Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 18 888 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 681,37 Kč, úroku ve výši 2 152,96 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 714,90 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 6 440,46 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu [adresa] –sever doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2024 se žalobkyně domáhala částky 18 888 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], uzavřela dne 7. 3. 2021 se žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota] na částku 15 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr s úrokem v pevné výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, celkem tedy 27 888 Kč uhradit do 7. 5. 2022. Žalovaná neplnila řádně a včas a vznikla jí povinnost zaplatit neuhrazenou jistinu ve výši 6 440,46 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 274,44 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 3 001,35 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 569,21 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 102,54 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč , úrok vyčíslený od 8. 5. 2022 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 2 152,96 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčísleného od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 1 681,37 Kč. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru ve výši 15 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 440,46 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky ve výši 6 714,90 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 440,46 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 274,44 Kč, od 23. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani přes předžalobní výzvu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalobkyni a žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož ani jeden z účastníků na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne 14. 6. 2024.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 3. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou (dále též jen „smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč coby celková výše úvěru. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr s úrokem v pevné výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradou za náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a úhradou za inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. RPSN představovalo 272,44 %. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem 16 500 Kč. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 10. 9. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 11. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k úhradě dlužné částky do 25. 9. 2024, avšak bezvýsledně.
5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke [podezřelý výraz] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
7. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny.
10. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dále sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.
11. Soud shora uvedené a předložené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř.
12. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v březnu 2021 dle statistiky úrokových sazeb ČNB činila roční procentní sazba nákladů 7,26 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 21,78 % p.a. V daném případě však RPSN činí 272,44 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec půjčené částky, tj. navýšení úvěru o 12 888 Kč při délce zápůjční doby 14 měsíců přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daných obdobích a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o.z. Smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutí úvěru, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy, když částka, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, přesahuje částku zapůjčené jistiny. Soud tedy uzavřenou smlouvu shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. S ohledem na to, že žalovaná zaplatila na svůj závazek již částku 16 500 Kč, tedy částku přesahující jistinu, soud dospěl k závěru, že na její straně nedošlo k bezdůvodnému obohacení, když prostředky poskytnuté jí právním předchůdcem žalobkyně na základě absolutně neplatné smlouvy již vrátila. S ohledem na to, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, jelikož neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky.
13. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč v souladu s položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, protože nebyl vydán elektronický platební rozkaz.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.
15. Lhůta k zaplacení byla u výroku I. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.