé při shledání příčiny rozvratu pouze na straně jednoho z manželů (podle manžela to bývá obvyklé a nikoliv výjimečné), by soud musel druhému manželovi přiznat náhradu nákladů řízení, což by se tak stalo pravidlem a nikoliv výjimkou z pravidla. Nad rámec této argumentace manžel poukázal i na to, že příčina rozvratu manželství nebyla předmětem dokazování, a pokud okresní soud shledal jeho alkoholismus za základní příčinu citového odcizení manželů, pak„ citové odcizení“ samo o sobě ještě nemusí znamenat rozvrat manželství a nelze je zaměňovat za pojem tzv. kvalifikovaného rozvratu manželství, při němž se musí jednat o rozvrat trvalý, hluboký a neobnovitelný. Okresním soudem argumentované usnesení III. ÚS 3660/2010 z [datum] jednak není přiléhavé a jednak předchází účinnosti zákona o zvláštních řízeních soudních, takže není použitelné. Manžel se domáhal změny napadeného výroku, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, a současně navrhoval, aby krajský soud uložil manželce povinnost nahradit jemu náklady odvolacího řízení (za dva úkony právní služby a dva režijní paušály ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu).
3. Manželka se k odvolání písemně nevyjádřila.
4. Krajský soud komplexně (tj. z úřední povinnosti i nad rámec odvolací argumentace) přezkoumal napadený prvostupňový nákladový výrok II. i jemu předcházející řízení (§§ 206, 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
5. Okresní soud při rozhodování o náhradě nákladů účastníků v prvostupňovém řízení správně postupoval podle § 23 z. ř. s . Podle citovaného ustanovení (i) ve statusových věcech manželských platí (pravidlo), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení (§ 23 věta prvá z. ř. s .). Náhradu nákladů řízení lze (výjimečně) přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu (§ 23 věta druhá z. ř. s .).
Z uvedené zákonné dikce vyplývá, že jediným kritériem pro výjimečný postup podle § 23 věty druhé z. ř. s . jsou okolnosti případu. V řízení o rozvod manželství se však pojem„ okolnosti případu“ přinejmenším prolíná (ne-li překrývá) s pojmem„ příčiny rozvratu manželství“. Příčiny rozvratu manželství jsou s výrokem o rozvodu manželství pojmově spjaty, a proto jsou vždy zjišťovány, hodnoceny a formulovány již okresním soudem. V tomto kontextu okresní soud správně odkázal na závěry Ústavního soudu ČR o tom, že právě příčiny rozvratu manželství jsou„ výjimečnými okolnostmi“ při úvaze o náhradě nákladů rozvodového řízení (usnesení ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3660/2010), což má obecnou platnost i po novelizaci procesních předpisů, tj. i ve vztahu k § 23 z. ř. s . Odvolání manžela tak sice směřuje výlučně proti výroku o náhradě nákladů řízení, ten však má vazbu právě na zjištěné příčiny rozvratu manželství.
V řešeném případě okresní soud na základě shodného tvrzení manželů uzavřel, že hlavní příčina definitivního rozvratu manželství je na straně manžela, konkrétně v jeho chování spočívajícím v dlouhodobém požívání alkoholických nápojů, jež vedlo k citovému odcizení manželů a ukončení jejich manželského soužití (odůvodnění napadeného rozsudku, strana 2., pátý odstavec). Krajský soud považuje za pravděpodobné, že v manželském soužití účastníků se v průběhu cca čtyř let (tj. od září 2018 do ledna 2023) mohly vyskytovat i jiné průběžné neshody a problémy. Za klíčové však lze označit to, že oba manželé se výslovně shodli na tom, že právě déletrvající nadměrné požívání alkoholu manželem bylo příčinou rozvratu manželství (viz text protokolu o jednání ze dne [datum], strana 2 - poslední odstavec a strana 3 - závěrečné přednesy). Alkoholismus manžela, který manžel v řízení před okresním soudem sám přiznal, proto jednoznačně i podle jeho (manželova) názoru byl tím zásadním aspektem, který vedl k úplnému zničení manželského vztahu účastníků. Okresní soud tak nemusel příčiny rozvratu manželství rozkrývat v důkazním řízení, protože vycházel se shodného tvrzení obou manželů, jimž neměl důvod nevěřit.
