Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 446 459,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 446 459,39 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V rozsahua) částky 100 154,80 Kč,b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 19 919,04 Kč,c) zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 546 614,19 Kč od 2. 11. 2023 do 31. 1. 2024,d) zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 100 154,80 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení,e) úroku 9,99 % ročně z částky 531 175,48 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení,f) úroku 9,99 % ročně z částky 13 413,40 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení,se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 55 483,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu dne 28. 3. 2024 domáhala vůči žalované zaplacení částky 546 614,19 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené se společností [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) nabyla pohledávku za žalovanou. Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní legitimaci. V souvislosti s uplatňovaným nárokem žalobkyně uvedla, že požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne [datum]. Žalobkyně dále doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Tato byla podle žalobkyně posuzována na základě, zhodnocení informací získaných od žalované, kdy byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Právní předchůdkyně žalobkyně zejména s ohledem na výši příjmů a výdajů žalované dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná a smlouvu se žalovanou uzavřela. Následně právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle smlouvy žalované peněžní prostředky v celkové výši 542 550 Kč. Žalobkyně uvedla, že tato částka byla žalované poskytnuta na úvěrový účet č. [č. účtu], z nějž žalovaná úvěr čerpala. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 9,99 % ročně a případné poplatky podle ceníku právní předchůdkyně žalobkyně, to vše formou 120 měsíčních splátek po 7 252 Kč. Tuto svoji povinnost však žalovaná řádně a včas neplnila a splátky za měsíce květen, červen a červenec 2023 nezaplatila, čímž se dostala do prodlení. V důsledku toho právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a prohlásila celou dlužnou částku úvěru za splatnou s účinností ke dni 2. 8. 2023. O této skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou dopisem ze dne 2. 8. 2023, který byl žalované zaslán dne 8. 8. 2023. V návaznosti na prodlení žalované požaduje žalobkyně na základě smlouvy také zcela neuhrazenou smluvní pokutu za prodlení, resp. náklady spojené s prodlením, ve výši 2 025,31 Kč a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 19 919,04 Kč počítaný z částky jistiny úvěru ke dni zesplatnění, tj. z částky 531 175,48 Kč, ode dne zesplatnění do dne postoupení pohledávky. Žalovaná ničeho na dlužnou částku neuhradila ani popostoupení pohledávky, které jí byl oznámeno dopisem zaslaným dne 22. 11. 2023. Žalobkyně tedy zaslala žalované dne 17. 1. 2024 předžalobní upomínku. Žalovaná ani přes tuto výzvu na svůj dluh poté ničeho nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení byla zcela pasivní.
3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav.
4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a téhož dne uzavřely rovněž dohodu o úplatě za postupované pohledávky. Zaplacení úplaty dokládá potvrzení právní předchůdkyně žalobkyně o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 11. 2023. Žalovaná byla následně ve smyslu § 1882 o. z. vyrozuměna o postoupení pohledávky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2023, které bylo žalované zasláno dne 22. 11. 2023, jak plyne z podacího lístku.
5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, přičemž shledala, že tvrzený měsíční příjem žalované činí 19 000 Kč a žalovaná není dlužníkem v insolvenčním řízení. Ověřena byla také splátková morálka klientky. Dále bylo na základě tvrzení žalované zjištěno, že žalovaná má nulové výdaje a nehradí žádné splátky úvěrů. Současně však právní předchůdkyně žalobkyně shledala, že žalovaná ke dni uzavření smlouvy splácí dva úvěry, a to kontokorentní úvěr s limitem 45 000 Kč s výší splátky 1 350 Kč a osobní úvěr s limitem 483 750 Kč a s výší splátky 7 160 Kč. Za účelem umoření dluhu z osobního úvěru měl být žalované poskytnut úvěr na základě shora uvedené smlouvy s měsíční splátkou ve výši 7 252 Kč s tím, že nové splátkové zatížení žalované by činilo částku 8 602 Kč. Žalovaná byla na základě shora uvedených skutečností shledána schopnou úvěr poskytnutý na základě smlouvy splácet s tím, že při zohlednění výše příjmů a nulových výdajů zbývá žalované k pokrytí životních nákladů částka 10 398 Kč. V souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti žalované soud dále zjistil, že zůstatky na běžném účtu žalované č. [č. účtu] se od dubna 2021 pohybovaly pouze v záporných částkách, přičemž za měsíc říjen 2021 činil zůstatek na tomto účtu – 35 755,18 Kč, za měsíc listopad 2021 se jednalo o – 37 239,14 Kč a za měsíc prosinec 2021 se jednalo o částku – 40 232,57 Kč. Tyto skutečnosti vyplývají z výpisů z účtu žalované za měsíce únor – červen a srpen – prosinec 2021. Z uvedeného je tedy patrno, že finanční situace žalované před uzavřením smlouvy ani v době jejího uzavření nebyla dobrá.
6. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, a to v intencích § 2395 a násl. o. z a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „smlouva“), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky a ceník právní předchůdkyně žalobkyně, z něhož však soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 542 550 Kč, a to výhradně za účelem splacení dluhů žalované vyplývajících z poskytnutí úvěru vedeného na úvěrovém účtu č. [č. účtu]. Peněžní prostředky právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na úvěrový účet žalované č. [č. účtu], z nějž je žalovaná čerpala, jak bylo zjištěno ze smlouvy a z výpisu z úvěrového účtu za období od 10. 1. 2022 do 31. 12. 2022. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 9,99 % ročně, a to nejpozději do 20. 1. 2032. Žalovaná byla podle smlouvy povinna úvěr splácet formou celkem [hodnota] měsíčních splátek, jejichž výše činila 7 252 Kč, krom poslední splátky ve výši 2 655 Kč. Splatnost jednotlivých splátek byla stanovena vždy k 20. dni toho kterého měsíce. Ze smlouvy dále vyplývá, že mimo jiné v případě prodlení se splacením více něž 2 splátek anebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce, je úvěrující oprávněn prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě. Z toho důvodu, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením splátek za měsíce květen, červen a červenec 2023, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr za splatný dnem 2. 8. 2023, jak bylo zjištěno rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 8. 2023. Toto rozhodnutí bylo žalované zasláno dne 8. 8. 2023, jak je patrno z podacího archu.
7. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně do zesplatnění úvěru zaplatila celkem částku 96 090,61 Kč, jak žalobkyně uvedla. Po zesplatnění ani po postoupení pohledávky však žalovaná na svůj dluh nezaplatila ničeho. Žalobkyně tedy žalovanou vyzvala k plnění dluhu v předžalobní výzvě ze dne 16. 1. 2024. Tato byla žalované zaslána zástupcem žalobkyně dne 17. 1. 2024, což dokládá podací lístek. Žalovaná ani přes tuto výzvu svůj dluh žalobkyni nezaplatila.
8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 se podává: „Spokojil-li se věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či před změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru jen s objektivně nedoloženým prohlášením spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a s nahlédnutím do registru dlužníků, je smlouva z důvodu porušení povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, neplatná.“
14. S ohledem na zjištěný skutkový stav a na výše uvedená ustanovení zákona a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 10. 1. 2022 je absolutně neplatná. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je nedostatečné, ba chybné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, neboť právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při přezkumu úvěruschopnosti žalované z údajů, z nichž jí muselo být zřejmé, že žalovaná je osobou s finančními potížemi. Tuto skutečnost jasně indikovaly zůstatky na běžném účtu žalované, které se po dobu několika měsíců bezprostředně předcházejících uzavření smlouvy pohybovaly v záporných částkách. Pochybnosti vyvolává také sdělení žalované ohledně výše jejího příjmu a nulových výdajů. Nadto bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy měla žalovaná závazky již ze dvou poměrně vysokých úvěrů. Současně si byla právní předchůdkyně žalobkyně vědoma toho, že smlouvou o úvěru žalovaná řešila umoření svého závazku z jiného úvěru, čemuž také odpovídal sjednaný účel poskytovaného úvěru. Ze všech těchto skutečností vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně, jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru, zjistila sice výši příjmů žalované (aniž by však zjišťovala povahu a podmínky jejího zaměstnaneckého vztahu – např. zda je sjednán na dobu určitou či neurčitou), ale zcela rezignovala na zjištění a prověření jejích skutečných výdajů, nákladů a závazků. Žalobkyně se tak pouze spolehla na tvrzení žalované o jejích výdajích, nijak však neprověřovala, kde žalovaná bydlí, jaké jsou skutečné náklady na bydlení včetně nákladů na služby spojené s bydlením, kde je pracoviště žalované, jaké jsou její náklady na dojíždění do zaměstnání, zda a jaké jsou její náklady na plnění vyživovací povinnosti. Prověření výdajů žalované tak bylo zcela povrchní. Nelze tedy než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila svoji zákonnou povinnost, když za těchto podmínek smlouvu se žalovanou uzavřela. Smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná, a žalovaná tudíž obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky bez právního důvodu. V důsledku toho byl žalobkyní uplatňovaný nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalované byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 542 550 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem částku 96 090,61 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky, v níž bezdůvodné obohacení žalované trvá, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 446 459,39 Kč. Ve zbylé části žalované jistiny, tedy co do částky 100 154,80 Kč, soud žalobu zamítl.
15. Žalobkyně se vedle zaplacení jistiny půjčky domáhala také zaplacení příslušenství žalované částky sestávajícího ze smluvních úroků, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a zákonného úroku z prodlení. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud žalobkyni přiznal pouze právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky bezdůvodného obohacení žalované ve výši 446 459,39 Kč. Současně vzhledem k té skutečnosti, že žalobkyně v předžalobní výzvě odeslané dne 17. 1. 2024 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě do 31. 1. 2024, přiznal soud žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí této dodatečné lhůty, tedy od 1. 2. 2024. Co do zbylého nárokovaného příslušenství žalované částky soud žalobu zamítl.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, a to v rozsahu 81,68 % žalované částky, a neúspěšná co do 18,32 % žalované částky, poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 63,36 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 21 865 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 546 614,19 Kč sestávající z částky 10 500 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání dne 24. 2. 2025 a dne 28. 5. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 54 300 Kč ve výši 11 403 Kč. Náhradu odměny advokáta za jeden úkon právní služby, a to doplnění žaloby k výzvě soudu, soud žalobkyni nepřiznal, neboť žaloba měla být od počátku bezvadná a v takovém případě nelze advokáta odměňovat za jeho nepečlivost. Soud žalobkyni nepřiznal ani náhradu odměny advokáta za jeden úkon ve výši poloviny sazby mimoslovní odměny, a to vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tomu odpovídající částku paušální náhrady ve výši 300 Kč, jelikož se jedná o úkon administrativního charakteru a nikoli právní služby. Náklady žalované tedy činí celkem částku 87 568 Kč, přičemž žalované náleží náhrada ve výši 63,36 % z této částky, tj. 55 483,10 Kč.
17. Platební místo náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
18. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.