Při jednání okresního soudu o rozvodu se manžel ke konkrétním situacím, vedoucím k rozvratu manželství, vyjadřovat nechtěl. V rozvodovém řízení tak nebylo zdůrazněno to, co je známo nejen oběma manželům, ale i krajskému soudu z úřední činnosti a co lze označit za jednoznačnou a kvalifikovanou mimořádnou okolnost ve smyslu § 23 věty druhé z. ř. s. - že manžel byl ze společného obydlí vykázán pro domácí násilí vůči manželce, a to v lednu 2023 Policií ČR a následně soudem. Okresní soud pouze obecně odkázal na to, že nadužívání alkoholu manžela je zřejmé i z řízení vedeného pod sp. zn. 7 Nc 7001/2023, nicméně v návaznosti na odvolání manžela krajský soud považuje za nezbytné citovat přímo z odůvodnění prvostupňového usnesení ze dne 13. 1. 2023, č. j. 7 Nc 7001/2023-11, že podle úředního záznamu o vykázání Policií ČR z [datum] manžel (v řízení o domácím násilí v postavení odpůrce) dlouhodobě nejméně od roku 2014 opakovaně fyzicky a psychicky týral manželku (v řízení o domácím násilí v postavení navrhovatelky) za přítomnosti jejich nezletilé dcery ([jméno], narozené [datum]). Jednalo se především o vynucování bezpodmínečné poslušnosti, ponižování, vyhrožování zabitím, bránění ve styku s blízkými, bránění ve volném pohybu nebo jeho kontrola, sprosté nadávky, agresivitu, při časté opilosti manžela, přičemž policie u účastníků zasahovala 7x a v několika případech byl manžel i tehdy pod vlivem alkoholu (1,9 promile a 2,86 promile); manželka v návrhu na nařízení předběžného opatření o domácím násilí mimo jiné uvedla, že se vždy nechala manželem přesvědčit, že už se to nebude opakovat, ale pak vyhledala psychiatrickou pomoc a od [datum] je v invalidním důchodu pro úzkostnou depresivní poruchu (viz odstavce 2, 4, 6 a 7 odůvodnění citovaného usnesení). K odvolání manžela (odpůrce) proti citovanému prvostupňovému usnesení o domácím násilí krajský soud citované prvostupňové usnesení potvrdil usnesením ze dne 14. 2. 2023, č. j. 70 Co 37/2023-49 s tím, že manželkou popisované násilné jednání manžela vůči ní bylo prokázáno objektivními záznamy Policie ČR a sklon manžela k nadměrnému častému požívání alkoholu také lékařskou zprávou, podle níž manžel opakovaně nedodržel ambulantní protialkoholní léčbu.
V uvedeném kontextu je odvolací polemika manžela ohledně pojmů„ citové odcizení“ a„ příčiny rozvratu manželství“ naprosto neakceptovatelná. Navíc logickou úvahou lze dospět k definici řetězce„ příčina-následek“, v němž prvotní příčinou je alkoholismus manžela a z jeho strany domácí násilí vůči manželce, následkem je citové odcizení manželů a jeho následkem je rozvrat manželství.
Alkoholismus manžela vyhrocený do prokázaného domácího násilí vůči manželce tak jednoznačně naplňuje kvalifikovanou mimořádnou okolnost případu, která v rozvodovém řízení odůvodňuje výjimečné přiznání náhrady nákladů řízení manželce ve smyslu ustanovení § 23 věty druhé z. ř. s . Odvolací argumentaci, že by se touto logikou stalo přiznání náhrady nákladů řízení druhému manželovi pravidlem, nelze přisvědčit, protože ani v rozvodových situacích není domácí násilí pod vlivem alkoholu jevem„ obvyklým“. Je totiž zřejmé, že za popsaného chování manžela nehodlala manželka oprávněně setrvat v manželství, jestliže Policie ČR i soudy obou stupňů v řízení o domácím násilí přisvědčily jejímu argumentu, že bydlení s manželem je pro ni nesnesitelné a na určenou dobu jej vykázaly ze společného obydlí. Manželka přitom rozvodu nemohla docílit jinak než právě podáním návrhu k soudu. V průběhu rozvodového řízení poté, co jí bylo doručeno písemné vyjádření manžela k návrhu na rozvod, si zvolila právní zástupkyni-advokátku a tím jí vznikly náklady za právní zastoupení. Krajský soud neshledává žádný relevantní důvod pro to, aby jakékoliv finanční výdaje, spojené se soudním řízením o rozvod manželství, musela nést manželka, která je invalidní důchodkyní, což lze považovat za sekundární mimořádnou okolnost dle § 23 věty druhé z. ř. s . Manželovi žádné náklady v prvostupňovém řízení nevznikly, protože právního zástupce si zvolil až v souvislosti s podaným odvoláním. K vyčíslení uložené náhrady, k pariční standardní třídenní lhůtě a ke svým finančním a majetkovým poměrům (ve vztahu k uložené náhradě) manžel v odvolání nic nenamítal.
6. Ze všech uvedených důvodů krajský soud napadený rozsudečný výrok II. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný (odvolací výrok I.). Krajský soud rozhodl v neveřejném zasedání a formou usnesení, jestliže předmětem odvolacího řízení byla pouze problematika náhrady nákladů řízení.
7. O náhradě nákladů účastníků v odvolacím řízení rozhodl krajský soud negativně podle §§ 224 odst. 1, 206 odst. 3 o. s. ř. a ve smyslu § 23 věty prvé z. ř. s . Manžel jako jediný odvolatel nárokoval náhradu svých odvolacích nákladů, ale v odvolacím řízení nelze shledat žádný mimořádný aspekt pro výjimečnou aplikaci § 23 věty druhé z. ř. s . (odvolací výrok II.).